Na Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví Lékařské fakulty, v rámci postgraduálního vzdělávání lékařů, vystoupil se svou přednáškou o přírodních vědách, právu a etice Mgr. et Mgr. Marek Orko Vácha, Ph. D., molekulární biologist, římskokatolický kněz, cestovatel, spisovatel a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK.
Marek Vácha vystudoval Na Masarykově univerzitě obor molekulární biologie a genetika, teologii v Olomouci a Bruselu, přednáší, píše knihy, během svých cest se mimo jiné dvakrát zúčastnil expedice na Antarktidu.
Často je hostem vzdělávacích diskuzních pořadů, včetně televizních a rozhlasových, a je proto dvojnásob milé, že si ve svém nabitém programu udělal čas i na přednášku na LF UP.
Přednášku si se zájmem vyslechli nejen lékaři z různých oborů, akademičtí pracovníci Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, ale také studenti DSP sociální lékařství.
V rámci přednášky se Marek Vácha dotkl vztahů i rozdílů mezi přírodními vědami a etikou.
Zatímco v případě přírodních věd se lidské znalosti a schopnosti neustále zvětšují a současně stárnou, v případě filosofie a etiky, ale také malířství, hudby nebo literatury toto neplatí.
Jde o tzv. „skandál filosofie“, kdy můžeme s jistotou říci, že ve vědě jsme dnes již mnohem dál než Aristotelés, ale ptáme se, zda jsme dál také ve filosofii?
Připomněl myšlenky německého filosofa Immanuela Kanta, podle kterého existují dva světy: říše nutnosti, kde vládnou přírodní zákony, a říše svobody, kde se rozhodujeme a vedeme své životy.
Přírodní vědy se zabývají tím, co je, dokáží popsat principy, ale nedokáží popsat, co by mělo být.
Z toho, jaký svět je, tedy nelze vyvozovat, jaký by měl být, přírodní vědy nám při hledání správného jednání nepomohou.
Ačkoli se přírodní vědy a naše znalosti o přírodě neustále vyvíjejí, nelze vždy výsledky našeho vědění aplikovat v praxi, neboť takovéto jednání může být v rozporu s morálkou.
V části věnované etice a právu Marek Vácha na příkladu druhé světové války a perzekuce skupin obyvatelstva poukázal na rozpor, podle kterého lze jednat legálně, a přesto neeticky, ale také velmi eticky, a přesto nezákonně.
Lidé páchající zločiny na druhých byli po druhé světové válce souzeni, a to i přesto, že jednali v mantinelech zákonů.
Právo původně „oplocovalo soukromý prostor na život“, který by měl být mimo dosah státu či politiků.
Práva by měla chránit bezpečnost i důstojnost každého člověka.
Jako se v průběhu historie vyvíjela lidská práva, vyvíjely se i principy lékařské etiky.
Původní dva Hippokratovy principy nonmaleficence a beneficence byly doplněny o další dva: autonomii a spravedlnost.
Lékařská etika nyní stojí na čtyřech pilířích, principech, které však nezřídka stojí proti sobě a lékař bývá postaven před otázku, kterému z nich dát přednost.
Na několika kazuistikách Marek Vácha demonstroval, že není lehké se správně rozhodnout.
Při rozhodování, kterému z pilířů dát přednost, může být vodítkem tzv. princip dvojího účinku, který stanoví, že dobrého efektu nesmí být dosaženo prostřednictvím špatného, přímým záměrem jednajícího je efekt dobrý, pozitivní efekt převažuje nad negativním nebo je alespoň stejný, a v dané situaci nelze konat jinak.
Podle českých zákonů nelze ctít právo pacienta na autonomii, pokud je pacientův požadavek destruktivní.
Princip autonomie pacienta také procházel a prochází změnami, od paternalistického přístupu, kdy jen lékař rozhoduje o tom, co je pro pacienta nejlepší, nezávisle na pacientových přáních a preferencích, po vztah partnerský, ve kterém má pacient právo být architektem své terapie.
Oba vztahy mají svá pro a proti, v průběhu léčby jednotlivce se mohou střídat v závislosti na situaci a stavu pacienta.
Podle principu spravedlnosti je však lékař odpovědný nejen pacientovi, ale svým způsobem i ostatním pacientům, neboť co je spravedlivé pro jedince, nemusí být spravedlivé pro společnost.
Lékaři se po celou svou profesní kariéru setkávají s případy, ve kterých musejí činit těžká rozhodnutí.
Jde o rozhodnutí, která ovlivňují nejen život pacienta a jeho rodiny, ale i celou společnost, rozhodnutí, která mohou fungování společnosti ovlivnit i v budoucnosti.
Mgr. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D. (*14.9.1966 v Brně) český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog, spisovatel a skaut.
Slouží jako farář lechovické farnosti a farní vikář (kaplan) Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora.
Na akademické půdě působí ve funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je i předsedou akademického senátu.
Na Přírodovědecké fakultě MU v Brně vystudoval obor molekulární biologie a genetika, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu.
V letech 1997 a 2000 se účastníl dvou výprav do Antarktidy.
V roce 2002 žil šest měsíců v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii.
Je přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde je rovněž předsedou akademického senátu a v neposlední řadě vyučuje.
Externě rovněž učí na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Jeho doktorská práce je zaměřena na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování.
Uherské Hradiště - Anatomie, filozofie, historie, etika. To je jen několik témat, jimiž se v mimořádně zajímavé, více než dvouhodinové přednášce pro pracovníky Charity zabýval v Uherském Hradišti Marek Orko Vácha - český římskokatolický kněz, teolog, molekulární biolog, bioetik, pedagog, spisovatel a skaut.
„Co to tedy vlastně je, to umění žít? Je to termín. K čemu by byla etika, kdyby vás nedokázala proměnit k lepšímu? K čemu by byla tato přednáška, kdyby s námi zatřásla a nedonutila nás přemýšlet o tom, jak se stát lepšími bytostmi? K čemu by to bylo?
V lidmi zaplněném uherskohradišťském prostoru HUB 123, kde se přednáška v pondělí 7. října uskutečňuje, by v té chvíli bylo slyšet špendlík spadnout na zem.
„My o tom většinou nepřemýšlíme takhle. Chodíme do práce, z práce, do školy, ze školy, nákupy, děti. Snažíme se vykrýt ty největší problémy, které nám život přináší. A tady tenhle velký Řek říká: „Zastav se, člověče, udělej ty dva kroky zpátky, a teď se podívej na svůj život, jako by to bylo umělecké dílo,“ naznačuje pedagog a tvrdí, že každé slovo, které člověk řekne, každý čin, který vykoná - už to je podle něj drobný tah štětcem po tom velkém bílém plátně.
„A nejedná se o nic menšího než o to, aby v poslední den mého života to plátno bylo co nejkrásnější, aby bylo dokonalé. Tomu se musíme naučit,“ vybízí rétor svým klidným, ale důrazným hlasem a volně přechází od jednoho tématu k těm dalším, navazujícím.
„Nikdo nejsme zlí, všichni chceme prožít dobré životy. A Aristoteles říká: „No jasně, ale musíme se to taky trošku naučit, jak vlastně ten dobrý život žít. Stejně tak jako klavírista. A těsně vedle etiky se nachází morálka, o které Tomáš Akvinský podle Váchy říká: „Morálka, to je úkol člověka nebo nauka o tom, jak být šťastný štěstím, kterým je štěstí v modlitbě.“
„Běžíte ke kapli, kde je pohřbený mystik ze Španělska Juan de la Cruz, Jan od Kříže, a tam na zdi porostlé břečťanem je citát Juana de la Cruz: „Bůh je jako pramen, ze kterého si každý odnese tolik, jak velkou si přinese nádobu.“
A najednou kolem toho běžíte a říkáte si, no to je ono! Toto přece platí naprosto univerzálně.
Gymnazistům můžeme říct - ano, toto je tvoje studium. Čtyři nebo osm roků na gymnáziu - čekáš hodně? Odneseš si hodně. Čekáš málo? Dostaneš málo. Nečekáš vůbec nic? Neodneseš si nic. Totéž můžeme říct o každé přednášce. I o této.
Je to Bůh jako pramen, ze kterého si odnesu tolik, jak velkou si přinesu nádobu. A to souvisí s tím, že všichni podle Váchových slov se budeme po smrti odpovídat za svůj život.
„A už mně nepomůže, že takhle kázal můj politický lídr, že tohle po mně chtěl můj náboženský vůdce. Toto byla myšlenka a možná příkaz mého rodiče anebo mého faráře anebo mého vedoucího ve skautu anebo ředitele mého gymnázia. Od určité chvíle člověk už hraje sám na sebe,“ upozorňuje kněz i vědec v jedné osobě.
„Rady ostatních jsou zajímavé, ale běda, kdyby jim člověk slepě důvěřoval. Svoboda je pro nás důležitá věc, ale v reálu se podle Váchy možná jedná o to, jak svoji svobodu deponujeme na někoho jiného a zbavujeme se odpovědnosti za svoje jednání.
„Dnes je doba sekt nebo extremistických politických stran a ono je to vlastně velmi pohodlné, protože v tom komplikovaném světě přijde vůdce a je jedno, jestli náboženský nebo politický a řekne tohle je černé, toto je bílé, toto dělejte a toto nedělejte,“ vybízí kněz.
Máme podle něj chápat své životy jako obrovskou bitvu, jako život pacienta na smrtelné posteli, kde nebe i peklo soupeří o jeho duši.
„I dnes zápolí síly dobra se silami zla, síly jsou vyrovnané, a podle toho, jak se vám podaří den, tak ta strana zvítězí. Vy jste jazýčkem na misce těch vesmírných vah.
„Jsme tolerantní společnost, ale jen pokud říkáte přesně to, co si ta společnost myslí,“ uvádí kněz, etič a vysokoškolský pedagog Marek Orko Vácha.
Čtěte také„Myslím si, že západní společnost je ve velkém zmatku. Ještě v 90. letech jsme chtěli dohnat a případně předehnat Západ. A mám dojem, že v posledních letech se to zlomilo a najednou si říkáme, že takto teda nechceme dopadnout, toto není svoboda, kterou jsme chtěli,“ kritizuje Vácha.
Neschopnost zastávat jasná stanoviska a postavit se na něčí stranu ale evropské státy podle něj uplatňují i v mezinárodní politice.
Příkladem může být množství konspirací týkající se války na Ukrajině nebo nejnověji dění v Izraeli.
„Když vás chce někdo vymazat z mapy a říká to nahlas, tak o čem spolu chcete jednat? Tady jde o bytí, nebo nebytí státu Izrael,“ upozorňuje.
„Někdy je potřeba bouchnout do stolu a říct, jaká jsou fakta. Názory můžeme mít různé, ale fakta jsou jedna.“
Čtěte takéProblém podle něj je i v nezvládnuté integraci imigrantů v Evropě.
Příchozí, kteří se do společnosti nezačlení, pak ohrožují hodnoty, které evropská společnost vyznává.
Důkazem mohou být například masivní demonstrace na podporu Palestiny provázené antisemitskými hesly.
„Kdo tady toto říká, tak je zločinec, který patří do vězení. Případně, pokud by to šlo politicky, tomu už zase já nerozumím, ho vypovědět zpátky do země svého původu,“ apeluje na dodržování pravidel.
Etika je proměnlivá.“Když někdo nechce uznávat naše evropské hodnoty, kam mimo jiné patří to, že nemůžu nikomu vyhrožovat smrtí nebo že nemůžu jinému národu vyhrožovat, že ho chci celý zničit, tak potom ať jde zpátky do země, odkud přišel,“ říká Vácha.
Z tohoto hlediska podle něj otevřená evropská politika selhala a je načase začít řešit migrační krize jinak.
„Evropa se musí naučit těžkou lekci. Lidé, kteří k nám přijíždějí, někdy riskují vlastní životy, spousta se jich utopilo. Ano, to člověku trhá srdce. My jim dáme polévku, deku, peníze do začátku, byt, práci,“ konstatuje.
„Určité malé procento ale natolik nenávidí nás, naši kulturu a naše hodnoty, že je schopno nás zabít. A toto si musíme uvědomit, že existuje v hlavě jednoho člověka. Je jich velmi málo, ale jsou,“ varuje před naivní imigrační politikou.
Inspirací nám může být třeba dánský integrační systém. „Dánové to udělali dobře. Když tady někdo chce být jako imigrant, tak musíme přesně vědět, kdo je, jak se jmenuje. Musí se naučit dánsky. Na závěr si podáme ruce a ten člověk musí přijmout naši kulturu takovou, jaká je,“ popisuje Vácha.
Zároveň ale upozorňuje, že etika je proměnlivá v závislosti na situaci, což se opět odráží třeba na kritice izraelské odvety. „Když tady sedíme v křeslech a dáváme knížecí rady, co by Izraelci měli, nebo neměli dělat, tak je to jedna věc. Druhá věc je, když někdo před vašima očima sváže vaše děti, uřeže jim hlavy. Pak máte jiný etický pohled, než máme my,“ uzavírá Marek Orko Vácha.
02 Etika a politika : Překážky v etice
Více o integraci, antisemitismu nebo dobru a zlu ve světě si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru.
P. Mgr. farní vikář / kaplan Římskokatolické akademické farnosti Praha (2007 - 14. 2. emeritní přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. přítomnost ve farnosti (v akademickém roce, tedy říjen - červen):úterý - zpovídání, duchovní pohotovost 19.00-20.30čtvrtek - zpovídání, duchovní pohotovost 19.00-21.00mše sv. P. Marek Orko Vácha (1966) vystudoval na Přírodovědecké fakultě MU v Brně obor molekulární biologie a genetika, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu.
V letech 1997 a 2000 se účastnil dvou výprav na Antarktidu.
V roce 2002 žil šest měsíců v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii.
Na Biskupském gymnáziu v Brně učil biologii a náboženství.
Je přednostou Ústavu etiky a humanitních studií na 3. lékařské fakultě UK, kde působí také jako předseda akademického senátu.
knihy Marka Orko Váchy . obsahy . média . Marek Vácha se narodil 14. září 1966 v Brně. Je římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog, spisovatel a skaut.
Jiţ jako malý ministrvoal v kostele sv. Tomáše v Brně, kde ministrantská skupina působila jako tajný skautský oddíl.
Jeho zájem o přírodu ho dovedl k vystudování Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor molekulární biologie a genetika.
Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě MU se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování.
Od roku 1990 studoval teologii v Olomouci a se svými přáteli pořádal koedukované tábory pro žáky středních škol.
Již od mládí se aktivně zapojoval do protirežimních akcí.
V současné době se dlouhodobě zabývá publikováním a přednášením o etických hodnotách, svobodě a demokracii.
Věnuje se mladým lidem a vede je k odvaze vystupovat ve veřejném prostoru, ke společenské odpovědnosti a angažovanosti.
Ve volných chvílích píše knihy, jichž má na kontě asi tři desítky, například Radost z Boha nebo Modlitba argentinských nocí.
Rovněž publikuje v řadě odborných i populárních periodik.
