Zvláštní symbolika bohoslužebných rouch se v křesťanství vyvíjí teprve po tom, co dochází k rozlišení světského a liturgického oděvu. Roucho bílé barvy, obléká se na kleriku a pod štólu. Kněz ji používá při liturgických příležitostech mimo mši svatou. Ministrantovi rocheta sahá pod pás. Je s dlouhými rukávy. Široký pruh bílé látky, na dvou rozích opatřené tkanicemi. Kněz si ji obléká pod albu kolem krku proto, aby zahalil kleriku, či světský oděv kněze a bránil ušpinění liturgických rouch. Obléká se pod albu okolo krku. Bílý oděv podobné velikosti jako klerika. Spodní okraj nebo rukávy mohou být zdobeny krajkou nebo výšivkou. I ministrant může oblékat pouze albu (pokud nemá kleriku, rochetu, komži a límec. Silnější šňůra, kterou se přepásává alba. Na koncích bývá zakončená třásněmi. Barva bílá, případně liturgická barva daného dne. Pruh látky v liturgické barvě, rozměr se podobá štóle pro kněze. Leží na pravém rameni jáhna a směřuje k jeho pravému boku, kde jsou oba cípy spojeny. Svrchní liturgické roucho v liturgické barvě, které má uprostřed otvor pro hlavu. Obléká se na albu a štólu. Svrchní liturgické roucho v liturgické barvě pro jáhny. Odlišení od ornátu spočívá v tom, že má široké rukávy sahající k loktům. Plášť přes ramena ke kotníkům v liturgické barvě, z přední strany sepnutý sponou. Pruh látky, z rubové strany s kapsami pro vložení rukou. Bývý bohatě zdobený. Vkládá se knězi či jáhnovi na ramena před požehnáním Nejsvětější svátostí. Roucho fialové barvy, velký límec, sahá doprostřed hrudníku a k loktům. Oblékají ji kanovníci nebo biskupové jako nejsvrchnější roucho na superpelici a kleriku. Malá pokrývka hlavy. Zpravidla ji nosí biskupové (v barvě fialové). V barvě černé mohou nosit kněží. Nositel patří pouze Bohu (lat. soli Deo = pouze Bohu). V bílé barvě ji nosí papež, v červené kardinálové. Liturgická pokrývka hlavy špičatého tvaru, kterou nosí pouze biskupové. Pokrývka hlavy černé barvy, čtvercového tvaru s malou bambulí uprostřed. Nepoužívá se při mši. Oděv - Římskokatolické církveOděv - Římskokatolické církveV katolické církvi odpovídá barva sutany místu v kněžské hierarchii- černá, fialová, červená a bílá.Duchovní mají při bohoslužebných úkonech dlouhý oděv ke kotníkům, zvaný klerika, nebo talár, na hlavě čtyřhrannou pokrývku se třemi výběžky, zvanou biret.Faráři nosí nad obyčejnými rukávy ještě poloviční k loktům (synodalie), které mohou jako vyznamenání nosit starší kaplanové a katecheti. Odznakem vyššího vyznamenání je límec na klerice (kanonikále).V katolické církvi odpovídá barva sutany místu v kněžské hierarchii.bílou kleriku nosí papežčervenou kardinálovéfialovou (purpurovou) biskupové a prelátičernou kněží-presbyteři.V tropických zemích mohou vzhledem k horkému klimatu všichni kněží na základě papežského povolení (indultu) používat kleriky bílé. Pokud použijí ti, jimž by podle jejich pozice v církevní hierarchii náležela jiná barva roucha, kleriku černou, vyjadřuje odpovídající barvu buď barva prošívání kleriky, barva knoflíků, nebo barva cingula a solidea.Klerika kněží řeholních se nazývá habit a je u různých řádů rozmanité barvy.Reverendu neboli kleriku nosili také úředníci.Papež a kardinálové nosí na hlavě ještě malou přiléhavou čepičku „pileclum“, kterou o mši při vystavené svátosti snímají.V minulosti katolický kněz měl mít hlavu proholenou plešivnou (tonsurou). Stran brady měli kněží od papeže jistou volnost. Synod pražský např. r.1605 doporučuje sice holení, ale připouští bradu, jen zakazuje, aby kněží mívali dlouhé vousy po vojenském způsobu; radí, aby na hořejším rtu měli vous krátce střižený pro přijímání hostie.Kolár kněžský vznikl koncem XVI. stol., v následujícím století se přehnul a rozšířil směrem dolů.Při mši kněz obléká na kleriku humerál, albu, cingulum, manipul, štolu a kasuli.
Základní oděvy a jejich význam
Alba je základní (spodní) roucho, na něž katoličtí kněží a jáhni oblékají další (u kněží ornát, u jáhnů dalmatika) často v liturgické barvě. Má být bílá, jak vyplývá z jejího názvu. Nesprávně mívá někdy i barvu krémovou. Alba (tunika) je bílá lněná košile s rukávy, sahající ke kotníkům, může být zdobena (zejména na rukávech a na spodním okraji) například krajkou, výšivkou-parura nebo tzv. aplikací (užší pruh krajky, který není úplně na dolním okraji alby).
< p>Humerál je bílý obdélníkový šátek, mající na jedné straně dlouhé tkanice. Jedná se o šátek z lněného plátna, který si kněz obléká přes ramena a přeloží přes prsa, vzadu se tkanicemi uváže. Humerál si kněz obléká pod albu, aby zakryl světský oděv, který nesmí být vidět.Rocheta (rochettum) je zkrácená alba, sahající po kolena. Biskupové a kardinálové nosí rochetu s dlouhými a úzkými rukávy, ostatní kněží s krátkými a širokými na okraji často zdobené krajkou.
Štóla je dlouhý pás, jehož střední část se klade na šíji a splývá buď svisle s ramena, nebo se překříží na prsou pravá část přes levou. Jáhen klade štólu jako šerpu na levé rameno. Může ji obléknout jen nositele svěcení; jáhen, kněz a biskup. Štólu obléká duchovní na albu, nebo s rochetou. Biskup a kněz ji překrývá ornátem, jáhen dalmatikou.
< p>Kasule (neboli casula) je plášť pokrývající téměř celé tělo; její střih byl v dějinách různý, dnes často jen impozantní místnost. Kasule je obvykle barevně odlišená podle liturgického období.Dmitelná symbolika a historické pozadí
Historie humerálu: Odvozuje se od starobylého šátku, který nosili lidé z vyšších vrstev. Symbolika v humerálu původně zahrnovala „přilbu spásy“ a chránil kněze během liturgie. Vystihuje spojení s mysli a modlitbou při bohoslužbách.
Alba a superalba zůstávají v popisech často zmiňované; dalmatika bývá spojována s jáhnem a někdy ji nosí i kněz při zvláštních příležitostech. Pluviál je slavnostní plášť, který se používá při procesích a mimo-eucharistických obřadech; často bývá bohatě zdobený a má kapuci na zadní straně.
Základní barvy a hierarchie
V katolické církvi barvy sutany odpovídají hodnostem: bílá pro papeže, černá pro kněze, fialová pro biskupy a preláty, červená pro kardinály. Biskupové a kanovníci často nosí bílé, fialové či červené doplňky podle specifických zvyklostí. Při mši se obléká humerál, albu, cingulum, štola a kasula. Při bohoslužebných úkonech nosí duchovní různá spodní a svrchní roucha podle požadavků liturgie.
Další liturgické doplňky zahrnují biret, mitru a pektorál. Arden píše, že papež nosí kleriku bílé barvy a kardinál červené; některé pozdější texty uvádějí i solideo pro vybrané hodnosti.
