Kaple Panny Marie (známá jako Stožecká kaple) - dřevěná poutní kaple, ležící v nadmořské výšce 950 metrů, byla vystavěna v roce 1791 Jakoubkem Klauserem, kovářem z Volar jako poděkování za zázračné vyléčení zraku. Je postavena nad pramenem léčivé vody, která má dle legendy zázračné léčivé účinky na zrak. Díky údajně léčivým účinkům místního pramene a zázračnému obrazu Panny Marie byla kaple hojně vyhledávána poutníky z Čech i nedalekých Bavor. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1920 přišlo ke kapli na bohoslužby na 5600 lidí z obou stran hranic.
V roce 1804 byla kaple přestavěna a poté ještě několikrát upravována. Za minulého režimu kaple v horských klimatických podmínkách značně chátrala a zbyly z ní jen trosky. V letech 1987-1988 byla stožecká kaple obnovena zásluhou pana Jana Kocourka z Prachatic. Slavnostní otevření bylo 9. listopadu 1988 a znovuvysvěcení pak 25. srpna 1990 bývalým Kardinálem Miloslavem Vlkem. Hlavní pouť se koná vždy první neděli po 14. srpnu.
Kaple stojí v kontextu bohaté sakrální architektury a historických nástěnných maleb. Přední část mensy je rozčleněna čtyřmi hrotitými arkádami, v prostředních dvou jsou reliéfy: vpravo trůnící a žehnající biskup, patrně sv. Vojtěch, vlevo klečící postava s pravděpodobnějším donátorem. Tumba u levé stěny má tři znaky Přemysla Otakara II. a na stěnách kaple byly původně gotické malby, které byly později překryty omítkou. Na pravé stěně se po restaurování v roce 2015 objevila řada velkých znaků a nad nimi obraz Panny Marie sedící pod křížem s mrtvým Kristem v náruči.
Historické vrstvy a původ kaple
Kaple byla dokončena nejspíše ještě před rokem 1354 a do roku 1357 pochází nejstarší kamenické dílo svatovítské huti: štít s černě a zlatě pruhovanou symbolikou. 2. polovina 14. století a 15. století zde dokumentuje bohatou výzdobu, zejména oltářní mensu a náhrobky českých králů Přemysla Otakara I. a II. Na stěnách kaple byly původně gotické malby, v 17. století však byly překryty a až roku 1873 byl na pravé stěně objeven zbytek malby Klanění Tří králů.
Oltář a kaple byly za Karla IV. součástí Karlštejnských ostatků, které po přemístění do pražské katedrály byly do kaple v 18. století umístěny nově. Před ní stávaly náhrobky a reliéfií bohatě zdobené tumbové plochy. Dřevěná část oltáře vznikla až v 2. polovině 19. století v souvislosti se stěhováním Karlštejnských ostatků.
Archeologické a urbanistické souvislosti Karlova náměstí
Archeologický výzkum v roce 2011 na Karlově náměstí odhalil západně i východně od kaple řadu vrstev a struktur, které doplňují pochopení prostoru. Kaple Božího Těla byla vnímána jako střed Karlova náměstí a její zánik v roce 1791 znamenal zásadní změnu urbanistické krajiny. Půdorys kaple a její ostatkové věže je dnes rekonstruován z archeologických sond S01 a S02 a vizuálních pramenů včetně axonometrických modelů vypracovaných pro výstavy a digitální rekonstrukce.
Těžiště výzkumu ukazuje, že kaple byla součástí širšího sakrálního komplexu, který zahrnoval hřbitov a ohradní zeď. Hřbitovní areál se nacházel kolmo k obvodové zdi kaple, s hloubkou až 0,8-1,2 m a s nálezy fragmentů keramiky a kosterních pozůstatků z 16.-17. století. Zaznamenané je, že materiál z kaple byl později použit na jiné stavby a že samotný prostor náměstí prošel významnou proměnou v 19. století, kdy se z něj stal veřejný park.
Současný model kaple a ostatkové věže vznikl v rámci projektu Praha doby Karla IV., který zahrnuje digitální modely a rozšířenou realitu. Archeologické výzkumy doplňují obraz o existenci hřbitova a poskytují důležité nálezy pro rekonstrukční práce. Modely a rekonstrukce byly vypracovány odborníky jako Ing. arch. O. Šefců a J. Podliska a prezentovány v Muzeu hl. města Prahy.
Oltářní a kapitulní detaily v kapli
Oltářní mensa je zasazena do gotické kamenné menzy; výzdoba zahrnuje relikviářové schránky a staré náhrobní desky. Kromě toho kaple obsahovala bohatě vyzdobené boční skříně s relikviáři a s odkrytými grotami pozostávajícími z 58 relikviářů. Ve stěnách kaple byly dříve malby, dnes zachované fragmenty a rekonstrukční kresby. Na přední straně tumby jsou znaky Přemysla Otakara I. a II., zatímco na pravé stěně bývaly obrazy světců a královských osobností.
Podél bočních stěn kaple byly umístěny náhrobní desky a relikviáře, které výrazně ozdobovaly interiér. Zvláštní důraz byl kladen na ostatkové skříně a jejich obsah - světské i církevní relikvie, které měly pro poutníky zvláštní význam. V průběhu let byly některé relikviáře doplněny o nové artefakty a jejich ikonografie byla aktualizována podle dobových trendů.
Chodby a klauzurní dvůr
Interiéry kaple jsou propojeny kráčejícími chodbami s ambitem a klauzurním dvorem. V kartouzánské tradici byly cely rozděleny do severní a jižní řady; severní řady byly gotické a později barokně zvýšeny o patro. Cely byly určeny k modlitbě, spánku a studiu, a soustředěnou krystalickou organizací tvořily kruh kolem klauzurního dvora. Západní větev kaplí dnes představuje zpovědní chodbu a některé části východní řady jsou zachované jen fragmentárně.
V Andělské kapli, bývalé sakristii, je uložena kopie slavného obrazu Panny Marie Svatotomské a ve vnitřních prostorách se skrývá ostatkové tumbou Reminiscence Prokopa. Sakristie dále obsahuje oltářní výzdobu a oltářní obrazy s výjevy z Bible a kázání. Těsně za venkovním vchodem do chodby se nachází zvonička a kamenný kříž ve výklenku.
Historicko-ikonografické detaily
Na oltáři hlavní lodi Kaple Božího Těla se nachází socha sv. Jana Křtitele a další svatí. V hale bývalo mnoho dalších oltářů, obrazy a reliikviáře z Karlštejnských ostatků. Kartuziáni kláštera kladli důraz na koncepci prostoru jako obalu vnitřní funkce - tedy jako architekturu, která vychází z duchovního řádu a bohoslužebních potřeb. Znak řádu kartouzianů, se zobrazením zeměkoule a hvězd, je výrazně propojen s heslem Stat crux, dum volvitur orbis.
Součástí kaple byla i gotická kaple Zvěstování a kaple sv. Maří Magdalény, jejíž základy byly objeveny v dvoře bratří. V malířství se setkáváme s dílem Josefa Switila, inspirovaným tyrolským malířem Martinem Knollerem; díla zobrazená jako pendanty - sv. Petr a Panna Maria - tvoří tematicky související dvojici.
Současný kontext a výhled do budoucna
Kaple Božího Těla se historicky stala součástí širšího kulturního dědictví a byla zkoumána archeology ve snaze přiblížit její původní podobu. Digitální model kaple a ostatkové věže byl vytvořen pro projekt virtuální výstavy Praha doby Karla IV. a pro prezentaci v Clam-Gallasově paláci. Tyto rekonstrukce umožňují nejen vizuální, ale i prostorové pochopení kaple a jejího areálu.
Přístup do kaple je nyní součástí prohlídkového okruhu farnosti, která se věnuje správě a provozu kaple i přilehlých prostor. Hlavní pouťová slavnost se koná tradičně první neděli po 14. srpnu a prostor Karlova náměstí nadále zůstává místem setkávání historických vrstev Prahy a Brna.
Na závěr je třeba připomenout, že archeologický výzkum potvrdil existenci hřbitova okolo kaple a díky nálezům lze posoudit sociální a kulturní prostor Karlova náměstí v období vrcholného středověku a raného novověku. Negativy a nálezy z sond S01 a S03 poskytují podklady pro revizi starších rekonstrukčních modelů a vymezení rozsahu sakrálního areálu spolu s ohradní zdí a hřbitovními zdmi.