Ostrov sv. Kiliána se nachází těsně před soutokem Vltavy a Sázavy v Davli, na říčním kilometru 81,8. Na jižní straně ostrova se ukrývají pozůstatky středověkého kláštera sv. Původní benediktinský klášter z roku 999 nazývaný Ostrovní nebo Na ostrově byl založen knížetem Boleslavem II., který sem uvedl mnichy z Dolního Altaichu v Bavorsku. Šlo o historicky první mužský klášter na našem území. Opuštěné místo na ostrově na soutokem Vltavy a Sázavy, uprostřed hlubokých lesů, vyhovovalo potřebám benediktinského řádu, jehož mniši zasvětili život rozjímání a modlitbám.
Klášter se časem stal vlastníkem mnoha okolních obcí a tak získal velkou moc nad svým okolím. Stávala zde románská trojlodní bazilika sv. Jana Křtitele (z 12. století) se třemi apsidami. Když byl roku 1420 vypálen a pobořen husity, mniši odešli do kláštera sv. Jana pod Skalou a zdejší klášter již nikdy nebyl obnoven. Velmi významnou součástí hospodářského zázemí kláštera byla keramická dílna, kde se vyráběly různé produkty z pálené hlíny (podlahové dlaždice zdobené reliéfy, reliéfní keramické desky k obkládání stěn, střešní krytina, nádoby aj.). Dílna byla funkční již před rokem 1130 a skončila svoji činnost kolem poloviny 13. století.
Hlínu mniši těžili na protějším břehu Vltavy. Další důležitou částí kláštera bylo skriptorium. O jeho existenci se sice nedochovaly přímé zprávy, zato ale existuje několik děl z jeho produkce - latinský rukopis Řehořových dialogů (11. - 12. stol.) s českými a staroslovanskými meziřádkovými glosami. Glosy psal asi mnich sázavského kláštera, který v roce 1097 po vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy hledal útočiště na Ostrově.
Naproti ostrovu, na levém břehu Vltavy, stojí kostel sv. Kiliána. Kostel, zasvěcený jako jediný v ČR tomuto patronovi, byl vystavěn zřejmě brzy po založení kláštera na Ostrově. Na ostrov se nedá dostat ničím jiným než lodí nebo člunem. Prohlédnout si jej však můžete i na dálku, a to ze silnice před kostelem sv. Kiliána na levém břehu Vltavy nebo z pravého břehu Vltavy ze svahu, na němž stávalo někdejší klášterní městečko Sekanka.
Jak klášter kdysi vypadal? Zjistíte to díky 3D modelu Klášter svatého Jana Křtitele zanikl sice na sklonku středověku, přesto ho můžete prozkoumat. Čeští vědci provedli počítačovou rekonstrukci stavby a jejich moderní 3D model nabízí virtuální procházku celým klášerním areálem. Zájemci se mohou podívat na podobu kláštera v různých ročních obdobích. A díky programátorům lze nahlédnout také dovnitř - vizualizace totiž nabízí i pohled do interiéru. 3D model je součástí expozice muzea v Jílovém u Prahy.
Prozkoumejte pozůstatky kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle. Ostrov sv. Ostrov sv. Na ostrově se ukrývají pozůstatky středověkého kláštera sv. Klášter založil kníže Boleslav II. Klášter byl v roce 1420 vypálen a pobořen husity, po čemž mniši odešli do kláštera sv. ostrov sv. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv. Přímo uprostřed nynější hladiny Vltavy se nachází ostrov s pozůstatky jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších klášterů středověkých Čech. Zdejší konvent byl jako třetí nejstarší v zemi založen knížetem Boleslavem II. Přemyslovcem roku 999. Patrně již následujícího roku za panování Boleslava III. přichází na ostrov řeholní komunita.
Z mateřského benediktinského kláštera v bavorském Niederaltaichu sem první mnichy přivádí opat Lambert, žák sv. Po roce 1000 je zahájena výstavba klášterního kostela i konventu ze dřeva, až po roce 1137, kdy dřevěný klášter vyhořel, byla zahájena velkolepá románská přestavba, která byla ukončena v poslední čtvrtině 12. století. Jejím výsledkem byla románská bazilika se třemi apsidami a budovy klášterního jádra. Do roku 1200 bylo dokončeno bazilikální trojlodí, k němuž před rokem 1225 bylo přistavěno vysoké průčelí se dvěma věžemi. Tehdy byl již klášter prosperující a bohatou institucí, k původnímu majetku v podobě šesti vsí a rybářů usedlých ve třech dalších osadách přibyly nemovité dary přemyslovských knížat a králů a též velmožů z řad vznikající české šlechty.
Katarstrofofou pro klášter byl Braniborský vpád po smrti krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Tehdy byl vypleněn spolu s 22 jeho vesnicemi a trvalo řadu let, než se konvent z této rány vzpamatoval. K tomu dochází až před rokem 1300 za opata Heřmana, kdy nastává obnova konventu na Ostrově, tentokrát již ve slohu nastupující gotiky. Do konce 14. století je dobudován chrám, klášterní klazura i řada dalších staveb celého areálu. Toto období je dobou největší slávy kláštera, který zakládá celou řadu proboštství od Zátoně na horní Vltavě a Nícova v Pošumaví až ke Slanému či Velízi a Sv. Janu pod Skalou na Berounsku. Tehdy je klášter také mezi nejbohatšími církevními institucemi v zemích Koruny české.
Na počátku husitských bouří v srpnu 1420 je Ostrovský klášter napaden pražskými husity, dobyt, vypálen a vydrancován. Přes veškerou snahu o obnovení života řeholní komunity se konvent již nevzpamatoval a poslední mniši definitivně odcházejí roku 1517 do proboštství Sv. Jana pod Skalou. Farní kostel sv. Kiliána, poprvé písemně zmiňován k roku 1352, je v jádru románskou stavbou ze 12. století. Je jediným kostelem v Čechách zasvěceným tomuto světci, jehož ostatky spolu s uctíváním přinesli první ostrovští benediktini z Bavorska. Do gotického slohu byl chrám přestavěn po ničivém braniborském vpádu 1278 a znovu pak ve druhé polovině 14. století, kdy již u něho existovala spolu s farou i škola, obsazovaná duchovními z řad ostrovských řeholníků.
Původní stavbu spolu s ostatky sv. Kiliána zničil roku 1692 požár, přestavba do nynější podoby byla dokončena roku 1775. Kostel je jednolodní stavbou s trojbokým presbytářem a hranolovou věží, původní hřbitov doplňuje barokní kostnice a zvonice z roku 1767. Z vnitřního vybavení vyniká hlavní oltář Panny Marie a sv. Kiliána z roku 1725 a boční oltáře sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého z let 1741 a 1770, dále obraz sv. Benedikta s pohledem na Ostrovský klášter z roku 1724 a varhany na kruchtě z roku 1842.
Dav husitů vtrhne 10. srpna 1420 do chrámu Panny Marie na Zbraslavi. Ničí všechno, co mu stojí v cestě. Boží bojovníci se vrhají i k rakvím uloženým v pohřebišti, odtrhávají jejich víka a vytahují ostatky ven. Ověnčí ji senem. „Však kdyžs živ byl, rád jsi s námi píjel,“ narážejí rozpustile na královu slabost pro alkohol. Jakmile se pobaví, podpálí klášter. V Praze řádí husité. Na jakoukoli maličkost, která se mu nelíbí, král reaguje nekontrolovaným výbuchem hněvu. Rozčílí ho i události v červenci roku 1419, kdy pražští konšelé skončí pod okny novoměstské radnice. Ćeského krále Václava IV. 15. srpna 1419 se mu trochu uleví a žádá o zpovědníka. Nepodaří se mu ale přijmout svátost oltářní, protože vyzvrací všechno, co sní. „Bolí mne levá ruka,“ stěžuje si potom druhý den. Královna Žofie Bavorská nechává nabalzamované ostatky svého manžela 18. Nepokoje v ulicích Prahy jí ale nedovolí vypravit pohřeb, proto tělo během noci z 20. na 21. Ani teď se ale situace neuklidní a nezbývá tedy než ostatky 12. září opět v tichosti odvézt, tentokrát lodí na Zbraslav, kde Václava bez okázalostí pohřbí. Konečného klidného odpočinku se Václav IV. „Zbraslavské královské pohřebiště bylo zničeno 10. Rakve byly otevřeny, mrtvoly oloupeny, kosti rozmetány po kostele,“ uvádí současný autor Petr Kovařík o nedůstojném osudu panovníkovy kostry. Ten prý měl kosti zahrabat na své vinici.