Obřad zasvěcení nově postaveného kostela přísluší diecéznímu biskupovi, kterému byla svěřena starost o místní církev. Pokud by nemohl zasvětit kostel on sám, ať touto službou pověří jiného biskupa, především toho, který mu pomáhá a spolu s ním vykonává pastorační péči o věřící, pro které byl nový kostel postaven. Nový kostel se má zasvětit v den, kdy se věřící mohou shromáždit v hojném počtu, především v neděli. Den zasvěcení kostela se slaví v tomto kostele jako slavnost. Použijí se společné texty "o posvěcení kostela", počínaje prvními nešporami.
Pokud se do oltáře vkládají ostatky mučedníka nebo jiného světce, velmi se doporučuje konat u nich Vigilii; nejvhodnější je slavit modlitbu se čtením (oficium lectionis), s použitím příslušných společných nebo vlastních textů. Obřad zasvěcení začíná vstupem do kostela. Je možné ho provést trojím způsobem. Vchod do kostela, který má být zasvěcen, má být uzavřen. V určeném čase se věřící shromáždí v nedalekém kostele nebo na jiném vhodném místě, odkud půjdou průvodem k novému kostelu. Pokud se budou vkládat ostatky mučedníků nebo jiných svatých do oltáře, jsou připraveny na tomto místě. Biskup a koncelebrující kněží, jáhnové a přisluhující, všichni oblečeni do příslušných liturgických oděvů, přijdou na místo, kde jsou věřící shromážděni. Biskup odloží berlu a mitru a pozdraví lid. Potom vyjde průvod k novému kostelu. V průvodu se nenesou svíce kromě těch, které doprovázejí schránku s ostatky svatých. Před vchodem do kostela se všichni zastaví. Do kostela je nesen nejprve kříž, hned za ním vejde biskup a potom všichni ostatní. Během vstupu do kostela se zpívá antifona. Biskup jde přímo k připravenému sedadlu, políbení oltáře se vynechá; koncelebrující kněží, jáhnové a přisluhující zaujmou určená místa v presbytáři. Význam bohoslužby slova poprvé slavené v tomto kostele je vhodné zvýraznit tímto způsobem: Dva lektoři a žalmista přistoupí k biskupovi. Biskup stojí a na hlavě má mitru. Všichni ostatní sedí. Biskup přijme od přisluhujícího lekcionář a ukáže jej lidu se slovy: Ať v tomto kostele stále zaznívá Boží slovo, ať vám otvírá poznání Krista a službou církve vás vede ke spáse. Amen. Biskup předá lekcionář prvnímu lektorovi. Po čteních pronese biskup homilii. Vždy se říká vyznání víry. Po zpěvu litanií se obvykle do oltáře vloží ostatky některého mučedníka, aby se tak naznačilo, že oběť údů má původ a sílu v oběti Hlavy.
Slavení eucharistie je nejdůležitější a jediný nezbytný úkon k zasvěcení kostela, protože jím se ve vlastním smyslu kostel zasvěcuje. Pomazáním křižmem se oltář stává znamením Krista, který je a také se nazývá v plném slova smyslu "Pomazaný"; vždyť Otec jej pomazal Duchem Svatým a ustanovil nejvyšším Veleknězem, aby na oltáři svého těla přinesl svůj život jako oběť za spásu všech. Pomazáním stěn kostela křižmem se znázorňuje, že kostel je celý a navždy zasvěcen křesťanské bohoslužbě. Biskup může odložit ornát a použít plátěný gremiál. Přijde k oltáři s jáhny a jinými přisluhujícími, z nichž jeden nese nádobku s křižmem. Pokud biskup chce přizvat některé kněze, kteří s ním tento obřad koncelebrují, aby se také podíleli na pomazání stěn kostela křižmem, předá jim po pomazání oltáře nádobky s křižmem a jde pomazat stěny spolu s nimi. Může též svěřit pomazání stěn samotným kněžím, také v tom případě jim předá nádobky s křižmem po skončení pomazání oltáře. Biskup nalije křižmo do středu oltáře a na jeho čtyři rohy a pokud možno pomaže jím celou plochu oltářní menzy. Potom biskup pomaže křižmem stěny kostela tak, že je poznamená křížem na dvanácti nebo čtyřech místech vhodně určených po obvodu kostela; podle vhodnosti mu v tom mohou pomáhat dva nebo čtyři kněží. Po pomazání oltáře a stěn kostela křižmem se biskup vrátí k sedadlu, posadí se a přisluhující mu přinesou všechno potřebné k umytí rukou. Spalováním kadidla v nádobě na oltáři se naznačuje, že Kristova oběť, která se na něm tajemně neustále zpřítomňuje, vystupuje k Bohu jako příjemná vůně; a také to, že modlitby věřících jsou Bohu příjemné a vystupují až k Božímu trůnu. Okuřování vnitřku kostela zdůrazňuje, že kostel se zasvěcením stává domem modlitby. Především se však okuřuje Boží lid. Po skončení obřadu pomazání oltáře se připraví na oltáři vše potřebné k pálení kadidla či jiných vonných směsí; nebo se tam aspoň postaví nádoba se žhavým uhlím. Biskup vloží kadidlo do připravených kadidelnic, okouří oltář, vrátí se k sedadlu a přisluhující ho okouří. Přikrytím oltáře se vyjadřuje, že křesťanský oltář je místem eucharistické oběti a Pánovým stolem, u kterého kněží i ostatní věřící jedním a tímtéž úkonem, ale rozdílnou službou slaví památku Kristovy smrti a zmrtvýchvstání a přijímají eucharistický pokrm a nápoj. Proto se oltář připraví jako stůl obětní hostiny a slavnostně se ozdobí. Někteří z přisluhujících vyčistí a utřou oltářní menzu, případně ji přikryjí nepropustnou pokrývkou. Jáhen přistoupí k biskupovi stojícímu u sedadla. Když je oltář připravený, biskup slaví eucharistii, která je hlavní a také nejstarší částí celého obřadu. Vždyť slavení eucharistie je opravdu v neobyčejně úzkém vztahu se zasvěcením kostela: Slavení eucharistické oběti je hlavním cílem, pro který byl postaven kostel a v něm oltář, a dává to poznat významnými znameními. Eucharistie, která posvěcuje srdce přijímajících, určitým způsobem posvěcuje i oltář a místo, na kterém se slaví. Jáhni a ostatní služebníci připraví obvyklým způsobem oltář. Někteří věřící přinesou chléb, víno a vodu k slavení Kristovy oběti. Biskup přijímá tyto dary u sedadla. Když je všechno připraveno, biskup přistoupí k oltáři, odloží mitru a oltář políbí. Mše pokračuje obvyklým způsobem. První uložení Nejsvětější svátosti na místo připravené k jejímu uchovávání se může vykonat slavnostním způsobem. Po modlitbě po přijímání biskup přistoupí k oltáři, vkleče okouří Nejsvětější svátost, přijme velum a přenáší nádobu s eucharistií v průvodu na místo určené k jejímu uchovávání. První jde přisluhující s křížem, další nesou svíce a kadidlo. Na místě, kde se bude uchovávat Nejsvětější svátost, postaví biskup nádobu s eucharidií na oltář nebo do otevřeného svatostánku a vkleče ji okouří. Po chvíli tiché adorace jáhen uloží nádobu do svatostánku, nebo jej pouze uzavře. Pro pravdivost znamení a vzhledem ke smyslu obřadu je třeba, aby se nový kostel začal užívat k slavení bohoslužeb až od svého zasvěcení. Proto je nutné vyhnout se tomu, aby se v novém kostele slavila eucharistie dříve, než bude zasvěcen. Pokud se však zasvěcuje kostel, kde se už konají bohoslužby, je třeba použít obřad popsaný v této kapitole.
Následuje úvaha o tom, že posvěcení kostela je významná událost s duchovními a společenskými rozměry, a že oslavy výročí posvěcení posilují pouto komunity ke kostelu jako centru víry a kulturního dědictví. Oslava výročí může zahrnovat slavnostní mši, modlitební průvod, program pro děti, benefiční koncerty, výstavy kronik a historických dokumentů, přednášky o historii kostela, setkání s pamětníky a zapojení širší veřejnosti. Symbolika světla, vody a hudby doprovází proces posvěcení a vyjadřuje duchovní dopad na komunitu. Historie a kontext kostela odrážejí architektonické období a místní kulturu a připomínají osobnosti podílející se na výstavbě a zachování chrámu. Důležité je plánovat oslavy s ohledem na dostupnost kostela, technické zázemí, programy pro děti, spolupráci s místní školou a spolky a zapojení rodin, aby oslavy posílily formu společenství a spolupráce. Materiály a vizuální prvky zahrnují kroniky, fotografie a historické dokumenty; infografika s časovou osou, fotografie interiéru a krátká videa mohou obohatit prezentaci a výklad. Oslavy mohou mít i ekonomický dopad prostřednictvím sbírek na vybavení kostela a podporu aktivit pro děti a mládež.
Dějiny církve za deset minut
Klíčové body oslavy podle tradičního postupu
Obřad zasvěcení začíná vstupem do kostela a pokračuje liturgickými úkony, mezi nimiž je významné slavení eucharistie jako centrální jádro a hlavní cíl slavnosti. Pomazání křižmem vyjadřuje spojení s Kristem jako Pomazaným a symbolizuje zasvěcení celého prostoru prostoru k bohoslužbě. Oltář a stěny kostela jsou pomaženy křižmem, aby kostel byl navždy zasvěcen ke slávě Boží. Kadidlo zobrazuje, že modlitby vznesené k Bohu jsou přijímány jako vůně a že kostel je domovem modlitby. Okuřování bohatě vyjadřuje posvěcení Božího lidu a samotného prostoru chrámu. Po ukončení obřadu se oltář připraví k eucharistické slavnosti a v průběhu svátosti se Nejsvětější Svatost ukládá do svatostánku s přítomnými služebníky a věřící. Následné kroky zahrnují adoraci a zavření svatostánku.
Pro pravdivost znamení je důležité, aby se nový kostel začal užívat až po zasvěcení; pokud se zasvěcuje kostel, který již slouží věřícím, je nutné použít uvedený postup a zachovat kontinuitu liturgie. Oslava výročí posvěcení má dále zohlednit místní podmínky, možnosti a tradice a umožnit zapojení celé komunity prostřednictvím bohoslužeb, vzdělávacích a kulturních programů a sbírek na podporu farnosti.