Původně měl tento článek být součástí seriálu Zmizelé Brno, tam by se samozřejmě hodila jezuitská kolej, která byla zbořena na začátku 20. století, ale protože budu psát i o kostele Nanebevzetí Panny Marie, který patří mezi nejkrásnější barokní kostely v Brně, bude se jednat o kombinaci zmizelého a stále existujícího, i když chybělo málo a i kostel mohl patřit do zmizelého Brna. Jezuitský řád, oficiálně Tovaryšstvo Ježíšovo, latinsky Societas Iesu byl založen svatým Ignácem z Loyoly v roce 1534. Od svého založení až do současnosti patří mezi největší a nejvýznamnější církevní řády katolické církve. Dokonce i současný papež František vzešel z tohoto řádu. Řád vznikl jako reakce na tehdejší reformaci. Řád byl založen jako misijní a vzdělávací. Jeho členové měli šířit slovo Boží po celém světě. Ignác z Loyoly než založil řád byl vojákem, během obrany města Pamplony byl zraněn a během léčby došlo k obratu v jeho myšlení a rozhodl se založit řád, který by šířil slovo Boží.
Vzhledem k jeho vojenské minulosti dostal řád vojenskou hierarchii a například jeho hlavní představený je nazýván generálem. Jezuité mají svoje koleje a profesní domy rozesety po celém světě a jejich velmi důležitými působišti byla Jižní Amerika a Asie. Vzhledem k narůstajícímu vlivu a moci jezuitského řádu dosáhli evropští panovníci v roce 1773 u papeže jeho zrušení. Znovu byl řád obnoven až v roce 1814. V českých zemích nemají Jezuité tu nejlepší pověst, za což může především Alois Jirásek a čeští obrozenci, kteří na Jezuity přenesli veškeré antepatie z doby protireformace a zřejmě jediným Jezuitou, který je obecně znám je páter Koniáš z Jiráskova Temna. Ve skutečnosti ale musíme také Jezuitům přičíst zásluhu na rozšíření školství a umožnění vzdělání bez ohledu na původ. Mezi Jezuity patřil například Bohuslav Balbín, zapálený obránce českého jazyka a barokní vzdělanec, nebo Georg Josef Kamel, botanik, po kterém se jmenují kamélie, nebo český obrozenec Josef Dobrovský.
Do Brna přišli Jezuité v roce 1570 a nejprve se usídlili na Petrově. Ale již v roce 1578 jim císař Rudolf II. přidělil zpustlý klášter Augustiniánek zvaný Herburský, podle první představené Matky Herburgy. Jezuité klášter začali postupně přestavovat a na jeho místě vybudovali rozsáhlou kolej s raně barokním kostelem Panny Marie. První stavební fáze byla ještě pozdně renesanční a prováděli ji brněnští stavitelé italského původu sourozenci Gabriové. Po skončení třicetileté války byly další práce zadány staviteli Janu Křtiteli Ernovi, v té době vznikl také honosný portál druhého tzv. kardinálského nádvoří. Portál je zdobený sochami Jana Kašpara Pröbstla, představující Archanděla Michaela na vrcholu a po jeho stranách sochy svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského. Po zboření koleje byl portál přemístěn vedle presbytáře kostela, kde se nachází dodnes.
V roce 1733 papež Kliment XIV. zrušil jezuitský řád a celá budova, která sahala od Jakubského náměstí až po dnešní ulici Rooseveltovu byla předána světským vlastníkům. Nejprve do ní byla přestěhována z Olomouce Stavovská akademie, první vysoká škola na Moravě. O deset let později byla kolej přeměněna na kasárna. Tak zvaná Jezuitská kasárna tu sídlila až do roku 1904, kdy byl celý areál s výjimkou kostela asanován. Po zboření jezuitské koleje vzniklo obrovské staveniště, na kterém byly postaveny domovní bloky dnešních ulic Mozartova, Dvořákova a Beethovenova. Nejprve se jednalo o starý gotický svatostánek, náležící ještě k Herburskému klášteru. Původně měli Jezuité v plánu tento starší kostel pouze upravit, ale nakonec se rozhodli pro novostavbu. Nejstarší částí kostela je dnes západní průčelý s věží, kde se nachází také hlavní vchod, lemovaný manýristickým portálem. Interiér Jezuitského kostela patří k nejkrásnějším barokním interiérům v Brně. Jeho barevnost a vysoká zdobnost působí na příchozího monumentálním dojmem. Interiér je tvořen bazilikálním trojlodím, kdy boční lodě od té hlavní oddělují vysoké arkády a nad nimi termální okna, která přivádějí dostatek světla. Na hlavní loď na východě navazuje prodloužený chór s presbytářem ve kterém je umístněn hlavní oltář. Námětem hlavního oltáře je Nanebevzetí Panny Marie, což odpovídá patrociniu kostela. Obraz je dílem Felixe Antona Schefflera a je považován za jeho nejlepší olejový obraz. Na obraze je znázorněna Panna Maria stoupajíc na nebesa, kde ji vítá Ježíš Kristus a Bůh Otec v nádstavci oltáře.
Pod Pannou Marií jsou zobrazení klečící apoštolové. Sochařská výzdoba zobrazující nejvýznamnější jezuitské světce svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského pochází z ruky Jana Jiřího Schaubergera. Nad svatostánkem je ve zlaceném bohatě zdobeném rámu umístěna renesanční kopie obrazu Salus populi Romani ze 13. století, který se nachází v římském kostele Santa Maria Maggiore. V chóru stojí proti sobě dvě řady raně barokních chórových lavic. Jejich umístění v jezuitském kostele je poněkud netradiční, protože Jezuité neprovozovali tento druh společné modlitby. Chórové lavice byly původně zdobeny velkými zlacenými erby rodu Dietrichsteinů, které se ale dnes nacházejí pod hudební kruchtou. Nad chórovými lavicemi v prvním patře jsou prosklené pozdně barokní oratoře, které opět v řádovém kostele neplní svoji funkci a zřejmě byly vytvořeny pouze z dekorativních důvodů. V oratoři na pravé straně je umístěna malá kaple, pozůstatek po zbořené koleji. V bočních lodích kostela jsou pod arkádami proti sobě umístěny vždy tři boční oltáře a po jednom v čele lodí. Ty jsou většinou zasvěceny jezuitským světcům. Na západní straně jsou proti sobě přistavěny dvě boční kaple. Panny Marie a svatého Františka Xaverského. Kaple svatého Františka Xaverského byla vybudována v letech 1670 - 71 Janem Křtitelem Ernou. Z této doby pochází zřejmě také oltářní obraz znázorňující smrt svatého Františka v Číně. V současné době je bohužel obraz natolik ztmavlý, že je téměř nečitelný. Ostatní vybavení kaple je ale mladší. Oltář se sochami Jana Jiřího Schaumbergera odkazuje k Františkově misijní činnosti. Jsou to především dvě sochy v orientálních kostýmech nesoucí symboly obrácení na víru a také výzdoba svatostánku v podobě mouřenínů. Nicméně vrcholem celé výzdoby jsou dvě sochy mouřenínů od Ondřeje Schweigela stojící před oltářem. Štíhlé postavy elegantně prohnuté, zvedají svoje dlouhé paže v gestu adorace směrem k oltáři. Jsou to jedny z nejkrásnějších barokních soch v Brně vůbec. Naproti kaple svatého Františka Xaverského stojí kaple Panny Marie, zvaná také kaple mrtvých. Její předchůdce byla pozdně renesanční pohřební kaple Tovarů. Vybavení kaple pochází ze 40. let 18. století ale na oltáři najdeme pozoruhodnou sochu Panny Marie z Ježíškem připisovanou Janu van der Furt pocházející z konce 17. století a objednané hraběnkou Annou Františkou z Leslie Dietrichsteina. Panna Maria stojící na srpku měsíce se svatozáří z dvanácti hvězd drží v náručí malého Ježíška, který příchozím podává růženec. Na oltáři jsou dále sochy manžela Panny Marie svatého Josefa a otce Panny Marie svatého Jáchyma. V pendantech klenby jsou umístěny alegorické sochy Obezřetnosti, Spravedlnosti, Víry a Stálosti. Na hudebním kůru jsou dnes umístěny nové varhany z let 2012 - 2014, zasvěcené svatému Edmundu Kampiánovy. V současné době se jedná o jeden z nejlepších nástrojů v Brně.
Po zrušení jezuitské koleje se změnily funkce některých místností, přiléhajících ke kostelu. V přízemí po stranách chóru jsou dvě stejné obdélné místnosti, které obě mohly původně sloužit jako sakristie, dále je uváděno, že ta v pravo byla kaplí noviciátu, což ale z pohledu množství noviců příliš neodpovídá realitě. V každém případě se vpravo vedle chóru dnes nachází jediná sakristie, vybavená původním barokním mobiliářem. Její strop je zdoben rokokovým štukovým dekorem v němž byly původně umístěny obrazy Jana Jiřího Etgense (přemalované v 19. století). Původní barokní skříně zdobené intarzií a obrazy v nádstavcích byly před několika lety restaurovány ve spolupráci žáků brněnské Střední školy umění a designu s německým Göring institutem. V kryptě pod kostelem je mimo jiné pohřben i blahoslavený Páter Martin Středa. Po svém smrti se událo několik zázraků na jeho přímluvu. A na závěr si ještě řekněme něco o osudech kostela po zrušení jezuitské koleje. Z klášterního kostela se stal kostel posádkový a patřil armádě. Nejkrušnější chvíle ale zažil na konci druhé světové války, kdy byl zasažen během spojeneckého bombardování. Jedna z bomb prorazila klenbu nad kůrem, čímž zcela zničila barokní varhany. Od kostela se odchýlila západní věž a interiér byl poničen otřesy a tlakovou vlnou. Například obraz na hlavním oltáři byl rozmetán na osmdesát kusů. Kostel byl natolik poškozen, že se dokonce uvažovalo o jeho zboření. Naštěstí se to ale nestalo a na počátku 50. let 20. století byl rekonstruován. Zajímavé je, že i přes toto poškození si zachoval svoji barokní podobu jako málokterý z brněnských kostelů. Bývalá jezuitská kolej je umístěna mezi kostelem sv. Ignáce a kaplí sv. Františka Xaverského. Barokní stavba vznikala v letech 1658-65 pod vedením stavitele Martina Reinera. V polovině 8.století ve výstavbě pokračoval Pavel Ignác Bayer. Dnes jsou budovy součástí zdravotnického zařízení. Pomník s kašnou v nádvoří vznikl v letech 1918 - 1919 podle návrhu sochařů Josefa Fojtíka a Josefa Vály. Nápis připomíná oběti z let 1914-18. Na každé straně bylo umístěno pět desek se jmény padlých. Desky byly vyrobeny z tzv. liteřiny, materiálu který se používal v tiskařině. Sochy po stranách pomníku představují vojáka (samaritána) a symbolickou postavu ženy, plačky. Před pomníkem byla vytvořena elipsovitá kašna s vodotryskem. Pomník byl mnoho let v dezolátním stavu, některé desky se časem zcela ztratily. Teprve v roce 2018 se pomník dočkal rekonstrukce, která iniciovala Galerie hlavního města Prahy. Byly doplněny i chybějící desky se jmény padlých, nově vytvořené z vhodnější litiny. Podařilo se naštěstí nalézt archivní fotografie, ze kterých bylo možné vyčíst cca 80% jmen padlých vojínů, důstojníků i lékařů, včetně jejich hodností. Po zbylých jménech se zatím stále pátrá. Z toho důvodu jsou vnitřní desky zatím prázdné a jména budou případně časem doplněna.
Areál bývalé jezuitské koleje s kostelem sv. Ignáce a kaplí sv. Františka Xaverského tvoří hlavní část velkého náměstí. Kostel Nanebevzetí Panny Marie a barokní areál vznikaly v letech 1658-65 pod vedením Martina Reinera, pokračoval Pavel Ignác Bayer a další etapy rozšířily komplex do podoby, která zůstala respektována až do 20. století. Pomník padlým z 1. světové války vznikl z iniciativy Franušovy ulice a dalších míst, a o němž svědčí litinové desky s jmény. Budovy koleje tvoří dlouhé křídlo při náměstí, mezi kaplí sv. Františka Xav. a kostelem sv. Ignáce. Budova čp. 2094 pochází z let 1907-08, kdy nemocnice vybudovala nový objekt na místě staršího. K zobrazení historie patří také klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a hrobka Dietrichštejnů v roce 1605-07. Stavební činnost jezuitů byla přerušena krátce jejich vyhnáním v letech 1619-21, ale po návratu pokračovala až do 1631, kdy vznikl největší církevní areál ve městě. Dle svědectví mu padlo za oběť celkem 21 domů. Střídání funkcí místností po zrušení koleje ovlivnilo i sakristie a její mobiliář, která zůstala zachována i přes změny.
Brněnské období jezuitů je spojeno s významnými osobnostmi jako Bohuslav Balbín, Georg Josef Kamel, Josef Dobrovský a Páter Martin Středa, který byl prvotní iniciátor Studentské legie a procesí v obranných bojích města během švédského obléhání v roce 1643. V kryptě pod kostelem byl pohřben a proces svatořečení probíhá. Napjaté chvíle po bombardování Brna během druhé světové války ukazují na zkázu varhan, ale interiér se podařilo částečně obnovit a zachovat barokní podobu. Z klášterního kostela se stal kostel posádkový a v 2. polovině 17. století byla rozšiřována jeho orná grafie a výzdoba. V 1. polovině 18. století došlo k dalším úpravám a přístavbám, které dokončovaly Bayer a Grim.
Jak úchvatná je barokní výzdoba interiéru, tak i kroky do minulosti odhalují, kdy bylo rozhodnuto o demolici areálu a kdy byla budova změněna na kasárna. Představují i důležité okamžiky v boji o záchranu kulturního dědictví, kdy byl pomník padlým po roce 1918 restaurován a doplněn, aby připomínal oběti 1. světové války a další významné osoby. Nyní jsou budovy součástí zdravotnického zařízení a jejich historie zůstává spojena s Brnem i jeho obyvateli.
