Na sympoziu k 650. výročí založení Univerzity Karlovy J. Vintr poznamenal, že „biblické slovo je živý organismus, který je v dějinách kulturní češtiny po věky nosnou větví, ne-li kmenem národního jazyka“. Tato věta otevírá pohled na proměny biblického vyjadřování od středověku až po současnost a vyzývá k zodpovědnému zkoumání vlivu moderních překladů na jazyk a kulturu.
Stručný přehled českých překladů 20. století a jejich tendencí
V 20. století se z protestantského prostředí začal prosazovat trend nahrazování Kralické bible moderně znějícím překladům; F. Žilka ukázal, že jazyk Kralické bible často podléhá významovým posunům, které snižují srozumitelnost současnému čtenáři, a proto připravil vlastní překlad Nového zákona (1933). Ekumenický překlad, vzniklý k 400. výročí Kralické bible a poprvé vydaný v roce 1979, usiluje o co největší přiblížení ke kultivovanému současnému jazyku a zároveň se snaží udržet určité literární prvky, které původně modelovaly biblické vyjadřování.
Katolická církev postupně přijala překlady z originálů: první česká katolická práce z originálů Starého zákona byl J. Heger, později spolupráce s překlady Petra Pavla a V. Bognera vedla k liturgickému překladům a k Jeruzalémské bibli. Dlouhodobě se objevují konfesně nezávislé překlady, jejichž záměrem je spíše zachytit původní semitské myšlení či umělecké kvality textu, než stylizovat do vznešené archaistiky.
Klíčová slova a jejich proměny
V textu se pojem „MISTR“ z Evergelského kontextu posouvá: Ježíšovo oslovení jako učitele používá se dodnes, avšak jeho sémantika se vyvíjela; některé překlady volí „učitel“, jiné zachovávají tradiční „mistr“.
„KOUKOL“ jako plevel v podobenství o obilí je další výraz, který prošel změnami: zatímco ve starších překladech bývá používáno koukol, moderní překlady někdy volí „plevel“, což je přesnější vzhledem k originálu a k podobenství, avšak snižuje spojení s frazeem „koukol mezi pšenicí“.
Slovo „VEZDEJŠÍ“ v modlitbě Otče náš ukazuje dilema mezi tradičním, liturgickým zněním a aktuálním jazykovým pojetím: „chléb vezdejší“ bývá považován za metaforu „každodenního chleba“, ale v moderním jazyce se prosazuje jasnější ekvivalenty; v Ekumenickém překladu se objevuje volnější formulace „náš denní chleba“.
Strukturální a lexikální proměny napříč textem
Jazyk biblického překladu se proměňuje ve všech rovinách - hláskové, morfologické, syntaktické i lexikální. Při transliteraci osob a míst se prosazuje blízkost originálu, tedy například Chana, Malkísedek, Saúl místo dřívějších tvarů Anna, Melchisedech, Šavel. Syntaktická stavba se uvolňuje, objevují se uvozovací věty doprostřed přímé řeči a progresivní deklinace u jmen Ester, Hagar, Támar.
Pod vlivem ekumenických překladů dochází k posunu ve slovní zásobě: některé tradiční výrazy jsou nahrazeny přesnějšími ekvivalenty, jiná zůstávají pro svou kulturní nosnost a identitu, a tím se mění čtenářský vjem i citové zabarvení textu.
Vztah jazyka Bible k jazyku současnosti
Autoři jako I. Lutterer a M. Beneš upozorňují na trvanlivé způsoby vyjadřování, které nelze zcela nahradit moderními ekvivalenty, aniž by utrpěla sdělovací síla textu. Přesto moderní překlady často nahrazují archaismy a snaží se o jasnější komunikaci s dnešním čtenářem, aniž by ztratily historickou a teologickou hloubku.
V současné době existuje široká paleta překladů: ČEP (Český ekumenický překlad), Jeruzalémská bible, Bible kralická, Bible 21, Svatováclavská bible, studijní a liturgické překlady. Každý z těchto překladů má své výhody: ČEP je dobře udomácněn a slouží různým společenstvím; Jeruzalémská bible nabízí bohatý poznámkový aparát; Bible kralická uspokojuje zájem o archaický jazyk a původní text; Bible 21 klade důraz na současný jazyk a plynulost čtení.
Pro čtenáře, kteří už vlastní více verzí, je možnost porovnání pasáží v různých překladech užitečná a obohacující; pro ty, kdo chtějí detailněji prozkoumat hebrejské a řecké texty, existují studijní překlady.
Přehled vlivu biblického vyjadřování na český jazyk a kulturu
Biblické texty formovaly českou literární kulturu od středověku; Kralická Bible a Bible svatováclavská sloužily jako vzor pro rozvoj češtiny a literárního stylu. Ve 20. století se však rozšířilo snazší, srozumitelnější vyjádření, které je dnes plně integrováno do běžné komunikace.
Moderní překlady zároveň ukazují, že jazyk Bible „neustále roste“ v kultuře: i když některé termíny zůstávají díky tradici, významová labilita některých slov odráží posuny ve vnímání světa a morálního pořádku.
Celkové množství překladů a vydání (ČEP, Jeruzalémská bible, Bible kralická, Bible 21 atd.) svědčí o živém dialogu mezi původními texty a jazykem dneška, který z biblického vyjadřování čerpá bohaté obrazy, metafory a frazeologii.
Pokud jde o konkrétní terminologii, můžeme uvést několik příkladů, které ilustrují vztah mezi původem a českým používáním: mistr, koukol, vezdejší, duch - dech - vítr, duha. Každé slovo ukazuje, jak jazyk vytváří most mezi starým textem a moderní literární kulturou.
Na závěr lze říci, že proměny v českém biblickém vyjadřování odrážejí proměnu českého jazyka samotného a ukazují, jak biblické texty nadále formují kulturní vyjadřování i literární tvořivost současnosti.