Řeč je o legendární skupině Už jsme doma, která již bezmála 40 let neúnavně cestuje po světě a reprezentuje českou alternativní kulturu v zahraničí. Během jejich loňského amerického turné stihla za 33 dní objet celé Spojené státy kolem dokola, a připsat si tak na tamějším kontinentu dalších 29 koncertů. Rozhovor s kapelníkem Miroslavem Wanekem vedl pro Přítomnost historik Miroslav Vaněk.
Kořeny a vznik kapely: od štiky Teplic k Rock in Opposition
FPB (Fourth Price Band) byla spíše punková věc, ale také ne zcela. Pro mě byly důležité 9. Pražské jazzové dny, kde hrály kapely jako Zikkurat, Energie G nebo Psí vojáci. Vedle nich ale zase Švehlík, Kilhets a avantgarda toho nejhrubšího zrna, to mě oslovilo, a v té době se ke mně dostali rovněž The Residents. FPB byla z 80 % punková kapela, zbytek byly jiné zdroje. Zprvu jsme hráli hodně převzatých věcí, třeba od The Residents. Celá kapela byla vytvořena kolem toho, co mám velmi rád a co děláme doteď.
Už jsme doma vznikli v Teplicích v roce 1985. Asi po půl roce do kapely přišli Miroslav Wanek a Romek Hanzlík z legendární punkové skupiny F.P.B. a přinesli sebou i styl práce a jinakost, kterou se F.P.B vyznačovali. Na hudbu Už jsme doma měla kromě F.P.B. znatelný vliv i avantgardní scéna Rock in Opposition v čele s The Residents a v neposlední řadě i punková scéna. Na české scéně patřili a patří do rodiny skupin jako Psí vojáci, Dunaj, Dybbuk či Krásné nové stroje. Před Listopadem byli dotlačeni téměř do ilegality, víceméně bez možnosti legálně hrát na veřejnosti nebo nahrávat desky. Po Listopadu však záhy pronikli především díky své sofistikované originalitě, píli a vůli, do evropských klubů a vzápětí až na severoamerický kontinent a do Japonska, kde slavili a stále slaví úspěch při pravidelném koncertování.
Průnik do zahraničí: od Německa po Ameriku
Chceme vycestovat ven, a to se povedlo naštěstí hned pár měsíců před svobodnými volbami. Začali jsme jezdit do Německa. Měli jsme manažera z Berlína, který nás vozil po celé Evropě a představoval nás v desítkách, stovkách klubů, kromě Německa také ve Švýcarsku, Holandsku nebo Francii. No a tam jsme se postupně setkávali i s těmi našimi hrdiny. Později se nám díky Linhartově nadaci podařilo dostat do Ameriky. To ale ještě nepovažuji za turné, to bylo 11 koncertů jen kolem San Franciska. Tam jsme se poprvé potkali s The Residents. Po dvou letech, v roce 1994, jsem letěl do Ameriky znovu a sbíral kontakty v New Yorku, San Franciscu, nasbíral jsem jich přes 300 kontaktů. Nakonec jsme do Ameriky začali jezdit šňůry, vždy tak kolem třiceti koncertů po klubech. Pozvolna jsme se stali součástí americké klubové scény.
V New Yorku je obchod Amoeba Music, kde mají obrovské sály s desítkami metrů CD i vinylů. Je tam velká střední sekce, kde jsou kapely podle abecedy, a pak jsou tam postranní menší sekce, kde mají své sekce Jazz, Vážná hudba, World Music… My byli po celá léta ve World Music, což v zásadě nevadilo, protože tam byla třeba i Iva Bittová. Ale samozřejmě jsem v duchu stál o to, být v té hlavní sekci, kde jsou kapely podle abecedy. Když jsem po delší době zase přišel do Amoeby na Times Square a v naší sekci jsem nás nenašel, tak jsem si říkal, že jsme asi vypadli už i odsud. No a jen tak ze zvědavosti jsem šel do hlavní sekce k písmenu U a tam vedle U2, UFO a Uriah Heep najednou vidím Už jsme doma. To byl pro mě vlastně zásadní moment, kdy jsem si říkal: Ano, tady je to hotový.
Koncerty v Bosně, Goražde a význam hudby
Koncerty v Goražde v Bosně a Hercegovině byly v lednu 1996. Měli jsme tam dva koncerty, vždy pro 500 lidí. Koncerty se konaly bezprostředně po sobě, protože nebyla jiná elektřina než dva generátory pro celé město. Jeden byl pro policii a jeden pro nemocnici. Byla strašná zima, postavili jsme aparáty, zvukovku jsme ani Nestačili udělat a už se jelo. Odehráli jsme hodinový koncert pro lidi s modrými lístečky, vypnula se elektřina, otevřela se vrata, lidé vyšli ven a přišli lidé s červenými lístečky. Byli tam mladí, staří…, pro ně to byl poprvé po pěti letech styk s normálností. Po pěti letech války, dennodenního zabíjení, hladu, zimě a ostřelování tam najednou přijelo něco normálního. Tenhle okamžik byl momentem alespoň chvilkové svobody.
„Tímto koncertem jsme si uvědomili, že dělat muziku má smysl.“ Proč to říkám: snad hned první okénko v tom komiksu je obrázek, jak do Goražde přijela rocková skupina. Dokonce se objevil zahraniční komiks, jehož autor zaznamenal život v obsazeném městě a dostal za něj Pulitzerovu cenu. Takže ten koncert byl významný i politicky: konvoji se vozilo jen jídlo a medikamenty - a teď přijela i rocková skupina.
Průběh a vývoj kapely v 80. a 90. letech
MV: Chtěl jsi dělat profesionální muziku? MW: Chtěli jsme hlavně vycestovat ven, a to se podařilo. No a tam jsme se postupně setkávali i s těmi našimi hrdiny. Požádali mě, abych s nimi zpíval, a také chtěli, abych jim psal texty. Přišel jsem na první zkoušku, na niž ovšem pár lidí vůbec nepřišlo. Říkám jim, proč nezkoušíte jenom ta místa s chybami? A tak to šlo po kouscích na všech zkouškách. Po několika měsících se ukázalo, že je potřeba nastavit profesionální režim práce a naučit se noty. A tak se zrodila snaha o lepší technickou připravenost a stabilitu.
MW: V roce 1981 jsme dali dohromady Patafyzické kolegium Teplice. Byla tam básnířka Svatka Antošová, fotograf Petr Kuranda, malíř Václav Lukášek a scházeli jsme se v autobuse číslo šest. To byla nejdelší linka, aby nás policajti nenačapali. Také jsme dělali výstavy, Vuřty s poezií. Underground byl tehdy velký a hospody jako Vyšehrad tvořily mekku. Zvláštní období, které formovalo naši generaci a posléze i naši hudbu.
Jazyk a americká publika: čeština jako hudební nástroj
MV: Zpíváte česky. MW: Na počátku jsme tápali, zda to bude fungovat. Byla nabídka od Ralph Records, abychom vydali desku v angličtině. Přeložili jsme Nemilovaný svět a nazpívali s C&K Vocalem v angličtině. Nakonec to nevyšlo u Ralphu, ale u německé firmy Memphis. V Americe jsme takto v angličtině zahráli dva či tři koncerty, ale většinou nás fanoušci žádali, ať zpíváme česky. Lidé nám říkali, že anglicky se svět sice učí, ale se-stylem a zvukem češtiny nás rozumí hůř. Slyšíme cizí jazyk, ještě takhle vzdálený! Takže čeština je pro nás hudební nástroj.
MW: Čím žijí UJD v zahraničí? Vyptávali se nás, jak prezentovat styl: „punkově divočí, zároveň kompozičně nároční.“ Zpíváme česky a setkáváme se s pozitivními reakcemi, i když jsme měli šanci zkusit angličtinu. S časem jsme získali stálé publikum v USA a Kanadě; za sedmi desítkami koncertů se ukázaly i významné festivaly a spolupráce s dalšími umělci.
Album Krách a současný vývoj: tematika uprchlíků a vizuální svět kapely
UŽ JSME DOMA se nikdy žánrově neomezovali a v míchání pokračují i na Krách. Album má koncepční, nicméně navazující linku, kde první a poslední skladba drží své pozice, ale jinak jednotlivé písně na sebe nenavazují. Vločky jsou melodické a zpěv působí popově, zatímco mezi pasážemi se prosadí typické kapelní prvky jako výrazné dechy a tribální rytmy. Smetí je hit, který zůstává v hlavě, a na závěr titulní Krách uzavírá desku výraznou improvizací. Členitost alba ukazuje na schopnost kapely pracovat s různými polohami a zároveň si zachovat svou identitu.
Autorem hudby a textů je Miroslav Wanek, v některých písních hostuje pozounista Radek Surynek. Kapela nahrává a vydává pod Indies MG; na cestách spolupracuje s externími umělci i filmy. Album je podle vydavatelství o tématu rozmáhající se bezcitnosti, netečnosti a strachu, avšak s důrazem na soucit a humanistické poselství. Kritická odezva je pozitivní po celém světě, od Tokia po San Francisco, a kapela nadále buduje svůj obraz mezinárodní avantgardy.
Oslavy a budoucnost: 40 let Už jsme doma
Letos kapela oslavuje 40 let působení na české scéně a mezinárodní úrovni. Nahrávku pokřtí 8. září na Špicberkách v Longyearbyen, ostrovech v Severním ledovém oceánu. Album Krách je zároveň reflection nad proměnou společnosti a dětmi světa, symbolickým vyrovnáním s cyklem mezi minulostí a budoucností. Turné 40. výročí představí hlavní host Sleepytime Gorilla Museum a obsahuje i vědeckou konferenci, protože součástí celé akce je i vědecká konference. Autorem je Miroslav Wanek, hosty jsou například pozounista Radek Surynek a další spolupracovníci.
Význam v kontextu české a světové avantgardy
Už jsme doma patří mezi nejvýznamnější české rockové kapely na mezinárodní scéně, s více než 700 koncerty v USA a Kanadě a s účastí na festivalech jako SXSW. Z hlediska vlivu čerpají z Rock in Opposition, The Residents a dalších avantgardních proudů, a přesto si udržují jedinečnou česky znějící polohu. Jejich hudba je náročná, avšak zřetelně poslouchatelná, s důrazem na kompozici a detail, a živé koncerty vyznačují mimořádnou energii a humor.
Česká skupina Už jsme doma má za sebou přes 700 koncertů v USA i Kanadě. Rocková skupina Už jsme doma po osmi letech nahrála nové řadové album. Kapela nahrávku pokřtí 8. září na Špicberkách, ostrovech v Severním ledovém oceánu, kde bude koncertovat ve městě Longyearbyen. Kry jsou pro Už jsme doma prý symbolem pomíjivosti a zároveň zápasu s ní. Také představují symbol cyklu a návaznosti, vědomí sounáležitosti s tím, co bylo i co bude, uvádí kapela. Album je podle brněnského vydavatelství Indies MG také o rozmáhající se bezcitnosti a netečnosti, o strachu a jeho zneužívání, o předsudcích. Autorem hudby a textů je kytarista a klávesista Miroslav Wanek. Jako host v několika písních účinkuje pozounista Radek Surynek.
tags: #krest #uz #jsme #doma #lobgyabearn