Mikuláš se narodil kolem r. 270 v řeckém Patrasu a jeho rodiče byli křesťané, kteří vychovávali syna ve víře v Boha.
Zhruba o třicet let později se stal biskupem v turecké Myře a krátce poté začalo pronásledování křesťanů; Mikuláš byl uvězněn a vyhnán.
Na svobodu se dostal až roku 313, kdy císař Konstantin povolil křesťanství a Mikuláš se opět vrátil na biskupský stolec.
Jeho život je stále spíše znám z přibližných údajů než z jistých faktů, a proto je známé jen přibližné datum biskupova úmrtí 6. prosince.
Jeho kult se rozšířil asi po dvou staletích v celé řecké církvi a později i ve slovanských zemích, přičemž od 8. století došlo k největšímu uctívání v Rusku, kde je od té doby patronem.
Od 10. století je úcta k sv. Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli Mikulášovy ostatky.
Dodnes jsou ostatky uloženy v bazilice sv. Štědrosti světce, a legenda o tom, jak Mikuláš obdaroval tři dcery zadluženého otce, z něj učinila symbol štědrosti.
Legenda vypráví, že Mikuláš vhazoval otevřeným oknem do ložnice tři noci za sebou peníze, kterými otci dcery zajistil věno a splatil dluhy, a tím dívky zachránil před nevěstincem.
Z této legendy vychází i typické znázorňování sv. Mikuláše jako dárce nad ětem o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku a dalších zemích, známé pod pojmem Santa Claus.
Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo; v české tradici mikulášská nadílka probíhá vždy v předvečer svátku.
Ne náhodou - souvisí to s legendou o obdarování třech dcer; Mikuláš obdaroval sousedův dům a posléze znovu a znovu, čímž si získal uznání veřejnosti.
Osvědčené výklady uvádí, že Mikuláš chodí s nadílkou podle dávných tradic vpředvečer svého svátku; historik umění Jan Royt to popisuje jako „svátková předhodí“.
To jsou takzvaná svátková předhodí a o svatém Mikuláši dnes víme, že se narodil v řeckém Patrasu, dnes je to oblast jižního Turecka, a datum narození není přesně známé.
Bylo to snad kolem roku 270 v bohaté rodině, ale majetek rozdal chudým, a pak se stal biskupem v Myře.
V dobách vlády císaře Diokleciána byl Mikuláš uvězněn a poslán do vyhnanství; teprve po roku 313 se vrátil na biskupský stolec.
V dobách pronásledování křesťanů byl Mikuláš nadále aktivní ve své duchovní službě a pečoval o lidi v nouzi.
Svatomikulášské slavnosti v českých zemích sahají do 14. století a tehdy školní mládež volila biskupa na den svatého Mikuláše, který byl veden do kostela.
Ještě v 18. století měl mikulášský průvod spíš masopustní ráz, ale dnes už mají tradice jinou podobu.
Biskup Mikuláš patrně zemřel 6. prosince mezi lety 345 a 351 na místě zvaném Patara; Mikulášovi rodiče ho vychovávali v křesťanské víře a po jejich smrti zdědil značný majetek, který rozdal chudým a nemocným.
Říkalo se, že Mikuláš jednal tajně, aby si lidé nemysleli, že ho za to chválí, a že jednomu sousedovi půjčil peníze na věno pro jeho tři dcery, čímž jim zachránil budoucnost.
Některé příběhy vyprávějí, že při třetím nočním zásahu zanechal dary a za ním se dívky těšily na záchranu svého otce i rodinou budoucnost.
Na cestě zpět z Svaté země Mikuláš navštívil Myru, kde probíhala volba nového biskupa, a zvolen byl právě on, i když se tomu bránil.
I nadále se však staral o lidi v nouzi a jeho úcta zůstává spojena s jeho skutky, které ukazují, že byl člověk, jenž žil dobrý a pokorný život.
Označení „Svatý“ ukazuje na jeho dobrý, naplněný život, i když nebydlil neustále v kostele, když byl hříšný, litoval svých nedobrých skutků a odstraňoval zlo ze svého srdce.
