V první epizodě série vyučování na verše, které často vytrhujeme z kontextu, se podíváme na verš, kterým se mnozí “ohání” při složitých situacích. Co je podcast GrowUP a jak vznikal? 1. Už léta máme na Vysočině regionální spolupráci mezi sbory CB a společně vzděláváme mladé vedoucí v učednickém programu GrowUP. Před čtyřmi lety jsme se během pandemie rozhodli, že pro sbory v našem regionu budeme vytvářet další biblické vyučování kromě nedělních bohoslužeb, ze kterých by mohli čerpat a růst v poznání Pána Boha i Bible. Postupem času se podcast začal rozšiřovat za hranice Vysočiny do celé ČR, a tak mi ležela na srdci jedna z hlavních hodnot - srozumitelnost. 2. Název vyšel z toho o pár let staršího učednického programu, ale nemuseli jsme rozmýšlet dvakrát, jestli ho chceme zachovat. Grow znamená růst a UP znamená vzhůru. 3. Od počátku držíme tři “sekce”, které každý týden střídáme. 4. Ačkoliv je mezi našimi posluchači několik nekřesťanů, tak drtivou většinu posluchačů jsou křesťané napříč jednotlivými církvemi, a to skrze všechny generace. Obzvlášť se ale snažíme tvořit aplikace pro lidi ve vedoucích pozicích v církvi, ať už pro kazatele a staršovstva, vedoucí mládeže, dorostu, besídky a jejich týmy anebo prostě pro kohokoliv, kdo má vliv na lidi kolem sebe. 5. Snažím se, abychom byli relevantní a otevírali témata, která naše posluchače zajímají, v čemž jsme opravdu vděční za každou zpětnou vazbu. Zároveň chceme, aby si v podcastu každý našel něco (a nesetkal jsem se dosud s nikým, kdo by si v něm nenašel nic), takže často střídáme např. 6. Naší touhou bylo vychytat zejména technické detaily a díky Bohu se to daří. Dlouho jsme bojovali např. s udržitelnou kvalitou zvuku, poměrně zastaralou grafickou identitou nejen na sociálních sítích, ale také přehlceností místy až šestičlunného týmu, který na podcastu pracuje. 7. Máš oblíbenou epizodu, na kterou rád vzpomínáš? Každý rozhovor mě opravdu baví pro svou unikátnost, ale asi nejvíc mě bavil zatím největší experiment, kterého jsme se vloni zúčastnili, kdy jsme byli pozvaní udělat podcast v Praze naživo před hosty, kde se ke mně přidal skvělý řečník a kazatel CB - Honza Valeš, nyní vojenský kaplan, se kterým jsme vedli diskuzi nad tématem Etika války. Byl to velmi zajímavý etický rozhovor ve velmi zajímavém prostředí. Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: ,Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.
Srozumitelnost jako jádro vyučování a zásady převedené do praxe
1. Snažíme se zachovat si tvář. Nechceme se dostat do situace, kde bychom vypadali hloupě před ostatními, a doufáme, že si o nás nikdo nebude myslet, že jsme blázni. Existuje mnoho důvodů, proč lidé nechtějí chodit do kostela. Jedním z těch hlavních je, že tomu zkrátka nerozumí. Kostel má totiž svou vlastní kulturu. Lidé, kteří do něj chodí celý život, přesně vědí, kdy si stoupnout, kdy si sednout, kdy říct zpaměti tu či onu modlitbu. Vědí, co zpívat, když bratr sloužící zaspí u powerpointu, kdy se vypravit za kazatelem a co znamená jeho komplikovaná reč (nebo se alespoň tváří, že to vědí).
2. Když jsme začínali Kostel Jinak, jednou z našich filozofií bylo, aby vše bylo srozumitelné. Chtěli jsme, aby lidé skutečně chápali, proč děláme to, co děláme, a aby rozuměli kázání. Nemusí s ním nutně souhlasit, ale měli by vědět, proč nesouhlasí. Proto jsme začali tisknout bulletiny, kde například vysvětlujeme, proč zpíváme jednotlivé písně, a podobně. Ve skutečnosti byl původní záměr té budovy, kde se nyní scházíme, úplně jiný - byl to nevěstinec. Od samotného začátku jsme ale měli jasný cíl: srozumitelnost. A tu v církvi definuji tak, aby bylo jasné, co je tím jediným skutečným „bláznovstvím“.
3. Evangelium - poselství křesťanství - bude vždycky lidi urážet. Naším cílem jako křesťanů by proto mělo být neurážet je zbytečně ničím jiným než právě tím, čím uráženi být mají. Chceme odstranit jakoukoli bariéru, která by bránila lidem dostat se k té opravdové překážce, jíž je samotný Kristus. Nemusíme si nic namlouvat: poselství kříže - evangelium - je bláznivé. Je to nejlepší zpráva na světě, protože reaguje na tu nejhorší možnou zprávu. Uráží lidi tím, že jim říká, že jsou hříšní, a zaslouží si proto odsouzení ve věčném oddělení od Boha. Tohle se nikdy nedá říct tak, aby to bylo úplně přijatelné. Evangelium však nejen konstatuje, že jsme horší, než si myslíme. Zároveň tvrdí, že nás Bůh miluje víc, než jsme schopni pochopit. Poselství křesťanství je o tom, co Bůh sám udělal. Bůh nečekal, až se polepšíme sami z vlastní síly, ale sám zasáhl a zachránil člověka, který se nedokázal zachránit sám.
4. Bůh se dal poznat způsobem, jaký nikdo nečekal. Skrze Ježíše z Nazareta, který se narodil v zapadákově, nikdy nestudoval vysokou školu, nenapsal žádnou knihu, necestoval dál než 200 km od domova a nakonec zemřel na římském kříži. Někteří hledají velkolepý zázrak nebo mimořádné znamení. Židé očekávali Mesiáše jako krále, který je vysvobodí z otroctví a nadvlády Říma. Jenže Ježíš na první pohled nevypadal jako král. Někteří zase hledají moudrost, velkého filosofa, který by používal veliká slova, které se těžko vyslovují. Jenže Ježíš Kristus se narodil v malé vesnici, kterou lidé buď neznali, nebo jí pohrdali. Nebyl z učené rodiny - jeho matka bylo pravděpodobně ještě náct mladá a většinu života pracoval doma v dílně.
5. Když se ptáme, jak může někdo uvěřit a stát se křesťanem, text říká: Bohu se zalíbilo zachraňovat lidi skrze „bláznovství této zvěsti“. Na jiném místě Bible stojí, že evangelium je Boží mocí k záchraně každého, kdo věří. Možná jsme to v církvi slyšeli už tolikrát, až se z toho pro nás stala prázdná fráze. Ale opravdu tomu věříme? Věříme, že Bůh bude zachraňovat lidi skrze tuhle „bláznivou zvěst“? Nesdílíme evangelium tak často. Není to pravda? Slyšel jsem spoustu důvodů, proč lidé evangelium nešíří. A sám jich mám taky spousty. Lidé často zmiňují strach nebo stud - bojí se, co si o nich okolí pomyslí.
Podle svědectví víry: modlitba a osobní svědectví jako cesta k druhým
„Bojím se, co si o mně řeknou“ - Přesto si myslím, že to není hlavní důvod, proč evangelium sdílíme málo. Jsem přesvědčený, že nejčastějším důvodem, proč nesdílíme evangelium, je naše nevíra, že evangelium bude doopravdy fungovat. Nevěříme, že zpráva o tom, co Bůh udělal skrze Krista, může někoho zachránit. Myslíme si, že lidé potřebují něco víc, že jsou příliš chytří na to, aby jim stačilo „obyčejné“ evangelium. Určitě by to měl někdo podat co nejchytřeji a nejlépe někdo jiný než my - někdo, kdo to studoval a rozumí tomu lépe. Z mé zkušenosti v církvi jsem si však všiml jedné skupiny, která většinou evangelium sdílí víc než ostatní: noví křesťané. A stejně tak misionáři nebo lidé, o nichž se říká, že mají „dar evangelizace“, by potvrdili, že postrádat strach či stud rozhodně neumějí.
Místo abych jako křesťan viděl v evangeliu Boží moc a moudrost, začnu ho sám považovat za „bláznovství“, které samo o sobě nic neudělá. Lidé však ve skutečnosti nepotřebují, abych je já do něčeho přesvědčil nějakou filosofickou argumentací. Potřebují, aby jejich srdce proměnil sám Bůh. Křesťanství není jen o změně filosofie v hlavě, ale o změně lásky v srdci.
V první řadě můžeme jako křesťané v modlitbě prosit Boha, aby nás usvědčil. Aby nás probudil z křesťanstvíčka, kde evangelium má moc nanejvýš trochu inspirovat nebo nás donutit na chvíli otevřít Bibli, ale nepočítáme s tím, že by skutečně mělo moc někoho zachránit. Vím, že přiznat málo víry či pochybnosti není v církvi vždycky lehké. „Co by si o nás řekli? Že jsme špatní křesťané?“
Josef jako každé ráno míří do obchodu, aby si koupil snídani. Cestou přemýšlí o své práci, a také o Markovi, který sedí hned vedle něj. Marek je chytrý kluk, možná ještě chytřejší než Josef. Už jednou mu řekl, že je věřící, a vedli o tom krátký rozhovor. Marek s ním dokonce sdílel i nějaké své problémy. Teď ale vůbec netuší, jak pokračovat dál. Rád by Marka pozval někdy do kostela. Rád by mu řekl, že Ježíš nabízí skutečnou svobodu. Nakonec si však vzpomene, že Bůh zachraňuje lidi právě skrze tu zdánlivě bláznivou zvěst. Proto během přestávky v práci sebere odvahu, přijde k Markovi a řekne: „Chtěl bych ti povědět, čemu jako křesťan věřím.
1 Korintským 10:13 a jeho různá zobrazení poukazují na to, že pokušení není nepřekonatelným příběhem. Vždyť Bůh je věrný a nedovolí, aby bylo pokoušeno nad možnosti, ale poskytne vysvobození. Tato slova bývají v kontextu svědectví využívána jako povzbuzení pro modlitební zápas a sdílení evangelia v současném světě plném nejistoty.
Veřejná svědectví a biblické pasáže dávají tělu víry pevný rámec: Bůh je všemohoucí a jeho moudrost překračuje lidské chápání. V rámci textu se objevují pasáže z Janova zjevení, Římanů, 1. Korintským a Mt, které ukazují, že Boží plán se naplní skrze víru a vytrvalost v modlitbě. Tyto myšlenky se propojují s praktickým poselstvím pro každodenní život-jak přijít k Bohu ve skrytosti, jak jednat veřejně bez nepotřebného ospravedlňování a jak žít jako svědecí příběh Krista v rodinách, práci a vztazích.
Etické momenty a historické příběhy jako součást vyučování
V textu se objevují i starozákonní příběhy a jejich reflexe: náš život je plný výzev, kde spravedlnost a milost spolupracují na budování důvěry lidí v Boží domov. Příběhy Nábotovy vinice a Eliášova moci ilustrují, jak Boží soud/ milost působí v troskách lidských ambicí a lidských vnitřních bojů. Z poselství o králi Joášovi a Jojadovi vychází model vedení, kdy modlitba, víra a veřejná služba jdou ruku v ruce s odpovědností vůči Bohu a lidem kolem nás.
Podle křesťanského učení je důležité, aby lidé hledali Krista a odpověď na krizi světa v evangelium, které je často považováno za „bláznivství“ pro své radikální konsekvence. Tento pohled nás vybízí k tomu, abychom se nestali opatrnými ve sdílení víry jen pro schválení okolí, ale abychom sdíleli upřímně a s důvěrou v Boží moc.
Mezi klíčové prvky patří: srozumitelnost, praktická aplikace, modlitba a vyrovnání se s pochybnostmi, které křesťany chtějí zastavit. Když se lidé setkávají s poselstvím evangelia skrze osobní svědectví, často nacházejí cestu k víře i vypadáváním z kontextu běžných názorů společnosti.
Na závěr si uvědomíme, že největší síla není v přesvědčování slovem, ale v působení Boží moci skrze víru a avizované evangelium, které oslovuje srdce a proměňuje životy.