Poloostrov Krym (vyšrafované území) je předmětem sporu mezi Ukrajinou a Ruskem. Rusové ho považují od roku 2014 za své území. Krym
Krym jako nástupnický stát Zlaté hordy: Na Krymu na začátku 18. století existoval Krymský chanát. Tento státní útvar měl dlouhou historii, která se psala už v době mongolských nájezdů do Evropy. Mongolové pod vedením Čingischána cestou na starý kontinent nejen plenili a vypalovali, ale také zakládali obchodní stezky a vytvořili rozsáhlou Zlatou hordu. Ta se později rozpadla na řadu menších států, mezi nimiž byl i Krymský chanát. Z dob mongolské nadvlády zůstala na Krymu mongolská šlechta, která vládla turkicky hovořícímu obyvatelstvu. Potomky těchto dvou skupin jsou krymští Tatarové.
Krym byl v průběhu věků místem střetu velmocí. V roce 1783 Kateřina Veliká provedla anexi Krymu a Krym se stal součástí Ruského impéria. Podepsala manifest o přijetí Krymu, který se stal od 19. dubna 1783 součástí impéria. Po anexi byl gubernátorem Krymu jmenován Grigorij Potěmkin. Podle Vlčka byla anexe jednou z nejvýraznějších geopolitických změn, kterými Rusko v průběhu staletí prošlo.
Krymští Tataři nebyli s novým uspořádáním spokojení. Rusové je budováním vojenských pevností vytlačili z míst, kde žili po staletí. Proti ruské správě tak organizovali revolty; každý výpad byl krvavě potrestán. „Ruští vojáci společně s kozáky pronikali hluboko do nitra Krymu, pustošili krymsko-tatarské vesnice, vraždili jejich obyvatele a kořistili,“ uvedl Radomír Vlček.
Kateřina Veliká rozhodla, že každý, kdo se chce na Krymu usadit, dostane půdu a další výhody, výměnou za založení hospodářství a postavení domu. Navíc byli osadníci osvobozeni od daní. „Protože na Krym přicházeli Rusové a obyvatelé jiných národností, začala se měnit národnostní struktura poloostrova,“ konstatoval Zilynskyj. Postupně se Krymským Tatary rozvinula nová identita a ovlivnění kultury a správy poloostrova.
Ruské ambice nespočívají jen v Krymu. Snyder upozornil, že kolonizace zahrnovala i přejmenovávání názvů; Kateřina Veliká substituovala původní turecké a krymsko-tatarské názvy řečtinou, čímž Rusko navazovalo na klasický svět a zároveň posilovalo své historické odvolání na region Středozemí. „Spojení Ruska s klasickým světem z doby před dvěma tisíci lety znamená, že je ignorováno vše, co se stalo mezitím,“ dodává Snyder.
Historie Krymu byla však podle odborníků vymazána. Krymští Tataři byli postupně fyzicky odstraněni či deportováni; 1944 byli deportováni do Sovětského svazu. Z roku 2014 vyplývá, že krymští Tataři tvořili asi deset procent populace poloostrova. Podle Snydera byla ruská podmanivá politika na Krymu komplexní a její dopady se odrazily i v pozdějších událostech a konfliktech.
Osvobozovací sny a otázky identity: Zilynskyj upozornil, že Rusko nemůže Krym nárokovat jen na základě roku 1783. „Kdyby si každý nárokoval to, co v 18. století obsadil, museli bychom se do 18. století vrátit,“ poznamenal. Dnes se spory o Krymský poloostrov a jeho dějiny odrážejí v mezinárodních vztazích a interpretacích historických událostí.
Inkerman Cave Monastery je jedním z nejstarších klášterů na Krymu, založený v 8. století. Podle legendy tu v 1. století káže Apoštol Klement; později sem byly vyhnány římské papeže. Monasterium zaujme svým unikátním jeskynním komplexem a hlavním chrámem svatého Klementa - jedním z největších jeskynních chrámů v Evropě.
Vědci objevili starověkou strukturu vytesanou uvnitř hory, která se vymyká veškeré logice
Historie Krymu se promítá do dnešních politických debat o anexi a jeho statusu. Referendum na Krymu, účastníci a dopady referenda zůstávají důležitým bodem debat na mezinárodní scéně a v historických analýzách o tom, jak se měnily hranice a identita regionu.