Slavení této svátosti se může v jednotlivých případech poněkud lišit, mohou být použity například trochu jiné modlitby. Následující řádky slouží spíše jako pomůcka pro pochopení jednotlivých prvků slavení, než příprava na konkrétní bohoslužbu. Na každé slavení svátostí je třeba se připravit.
Vzdálená příprava na svatbu probíhá samozřejmě již v rodině a zejména potom při chození a plánování společného života. Před samotnou svatbou bývá v dnešní době zvykem navštívit několik na sebe navazujících přípravných setkání, při nichž se s knězem, s odborníky na manželský život nebo s věřícím párem mluví o učení církve o lásce, manželství a rodičovství, o sociálních a psychologických úskalích, na které je třeba se připravit, i o praktických stránkách svatebního obřadu.
Deinde fit processio ad altare: praecedunt ministrantes, sequitur sacerdos, deinde nupturientes, quos iuxta consuetudines locorum saltem parentes et duo testes honorifice comitari possunt ad locum ipsis praeparatum. Bývá zvykem, že ženicha, který jde hned za knězem a ministranty, vede jeho matka, zatímco nevěstu, která do kostela vchází jako poslední, vede její otec. Otec pak nevěstu před oltářem doslova předá ženichovi do rukou. Tímto gestem byla ve starověku svatba uzavřena.
Kněz přistoupí k oltáři, pozdraví jej hlubokou úklonou a políbí jej. Potom jde k sedadlu. Všichni udělají znamení kříže a kněz pozdraví přítomné některou z formulí z Římského misálu. Sacerdos ad altare accedit, ipsumque salutat profunda inclinatione et osculo veneratur.
Bohoslužba slova se koná obvyklým způsobem. Mohou se vzít tři čtení, z nichž první je ze Starého zákona, s výjimkou doby velikonoční, kdy je první čtení z knihy Zjevení svatého Jana. Liturgia verbi peragitur more consueto. Tres lectiones haberi possunt, quarum prima sit e Vetere Testamente, tempore autem paschali ex Apocalypsi.
Po evangeliu kněz poukáže v homilii na tajemství a milost křesťanského manželství, na důstojnost manželské lásky, svátostnou milost a povinnosti manželů. Ve vstupních obřadech se vynechává úkon kajícnosti, což se dělá ve všech bohoslužbách, které začínají zvláštním průvodem. Svatba není obyčejnou párty, ale slavením liturgie, které nás posouvá na cestě naší víry. A protože víra - jak říká apoštol Pavel - pochází ze slyšení, je důležitou součástí svatebního obřadu čtení z Bible. Všichni včetně ženicha a nevěsty i svědků stojí. Omnibus stantibus, etiam nupturientibus, testibus hinc inde dispositis, sacerdos, nupturientes alloquitur. N. a N., rozhodli jste se uzavřít manželství. N. Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Následující otázku je možno podle okolností vynechat, např. Interrogatío sequens omitti potest si adiuncta hoc innuunt, ex. gr. Chcete založit rodinu. Tyto otázky také svědčí o povaze Boží milosti, která je manželům dána. Vzájemná úcta, láska a věrnost nejsou vlastním výkonem, ale Božím darem, který manželé budou každým dnem rozvíjet. Bezvýhradné odevzdání se jeden druhému až do smrti, přestože tušíme, jaké zvraty může život přinést, je možné pouze v Boží síle.
Na otázky snoubenci odpovídají "před církví a před Bohem". Déxteras iungunt. Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Ego N accípio té N. Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Ego N. accípio té N.
Hunc vestrum consensum, quem coram Ecclésia manifestástis, Dóminus benigne confírmet et benedictiónem suam in vobis implére dignétur. Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, ten, který už první dvojici lidí spojil manželstvím, ať skrze Krista posiluje, co jste si právě před církví slíbili, a ať vám žehná. Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve je jádrem svatby. Řečeno klasickými teologickými pojmy, je formou a materií svátosti manželství. Podání rukou pochází z starověkého římského obřadu zásnub, při němž fungovalo jako záruka a potvrzení budoucího příslibu. Každý ze snoubenců nejprve říká: "Odevzdávám se ti". Když tomu druhému dal vše, čím je, má jakoby chvíli prázdné ruce, které může naplnit pouze jeho manžel, manželka. Manželé se odevzdávají jeden druhému, kněz je pouze tím, kdo jejich slib jménem církve přijímá. Přijetí slibu má podobu požehnání, protože to, o co manželé usilují, přesahuje jejich síly. Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve končí zvoláním "Bohu díky".
V tvém jménu, Pane, + žehná církev tyto prsteny; sešli na ně své požehnání, aby byly znamením dokonalé věrnosti: ať tvoji služebníci N a N ustavičně plní tvou vůli a žijí spolu ve svornosti a vzájemné lásce až do smrti. Benedic, Domine, hos anulos, quos in tuo nomine + benedicimus; ut qui eos gestaverint, fidelitatem integram invicem tenentes, in pace et voluntate tua permaneant atque in mutua caritate semper vivant. Kněz může prsteny pokropit svěcenou vodou a předá je novomanželům. Manžel navlékne prsteny na ruku partnera. N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. N., accipe hunc anulum in signum amoris mei et fidelitatis meae. Podobně manželka navlékne prsten na prsty manžela. N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. N., accipe hunc anulum in signum amoris mei et fidelitatis meae.
Předání prstýnku ženě bylo původně součástí obřadu zásnub jako dárek, který byl zárukou budoucí svatby. V současném obřadu křesťanské svatby je prsten chápán jako znamením věrnosti, které má každodenně, hmatatelně připomínat skutečnost, že muž patří své manželce a žena manželovi. Pokud jeden z novomanželů není pokřtěn v katolické církvi, je vhodné, aby se svatba nekonala v rámci mše - chyběl by totiž důležitý prvek, kterým je společné svaté přijímání z jednoho chleba a jednoho kalicha. V tomto případě je tedy lepší, aby svatba byla beze mše a po přímluvách hned následoval Otčenáš, modlitba za manžele a závěrečné požehnání. Pokud se svatba koná v rámci mše svaté, po přímluvách pokračuje bohoslužba oběti jako obvykle přinášením darů.
Skutečnost, že prvním událostí, kterou manželé společně prožívají, je účast na eucharistii, má velký význam. Při mši svaté se zpřítomňuje oběť, kterou Boží Syn Ježíš přinesl na kříži, když z lásky k nám daroval svůj život a tak si zasnoubil svou církev. Novomanželé jsou společně přítomni lámání chleba a žehnání kalicha, protože také oni jsou svým manželstvím povoláni lámat svůj život jako chléb pro svého manžela či manželku a pro svoje děti. Po modlitbě Otče náš kněz vynechá modlitbu Vysvoboď nás ode všeho zlého, obrátí se k ženichovi a nevěstě a vyprošuje pro ně Boží požehnání. Tato modlitba se nikdy nevynechává.
V závěrečné části modlitby lze slova uvedená v závorkách vynechat, vyžadují-li to okolnosti, například u starších novomanželů. Manželé přistoupí k oltáři anebo zůstanou na místě a kleknou si. Dicto Pater et omisso Líbera nos, sacerdos, stans ad sponsam et sponsum conversus, super eos Dei benedictionern invocat, quod numquam omittitur. In ultima paragrapho orationis, verba uncis inclusa omittí possunt, sicubi rerum adiuncta id suadere videantur, ex. gr. si sponsi sint aetatis provectae. Všichni se chvíli potichu modlí. Et omnes per aliquod temporis spatium in silentio orant.
Kromě manželského slibu je druhým vrcholem svatby modlitba za manžele. Kněz nejprve vzdává díky za tajemství manželství, které Bůh vložil již do základů stvoření a které přivedl k dokonalosti Kristus, když na kříži daroval svůj život pro svou snoubenku církev. Kněz také prosí, aby na novomanžele sestoupil Duch svatý: vždyť to je On, kdo svou mocí ze dvou lidí vytváří jedno tělo. Manželé a jejich rodiče, svědkové a příbuzní mohou přijímat pod obojí způsobou. Ať vás provází láska věčného Otce, ať pokoj Kristův naplní vaše srdce a Kristus ať s vámi přebývá. Deus Pater aetémus in mútuo vos servet amóre concórdes, ut pax Christi hábitet in vobis, et in domo vestra iúgiter máneat. (Ať jsou vaše děti vaší radostí i chválou,) ať vždycky najdete pomoc u svých přátel, ať žijete v míru se všemi lidmi. Benedictióneni habeátis in fíliis, ab amícis solátium, et veram cum omnibus pacem. Ať jste svědky Boží lásky ve světě a po životě, plném dobrých skutků, vejdete do radosti věčné. Caritátis Dei testes sitis in mundo, ut, quos afflícti et egéni benígnos invénerint, in aetérna Dei tabernácula vos grati aliquándo recípiant. Požehnej vás i všechny přítomné všemohoucí Bůh, Otec i Syn + i Duch Svatý. Et vos omnes, qui hic simul adéstis, benedícat omnípotens Deus, Pater, et Filius, + et Spiritus Sanctus.
Missа peracta, testes et sacerdos actum Matrimonii subscribunt. Požehnání, které uzavírá každou křesťanskou bohoslužbu je nyní určeno především novomanželům.
Lawrence S. Profesor teologie na univerzitě Notre Dame vysvětluje čtivou, i laikům srozumitelnou formou základy katolické víry. První část textu se mj. zabývá výrokem, že křesťanství je nábožnictvím knihy. Encyklopedický slovník křesťanského Východu je rozšířeným vydáním italského originálu z roku 2000, které vyšlo péčí Papežského východního institutu. Spis O Pasše (Peri Pascha), který napsal Melitón ze Sard kolem r. 170 po Kr., představuje jeden z nejdůležitějších textů raného křesťanství. Robert F. Liturgie na Východě představuje zjevení Boha. Je výsostným prostorem našeho setkávání s Ním: tajemství jsou zde skutečně viditelná, a to očima, které proměnila víra. Mezi důležité typy křesťanské bohoslužby patří svátosti. Tato studie z pera českého teologa nechce pojednávat o svátostech jednotlivě, ale nabízí široce pojatý společný pohled - tedy obecnou teorii liturgie svátostí.
Vánoce jsou svátky víry. Jejich dobré prožití závisí na přípravě. Kniha obsahuje úryvky z Písma, adventní poezie, zpěvů i částí denní modlitby církve. Rozmluvy s Bohem: Mezidobí (14.-18. Další díl z ediční řady, která čtenářům poskytuje jednu z možností, jak obracet se k Bohu Otci s důvěrou a v souladu s Písmem svatým a s živou tradicí církve. Velikonoční hymny svatého Efréma Syrského (306-373) představují soubor liturgické poezie navazující na nedávno vyšlé Hymny o ráji (45. Modlitba breviáře se stala oblíbenou u mnoha dnešních křesťanů. Hlubší poznání vzniku této modlitby napomůže k plnějšímu osvojení si tak střeženého pokladu církve. Kniha je pozoruhodným komentářem k nedělním a svátečním čtením všech tří cyklů liturgického roku. Vysvětlení obřadů mše svaté podle misálu z r. Knížka kapesního formátu je každodenním průvodcem pro ty, kdo touží číst a rozjímat evangelium v rytmu liturgie církve. Evangelní úryvek příslušného dne je doprovázen krátkým komentářem. Liturgická revoluce: Pomýlené liturgické hnutí. 1. První díl série odborných knih zaměřených na liturgické hnutí a jeho liturgickou reformu z pohledu tradičního katolicismu. Meditace nad evangeliem všedních dnů celého liturgického roku nám přináší inspiraci pro vhodné uspořádání života. Zamyšlení nad jednotlivými mariánskými svátky církevního roku, v nichž je Panna Maria podána způsobem přístupným i pro nekatolické křesťany.
knihy liturgické Knihy obsahující obřady, modlitby a zpěvy, jichž se má v římské církvi užívat při bohoslužebných úkonech (např. při mši svaté, hodinkách, udělování svátostí a požehnání). Rozeznáváme čtyři druhy k.l., které se člení na další knihy, jež příslušnému typu předcházely, jsou mu podřízeny nebo se oddělily. 1. Misál; s touto knihou geneticky souvisejí sakramentář, tj. prvotní sbírka mešních modliteb určených pro kněze (kolekta, preface, sekreta, kánon, modlitby po přijímání), antifonář, lekcionář a evangeliář. 2. Breviář; s touto knihou jsou geneticky svázány žaltář, antifonář, hymnář, tj. kniha obsahující řadu metrických a hymnických písní (hymnů) k chvále boží, lekcionář, homiliář, tj. sbírka kázání círk. autorit nebo výkladů perikop, sermologium, tj. kniha obsahující zejména kázání círk. Otců aj. círk. autorů, pasionál, tj. kniha přibližující svědectví o mučednících církve, legendář, tj. kniha podávající čtení ze života vyznavačů církve a (později) světců vůbec v souladu s pořádkem zasvěcených dnů. 3. Ordinales, tj. knihy obsahující pravidla bohoslužebného pořádku a liturg. obřadů; specializovanou knihou byl např. pontifikál, obsahující předpisy a modlitby závazné pro biskupa při udělování svátostí a svátostin (např. při svěcení kněží, biřmování, královské korunovaci, při posvěcení kostela, oltáře a hřbitova, při žehnání liturg. náčiní a šatu, při svěcení vína, oleje a křižma, při práv. úkonech), a rituál, obsahující pravidla a modlitby při udělování svátostí a blahoslavenství knězem (např. při křtu, pomazání nemocných, pohřbu, uzavření manželství, svěcení vody, procesích), penitenciály, zahrnující pravidla pro uložení pokání (např. posty, almužny), a rituály, shrnující příslušné řády pro klášterní komunity (vyvíjely se od 12. století); všechny tyto knihy byly přizpůsobeny potřebám a tradicím jednotlivých diecézí. 4. Martyrologia, tj. zpočátku seznamy kř. mučedníků, sestavené při prvních kostelích na základě dokladů o mučednictví pro víru a uspořádané podle kalendáře. Později se tyto seznamy vztahovaly na širší oblasti a obsahovaly stále více údajů, nakonec zahrnovaly i biografické údaje čerpané z legend; v 16. století vzniklo závazné Martyrologium Romanum, které se četlo v klášterech, katedrálních a kolegiátních kostelech při veřejném oficiu (hodinkách); martyrologiu je blízký pasionál, obsahující výňatky ze života svatých a mučedníků. - V některých protestantských církvích má podobnou funkci jako k.l. V pravoslaví patří ke k.l. především biblické knihy (např. prepředstil evangelium, kniha apoštol, parimejník, psaltyr a aprakos).
Naprestolní evangelium obsahuje čtyři evangelia, leží na prestole na složeném antiminsu a kněz nebo jáhen z něho při svaté liturgii čte evangelium. Kniha apoštol obsahuje Skutky apoštolské a někdy též Zjevení Janovo. Psaltyr (žaltář) obsahuje 150 žalmů. V době postní se při pravoslavných bohoslužbách používá parimejník. Pro potřeby duchovenstva slouží služebník a časoslov, obsahující neměnné části bohoslužeb. Trebník neboli obřadní příručka obsahuje modlitby a zpěvy k udělování svatých tajin, oktoich bohoslužebné zpěvy, postní triod bohoslužebné modlitby a zpěvy velkého postu, květný triod bohoslužebné modlitby a zpěvy v době od neděle velikonoční do neděle svatodušní. Měsíceslov zahrnuje bohoslužebné modlitby a zpěvy na všechny dny každého měsíce, podle kalendářního pořadí světců, Prolog životy svatých a texty círk. Otců a typikon řád, podle něhož se mají konat bohoslužby v jednotlivých dnech. Martyrologia se uchovávají v k.l. nazývaných menologia (z řec. menó - jsem stálý a logos - slovo).
Z praktických důvodů bývají k.l. shrnuty do sborníku; jedním z nich bývá Poznámky: Martyrologium Romanum je v pododd. 1301: Soustavné přehledy světců. 2. Graduál, Kyriál a Liber usualis v odd. 19 - Církevní zpěv a hudba. 3. Neliturgická zbožnost vč. různých pobožností je v oddělení Asketiky (0607: K osobám Nejsvětější Trojice, 0608: Křížová cesta, 0609: K Panně Marii vč. růžence, 0610: Ke svatým a k Božím andělům). 4. Přípravy na udělení svátostí jsou v pododd. 0613: Přípravy ke svátostem. 5. Tzv. Mše svatá. Výklad věroučný a liturgický. Liturgika pro laiky. Dominikánská edice Krystal, sv. 58. Obradoslovie. Život s Cirkvou.
2. poslední vydání a související texty (např. Obradoslovie) rozebírají obřady mše svaté podle misálu a další liturgické zdroje. Kromě výkladů o liturgii se v materiálech objevují i kapitoly o eucharistii, o chození do kostela a o duchovním doprovázení věřících. Elias Vella ve své knize mluví o eucharistii, která uzdravuje ducha, duši i tělo, osvobozuje, mění životy a vnáší do srdce klid. S chozením do kostela je to dnes ještě o něco těžší než s chozením do školy. Nepříjemné povinnosti totiž člověk lépe snáší, když ví, že to tak mají všichni. Svatý Julián Eymard nad eucharistií nepřestával žasnout, když hlásal, že „všechny zázraky převyšuje svým obsahem, nad všechny vyniká délkou svého trvání. Výpověď současné bolívijské mystičky Cataliny Rivas o tom, co jí Ježíš a Panna Maria sdělili o mši svaté - co se při ní odehrává a jak ji prožít do hloubky srdce. Catalina Rivas žije v Cochabambe v Bolívii. Je ženou v domácnosti. Od roku 1993 prijíma od Pána Ježiša a Panny Márie posolstvá plné lásky a milosrdenstva a odovzdáva ich svetu. Obálkový podnázev: zpět k srdci uctívání.
Hledáte-li rady k výběru písní, k sekvenci akordů, nebo k sestavení a vyškolení hudební skupiny, budete zklamáni. Lawrence S. Profesor teologie na univerzitě Notre Dame vysvětluje čtivou, i laikům srozumitelnou formou základy katolické víry. 2. vydání, rozšířené o 4. díl Smysl svátostných znamení. Vysvětlení obřadů mše svaté podle misálu z r. Jednoduché texty a barevné ilustrace pomáhají nejmenším čtenářům seznámit se s průběhem mše svaté. Jak nebýt jen pasivním divákem, ale účastníkem. Kniha pomáhá porozumět jednotlivým částem bohoslužby, gestům, postojům... Gloria, prímluvy, obětní dary, přijímání, slova, která tak často slýcháme v souvislosti s bohoslužbou v kostele.
Ale víme, co se za nimi skrývá? Pro Katku je všechno při mši úplně nové. „Kněz vychází z eucharistie a směřuje k ní: v ní Duch Svatý posvěcuje církev a také kněze. V (knize) se tedy budeme věnovat pouze liturgii evangeliáře ve mši svaté, lépe řečeno liturgii, která obklopuje a doprovází hlásání evangelia při slavení eucharistie. 1942 - 15. Pri snahe odovzdať to podstatné kombinujeme dva postupy. Podněty pro dětské katecheze při bohoslužbě.
Rozeznáváme čtyři druhy liturgických knih (misál, breviář, ordinales a martyrologia) a jejich specifika, která se odvíjí od diecézních potřeb a historických vývojů. Užití těchto knih a souvisejících prvků umožňuje chápat bohoslužby jako skutečnou účast na tajemství víry a na eucharistii jako centrum života církve.