Hřbitovní kostel svatého Štěpána je jedním z nejcennějších míst v Senomatech a jeho historie je úzce propojena s rodem Hochhauzarů a s osudem samotného chrámu, který byl svědkem válečných i pokojných období českých dějin.
Historie kostela a jeho významné okamžiky
Nejcennější památkou kostela je náhrobní deska vezděná do sloupu v podloubí před kostelem, která původně kryla hrob Anny Hochhauzerové z Krásného Dvora, manželky Václava Hochhauzera, jenž Senomaty koupil roku 1589. Anna zemřela roku 1613.
Podrobný popis desky zaznamenal Zikmund Winter při návštěvě Senomat v roce 1884. Ten popsal erb Hochazarů a další znak s pštrosími pery, který se dle tehdejších zdrojů nacházel pod helmou a ve štítě; uvedl i barvu a odznaky, jejichž původ bývával nejasný.
Za třicetileté války byl kostel dvakrát vypleněn a hrobka Anny Hochhauzerové byla vykradena. Při opravách roku 1884 byla náhrobní deska vyzdvižena a znovu umístěna v podloubí před vchodem do kostela.
Další osudy a chronologie kostela
Pravděpodobně z této doby pochází i první doložené zprávy o samotném kostelíku: první zmínka z roku 1562, kdy senomatští konšelé uvádějí, že mají dva kostely. Kronika obce Senomat z roku 1884 uvádí nesprávně vznik kostelíku v roce 1590 podle pramenů Českých bratří, ale historický konsenzus spíše ukazuje na období kolem roku 1560-1600.
V následujících stoletích následovaly spory, změny patronátu a rekonstrukce. Zásadní obnova se odehrála od roku 1740 za Marie Terezie, kdy byl zahájen nový stavební rozmach. Základní kámen byl položen 13. června 1747 do pilíře na evangelijní straně a do něj byla vložena pamětní listina.
Opravy a úpravy pokračovaly a roku 1804 byla stavba znovu opravována. Po opravě v 19. století kostelík získal novou střechu, báň a křížek; vnitřek byl upravován a náhrobní kámen Anny Hochhauzarové byl přemístěn do prostoru kostela, zejména v roce 1884 během rozsáhlejších prací.
Současný vzhled a významné hroby
Kostelík stojí uprostřed hřbitova, orientovaný, s vnějším průčelím zdobeným pilastrovými pásy a věží nad západní stranou. Interiér odpovídá historickému vývoji od 19. století, ale zůstává jednoduchý a reprezentativní pro svou dobu.
Mezi nejzajímavější hroby patří hrob Josefa Hollého s pivovarsko-sladovnickým znakem a hroby rodu Suttnerů a Rečeků. V chrámě jsou dodnes uchovány pamětní desky a důkazy o dávném spojení Senomat s regionální historií, kultem a vzdělaností.
Roku 1883-1884 se hřbitov rozšířil a kostelík získal veškeré potřebné zázemí pro svou další správu. Obec Senomaty se zapojila do oprav, zajišťovala materiály a podporovala dílo duchovního majetku, zatímco se stále více projevoval zájem o zachování kulturní památky pro současné i budoucí generace.
Symbolika a ikonografie svatého Štěpána
Štěpán, první křesťanský mučedník, bývá zobrazován jako mladý jáhen a je spojován s kameny, které často drží v ruce. Jeho legenda a ikonografie se v Senomatech prolíná s místní historií a významnými rodovými erby, stejně jako s výstavbami a rekonstrukcemi chrámu a hřbitova.
Stavební charakter kostela a jeho rozměry
Kostelík je postaven z kamene a kryt šindelem; sídlí uvnitř lodi jednoduché, avšak působivé dispozice s eliptickým presbytářem, českou klenbou a bohatou historickou výzdobou. Hlavní oltář je v barokní dřevěné architektuře, obraz sv. Štěpána byl namalován A. Scheivlem v roce 1885. Kruchta a kazatelna doplňují vnitřní výzdobu, která byla částečně odvozena z kostela sv. Vavřince.
Varhany byly v 20. století nahrazeny harmoniumem a následně fungovaly díky darem, zachované příběhy a rodinným tradicím místních obyvatel. Neustálé rekonstrukce, údržba hřbitova a obnova zařízení ukazují, jak důležitá je nadále role této památky v životě Senomat.
Pozoruhodné detaily a menší poznámky
Náhrobní deska Anny Hochhauzarové byla v roce 1884 zasazena do severního pilíře kostela a dodnes je vzpomínkou na dávnou rodinnou alianci a její zřetelné spojení s dějinami obce. Mramorová pamětní deska s reliéfem Krista a s textem zachovaným v původní zlatě psané eroze svědčí o kultu rodinné vzpomínky a o tom, jak se minulost posouvá do současnosti.
V dřívější době se jednotlivé památky a dokumenty v kostele a na hřbitově často stěhovaly či doplňovaly. Dnes se zachovává jejich původní význam a propojení s historií obce, která podporuje zachování kulturního dědictví a zemřelých obyvatel Senomat.
