Svatý Jan Křtitel se narodil patrně těsně před přelomem letopočtu. Jeho otec, kněz Zachariáš a matka Alžběta (žili ve vesnici Ain Karim asi 7km od Jeruzaléma) byli již značně pokročilého věku, proto se i narození svatého Jana považovalo svým způsobem za zázračné. Před Janovým narozením se jeho otci zjevil anděl a řekl mu, že se mu narodí syn, kterému dá jméno Jan a který bude předchůdcem Mesiáše. Zachariáš o tomto poselství zapochyboval a oněměl.
Ukázal se jako hlas volající na poušti, který vyzývá k obrácení a pokání a k tomu, aby lid činil pokání a křtí v řece Jordánu. Jan upozorňuje na brzký příchod Mesiáše. Mnoha lidmi je za Mesiáše považován. Sám však toto striktně odmítá. Ukazuje na skutečného Mesiáše, kterému, jak říká, není hoden rozvázat řemínek u opánků. „Když Jan končil své poslání, řekl: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.‘“
Součástí Janova kázání o obrácení byl křest v řece Jordánu. Tento křest nebyl svátostí v pojetí, v jakém ho chápeme my křesťané. Byl to rituál, znamenající obmytí, nový začátek, rituál, kdy se člověk odříkal svého starého způsobu života a chtěl změnou smýšlení, pokáním začít znovu. Omývání nebylo v židovském náboženství ničím novým. Užívalo se velmi často a symbolizovalo zbavení se špíny, viny, hříchu.
A řeku Jordán si Jan nevybírá náhodou. Tato řeka má pro židy hlubokou symboliku. Přechod Jordánu pro ně znamenal vstup do země zaslíbené. Od Jana se nechal pokřtít i Pán Ježíš, aby se sám ztotožnil s hříšníky, i když sám byl bez hříchu. Jan se nejprve zdráhá a říká Pánu, že On by měl spíš pokřtít jeho. Nakonec však po naléhání Pána Ježíše poslechne a Mistra pokřtí. Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje v podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Janovy postoje k Pánu Ježíši jsou klíčové. Prorok na něj ukazuje jako na Mesiáše a sám pak ustupuje do pozadí, aby nemátl lid, který jeho považoval za mesiáše. Jan na kázáních nešetří kritikou ani mocné. Za tuto kritiku ho nechal Herodes zatknout. Ale protože se Jana bál jako velkého proroka, nenechal mu ublížit.
Jednou však pořádal hostinu, kde Salome tančila. Král byl natolik uchvácen, že slíbil cokoli až do výše poloviny království. Salome si na radu své matky vyžádala hlavu Jana Křtitele. O významu osobnosti Jana Křtitele svědčí nejen to, že slavíme dva jeho svátky (29.8. Jan Křtitel je patronem mnoha míst a cechů), ale i to, že jeho hlava se stala součástí legendy o relikviích. Hlava Jana Křtitele je podle legendy uložena v Umajjovské mešitě v Damašku. Část ostatků je pak také uložena v relikviáři Svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou.
Jan Křtitel, hebřejsky Jóchánan, „Bůh je milostiv“, asi 5 př. n. l. - kolem 30 n. l., byl novozákonní prorok a vinařský patron. V řece Jordánu křtil vodou kajícníky, které káral za jejich hříchy a připravoval je na příchod Spasitele. Pokřtil i Ježíše Krista. Byl uvězněn Herodem Antipou, jemuž vytýkal manželství s Herodiadou, ženou jeho bratra Filipa. Na rozkaz královny Herodiady byl popraven, exekuci údajně předcházela Herodianina intrika s dcerou Salome.
Na rozloučenou připomíná liturgické modlitby misálu: „Bože, tys vyvolil svatého Jana Křtitele, aby připravil lid ochotný přijmout Krista; dej svému lidu pravou radost a veď všechny, kdo v tebe věří, po cestě pokoje a spásy.“ Janův život učí pokorné službě Bohu a odvaze jít za Kristem. Zvláštní význam jeho života se odráží v adventním období, které s jeho příběhem úzce souvisí.
Svatý Jan Křtitel je také spojen s tradičními lidovými zvyky. Oslavy jeho narození a svátek 24. června jsou spojeny s různými tradicemi, jako svatojánské ohně a lidové rituály. Doba kolem svátku Jana Křtitele je spojena s tajemnou silou přírody a lidé věří, že květiny svatojánské noci mají zvláštní moc.
V historických kronikách se uvádí místopisná spojitost s Berounskem a Velízem. Kostely svatého Jana Křtitele jsou staré a často upravované; například na Velízu u Berouna stojí románský kostel s pohnutým vývojem. Mučednická smrt Jana Křtitele vnímána církevně jako důležitá součást jeho svědectví o dodržování Božích přikázání a o odvaze nezradit pravdu.
Na závěr liturgického kontextu stojí za zmínku, že Janova narození a mučednická smrt jsou slavnostně připomínány jako součást adventu a církevního úctívání. Evangeliální svědectví čtyř evangelistů potvrzují, že Jan křtil u řeky Jordánu, měl učedníky a vyzýval k obrácení a k očekávání Mesiáše. Janova vize je inspirací pro dnešní křesťany, aby hledali Krista, rostli v Něm a šli za Ním s pokorou.
Obsahem obrazu je zobrazení Jana jako hlasu na poušti, volajícího k obrácení a křtícího v řece Jordánu.
DISCOVER JESUS - The Ministry of John the Baptist (Luke 3:1-20) ESV
Video by ukázalo kontext Janova poselství, jeho vztah k Ježíši a význam křtu v Jordáně pro křesťanskou tradici.
Shrnutí hlavních moments
- Jan je předchůdcem Mesiáše a sám sebe vidí jako ten, kdo musí ustoupit.
- Jeho křest v Jordánu symbolizuje očištění a nový začátek pro kajícníky.
- Janovu kritiku Heroda Antipase provází jeho uvěznění a nakonec smrt.
- Jeho narození a mučednická smrt jsou součástí adventu a liturgie, církevní tradice zdůrazňuje jeho význam.
- Janovo poselství vyzývá ke změně smýšlení a obrácení, připravuje cestu Ježíši Kristu.
Jan Křtitel je tedy výrazný biblický prorok, který působil na počátku 1. století v okolí řeky Jordán. Vyzýval lidi k obrácení, pokání a křtil je na znamení nového začátku. Jeho hlavním posláním bylo připravit cestu pro Ježíše Krista, kterého také sám pokřtil. Jan žil velmi prostě, kázal s velkou odvahou a nebál se kritizovat ani mocné. Právě kvůli tomu se dostal do konfliktu s Herodem Antipou. Herodes nakonec rozhodl o jeho stětí. Advent tedy připomíná naději na příchod Krista, který Jan připravil cestu svým kázáním a svědectvím.
V závěru si připomeňme modlitbu misálu s prosbou o vedení Božími cestami a o sílu žít podle Kristova příkladu. Ať se za nás přimlouvá svatý Jan Křtitel, abychom vždy věděli, jak si uchovat Boží prvenství v našem životě.