Opatsví Fontenay je francouzský cisterciácký klášter severozápadně od Dijonu, v Burgundsku. Klášter byl založen v roce 1118 Bernardem z Clairvaux a jedná se o nejstarší zachovalý cisterciácký klášter. Založili ho mniši z mateřského kláštera Clairvaux. Mniši se usadili v údolí v místě poustevny. Rozrůstající se komunita se roku 1130 přesunula do prostornější části údolí. V roce 1139 se do kláštera uchýlil norwický biskup Ebrard z Arundelu, oběť pronásledování ze strany krále. Klášteru věnoval své jmění a byl pohřben ve zdejším kostele, který 1147 vysvětil papež a člen cisterciáckého řádu Evžen III.
Ve 12. a 13. století klášter vzkvétal, získával dary, těšil se přízni papežů a králů a stal se mateřským klášterem dalších konventů. Za stoleté války byl klášter vypleněn Angličany a pak znovu skupinami žoldnéřů. V 16. století se klášter dostal do finančních potíží a budovy přestaly být udržovány. Chátrající refektář byl v 18. století zbourán a za Francouzské revoluce mniši z kláštera uprchli. V opuštěných budovách pak vznikly papírny a později v 19. století v okolí další továrny rodiny Montgolfierů. Na začátku 20. století celý klášterní areál získali noví majitelé Éduard a René Aynardovi, kteří začali jeho pečlivé zrestaurování a rekonstrukci do původní středověké podoby. Text: historie14.8.
Kostel dlouhý 66 metrů vystavěný v pozdně románském slohu vysvětil v roce 1147 papež Evžen III. Na kostel navazuje společná ložnice mnichů. Kostel a ložnice vymezují ze dvou stran Křížovou chodbu. Její lomené oblouky patří již do období rané gotiky. Křížová chodba zpřístupňuje jednotlivé prostory kláštera jako je kapitulní síň nebo prostorný sál sklenuté žebrovou klenbou. V patře se nachází rozlehlý dormitář zastřešený po požáru v 15. století krovem v podobě obráceného lodního trupu.
Opatsví Fontenay tvoří spojovací článek mezi románskou a gotickou architekturou. Nejvýznamnější je rozlehlá kovárna s prostory žebrově klenutými na sloupy, která byla vybavena vodním hamrem. Opatství Fontenay se sloučí s historií, neboť v opuštěných budovách pak vznikly papírny a později v 19. století v okolí další továrny rodiny Montgolfierů. V areálu se nacházejí i hospodářské stavby jako například mohutný věžovitý holubník.
Na začátku 20. století areál získali noví majitelé Éduard a René Aynardovi, kteří začali jeho pečlivé zrestaurování a rekonstrukci do původní středověké podoby. Klášter Fontenay byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO a stal se významnou turistickou lokalitou, která přitahuje ročně více než 100 000 návštěvníků. Text z historie doplňuje informace o tom, že Fontenay je nejstarší zachovalý cisterciácký klášter a že byl založen v roce 1118 Bernardem z Clairvaux.
Klášter byl během dějin svědkem mnoha proměn: po revoluci byl opuštěný areál zachráněn investicemi rodiny Aynardů i Montgolfierů, a dnes představuje místa jako kostel, ložnice mnichů, kapitulní síň, klášerní síň a kovárnu s vodním hamrem. UNESCO jej vyhlásilo za světové dědictví a místní zahrada byla vyhlášena „Pozoruhodnou zahradou“ v roce 2004.
Historické milníky a souvislosti
Působnost kláštera začala v 11. století, kdy mniši z Clairvaux založili Fontenay. V roce 1139 přišel do kláštera biskup Ebrard z Arundelu, který získal jmění kláštera a byl pohřben ve zdejším kostele. Desetiletí 12. a 13. století znamenala pro Fontenay období růstu a rozkvětu. Klášter se stal mateřským klášterem pro další konventy a získával dary i přízeň papežů a králů. Avšak za stoleté války byl vypleněn Angličany a později i žoldnéři opakovaně sužovali klášter. V 16. století nastaly finanční potíže a budovy ztrácely údržbu. Revoluční léta znamenala útěk mnichů a vznik papíren v opuštěných budovách; v 19. století pak v okolí vznikly továrny rodiny Montgolfierů. Na počátku 20. století klášter získali noví majitelé Éduard a René Aynardovi, kteří zahájili pečlivou obnovu a rekonstrukci do podoby z doby největší slávy kláštera.
Opatství Fontenay zůstává klíčovým spojovacím článkem mezi románskou a gotickou architekturou díky křížové chodbě a lomeným obloukům, které patří do období rané gotiky. Kostel a ložnice mnichů vymezují tuto chodbu, která spolu s kapitulní síní a kolonády vytváří zároveň pevný architektonický celek. Kostel, dlouhý 66 metrů, byl posvěcen v roce 1147 papež Evžen III. a s ložnicí tvoří součást klášerního komplexu, který dnes slouží jako muzeum a poutní místo.
Fontenay je jedním z nejvýznamnějších příkladů raně středověké architektury v Evropě a jeho zachovalý komplex poskytuje jedinečný vhled do života cisterciáckého řádu ve středověku. Opatství se stalo nejen duchovním střediskem, ale i místem, které přečkalo období změn a zůstalo zachované pro současné návštěvníky díky péči soukromých majitelů a mezinárodnímu uznání UNESCO.
- Opatství Fontenay založil v roce 1118 Bernard z Clairvaux.
- Roku 1130 se rozrůstající komunita přesunula do prostornější části údolí.
- V roce 1139 přijmul klášter biskup Ebrard z Arundelu; byl pohřben ve zdejším kostele (1147 vysvětil Evžen III.).
- Ve 12. a 13. století klášter vzkvétal a stal se mateřským klášterem pro další konventy.
- Za stoleté války byl klášter vypleněn Angličany a později žoldnéři; v 16. století finanční potíže a chátrání.
- Francouzská revoluce přinesla úprk mnichů; v budovách vznikly papírny a později továrny Montgolfierů.
- Na počátku 20. století areál získali Éduard a René Aynardovi a zahájili rekonstrukci do původní podoby.
Fontenay je dnes UNESCO světové dědictví a chatová zahrada byla vyhlášena „Pozoruhodnou zahradou“; klášter je otevřen veřejnosti a každoročně ho navštěvují desítky tisíc turistů, kteří hledají klid a architektonickou čistotu středověku.
