Základní práva příslušníků národnostních menšin plynou z Ústavy České republiky, Listiny základních práv a svobod, mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, a z příslušných zákonů, zejména z tzv. Menšinového zákona - zákona č. 273/2001 Sb. a následných legislativních úprav.
Rada vlády pro národnostní menšiny (Rada) je stálým poradním a iniciativním orgánem vlády pro otázky národnostních menšin a jejich příslušníků. Příslušnost Rady vychází z menšinového zákona a nařízení vlády č. 98/2002 Sb., který stanovuje podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace romské komunity. Rada v čele stojí člen vlády, a pokud není nikdo pověřen agendou v rámci vlády, je předsedou Rady předseda vlády.
Ústavní rámec ochrany minorit je v první řadě zakotven v preambuli Ústavy a v Listině základních práv a svobod. Ústava označuje Českou republiku jako stát rovnoprávných občanů a zaručuje, že žádná skupina občanů nesmí být diskriminována. Přístup menšin k politickému rozhodování je zaručen ustanovením, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Listina specifikuje práva národnostních a etnických menšin, avšak sama nedefinuje pojem „národnostní“ či „etnická“ menšina; definice vyplývají ze zákona č. 273/2001 Sb. a z mezinárodních závazků České republiky.
Podle čl. 3 Listiny mají jednotlivci právo svobodně volit svou národnost. Koncepce sebe-deklarace národnosti, která byla dříve omezena výčtem národností, není z obecného práva omezena. Zákon č. 273/2001 Sb. vymezuje pojem národnostní menšiny a příslušníka menšiny: národnostní menšinou je společenství občanů žijících na území České republiky, kteří se odlišují jazykem, kulturou a tradicemi, a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem ochrany a rozvoje svébytnosti; příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje vůli být příslušníkem menšiny.
Mezinárodní právo odráží v České republice rámce pro ochranu národnostních menšin. Evropská charta regionálních nebo místních jazyků vstoupila v platnost pro ČR 1. března 2007 a zahrnuje jazyky jako němčinu, moravskou chorvatštinu, polštinu, romštinu a slovenštinu. Výbor expertů Charty sleduje plnění závazků a vyhodnocuje vnitrostátní praxi, včetně návrhů na zlepšení. Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (dále jen Úmluva) vstoupila v platnost v rámci Rady Evropy a spolu s ostatními dokumenty OSN a mezinárodními smlouvami vytváří globalizovaný rámec ochrany.
Evropská úmluva o lidských právech (EUHL) katalogizuje občanská a politická práva, která jsou v rámci národnostních a etnických menšin chráněna. Přistoupením k mezinárodním smlouvám s cílem odstranění rasové diskriminace se Česká republika zavázala k boji proti diskriminaci na základě rasy, etnicity či národnosti. Výbor pro odstranění rasové diskriminace monitoruje soulad států s touto úmluvou.
Ústava ČR je polylegální dokument: sestává z ústavních zákonů a dalších právních norem. Z formálního hlediska lze ústavu měnit jen ústavními zákony, které vyžadují třípětinovou většinu všech poslanců a přítomných senátorů. Materiální jádro ústavy tvoří základní principy demokracie a právního státu, které nesmí být změněny ani ústavním zákonem. K zajištění stability ústavnosti hrají klíčovou roli Ústavní soud, prezident a Parlament, a proces změny ústavy musí respektovat stanovené procedurální i materiální limity. Příklady ústavních změn ukazují, že z pohledu menšin je důležité, aby změny neohrozily jádro ústavy a principy rovnosti a lidských práv.
V praxi významnou součástí ochrany minorit v ČR je definice a implementace zákonů, které se týkají rovnoprávného zacházení a proti diskriminaci. Antidiskriminační zákon (zákon č. 198/2009 Sb.) vymezuje koncepce přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování a osvětluje rámce pro rovné zacházení ve věcech zaměstnání, vzdělání, zdravotní péče a dalších sfér. Z hlediska národnostních menšin tedy ČR usiluje o plné a skutečné zapojení v sociálním, ekonomickém i kulturním životě společnosti a zároveň o zachování plurality a soudržnosti.
