Texty uvedené v čerstvě připraveném čtení Matouše spolu s citacemi o Marii i Ježíšově vztahu z různých částí Nového zákona tvoří výchozí rámec pro zkoumání či připodobnění Boha k Otci i Matce v křesťanské víře. V centru stojí Ježíšova učení o manželství a rozvodu, jeho přijetí dětí, volání k následování a pozdější výklad o tom, co znamená být učedníkem, i význam Marie jako matky Ježíše, která zůstává člověkem bez Boží podstaty, a přesto hraje klíčovou roli v interpretaci Božího plánu.
Ježíš a otázky o rozvodu a manželství
Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán. Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. Farizeové ho pokoušeli otázkou: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ Odpověděl: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? … Proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Poté vznesli námitku, proč Mojžíš dovolil propustit manželku, a Ježíš odpověděl, že Mojžíšovo ustanovení bylo ústupkem tvrdošíjnému srdci lidí. Převážná část výkladu ukazuje na původní Boží úmysl: jedním tělem se stanou muž a žena, a rozchod by byl rozdělením, které Bůh spojil.
Učedníci, slyšíce to, poznamenali, že pokud má být manželství takto náročné, lépe se neženit. Ježíš odpověděl, že ne všichni to chápou; jsou lidé, kteří jsou od narození nezpůsobilí k manželství, jiní se stali nezpůsobilými lidským zásahem, a někteří se vzdali manželství pro království nebeské. Dál vyprávěl o dětech, které mu lidé přinášeli pro požehnání, a zdůraznil: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ Po požehnání děti opustil a ušel dál.
V textu dále Ježíš vyzývá mladíka, který se ptá na věčný život, aby dodržoval přikázání a v rámci dokonalosti prodal majetek a rozdělil ho chudým; mělo to přinést poklad v nebi a následovat Ježíše. Mladík odešel smutný, protože měl velký majetek. Ježíš poznamenal učedníkům, že pro bohatého člověka je obtížné vstoupit do Božího království, a učedníci se ptali, kdo tedy může být spasen. Odpověděl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ Petr připomněl, že opustili vše a následovali ho; Ježíš slíbil zvláštní odměnu dvanácti učedníkům a stálost podílu na věčném životě pro ty, kdo opustili domy, rodinu či majetek pro jeho jméno. A závěrečné prohlášení zní: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“
Maria jako Matka Boha a její postavení
V téže době, po Ježíšově učení o manželství, se objevují kapitoly věnované Marii a jejímu postavení. Maria je podle Evangelia Matouš a Lukáš opravdu matkou Ježíše z Nazareta; je nazývána Pannou a Mariiným nanebevzetím. Stojí však naopak za výkladem, že Maria nebyla Boží Matkou ve smyslu božství, ale matkou Božího Syna, zatímco sama zůstává člověkem. Různé církve vnímají Marii různě: některé ji uctívají s mariánskými svátky a dogmaty, jiné ji považují za vzor víry, avšak bez uctívání jako božské osoby. Islám uznává Marii jako matku proroka Isy a potvrzuje její panenství, ale nebere ji jako Boží Matku ve stejném smyslu jako křesťanství.
V českém prostředí se objevují texty, které zkoumají intimní rozměr Božího otcovství a Boží matky v jedné osobě. Někteří autoři a teologové hledají v Bohu Otcovi a Bohu Matce jednotu pod jednou Boží bytostí. Přitom poznamenávají, že Bible hovoří o Bohu jednoznačně v mužském rodě, a to z historických důvodů. Diskuse ale ukazuje na hlubší teologický význam: Bůh může v jedné osobě vykonávat roli Otce i Matky - tedy být transcedentní božskou bytostí, která má rodinné prvky lásky, ochrany a vyučování pro své stvoření.
V průběhu úvah o Marii se objevují také poznámky o tom, že Boží dítě a Matka, která Ježíše vychovala, byla svědkyní mnoha událostí - narození, útěk do Egypta, život v Nazaretu, svědectví u kříže a zjevení po Vzkříšení. Zmíněny jsou i různé teologické disputace o tom, zda a jak je Maria spojována s božstvím, a jaké je její místo ve vyznání víry. Texty vyprávějí, že Maria byla po svém „ano“ vtažena do intimního vztahu Otce a Syna a že tato intimita pro ní znamenala zvláštní milosti, ale ne nahrazení Boží identity.
Rámec pro čtení a interpretaci
V kontextu odkazů na Marii, Ježíše a učedníky je užitečné sledovat paralely, které nabízejí samotné texty: Ježíš vyzývá k následování, k odklonu od pohodlného života a k ochotě nést kříž; Marie naopak ukazuje věrnost a víru v Boží plán, i když to znamená podstoupit ztrátu a bolest. Společně odhalují dynamiku rodiny - Boží rodiny - kde otcovská a mateřská láska, služba Bohu a vzájemná podpora tvoří jednotu, kterou lze nalézt i v dnešních křesťanských komunitách. Henri J. M. Nouwen a další teologové vidí v Bohu Otci a Bohu Matce dvě stránky jedné Boží lásky, které doplňují lidské zkušenosti s rodinou, péčí a vyzváním k víře.
Celý text ukazuje, že cestou víry je nejenom individuální rozhodnutí, ale i společenství. Učedníci jsou vyzýváni ke zřetelnému následování a k ochotě čelit následkům, které vyplývají z následování Krista - a stejně tak Mariino svědectví ukazuje, že víra neznamená jen přijmout Boží působení v životě, ale i vyjádřit důvěru a připravenost následovat Boží vůli i v nejvyšší míře oběti.
V kontextu redakce a citací textů se ukazuje, že otázka Boha Matky má v křesťanské tradici své místo, i když nebude vždy vyjadřována se stejným důrazem v různých tradicích. Všechny tyto pohledy zajedno ukazují, že Boží láska má různé tváře a že v Božím plánu je matčina a otcovská role důležitá pro pochopení lidského bytí a spásy.
Pro širší doplnění, ukazuje se i vizuální podpora, která shrnuje hlavní momenty diskuse o manželství, rodině a Marii jako součásti teologického obrazu Boha.
Radek Kolařík | Boží láska zjevená v Kristu
Koncept: Boží rodina a následování
V pořadu a textech je důležité sledovat, že Ježíš nevymslouje pokoj jen pro jednotlivce, ale vytváří společenství - „společenství poutníků“ - které vyžaduje odvahu a oddanost. Když Ježíš říká: „Kdo přijímá vás, přijímá mne,“ ukazuje, že „rodina“ Boha není jen biologická, ale duchovní. Marie a ostatní následovníci tak tvoří součást Boží komunity, která právě v této dynamice nachází svou sílu a smysl.
V závěru se podtrhuje, že i když by mohlo být lákavé hledat „Boha Matku“ jako další identitu Boha, biblická tradice a teologické reflexe ukazují na jedinečnost Boha jako Otcův a Matčin plný obraz v jedné osobě - tedy Boha, který jedinečným způsobem zahrnuje lásku, milost i autoritu, a který přebírá roli rodičovské péče ve světě skrze Ježíše Krista a Ducha svatého.