Kaple svatého Jana Nepomuckého v Olejovicích byla původně významnou místní kaplí s bohatým inventářem a dlouhou tradicí bohoslužeb v okolí Města Libavé. Kaple byla postavena na podélném půdorysu; jihovýchodně orientovaná stavba byla otočena polokruhově zakončeným presbytářem se dvěma okny ke vchodu na hřbitov a s přistavěnými sakristiemi po obou stranách lodi. Hlavní oltář obsahoval svatostánek s vyřezávanými dvířky a patrona kostela, svatého Jana Nepomuckého; v presbytáři byl umístěn oltářní obraz se zlatým rámem a paprskovatou svatozáří.
Před oltářem visela závěsná lampa na věčné světlo z cínu a kaple byla vybavena bohatým mobiliářem, včetně dvou obrazů, zrcadlových obrazů a řady liturgických předmětů. Kaple byla určena ke sloužení zádušních mší při pohřbech, k mším o nedělích a svátcích a k růžencovým pobožnostem; podle reversu z roku 1833 se zdůrazňovalo, že údržba a vybavení kaple zůstávají na místní obci bez nároku na farní kostel nebo vrchnost.
Stavba byla dokončena a posvěcena; v červnu 1829 byl položen základní kámen a v květnu 1830 kaple slavnostně posvěcena. Zdejší obecná rada a místní obyvatelstvo se podílely na stavbě a údržbě, včetně darů a zajištění předmětů potřebných pro provoz kaple. Oltářní výzdoba a inventář byly pečlivě zaznamenány; hlavní oltář s ukázkami světských i církevních předmětů i obrazy a svícny představovaly špičkové puristické prvky tehdejšího sakrálního umění. V průběhu 19. století kaple zachovávala kontinuitu liturgických a duchovních aktivit místní komunity.
V 19. století a v první polovině 20. století docházelo k pravidelným bohoslužbám a sloužilo i pro obřady týkající se pohřbů a nedělních mší. S ohledem na specifickou situaci kolem Libavé a následné likvidace ves Olejovice došlo k dalším změnám, které vyvrcholily rozhodnutím o zboření většiny zdiva. Došlo k postupnému narušení a zchátrání stavby; podle záznamu z roku 1951 byla kaple popisována jako zničená a bez vybavení, a na leteckých snímcích z roku 1950-1954 dokumentovalo její demolici až do obvodového zdiva.
Kaple byla zčásti zbořena: zůstalo pouze cca 5,5 m levé strany lodi zepředu do výšky cca 5 m a cca 6 m levé strany lodi do výšky cca 1,5 m; zdivo bylo dosti narušeno. Zbytek zdiva (celkem cca 8,5 x 16 m) byl zbořen téměř k zemi a zasypán troskami; jen část pravé strany lodi byla zachována do výše 1-1,5 m. Tuto situaci potvrdil reversem i úřední záznam z roku 1833, který byl nahrazen novým zněním s doplněnými podpisy dalších obyvatel vsi.
Okolnost stavu kaple a jejího majetku byla v průběhu 20. století dále ověřována. Pozemek s kaplí patřil Poté Agentuře hospodaření s majetkem Ministerstva obrany ČR a ves Olejovice byla postupně zbořena; blízko ní vznikla tanková střelnice a na vybavení kaplích nežádoucí vliv. V listopadu 1946 vláda rozhodla o vytvoření vojenského tábora Moravský Beroun (později vojenský újezd Libavá), což vedlo k dalšímu vyvlastňování a správě kaplí zaniklých ves. Tyto skutečnosti spolu s archivními dokumenty rekonstruují postupný úpadek a konečné zrušení kaple.
Inventář kaple měl vysokou hodnotu a zahrnoval nejen hlavní oltář, ale i množství doplňků, jako monstrance, kalichy a další cenné předměty. Některé z předmětů byly po ukončení provozu převezeny do Lhotky nad Bečvou, do kaple sv. Cyrila a Metoděje, kde zůstaly dodnes. Původní popis a seznamy z let 1839, 1929 a 1941 ukazují, že kaple hrála důležitou roli v duchovním životě okolních obcí a že péče o její inventář byla průběžně zajišťována obyvateli i církevní správou.
V souvislosti s likvidací a odstavením obranného újezdu Libavá byla kaple a její majetek postupně vyřazovány z běžného provozu a následně zcela zbořeny; záznam z dubna 1951 uvádí stav kaple jako „zničena, bez vybavení, nic k odvozu“. Dnes je pozemek s kaplí v majetku státních institucí a je součástí správního režimu vojenského majetku. Takto končí příběh kaple v Olejovicích, která byla dlouho spojení s místní komunitou a která, i přes zkázu, zanechala bohatou stopu v regionální paměti.
Detaily o původním vybavení kaple
Hlavní oltář nesl svatostánek s vyřezávanými dvířky; po jeho stranách byly sochy andělů a dvě kovové vázy se svazky polychromovaných květin. Oltářní obraz představoval patrona kostela, svatého Jana Nepomuckého, a patřil k nejcennějším předmětům. Opatřen byl černým dřevěným rámem se zlatými lištami a patřila k němu svatozář s jazykem zobrazujícím světce. Po stranách hlavního oltáře byly na zdi obrazy Nejsvětějšího srdce Panny Marie a Ježíše, dále obraz Korunování Panny Marie; dřevěná socha Sv. Jana Nepomuckého a Sv. Antonína Paduánského, oltářní skříňky a další textilie. Kaple také obsahovala strop presbytáře vyzdobený modrou barvou a zlatými hvězdami a bohaté liturgické předměty, včetně korouhví, procesních křížů a varhan s pěti rejstříky pořízených v roce 1885.
Věž kaple byla původně šestipatrová, se sedlovou střechou a osmibokou lucernou. Do výzdoby patřily i reliéfy, ikonografické prvky a liturgické textilie jako pokrývky, lentile a oltářní plátna. Některé z těchto předmětů byly v průběhu let doplňovány nebo nahrazovány; péče o kapli a její inventář byla dlouhodobě klíčová pro komunitu Olejovic.
Druhá polovina 20. století pak přinesla rozpuštění a odchod z Olivovic do nového uspořádání krajiny, a to v důsledku vojenských záměrů kolem Libavé. V té době zůstávaly z kaple jen fragmenty a zdivo. Významné bylo, že kaple byla původně zasvěcena liturgickým a pohřbovým sloučením, a že její zaniknutí mělo dopad na místní duchovní život a tradiční zvyklosti mší a pobožností.
Současnost a historické odkazy
Historické záznamy potvrzují rozprášení kaple a její znovuzajištění v jiných místech regionu. Kaple byla určena k zádušním mším při pohřbech a k nedělním i svátečním bohoslužbám; z tohoto důvodu měla zvláštní význam pro regionální náboženské identity. V leteckých snímcích z roku 1950-1954 je kaple zobrazená s visícím krovem, střecha a makovice byly zničené a zůstalo jen obvodové zdivo. Nyní je pozemek s kaplí v majetku státního sektoru a správa se řídí vojenskou správou Libavé.
Podrobně popsané dokumenty, odkazy na reverzy a dekrety potvrzují postupné kroky k vyřízení majetku a k uspořádání náhradního vybavení pro kapli v souvislosti s náborem po válkách a s reorganizací regionu. Archivní zápisy jsou důležité pro pochopení, jak lokalita ztrácela svůj význam a jak se proměňovalo vlastnictví a správa stavebních památek v rámci širšího kontextu vojenského regionu.
Klíčové shrnutí historických milníků
- 1828 Reverz: obec se zavazuje kapli udržovat na vlastní náklady bez nároku na farní kostel či vrchnost.
- 1829-1830 Založení, posvěcení a dokončení kaple; vydání listin pro uložení do věže.
- 1830-1832 Rozšíření povinností a potvrzení zajištění potřeb kaple.
- 1839-1941 Dekrety o povolení sloužit mším a pohřbům; pravidelné benefice pro kapli.
- 1929 Sté výročí kaple s novým oplechováním střechy a posílením věže.
- 1946-1951 Likvidace ves Olejovice a ztráta kaple; odlisce majetku a vyvlastnění.
- 1950-1954 Letecké snímky ukazují zničené krov a střecha; zbytek obvodového zdiva.
tags: #kaple #sv #jana #nepomuckeho #psary