Kolem starší, vrcholně barokní sochy sv. Jana Nepomuckého, vztyčené zřejmě v první polovině 18. století, byla v roce 1878 postavena výklenková kaple. Neorenesanční výklenková kaple s půlkruhovým závěrem krytým půlkuželovou prejzovou střechou. Průčelí je tvořeno dvojicí dórských pilastrů na nízké trnoži nesoucích kladí, na kterém spočívá trojúhelníkový štít. Mezi pilastry se nachází apsidová nika zakončená půlkruhem s agrafou, v dolní třetině zahrazená dekorativní kovanou mříží. Kladí je po stranách zdobeno dvojicí vavřínových věnců s letopočty 1879 a 1949. Mezi nimi je podélně pět drobných šesticípých hvězd. V tympanonu nalezneme boží oko, lemované volutově stáčenými pásky a girlandami. Ve výklenku na barokně vydutém podstavci, zakončeném několikanásobně konvex-konkávně profilovanou římsou, stojí pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého. Svatý muž v rouše kanovníka je mírně předkloněný v kontrapostu, s levou rukou na srdci, v pravé drží knihu. Kolem hlavy má svatozář tvořenou pěticí zlacených hvězd.
Historie a souvislosti s gotickou architekturou okolí
1KRÁL (1922): s. 251-2; BERNDORF (1938): s. 2 Archiv Městského úřadu Nepomuk, odbor kultury: r. č. kaple Navštívení Panny Marie, sv. Erharda a sv. Tato kaple zahajuje věnec pěti radiálních kaplí, jež odpovídají pěti stranám závěru vnitřního chóru. Oltář sv. Erharda, sv. Otýlie a sv. Nejstarší název této kaple je „kaple vlašimská", nebo také „kaple arcibiskupa Jana" [2]. Založil ji na své náklady arcibiskup Jan Očko z Vlašimi (1364-1380) a přál si být zde pohřben [3]; v roce 1367 zde zřídil oltář sv. Erharda, sv. Otýlie a sv. Albana. Část ramenní kosti sv. Otýlie dostal Karel IV. v roce 1365 v klášteře Hohenburgu [6] a část z těla sv. Albana získal v roce 1353 v klášteře sv. Na východní stěně kaple je znázorněna sv. Otýlie, napolo ponořená v kalichovité křtitelnici, a sv. Erhard ji křtí; činnost dalších přítomných osob připomíná úkony související s plným uvedením do křesťanského života: přinášení bílého křestního roucha, držení nádobky s posvěceným olejem a přinášení ciboria s hostiemi. Uprostřed malby na protější, západní stěně stojí Kristus, opírající se o kříž, vlevo postava biskupa s mitrou a vpravo skloněná klečící postava ženy [8].
U křestní scény byla malba připisována Mistru Osvaldovi; po restaurování, které proběhlo v roce 2015, byla odhalená díla dále konzervována. Po zavedení mariánského svátku Navštívení Panny Marie došlo k zřízení pohřební tumby arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, prvního českého kardinála (1378), zhotovené z červeného mramoru, přisazené podél západní stěny kaple. Byla to jedna ze sedmi gotických tumb v pražské katedrále (rok kolem 1370).
Oltář a výzdoba z roku 1870-1900
Novodobý oltář kaple navazuje na barokní tradici, avšak patří k souboru nejrůznějších úprav. Oltář sv. Erharda a sv. Otýlie byl zmiňován v souvislosti s renesančními náhrobními deskami a dalšími artefakty z období gotiky až renesance. V roce 1879 byla kaple restaurována a interiér znovu oživil freskový program, který byl později v roce 1936 či 1940 dále upravován. U západní stěny kaple byly obnoveny malby a polychromie, které po restaurování v 70. letech 20. století skryl nástěnný nápis a další detaily.
Na oltáři stojí sv. Jan Nepomucký a po stranách jsou dva obrazy vztahující se k Marii a apoštolům; na stěnách se nacházejí i zrcadlové obrazy a obraz Madony. Nad oltářem je stříbrně lemovaná svatozář s jazykem světce. Barokní mříž, která kaplu dělí od chóru, zdobí erbovní štítek z 2. poloviny 17. století a klenbu kaple dozdobuje závěs s 11 lampami, který dnes visí ve středu klenebního oblouku. Kaple byla dlouhodobě spojována s hrobovým prostorem Jana Nepomuckého a v posledních desetiletích bývá označována jako Kaple sv. Jana Nepomuckého, a to kvůli blízkosti hrobu světce.
Inventář a proměny během 19. a 20. století
Oltářní vybavení obsahovalo traditionální prvky, např. sošky andělů, kovové vázy a monstrance, svícny, reliéfy a malby. Všechny tyto předměty odrážejí dlouhodobou péči o kapli obyvateli a farními společenstvími, často na základě darovacích listin a konsistoriálních archivních zápisů. V letech 1918-1929 byl vybudován novogotický interiérový program a do kaple byla doplněna řada prvků jako nástropní malby, okna z Innsbrucku a další liturgické artefakty. Některé relikviáře a oltářní skřínky byly zajištěny a pozlaceny, s krátkými uváděními o kapsách, dary a stavbách.
Osudy kaple v 20. století a osudy objektu po druhé světové válce
Kaple byla v roce 1951 popsána jako zničená a bez vybavení, a teprve pozdější restaurování a rekonstrukce ji vrátilo do stavu, který odpovídá původní barokní kapli s přístavky sakristií a charakteristickým presbytářem. V souvislostech s likvidací ves Olejovice a vojenským záměrem v zóně Libavé došlo k osudovým změnám a kaple byla dočasně odsunuta, a dokonce i zcela zanikla v částech, ale její paměť zůstala v dokumentech a historických zprávách. Kaple i kolem ní se staly součástí map Stabilního katastru, a přestože zůstaly jen fragmenty původní stavby, dnes jeji odkaz připomíná výklenková kaple s sochou sv. Jana Nepomuckého a nádherným ikonografickým repertoárem.
V současné době zůstává kaple ve značném stavu zjednodušení a zasutí, přičemž pozemek kaple patří Agentuře hospodaření s nemovitostmi Ministerstva obrany. Dlouhé roky se kaple a její inventář vyvíjely v rámci různých památkových katalogů a odborných studií, které zkoumaly její historii, značily jednotlivé restaurátorské zásahy a potvrzovaly kontinuitu chrámového dědictví v regionu.
tags: #kaple #sv #jana #nepomuckeho #psary