Opravdu je možné někomu nařídit lásku? Je možné člověka přimět, aby mu záleželo na někom, na kom mu nezáleží? Je možné mu poručit, aby chtěl něco, co nechce? Je možné někoho donutit k lásce?
Vydání: 2017/43 Sezóna „troubených“ mší, 24.10.2017, Autor: Pavel HošekPříloha: Perspektivy 43 A přece, Ježíš lásku nejen přikazuje, on dokonce říká, že celá Bible vlastně o ničem jiném není: „Miluj Hospodina a miluj bližního jako sebe samého, v tom je celý Zákon a Proroci“ (srov. Mt 22,34-40). Uslyšíme o tom při čtení z evangelia této neděle.
Nadpřirozená proměna srdce a dvojí přikázání lásky
Přitvrdit ve snaze o svatost? Někdy se Ježíšovo dvojí přikázání lásky vykládá tak, že vlastně přináší něco mnohem snazšího, než jsou pokyny Mojžíšova zákona.
Ježíšova velkorysá, lidumilná laskavost je srovnávána se zachmuřenou a přísnou zbožností farizeů. Jenže ouha, čteme-li pozorně kázání na hoře, neujde nám, že Ježíš nároky spíše stupňuje: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, nevejdete do nebeského království“ (Mt 5,20).
Nejenže nemáš zabíjet, nesmíš se ani zlobit. Nejenže nemáš cizoložit, nesmíš ani chtivě hledět na ženu.
Zdá se, že Ježíš zvedal laťku tak vysoko, aby se prostě nedala přeskočit. Jako by chtěl posluchače dovést k nahlédnutí, že bez nadpřirozené proměny lidského srdce jsou Boží očekávání nesplnitelná.
Že nemá smysl přitvrdit v urputné snaze o svatost, že je třeba prosit o proměňující milost shůry. A právě tento nadpřirozený zásah slibuje Hospodin svému lidu ústy proroků.
Neslibuje jako přísný pan učitel, že to nehodní žáci mohou ještě jednou zkusit, že si mohou ještě jednou opravit písemku. Slibuje, že on sám zařídí, že jeho lid naplní jeho očekávání.
V knize proroka Jeremiáše se praví: „Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech: Svoj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ (Jer 31,33). A v knize Ezechielově je napsáno: „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha. Učiním, že se budete řídit mými nařízeními... a jednat podle nich“ (Ez 36,26-27).
Čtěme pozorně! Skoro jako by Bůh říkal: „Já ta svá přikázání dodržím.“
Láska je nám vylita do srdce
Z Božích pokynů se podle proroků stane něco, co člověk sám chce! Nemusí to hledat v nějakém seznamu, nemusí listovat v zaprášeném kodexu. Bude to mít napsáno v srdci. Jeremiáš říká, že se to stane tehdy, až Hospodin dá svému lidu „novou smlouvu“ (Jer 31,31).
A když se naplnil čas a Hospodin v Kristu tuto novou smlouvu s lidstvem uzavřel, naplnilo se také ono prorocké zaslíbení o proměně srdce. Přesně to má na mysli svatý Pavel, když říká: „Vždyť i to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit“ (Flp 2,13).
Jak dosvědčuje Starý i Nový zákon, Bůh zřetelně a jednoznačně slibuje, že se stane něco nadpřirozeného s lidským chtěním. Ne proto, že se lidé začnou věnovat urputnému sebezdokonalování, ale proto, že jemu dovolí, aby uzdravil jejich pokřivenou vůli.
Jak se projevuje laska v praxi?
Zdálo by se, že dvojí přikázání nám nařizuje lásku. Tato láska ale není vypěstovanou lidskou ctností. Nevzniká metodickou kultivací charakteru. Je nám „vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5).
Je to tedy Duch Svatý sám, kdo v lidském srdci „dodržuje“ dvojí přikázání. Tato proměna ovšem není jednorázová. Jak všichni dobře víme, je to celoživotní proces, jehož podstatou je osvobozování lidského nitra ze zakletí do sebe sama.
Kdo nemiluje, nepoznal Boha. Jak se píše v Prvním listu Janově, Bůh lásku nejen přikazuje, on jí je: „Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha... Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska“ (1 Jan 4,7n).
Přikazuje-li Bůh lásku, přikazuje vlastně sám sebe. Právě k tomuto tajemství míří Pavlova výpověď o Boží lásce vylité do našich srdcí skrze Ducha Svatého.
Láska k bližním a láska k sobě samému
Poslední myšlenku věnujme lásce k bližním. Láska roste a sílí rozdáváním. Ve Svaté zemi je Galilejské jezero a Mrtvé moře. Obě napájí řeka Jordán. Ale zatímco Galilejské jezero je plné života, protože do něho řeka nejen přitéká, ale také z něj odtéká, Mrtvé moře je bez života, protože vody Jordánu pohltí jen pro sebe. Tyto vodní nádrže se tak stávají symbolem.
Kdo lásku přijímá i rozdává, v tom láska roste a sílí. Kdo chce lásku jen sobecky přijímat, v tom láska umírá. Láska je jedna z věcí, které rozdáváním neubývají, ale naopak se množí. Čím víc lásky rozdáš, tím víc jí budeš mít.
Láska k druhým z lásky k Bohu se projevuje apoštolátem a péčí o jejich potřeby. „Cokoli jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25, 40).
Láska k sobě samému z lásky k Bohu
Přikázání lásky zmiňuje také lásku k sobě samému: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22, 39). Existuje správná láska k sobě samému - z lásky k Bohu - vede nás k svatosti a štěstí zde na zemi za cenu obětí a kříže.
Správná láska k sobě zahrnuje boje proti sobectví. „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ (Mt 16, 24-25). Člověk „může sám sebe plně nalézt jen v opravdovém darování sebe samého“.
