Pařížská katedrála Notre-Dame, kterou minulý týden vážně poškodil rozsáhlý požár, je teď mnohem méně odolná proti náporům silného větru.
Kvůli zničené střeše, oslabenému zdivu a prospadlým klenbám nyní stavba v pořádku přečká vítr o rychlosti jen kolem 90 kilometrů za hodinu, zatímco dříve dokázala odolat i větru až 222 kilometrů v hodině.
Agentuře AFP to po statickém průzkumu řekl expert na stavební mechaniku Paolo Vannucci.
Paolo Vannuci, který je profesorem univerzity ve Versailles, gotickou katedrálu dobře zná.
V roce 2016 vedl tým, který připravoval zprávu o požárních rizicích.
Z dostupných dat mu vyšlo, že chrám má nyní asi o šedesát procent nižší odolnost proti větru než v době před požárem.
Podle něj by bouře se silnými poryvy větru mohla nyní způsobit zřícení některých částí zdiva katedrály, zejména vyšších partií hlavní lodi, kde se nacházejí okna.
„Notre-Dame skutečně přišla o schopnost odolat (větru). Klenby byly vystaveny vysokým teplotám, kameny a malta jsou poškozené,“ řekl ve čtvrtek Vannuci.
Podle odborníka poškození značně snížilo pevnost stavby v tlaku, což je jedna ze základních veličin, kterou statici při posuzování stavby zkoumají.
Zdůraznil však, že jeho varování vzniklo pouze na základě simulací s odhadovanými hodnotami, protože přesné výsledky mnoha měření ještě nejsou známy.
Před deštěm ochrání katedrálu provizorní plachta.
Už v minulých dnech odborníci varovali, že je katedrála po ničivém požáru mnohem méně odolná proti dešti.
Podle ministra kultury by mohl ohrozit i statiku budovy, pokud by se například větší množství vody shromáždilo na zbytcích střechy.
Poničenou střechu katedrály má proto dočasně ochránit provizorní zastřešení z plachty, kterou začali lezci na katedrálu natahovat v úterý.
Plachta ovšem bude jen dočasným řešením.
Nad katedrálou bude v budoucnu postaven jakýsi „deštník“, odolnější konstrukce, která bude stavbu chránit až do vybudování krovů a střechy.
Jak bude tento „deštník“ vypadat, zatím ale není jasné.
Stanice BMFTV připomíná, že podobná konstrukce chránila v době oprav například také pařížský Panthéon.
Požár v Notre-Dame kompletně zničil střechu a věžičku nad křížením lodí.
Kvůli ohni se propadla i část kleneb.
Přípravné práce pro rekonstrukci katedrály, která bude celkem trvat pět až šest let, už začaly.
Paříž - Je jedním ze symbolů Paříže.
Katedrála Notre-Dame, známá také jako Chrám Matky Boží, je pokládána za jeden z nejkrásnějších příkladů gotické architektury na světě.
Umístěná na ostrově Île de la Cité na řece Seině, je chráněna organizací UNESCO a proslavil ji mimo jiné román Victora Huga Zvoník u Matky Boží.
V polovině dubna 2019 však katedrálu zpustošil rozsáhlý požár.
Při pozdější rekonstrukci její střechy byly použity i středověké techniky, na počest původních stavitelů katedrály.
Prezident Emmanuel Macron slíbil ihned po požáru obnovení katedrály do pěti let, nakonec se opravy trochu protáhly.
Nyní se v neděli 8. prosince toto úchvatné dílo znovu otvírá veřejnosti.
Před požárem ho navštěvovalo na 13 milionů lidí ročně.
Chrám vzplanul 15. dubna 2019 večer.
Oheň se rozšířil v krovu a pohltil rozsáhlé části středověké budovy.
Než hasiči požár následujícího dne nad ránem uhasili, zničil oheň střechu, krov a špičatou věž z 19. století, takzvaný sanktusník.
Plameny poškodily i část klenby a střešní krytiny.
Vnitřek katedrály zůstal uchráněn vážnějšího poškození díky kamenné klenbě, která z větší části udržela hořící střechu po jejím zhroucení.
Katastrofu mohla způsobit závada v elektroinstalaci či nedopalek cigarety, přesná příčina zůstala neobjasněna.
Podle vyšetřovatelů chrám nikdo nezapálil úmyslně.
Jeho poškození si vyžádalo roky renovačních prací, na nichž se podílelo na 500 dělníků.
Náklady na obnovu ve výši 550 milionů eur (asi 14 miliard Kč) byly hrazeny částečně z darů, kterými přispěli například miliardář François-Henri Pinault nebo rodina Arnaultů.
Nějaké peníze dokonce zbyly na další investice do budovy.
Opravy zpomalily komplikace během pandemie covidu-19, ale také nutnost vyčistit okolí od toxického olověného prachu, který se uvolnil z konstrukce gotické budovy při požáru, celkem to bylo několik desítek tun olova.
Vlastní obnova chrámu začala v roce 2021.
Výroby součástek do hodinového stroje v katedrále, který zničil požár, se ujal petrohradský závod na výrobu hodinek, známých za sovětských dob i Čechům a Slovákům pod značkou Raketa.
Ten opravil hodinový stroj Collin z roku 1867, jež v pařížské katedrále až do požáru řídil pohyb ručiček na čtyřech cifernících.
Na konci léta 2022 začala oprava střešní konstrukce a kleneb.
Práce se sekerami při výrobě stovek tun dubových trámů pro krov nové střechy Notre-Dame byla pro tesaře jako cesta zpět časem.
Chtěli tak vzdát hold ohromujícímu řemeslnému umu původních stavitelů katedrály a zajistit, aby staleté umění ručního opracování dřeva žilo dál.
Nerolit v květnu loňského roku byly v dílně v údolí Loiry na západě Francie smontovány a postaveny velké části nové dřevěné střešní konstrukce.
K tomu bylo pečlivě vybráno 1200 dubů, které tesaři ručně pokáceli.
Několikatunovou konstrukci do centra francouzské metropole dopravili po řece Seině na lodi tak velké, kvůli tomu na několik hodin museli přerušit ostatní lodní dopravu.
Z dubových trámů sestává i nový krov katedrály, složený ze tří trojúhelníkových částí o rozměrech 15 krát 12 metrů a hmotnosti sedmi tun.
Z lodě na chrám krov vyzdvihl jeřáb.
Zničenou chrámovou věž z 19. století nahradili restaurátoři a dělníci její věrnou replikou vytvořenou podle nákresů autora originálu, jímž je francouzský architekt Eugène Viollet-le-Duc.
A loni v prosinci dostala katedrála na tuto novou věž i kříž.
V téže době navštívil katedrálu i prezident Macron a uvedl, že v jejích oknech by se měly objevit moderní vitráže.
Jeho prohlášení však vyvolalo vlnu pobouření u veřejnosti, památkáři tento koncept zamítli letos v létě.
Novými vitrážemi chtěl Macron stavbě vtisknout "znak 21. století.".
Podle kritiků však mají skleněné dekorace smysl jen na původním místě, nikoliv někde v muzeu, protože jsou součástí architektonického záměru.
Poslední práce na katedrále probíhaly v interiéru, kde bylo mimo jiné potřeba vyladit mohutné varhany s 8000 píšťalami, které jsou největším hudebním nástrojem ve Francii.
První mše od požáru se v katedrále konala v červnu 2019 v jedné z bočních kaplí, zasvěcené Panně Marii, kterou požár ušetřil.
Komorní bohoslužba se v katedrále uskutečnila i na Velikonoce.
Začátkem listopadu se v katedrále znovu rozezněly zvony a v polovině listopadu se sem při slavnostním světelném procesí za účasti stovek lidí vrátila proslulá socha Pany Marie s jezulátkem.
Taková podivuhodná stavba má impozantní historii.
Její základní kámen položili na ostrově Île de la Cité na řece Seině na jaře roku 1163 během návštěvy papeže Alexandra III.
V té době se ovšem už několik let stavělo.
A budování svatostánku, jehož vznik inicioval pařížský biskup Maurice de Sully, pak trvalo téměř dvě staletí, až do roku 1345.
Katedrála Notre-Dame, ležící prakticky uprostřed Paříže, byla určena pro ty největší slavnosti, běžné bohoslužby se konaly v menších kostelech.
Pro veřejnost se otevírala jen o velkých svátcích.
I proto si Napoleon v roce 1804 pro císařskou korunovaci vybral právě Notre-Dame, čím se symbolicky odstřihl od monarchie.
Jen o pár let dříve za Velké francouzské revoluce přitom hrozilo chrámu zničením; nakonec se mu ale podařilo zabránit, rozvášněný dav nicméně katedrálu a její výzdobu vážně poškodil.
Velké restaurace se dočkala ve 40. až 60. letech 19. století.
Z té doby pocházejí například sochy různých chimér a ďáblíků, kteří shlížely z věží katedrály, často mylně považované za doklad středověkého umění.
Ve skutečnosti je ale ve své dílně vytvořil památkář a architekt Eugene Viollet-le-Duc.
V roce 2013, kdy se slavilo 850 let od položení základního kamene, se katedrála po dvou staletích dočkala nových zvonů, její zvonice byla neúplná od časů Velké francouzské revoluce na konci 18. století.
Notre-Dame, která sehrála velkou roli i v životě filmové Amélie z Montmartru, patří k nejčastějším cílům turistů v Paříži.
Každý den ji podle dostupných údajů navštívalo přes 35.000 lidí.
Také kvůli tomu ovšem katedrála podle odborníků rychle chátrala a památkáři v posledních letech volali po rozsáhlých opravách.
Budování jednoho z nejznámějších belgických svatostánků začalo ve Valonském regionu v provincii Hainaut již někdy v první třetině 12. století poté, co rozsáhlý požár zničil místní biskupství.
Úchvatná sakrální stavba leží v srdci starého města, při levém břehu řeky Escaut (česky Šelda).
Mimochodem - samotné Tournai, nacházející se asi deset kilometrů od francouzských hranic, má velmi dlouhou tradici: již v 1. Z architektonického hlediska se v případě belgické katedrály jedná o opravdový unikát, a to především díky spojení tří různých stylů.
Hlavní chrámová loď vznikla ještě jako románská, zatímco příčná loď s pěti věžemi společně s množstvím okolních soch už vykazuje znaky rané gotiky.
Kůr z 13. století je pak čistě gotický a postavili jej na příkaz biskupa Gautiera de Marvise poté, co nechal církevní činovník původní románský chór zbourat.
Katedrála v Tournai tak dokládá fascinující přerod stylů, k němuž došlo v oblastech Île-de-France, Porýní a Normandie v krátkém období na počátku 12.
Ohromující svatostánek však oslňuje i řadou dalších ceněných památek.
Jedná se především o množství katedrálních soch a sousoší z různých časových období (14., 16. a 17. století), zobrazujících výjevy ze Starého zákona a historie města.
