Příběh mariánského obra, který měl být do města Budějovic přinesen v roce 1410 měšťanem a kupcem Václavem ze své cesty do Itálie, zůstává jedním z nejvýraznějších symbolů místní věrouky a lidového cultu.
Interpretace restaurátorských průzkumů provedených v 90. letech 20. století zpochybnily dataci kladenou do počátku 15. století a poukázaly na užití jednodušší technologie. Obraz je rozdělen na 2 části. V horní části je zobrazena Panna Maria jako mladá dívka s rozpuštěnými vlasy, oblečená do modrého pláště posetého klasy. Na krku jí spočívá široký límec či náhrdelník v podobě slunce. Ve spodní části obrazu je německy psaný nápis hovořící o zázracích Milostné Panny.
Po přenesení do dominikánského kostela byl obraz zavěšen údajně na 5. pilíři severní boční lodi, podobně jako jeho obrazová předloha v Miláně, a chráněn kovovou mříží. Již tehdy jej provázela pověst o zázračné ochranné moci, a 1418 pražský světící biskup Jan udělil čtyřicetidenní odpustky těm, kdo se před milostným obrazem pomodlí sedm Zdrávasů. Od 1451 se dominikánský převor nechával titulovat převor kláštera U Zázračného obrazu.
Kult se významně rozvíjel v období třicetileté války, kdy se Budějovičtí na klasovou Pannu Marii obraceli jako na ochranitelku města před vojenskými vpády. Při obléhání města Švédy se měla Panna Maria zjevit obráncům a symbolicky reprezentovat katolickou víru. Početné votivní dary bývaly kolem obrazu často zavěšovány. Velký ctitel divotvůrkyně B. de Marradas nechal pro obraz v roce 1634 přestavět gotickou svatomarkétskou kapli a pořídil pro něj nový stříbrný oltář. V kapli, nově zasvěcené Milostné Panně Marii, měl být roku 1638 údajně pohřben.
O velké oblibě svědčí procesí k obrazu během svátků, která mířila od Písku a z Jihlavy na svátek Navštívení Panny Marie. Vztah obyvatel města k mariánské ochránkyni města se odráží v četných multiplikacích ve veřejně prezentovaných obrazech i sochách. Záznamy z barokních textů popisují zázraky spojené s milostným obrazem, například tisk Michaela Schichellia Puteus aquarum viventium nebo rukopisy městské kroniky Jana Floriána Hammerschidta.
Teologické vysvětlení motivu Panny Marie klasové lze hledat v Písni Písní (7,3): Tvé břicho je stoh pšeničný obrostlý liliemi. Řada středověkých autorů přirovnávala Pannu Marii k úrodnému poli porostlému klasy. Motiv má i historické odůvodnění: Kateřina, manželka vévody Giovanni Galleaza Viscontiho, darovala mariánskou sochu z 1387 vystavenou v milánském dómu svůj šat posetý klasy jako výraz díků za narození syna.
Socha Panny Marie, kterou nechali zhotovit Češi žijící v exilu, byla podle usnesení I. exilového sjezdu ČSL v Ludwigsburgu v roce 1949 umístěna v benediktinském klášteře v Lisle u Chicaga. Přepravena byla lodí z Evropy a slavnostně přivítána v roce 1955. V roce 1993 byla věnována osvobozené Praze jako dar pro obnovu strženého mariánského sloupu a od května 1994 je umístěna v areálu Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Každou první sobotu v měsíci se k ní po večerní mši svaté konají poutě z baziliky Nanebevzetí Panny Marie.
Současně zde stojí další symboličtější sochařská připomínka původního Mariánského sloupu se sochou Immaculaty, která stála na Staroměstském náměstí. Sloup byl vztyčen v roce 1652 na památku obrany Prahy proti švédským vojskům v roce 1648. Autorem původní sochy byl Jan Jiří Bendl, novou sochu vytvořili krajané v exilu a italský umělec Alessandro Monteleone z carrarského mramoru ji vyhotovil. Roku 1993 byla socha převezena zpět do Prahy a o rok později umístěna u zahrady strahovského kláštera. Z Strahova nabízí výhled na Prahu, a tak je i součástí poutních a vyhledávaných výletů.
Na pozadí české kultury a náboženské tradice se ukazují vazby k evropským poutním místům. Například soška Pražského Jezulátka, kterou doprovází patronka Brazílie Panna Marie z Aparécidy, je tradičním bodem setkání a kulturálního dialogu mezi Čechy a brazilským národem. Místo v Praze bylo vybráno na základě žádosti brazilského velvyslance a spolupráce s brazilskými podnikateli. Soška Aparécidy v Praze má přinášet kontakt s největším katolickým národem na světě a její návštěvy se staly významnou součástí poutí zejména pro Latinskou Ameriku.
Historie Pražského Jezulátka a Aparécidy je spjata s řadou zázraků a poutních příběhů. V kostele je uloženo zařízení, díky němuž některé příběhy uzdravovacích zázraků registrované v Brazílii přitahují poutníky. Jeremiá a další svědectví ilustrují, jak se mezinárodní poutě prolínají s místními tradicemi. Vedle Pražského Jezulátka stojí patronka Brazílie, a tak se vyprávění o zázracích i nadále šíří mezi návštěvníky a věřícími.
