Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímlil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“
Ale dnešní úryvek nás vede k hlubšímu porozumění: Minulou neděli nás liturgie nechala vstoupit do pohnutého příběhu ztraceného syna; dnes přejdeme od podobenství ke skutečnosti, ale téma zůstane stejné. Dochází jenom k jeho zpřesnění v christologickém smyslu: každé prominutí, každé odpuštění hříchů a každé smíření s Bohem prochází skrze Ježíše Krista; samotná skutečnost je ještě více potěšující než podobenství: v podobenství je starší syn, který zůstal doma a cítil se dotčený odpuštěním uděleným svému mladšímu bratru; ve skutečnosti však starší bratr - Ježíš Kristus - nezůstal doma, ale sám šel mladšího bratra hledat. Rozjímejme tedy nad úryvkem o cizoložnici, které nám dnešní evangelium nabízí.
Ježíš a zástupy
Ježíš právě vyučoval, když v tom se znenadání kruh posluchačů kolem něho otevřel, aby nechal projít ženu prudce popostrkovanou davem farizeů, kteří halasili vítězným tónem hlasu. Postavili ji před něho a rozestoupili se kolem dokola a možná si zkřížili své paže: „Co ty na to říkáš?“
Nepřišli, aby požádali Ježíše o jeho stanovisko, ale aby ho vlákali do léčky. On sám přece hlásal, že nepřišel zrušit zákon, ale naplnit ho, tudíž musí dát za pravdu zákonu a zúčastnit se kamenování této ženy. Když to ale udělá, ztratí tu svoji svatozář milosrdenství a mírnosti, která je tolik popuzuje a dráždí, poněvadž tolik okouzluje zástupy. Ježíš nepronesl ani slovo. Sklonil se a začal kreslit do písku znamení; asi přemýšlí a zvažuje úmysly tazatelů; možná čeká na to, až se srdce této zděšené ženy trochu uklidní.
Jen málo výjevů zobrazuje Krista tak lidského a tak božského současně. Nakonec pozvedá hlavu a říká: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“
Pokrok v nitru davu
Možná by se dala tato věta chápat jako: kdo z vás je bez „tohoto“ hříchu, který předhazujete této ženě (mějme na mysli, že desatero zakazovalo také cizoložství touhy). Vypadalo to, jako by najednou odkryl pokličku svědomí všech přítomných. Ti nejstarší se začali nenápadně vytrácet, snad vystrašeni myšlenkou, že by se Ježíš rozhodl pomoci jim vstoupit hlouběji do vlastních životů, aby viděl, jestli jsou skutečně bez hříchu, bez toho hříchu, který je v Desateru označován jako „nebudeš dychtit po ženě jiného“.
Ježíš a cizoložnice sami
Soudu se najednou vylidnil; v aule zůstal jenom soudce a obviněná. Doposud zůstal Ježíš skloněný k zemi, teď se však zvedl a podíval se na ženu: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Po přečkané hrůze najednou pocítila milosrdný pohled jako světelnou koupel; žádný muž se na ni ještě takto nepodíval!
„Nikdo, Pane,“ odpověděla tiše. A Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“
Ježíš však nepřichází s absolutním trestem; přichází s výzvou k obrácení a novému životu. Zjevil, že nejde o pouhé potrestání, ale o cestu k milosti a lásce, která má uzdravit srdce a proměnit život.
Ježíš a my
Co říká nám křesťanům tento dnešní příběh cizoložnice? Tato stránka evangelia vždycky trochu zneklidňovala. V době, kdy bylo cizoložství považováno za jeden z hříchů, které nebylo možné v církvi odpustit, byl Ježíšův postoj, kdy neudělil ani žádné spásné pokání, určitě zneklidňující. Ostatně, teprve nedávno byl tento úryvek zařazen také do nedělní liturgie.
V podobenství o marnotratném synovi se dotýkáme odpuštění mnohem závažnějšího, ale tam se jednalo o podobenství, zde je to skutečnost. Ježíš dokazuje, že svá podobenství bere do písmene vážně. To, co chce klást na srdce, není oznámení, že cizoložství není hříchem; najdeme zde jeho jasné odsouzení ve slovech: „Už nehřeš!“
Ježíšův postoj je možné pochopit, když pomyslíme na to, že nikdo víc než on neopovrhuje hříchem, včetně cizoložství, u kterého odsuzuje už jen pouhou myšlenku na něj: „Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Mt 5,28).
Dnešní evangelium nám dává lék proti špatnému zvyku soudit a kamenovat: „Kdo z vás je bez hříchu…“ Zpytujme své svědomí a hledejme v sobě odpuštění, spíše než odsouzení druhých. Odpuštění pro sebe samého i pro ty, kdo nesou vinu.
A nakonec, tato žena byla ve společnosti diskriminována, když byl trest určen jen jí. Ježíš se proti tomu postavil a odhalil nespravedlnost. Kdyby učedníci dokázali využít tohoto příkladu, mohli bychom mluvit o osvobození žen v mnohem důstojnějších a evangelijních rámcích. V Ježíši máme zástupce a spojence pro boj za rovnost a důstojnost každého člověka.
Nový zákon a Ježíš jako „prorok jako Mojžíš“
Přes uvedené se dnešní text dotýká i vztahu Ježíše k Mojžíšovu zákonu. Proč Ježíš neprovedl ukamenování? Protože přišel naplnit Mojžíšův zákon - nejen jeho přikázání, ale i tresty a prokletí. Ježíš vzal na sebe trest a prokletí zákona, aby nám byly hříchy odpuštěny. Ti, kdo chtěli trest vykonat, odsuzovali sami sebe.
Ježíš je „tak trochu jiný Mojžíš“: nepřináší jen zákon a tresty, ale novou smlouvu Boha s člověkem, plnou milosti a pravdy. On přinesl radost a pokoj, kterou zákon sám nemůže dát. Ačkoli nebylo snadné, Ježíš vymezuje cestu k opravdové spravedlnosti - ne ve stínách kamenování, ale v odpuštění a proměně srdce.
Tímto způsobem Ježíš ukazuje, že zákon nebyl zrušen, ale naplněn. Nový zákon je součástí příběhu, který vede lid ke vztahu s Bohem skrze Krista, nikoli jen k vnějšímu dodržování předpisů. Jedná se o základní poselství: milost, odpuštění a nová naděje pro každého hříšníka.
Autor článku a zdroje: Petr Krákora. Text vychází z úvah o vztahu Ježíše k Mojžíšovu zákonu a k roli cizoložnice v evangeliu podle Jana.
John MacArthur - Proč se stále cítíme provinile, i když nám Bůh odpustil hříchy?
tags: #novy #zakon #kristus #a #cizoloznice