Poutníkům a farnostem Velehrad patří k nejvýznamnějším poutním místům v České republice, úzce spojeným s tradicí Cyrila a Metoděje a s mystikou moravské cyrilometodějské mise. Z historických záznamů vyplývá, že po středověku zklášterního komplexu zůstalo více než jen památka; Velehrad se stal živým duchovním a kulturním centrem, kde se setkávají církevní a národní tradice.
Historie a původ místa
Počátky současného Velehradu sahají do rané 13. století, kdy vznikl první cisterciácký klášter na Moravě. Klášter byl založen moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky a výstavba konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie byla dokončena ve čtyřicátých letech 13. století. Výstavba kostela a kláštera se stala středobodem tehdejšího politicko-správního života Velkomoravské říše.
V důsledku reforem císaře Josefa II. byl klášter zrušen a svatyně plnila funkci farního kostela. Průběžně docházelo k chátrání, které bylo zčásti zamezeno v letech 1863-85 během miléniových oslav příchodu Cyrilometodějské misie. V letech 1890 nastoupili na Velehrad jezuité, zřídili gymnasium a konvikt. V roce 1950 byl klášter opět zrušen a až v roce 1990 se Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) opět vrátilo, aby zajišťovalo duchovní službu na významném poutním místě.
Papež Pius XI. udělil chrámu titul baziliky minor v roce 1927, a při příležitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v roce 1985 věnoval bazilice Zlatou růži papež Jan Pavel II. - poctu, kterou obdrželo jen několik chrámů na světě. Dny lidí dobré vůle a Národní pouť, jedna z nejvýznamnějších poutních akcí v Česku, připomínají od roku 2000 slavnostní oslavy spojené se svatými Cyrilem a Metodějem.
Architektura a umělecké bohatství baziliky
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje má barokně upravený interiér s bohatou výzdobou. Původní románsko-gotický půdorys s křížovou dispozicí byl po velkých požárech v 15. a 17. století radikálně přestavěn do barokního stylu: zkrácena délka kostela na 86 m, západní průčelí se dvěma věžemi, nad křížením původní věž nahradila kupole a vnitřní prostory byly vyzdobeny novými oltáři a freskami. Interiér dominuje novorománský oltář z bílého mramoru s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Ignáce Raaba a bohaté chórové lavice. Nástupnictví barokních sochařů a malířů se podepsalo na výzdobě presbytáře a bočních kaplí, kde jsou umístěny obrazy a sochy patřící k cyrilometodějskému odkazu.
Na triumfálním provedení barokní přestavby se podíleli sochaři a štukatéři, například B. Fontana a malíři I. Egstein a J. Etgens. Průčelí kostela s bohatou sochařskou výzdobou nese znaky zakladatelů, moravskou orlicí a českým lvem, spolu se znakem papeže Pia XI. Zachovalé ruinistruktury a fragmenty původního kostela jsou viditelné v lapidáriu, které je zpřístupněno díky zvýšení podlahy při barokní přestavbě. Dny lidí dobré vůle a oslavy Cyrila a Metoděje formují živé propojení mezi náboženskou tradicí a kulturním dědictvím.
Hlavní relikvií a sakrální prostory
Hlavní kaple a presbytář zdobí bohaté oltáře a vztahují se k významným momentům křesťanské liturgie. Po stranách presbytáře jsou umístěna sousoší sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje. V kaplích se nacházejí obrazy Panny Marie s Ježíškem podle byzantského vzoru, zobrazené ve ztělesněné historii slovanského společenství. Kruchta a patronku církevní hudby, sv. Cecílii, vidíme jako dirigující nebeský chór. V prostoru kruchty je vyobrazen křest knížete Svatopluka, který odkazuje na raně středověké kořeny kláštera a jeho význam pro moravskou křesťanskou tradici.
Kaplí v bočních lodích je mnoho: kaple sv. Petra, sv. Scholastiky, sv. Václava s obrazem sv. Cyrila a Metoděje od Jana Matějky (dar Poláků Velehradu), kaple sv. Mare Magdala, sv. Cyrila, sv. Kateřiny a další. Poslední kaple na levé straně vyzdvihuje Zobrazení svaté se svatými a křesťanským dědictvím. Podobně na pravé straně najdeme kaple sv. Pavla, sv. Hedviky, sv. Floriána, sv. Marie Egyptské a sv. Barbory, spolu s významnými korouhvami z r. 1885 a dalšími pohnutkami národních poutníků.
Velehrad jako centrum poutí a kultury
Velehrad je místo, kde se setkávají duchovní a kulturní dědictví: bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje je srdcem celého komplexu a poutních cest, které sem směřují z různých koutů Moravy. Po dvou historických požárech byla stavba přestavěna a dala světu monumentální barokní podobu. Cyrilo-metodějský význam byl oceněn již v roce 1927 papěžským titulem Basilika minor a Zlatou růží od J. P. II. v roce 1985. Dny lidí dobré vůle, Národní pouť a další akce zůstávají důležitým propojením mezi náboženským životem a veřejnou kulturou.
Na Velehradu žije živá tradice moderovaných poutí a koncertů, jako například III. varhanní koncerty v rámci cyklu varhanních koncertů, které se konají při příležitosti oslavy významných výročí a patronů baziliky. Cyrilka, kaple sv. Grilovačka a další drobné sakrální objekty poskytují návštěvníkům možnost prožít klid a meditaci v různorodém kontextu areálu. Zvláštní význam má vzpomínka na staré kameníky a umělce, kteří se podíleli na výzdobě baziliky, a tak se Velehrad stává živým muzeem barokního moravského umění.
Současnost a turistický a duchovní význam
V současnosti je Velehrad místem, kde se poutní stezky z Východní Moravy spojují s historickým a kulturním dědictvím. Jeho srdcem zůstává trojlodní bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, kolem níž se točí nynější i budoucí duchovní a kulturní život regionu. Její architektura a sochařská výzdoba, stejně jako relikvie a fresky, evokují časne gotické kořeny i barokní přestavbu, která formovala dnešní tvář baziliky. Jako místo posledního odpočinku významných osobností, včetně skladby a sochařství, slouží Velehrad také jako inspirace pro současný ekumenický a kulturní dialog.
