Prohlížeči, a to většinou ve formě souborů cookie. preferencí a zařízení, které používáte. vašich očekávání. přizpůsobovat prostředí vašim potřebám. rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat. více a budete moci nastavení změnit. je např. bezpečnostní nastavení, přihlašování, vyplňování formulářů. aby blokoval soubory cookies nebo o nich posílal upozornění. bez těchto souborů nebudou fungovat. ke konkrétní osobě. služby na stránkách používáme. Tyto cookies slouží ke zlepšení fungování Webových stránek. počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci používají Webové stránky. hledají. Tyto cookies neshromažďují informace, které by dokázaly identifikovat Vaši osobu. návštěvníka Webových stránek zajímavé, v souladu s těmito preferencemi. cookies využívají nástrojů externích společností. 25. 4. Prosím, poraďte nám. Píši jménem mnoha dalších věřících naší farnosti. Před časem k nám byl dosazen na farnost nový duchovní správce. Velká část našich věřících se s ním však nemůže naladit na stejnou vlnu. Jeho kázání nám nevyhovuje, velmi často používá slovíčko "já" (a jenom já), jeho promluvy bývají spíše přednáškou (politikou, zeměpisem apod.), s nikým se neradí, podle našeho mínění dochází k neuváženým výdajům farních peněz, ze schůzky, kterou jsme mu navrhli, abychom našli společné řešení, se vymluvil. Lidé odcházejí z bohoslužeb rozrušeni, duchovně zničeni. Lidí v kostele ubývá, mnoho jich začalo dojíždět na bohoslužby do okolních farností. O našich problémech jsme již psali generálnímu vikáři, ten tuto věc dokonce předal mons. biskupovi, ale náš farář byl pouze pokárán a vše jde ve starých kolejích. Opravdu není žádná cesta k tomu, abychom si mohli vyprosit jiného duchovního správce? Byli bychom smířeni i s tím, že by naše fara zůstala bez faráře a na bohoslužby by k nám dojížděli jiní kněží, tak, jak to bylo posledních několik let a nedělalo to problém ani nám, ani těmto duchovním. Poraďte nám prosím, jak bychom mohli udělat něco pro to, aby se naše situace změnila. Děkuji za všechny naše farníky za odpověď.
Dobrý den, předně je třeba říci, že kněz je spolupracovníkem biskupa, k práci ve farnosti od něj dostává pověření a ustanovení - diecézní biskup je pak pastýřem celé diecéze a tedy i každé farnosti. Je představitelem Krista v místní církvi. Velmi chápu, že v daném společenství nemusí být osoba kněze přijatá buď proto, že farníci byli zvyklí na jiný styl práce jeho předchůdce nebo, jak sama píšete, nový kněz má své (vážné) nedostatky, s nimiž se společenství jen stěží vyrovnává nebo jsou pro ně zcela neakceptovatelné. Vzhledem k tomu, co jsem uvedl v úvodu, ani kněz si nemůže postavit hlavu a odmítnout biskupovi poslušnost, když ten jej posílá. Farnost se pro kněze stává domovem I přes složitost situace je osoba nového kněze možná velkou příležitostí k hledání tolerance, lásky, prostě společné cesty vedoucí k Bohu. Má-li pastýř pomáhat věřícím, mohou stejně věřící pomoci pastýři.
Nedoporučuji psát petice, podle evangelia bych začal rozhovorem se samotným knězem, pak bych si přibral svědky, dále by se problematika dala probrat během setkání pastorační rady farnosti (vždy však při vzájemném respektu) a nakonec třeba dopisem biskupovi. Překvapila mne zpráva, že P. Jakub Med by měl být z organizačních důvodů v klášteře nahrazen novým knězem. Dozvěděl jsem se, že na místo P. Meda má přijít kněz z Polska. Ani to by mne nepřekvapilo. Má však požadavky: nemůže řídit auto, potřebuje hospodyni a je nemocný. Po telefonu jsem hovořil s panem opatem kláštera Jaroslavem Šimkem, kterému jsem sdělil svůj vlastní názor a doporučil, aby takto nemocnému knězi posloužili ve svém klášteře a nepřipravovali mu trápení ve farnosti, jsem i toho názoru, že za těchto okolností by pro Štoky byla lepší laická správa než správa, která by byla nefunkční. Podobně jsem se chtěl vyjádřit a informovat telefonicky na biskupství, kde jsem si objednal hovor s panem biskupem Vokálem. I se psaním na biskupství mám neblahé zkušenosti, po roce urgencí jsem dostal zamítavou odpověď, kterou snad ani nepsal biskup. Na biskupství jsem napsal dva dopisy, v tom prvním jsem psal o neschopnosti komunikace a v tom druhém jsem zaslal své názory a odpověď od P. Proč to vše píšu, nikde nejednám za farnost, nikdo mne o to nežádal, jednám pouze za svoji osobu. Byl bych rád, kdyby farníci se sami vyjádřili. Modlíme se pokaždé v kostele za kněze, buď se modlíme málo, nebo Bůh očekává skutek z naší strany (víra bez skutků je mrtvá).
V dobách po revoluci se ve farnosti mnohé změnilo: biskupství prodalo faru, ztratily se boční barokní oltáře, neví se kde jsou koberce, inventář z fary a po některých kněžích zůstal hubený účet. Ani zde se nikdo neozval. Připadá mi to jako kdybychom byly ovce vedené na porážku. P. Šikula, P. Brokeš, P. Fišar, P. - Kněz je spolupracovníkem biskupa a zastupuje ho na konkrétních místech diecéze - ve farnostech. Je tam vždy poslán! Tak jako apoštolové nezůstávali na jednom místě, i kněží jsou posíláni jinam. Má to samozřejmě své pro i proti. Jako výhodu je možné uvést rozdílnou spiritualitu každého kněze, každý osloví jinou vrstvu věřících a právě střídání napomáhá k "provzdušnění farnosti". Nevýhodou je "lidská usedlost".
Rotace bývá každý rok, jen je někdy menší, jindy větší. V brněnské diecézi je zvyk měnit působiště po 5-7 letech (týká se farářů/administrátorů, nikoli kaplanů). Často je tato situace zkomplikována obsazováním farností, ve kterých zemřel kněz a nových kněží je málo. - Kněz je ve farnosti pár let, začne něco dělat, ale pak je za tři roky, za pět let najednou přesunut jinam a přijde někdo nový. Ano, to je problém. Nejhorší situace bývá v malých farnostech, kde je opravdu většina aktivit závislých na knězi. Přesuny kněží se však většinou dějí z nějaké urgentní potřeby a je velmi složité je naplánovat. Stále častěji se hovoří o potřebě zanechat kněze na jednom místě alespoň sedm až deset let. Každopádně se ale nesmíme bát změn a nenechat se jimi odradit - ve farnosti je výměna kněze většinou obohacením.
Bratři a sestry z farností si sice stýskají, že jsou připraveni o blízkost a službu někoho, koho již znají a na koho si zvykli, ale mohou být zároveň obohaceni o pestrost přístupů a duchovní dary, které dává Pán každému jak chce pro dobro všech. A tak chápu výměnu kněží ( od roku 1996 je P. 1. Stále je s farářovým odchodem do důchodu spojována otázka: Jak to bude dál? Co si obec počne bez kněze? Nově vznikající situace vyžaduje jak se strany spolupracovníků ve farnosti, tak i ze strany celé obce změnu smýšlení - velmi hlubokou. Mnozí členové obce mají dojem, že už o ně církev nemá zájem. V důsledku toho kontaktů s církví ubývá.
Podle kánonu 517, § 2 nového Kodexu kanonického práva může určité úkoly v pastoraci daného místa převzít jedna nebo více osob nekněží, kteří umožní kontakt s církví. Jako "ombudsmani" či "ombudsmanky" se starají o záležitosti obce a na ně se obracejí jednotlivci i skupiny. Rozhodující otázka tím však ještě není vyřešena. Obec, která byla dosud knězem pouze obsluhována a tedy konzumovala, se nyní musí stát subjektem pastorace. Přitom už jednotlivý křesťan nebude jen "konzumentem spásy", ale sám se stane "svátostí spásy".
Podle ankety, zveřejněné švýcarským pastorálně sociologickým institutem „Obce bez faráře v místě. Výsledky výzkumu ve švýcarských farnostech", Curych 1987, uvedl nedostatek kněží ve farnostech ledacos do pohybu. V současnosti je ve většině obcí farář považován ještě stále za neutrální a výlučnou vztažnou osobu, takže situaci výstižně popisuje výrok kardinála Lorscheidera: "Členové obce se nechtějí svého faráře vzdát ve prospěch jiných, kteří by ho snad potřebovali naléhavěji. Nedovolí mu tedy, aby hledal 99 ztracených ovcí a ani mu při takovém hledání nepomohou. Chtějí jen jedno: vědět, že mají zaručen svůj vlastní pobyt v ovčinci. Monopol na službu kněze je jim mnohem důležitější než evangelizace národů. Za každou cenu se snaží zajistit si přímé nasazení jednotlivého kněze ve prospěch každého jednotlivce."
Na straně kněží vede převzetí odpovědnosti za více obcí často k přetížení. Nezřídka sdílejí zaopatřující smýšlení obcí a cítí se přetíženi zdvojnásobením nebo ztrojnásobením úkolů vyhrazených faráři (bohoslužby, administrativa, schůze). Přitom se většina kněží při svém vzdělání nenaučila kooperovat s jinými kněžími nebo laiky. Naopak, převzetí spoluodpovědnosti za obec laiky pociťují jako zásah do oblastí svých nejvlastnějších úkolů a zodpovědností a jako obtěžující omezování vlastní řídící kompetence.
Jak ale má ustavovat a vést společenství ve víře a obec někdo, kdo sám žije izolovaně a bez společenství? Jak může jiným interpretovat život evangeliem, když už sám nemá čas promýšlet svůj život nad evangeliem? I za změněných pastorálních podmínek mohou být obce bez kněze rozhodujícím místem pro křesťanskou existenci. Protože kontaktní osoby pocházejí z nejrůznějších oblastí životních i profesních, přináší ze svého života zkušenosti, které zabraňují, aby se pastorace vyhýbala naléhavým problémům. Partnerství a spolupráce, které se osvědčily v zaměstnání, mohou blahodárně působit na společenství v obci. Nejrůznější kompetence a talenty kontaktních osob přispívají mj. k tomu, aby se svědectví křesťanů rozšířilo i do společenské oblasti.
- Je nutno vidět spoluodpovědnost členů obce pozitivně. Každý pastorující může zodpovědně doprovázet jen omezený počet lidí. - Zvláště naléhavým úkolem je prohlubování víry. - Rozšíření životního prostoru, ve světě samozřejmé, musí v pastoraci najít vyjádření v rozšíření perspektivy. Mnohé, co už ve farnosti není možné, lze bez těžkostí realizovat na větší úrovni svazku farností, děkanátu či pastoračního okrsku (např. - Společný život v obci nelze ztotožňovat se spektakulárními aktivitami a podniky.
3. Různé pastorální služby - zvláště ve spojení s profesionální - nesmí v žádném případě v obcích podporovat mentalitu obstarávání a zaopatřování, ani zatlačovat tzv. - Různé pastorální služby překonávají svou spoluprací základní pastorální schizma mezi experty a laiky. Přitom se ovšem také ukazuje, jak nutné je naslouchat tomu, co by chtěl Boží Duch sdělit naší době. Pastoraltheologie, Styria 1993, s.134-137; přel. Během letošního léta dochází v královéhradecké diecézi k zásadním změnám při obsazení farností kněžími, a to i ve velkých farnostech. Tyto přesuny ve vedení farností jsou každoročně očekávány s jistým napětím. Na otázky, proč ke změnám dochází, odpovídá generální vikář Mons. Jan Paseka. Jaké důvody nejčastěji vedou k přeložení kněží? Důvody ke změně duchovního správce jsou různé. Občas hraje svoji roli věk nebo nemoc, někde je dotyčný kněz už příliš dlouho a farnost i on potřebují nový impuls, dalším důvodem bývá úmrtí. Těch důvodů bývá zkrátka více. Když přeložíte jednoho kněze, je třeba dát na jeho místo jiného, pokud nejde o natolik malou farnost a malé společenství, kde by kněz nemusel bydlet a dané území se mohlo spravovat z jiného místa. Tím se začne roztáčet kolečko změn.
Pro věřící ve farnostech to asi není vždy jednoduchá věc k přijmutí, zvláště, pokud byl kněz oblíben. Někdy jim říkám, že kdybych byl na jejich místě, jednal bych možná podobně. Jako generální vikář však danou záležitost vidím z hlediska celé diecéze, ne pouze pohledem jedné farnosti. Tyto změny vyplývají vždy z nějaké konkrétní potřeby. Musím však ještě dodat, že někdy změna duchovního správce je k užitku daného kněze i farního společenství a spokojenost je na obou stranách.
Vzhledem k úbytku kněží a malého počtu bohoslovců v kněžských seminářích, máte představu nějaké strategie, jak v budoucnu zajistit duchovní servis v naší diecézi? Je pravdou, že bohoslovců a kněží ubývá. To není trend pouze naší země, ale celé Evropy. Do budoucna máme jistou strategii, aby kněz byl tam, kde bude více věřících. K tomu konec konců dochází i v současné době. Na některých místech, kde kněz bydlel, už nyní nebydlí a daná farnost se spravuje z většího města nebo z nějaké centrální farnosti. Takových míst bude přibývat. Problémem je, že danému knězi se zvětší území. Tady vidím zátěž v hmotné správě, hlavně co se týká objektů na daném území (kostely, fary) o které je potřeba se postarat. Do budoucna v tomto budeme muset více zapojit věřící lid a zajistit více vikariátních stavebních techniků. Kostely, ve kterých se pravidelně neslouží bohoslužby a jsou nevyužité, se snažíme převést na obec, v některých případech na spolek. Chtěl bych zdůraznit, že se nejedná o prodej, ale o bezplatné převedení, které je ošetřeno smlouvou a kde nadále máme právo konat bohoslužebné úkony. Úkolem kněze je především, aby učil, posvěcoval a vedl svěřený lid.
Otázka: Když musí více než sedmdesátiletý kněz začínat kázání slovy, že „ sice prohlašoval, že na „ničení kostela“ stačí sám, ale že teď mu tedy dokazují, že to bez „kostelničení“ pana kostelníka už nezvládá“ - a to jen proto, že mu malý ministrant narovnal ohrnutý ornát, vyvstává logická otázka, zda by nejen pro vlastní farnost, ale i pro samotného kněze nebylo lépe, aby i on měl nárok na zasloužený odpočinek. Rád bych se proto zeptal, zda mají katoličtí kněží - stejně jako všichni ostatní lidé - právo na důchod, nebo zda musejí pracovat až do doby, než umřou. Obvykle se totiž argumentuje tím, že katolických kněží je nedostatek a je proto lépe (údajně menší zlo), je-li kněz starý, než žádný. Proč však není možné se poučit např. zkušenostmi z ciziny ??? Nějaký čas jsem strávil na malém ostrově ve Skotsku, kde také katolický kněz stabilně nebydlel. Buď tedy nějaký přijel, nebo vedla obřady přítomná řádová sestra. Přečetla, evangelium, přečetla kázání, vedla bohoslužbu slova a rozdala Eucharistii ze svatostánku. (Biskupskou konferencí pro to měli dokonce připravené texty.) Pokud nebyla na ostrově ani ona, tak vedl obřady někdo z místních laiků. Moje zkušenost byla velmi pozitivní a tato farnost opravdu rostla a žila. Jednak se totiž lidé „prostřídali“ a byli tak zapojeni do samotné liturgie - nespali.
