Katedrála sv. Klimenta v Praze 1, část areálu Klementina, je zasvěcena sv. Klimentovi, narozenému v polovině 1. století v Římě, který byl vychován v pohanské víře a jehož život změnilo kázání apoštola Barnabáše, následný křest a setkání s apoštoly Petrem. Počátky katedrály a její historické souvislosti se prolínají s byzantsko-slovanským ritem a řecko-katolickou tradicí, která chrám využívá pro bohoslužby i ve staroslověnštině a ukrajinštině.
Historie původu stavby sahá k románskému kostelu sv. Klimenta, který stál na místě, jež byl postupně rozšiřován a v roce 1711-1715 byla postavena současná barokní podoba chrámu jezuitů podle plánů Antonia Luraga a později Františka Maxmiliána Kaňky. Původní románský kostel byl zmiňován v listinách a jeho patronátní práva, stejně jako osudy Voršech a zderazských strážců Božího hrobu, se odehrávaly v nejranějších staletích. Barokní přestavba, kterou vedli jezuitská díla, dnešní interiér odhaluje bohatou výzdobu, která patří k nejkrásnějším barockním interiérům Prahy.
Interiér chrámu je skutečnou galerií umění. Na freskách J. Hiebla a dalších malířů je vyobrazen život sv. Klimenta a další scény. Hlavní oltář, morový oltář sv. Františka Xaverského a bohaté boční oltáře lemují renezanční a barokní prvky, které vznikly spolu s sochami M. B. Brauna na šesti bočních oltářích a obrazy od Ignáce Raaba. Kazatelna nese sochu Františka Xaverského a bohaté řezby, zatímco nástavce oltářů jsou zdobeny atributy světců a patronů chrámu.
Hlavní oltář je raně barokní v černo-zlaté barevnosti, s mensou z počátku 19. století a s relikviáři. Oltář sv. Jana Nepomuckého, oltář sv. Lit a sv. Linhart a další, spolu s výstavbou a ikonostasem, tvoří centrální symboliku církve; na ikonostasu najdeme deset sloupů reprezentujících apoštoly a kolem nich vinnou révu symbolizující Nejsvětější Eucharistii. Na carských vratech je ikona Zvěstování s Gabrielem a nad vrcholy sloupů jsou kartouše a medailony s vyobrazeními světců a symbolů víry.
Ikonostas z roku 1984 vyzdvihuje symboliku Starého i Nového zákona a evoluci liturgické praxe chrámu. Při řešení nesnadného úkolu se dbalo na zachování tradiční ikonografické symboliky: tenzor kolem deseti sloupů, zobrazení proroků Mojžíše a Jana Křtitele a sv. Cyrila a Metoděje jako rovnoapoštolů. Tvar sloupů připomíná cibuli - symbol života probuzeného světlem Božího ducha.
Provázanost chrámu s latinou i řeckokatolickou církví odráží unikátní charakter exarchátu pro katolíky byzantsko-slovanského obřadu v České republice. Dne 15. března 1996 Jeho Svatost Jan Pavel II. zřídil Apoštolský exarchát pro řecko-katolickou církev a prohlásil chrám sv. Klimenta za katedrálu exarchátu. Ochrana a obnova chrámu v průběhu 20. století podtrhuje důraz na spojení duchovního života a kulturního dědictví.
Architektura a umělecké hodnoty
Kostel je jednolodní s bohatým interiérem a šesti bočními oltáři. Zvenčí působí strohým dojmem, zatímco interiér vyniká bohatou štukovou výzdobou, freskami a sochařskými díly. Štuková výzdoba od S. Götzlera z roku 1715 doplňuje malby. Dřevěné sochy církevních otců, čtyř evangelistů a sochy v bočních oltářích zhotovil Matyáš Bernard Braun. Obraz sv. Klimenta na hlavním oltáři a různé obrazy Ignáce Raaba dotvářejí celkový vizuální dojem chrámu.
Původní fresky od J. Hiebla se částečně zachovaly v jednotlivých klenebních polích a znázorňují scény ze života sv. Klimenta. Dlažba z pestrého mramoru a zvony ve věži doplňují prostorovou strukturu. Interiér je známý pro svou výjimečnou akustiku, která doplňuje liturgické zážitky návštěvníků i poutníků.
V průběhu let chrám procházel několika fázemi úprav. Po roce 1931 byl kostel předán řeckokatolické církvi, v letech 1950-1969 patřil pravoslavné církvi a od roku 1969 opět slouží řeckokatolické církvi. Z roku 1899 pochází zásah do západní zdi a prodloužení lodi, které bylo provedené podle návrhu architekta Františka Schlaffera a modifikováno v rámci rekonstrukcí na konci 19. století.
Ikonostas a plastiky
Při restaurování interiéru v roce 1984 vznikl ikonostas, který koresponduje s tradiční ikonografií. Deset sloupů symbolizujících apoštoly tvoří základ konstrukce; kolem nich roste vinná réva symbolizující eucharistii. Na carských vratech se nachází ikona Zvěstování. Pro sochařskou výzdobu se významně podíleli M. B. Braun (dřevěné plastiky na bočních oltářích a kazatelně) a Ignác Raab (obrazy jezuitských světců a českých patronů ve výklencích na pilastrech). Nástavce oltářů a jejich ornamenty doplňují relikviáře a liturgické prvky.
Holubice Ducha svatého nad medailonem, ornamenty s řezbami a fresky v jednotlivých klenebních polích posilují teologickou výtvarnou syntézu chrámu. Při jednotlivých rekonstrukcích bylo důležité zachovat původní významové vrstvy a zároveň umožnit liturgii v kontextu současného slovanského a římského duchovního dění.
Současnost a publikace
Katedrála sv. Klimenta je jedním ze tří kostelů v areálu Klementina a patří pod správu Řeckokatolické církve byzantského ritu. Publikace Apoštolského exarchátu „Řeckokatolická katedrála sv. Klimenta v Praze 1715-2015“ shrnuje významné artefakty a restaurátorské práce k výročím chrámu a doporučuje studovat historické a teologické souvislosti chrámu. K dispozici je možnost objednání publikace na adrese Apoštolského exarchátu nebo zakoupení přímo v chrámu.
Katedrála stojí na místě staršího románského chrámu sv. Klementa, která patřila dominikánům. Barokní stavba byla postavena jezuitmi v letech 1711-1715 a její bohaté interiérové prvky a ikonografie odrážejí propojení řeckokatolické a katolické tradice střední Evropy. V současnosti chrám slouží pro bohoslužby a poutní místa všech liturgických tradic, které hledají duchovní středisko v centru Prahy.
Na závěr je důležité připomenout: hlavní maramorový oltář a ostatní oltáře jsou propojeny s bohatým ikonostasem, který kombinuje symboliku Starého a Nového zákona, a prostřednictvím freskových a sochařských děl vytváří výjimečné sakrální prostředí pro spásu a modlitbu.