V dnešním průřezu Pavlovými listy se zaměřujeme na dvě hlavní podle tématu: listy psané během vězení a pastorální listy, které vydávají pokyny k vedení církevních obcí. Do tohoto souboru Pavlových listů patří dopisy: Filipanům, Efesanům, Kolosanům a Filemonovi. Tuto křesťanskou obec založil apoštol Pavel na své druhé misijní cestě (kolem r. 50). Byla to první církevní obec na evropské pevnině. Skládala se převážně z bývalých pohanů. Když tam Pavel a Silas vyhnali zlého ducha z jedné služky, byli uvězněni. Následně byli zázračně propuštěni a přitom se obrátil žalářník a celá jeho rodina (viz Sk 16,25-34). I když byla tato církevní obec malá, velmi si ji zamiloval. Filipané se dozvěděli o věznění Pavla a tak jim Pavel posílá list po jejich spolubratrovi Epafroditovi. Místem sepsání nemusí být nutně Řím (r. 61-63), ale také Cézarea Přímořská, kde byl Pavel také vězněn (r. 58-60).
Dnes se tedy opět budeme seznamovat s dalšími listy apoštola Pavla. Podíváme se blíže na dvě skupiny - listy z vězení a pastorální listy. Jak již bylo řečeno v minulém díle, jsou u některých listů spory o to, zda je sv. Pavel napsal. Ale jak víme z dílů o Starém zákonu, otázka autorství není tím, co nás zajímá nejvíc, důležitější je obsah dané knihy. Do tohoto souboru Pavlových listů patří dopisy: Filipanům, Efesanům, Kolosanům a Filemonovi.
Tuto křesťanskou obec založil apoštol Pavel na své druhé misijní cestě (kolem r. 50). Byla to první církevní obec na evropské pevnině. Skládala se převážně z bývalých pohanů. Když tam Pavel a Silas vyhnali zlého ducha z jedné služky, byli uvězněni. Následně byli zázračně propuštěni a přitom se obrátil žalářník a celá jeho rodina (viz Sk 16,25-34). I když byla tato církevní obec malá, velmi si ji zamiloval. Filipané se dozvěděli o věznění Pavla a tak jim Pavel posílá list po jejich spolubratrovi Epafroditovi. Místem sepsání nemusí být nutně Řím (r. 61-63), ale také Cézarea Přímořská, kde byl Pavel také vězněn (r. 58-60).
V tomto listě máme možnost se podívat do myšlení a rozhodování sv. Pavla jako člověka a křesťana. Jedná se o nejkratší list apoštola Pavla - má pouhých 25 veršů. Pavel se během vazby setkává s Onezimem, uprchlým otrokem, kterého získává pro Krista. Ačkoli by jej potřeboval, posílá jej zpět jeho pánovi - držení uprchlého otroka bylo velmi nebezpečné - a přimlouvá se za jeho propuštění z otroctví.
Možných míst vzniku je opět několik: Řím, Cézarea a Efes. Nejpravděpodobnější se zdá být Efes, protože Pavel počítá s návštěvou u Filemona (Efes a Kolosy se nacházely nedaleko od sebe) a také se v Efesu mohl uprchlý otrok lépe „schovat" než v Římě, kde platila přísná opatření proti uprchlým otrokům. Dobu sepsání můžeme určit kolem roku 55.
V tomto listu je zachycen postoj prvotní církve k otroctví. Církev se nezasazovala o zrušení otroctví, protože by to znamenalo otřesení struktury tehdejší společnosti. Zakladatelem této místní církve je zřejmě Epafras (1,7; 4,12). Ačkoli v oblasti Frýgie (dnešní Turecko) žilo poměrně dost Židů, církevní obec tvořili převážně pohanokřesťané. Obsahem je list důležitý pro svou kristologii: Kristus je hlavou církve a všeho tvorstva (1,15-20).
V tomto městě strávil sv. Pavel poměrně dlouhou dobu a proto překvapí, že list neprozrazuje žádnou osobní znalost mezi ním a adresáty. Zde nacházíme rozdělení na jednotlivé úkoly a služby v církvi - apoštolové, proroci, pastýři a učitelé (4,10-12).
List byl napsán kolem roku 60 opět v Římě. Tato další skupina listů je nejmenší z Pavlovy sbírky - jedná se o 1. a 2. list Timotejovi a list Titovi. Společné mají tyto dopisy nejen to, že jsou adresované jedné osobě, ale hlavně svým ústředním tématem. Autor zde vydává své pokyny k pastýřské službě biskupů a také k přípravě na tuto církevní službu.
Toto je podle mnohých biblistů hlavní argument, že autorem nemusí být přímo sv. Pavel. Souhrnně se dá říci, že pokud je autorem sv. Pavel, tak byly napsány v letech 65 - 66 v Římě. 1. Timoteje ustanovil Pavel biskupem v Efesu. S touto postavou se můžeme setkat téměř ve všech apoštolových listech. 2. Zde je patrné očekávání brzkého soudu nad Pavlem a jeho nepříznivý výsledek. Pavel se cítí opuštěn a žádá Timoteje, aby za ním přišel.
Ve Skutcích není Titus zmiňován, ale z listu Galaťanům víme, že byl pohanokřesťan. Doprovázel Pavla na sněm v Jeruzalémě. Následně jej Pavel pověřil obtížným úkolem: urovnat nedobré poměry v Korintě (viz Cesta 4/2006). Tento úkol splnil a Pavel s ním byl spokojen (2 Kor 8,16).
Klíčové myšlenky Pavlových listů a jejich dopad
Svatý Pavel se narodil v Tarsu pravděpodobně kolem roku 10 po Kr. Po svém obrácení na cestě do Damašku se stal jedním z nejpřednějších misionářů, nejdříve mezi židy, později mezi pohany. Jeho listy jsou základním zdrojem informací o životě prvotní církve a přes staletí měly silný vliv na církevní myšlení. Pavlovy listy jsou v mnohém aplikací evangelia na běžný život. Evangelium není pouhou naukou, moudrostí, a už vůbec ne ideologií.
Potíž je v tom, že člověku je nejmilejší hledat záchranu na tomto světě a pro tento život. Záchrana, kterou přináší evangelium, ovšem není záchranou od všech nepříjemností. Je to sice záchrana od zla, ale především od zla, které se zmocňuje lidského srdce. Evangelium ukazuje, že Bůh zná slabost člověka, že nad ní nemhouří oko, ale že ji léčí odpuštěním, pozvednutím z marastu hříchu, darem Ducha, tedy tím, co v křesťanství nazýváme vykoupením.
A tato záchrana, jak tvrdí apoštol, není nabídnuta jen vyvolenému národu, ale i pohanům. Boží moc ale neslouží k podrobení druhých, k upevnění vlády nad ostatními lidmi ani k upoutání pozornosti nějakou senzací. Boží moc, vycházející z Ježíšova evangelia, je především mocí, která člověka osvobozuje od zla v jeho nitru. Evangelium si ale nestačí jen pamatovat. Musí být přijato do srdce člověka a stávat se součástí jeho života.
Pavlovy listy: Stručný přehled | Studium Bible na tabuli
tags: #novozakonne #listy #pavlovy