Na Mariánském náměstí ve zlínské městské části Štípa stojí poutní chrám Narození Panny Marie s přilehlým klášterem. Jeho vznik je spojený s objevem sošky Panny Marie s Ježíškem ve středověku, údajně už na počátku 11. století. Socha Panny Marie byla uchovávána v kosteleckém kostelíku. Od 14. století se k zázračné sošce konaly poutě, načež byla pro její ochranu vystavěna kaplička. Ve druhé polovině 14. století byla pod patronací rodu Šternberků přestavěna na kostelík. Ten dnes stojí nedaleko chrámu uprostřed zrušeného hřbitova a o jeho středověkém původu vypovídá pouze kamenný portál s lomeným obloukem.
Výstavba nového štípského chrámu na místě údajného nálezu sošky byla umožněna díky posmrtnému odkazu paní Lukrecie Nekšové, majitelky lukovského panství, manželky Albrecha z Valdštejna. Ten hned po její smrti roku 1615 nechal zahájit stavbu kostela s klášterem, na níž se podíleli italští řemeslníci a umělci. Již roku 1616 byl položen základní kámen. Na stavbě se usilovně pracovalo až do roku 1620.
V tu dobu byl kostel dostavěný po klenby a klášter měl položeny trámové stropy. Stavba se poté protahovala až do 18. století bez konkrétního výsledku. Stojící části dokonce začaly v průběhu doby chátrat. Se stavbou se znovu začalo opět díky posmrtnému daru, tentokrát paní Antonie, hraběnky z Rottalů, a díky sbírkám věřících. Chrám byl slavnostně vysvěcen 7. července 1765 olomouckým světícím biskupem Janem Karlem Scherffenbergem.
Do kaple míří poutníci očistit duši a srdce. V kostele lze obdivovat také dvě vnitřní kaple, jedna je zasvěcená svaté Máří Magdaleně, druhá svatému Janu Nepomuckému. Ta první právě prochází rekonstrukcí. „Je to poutní chrám a v každé kapli jsou zpovědnice. Máří Magdaléna to je kajícnice, tak tu kapli postavili, když se kostel upravoval, protože původně tu měli být kartuziáni. Kaple Máří Magdaleny byla dostavěna roku 1765. „Renovací nyní prochází její severní strana, která byla značně opadaná. Nedáváme ji do původního stavu, ale do její druhé podoby, protože původně byla bílá. Když kostel roku 1857 vyhořel, dostala podobu, jakou vidíte dnes,“ pokračuje František Sedláček.
Do kaple svaté Máří Magdaleny přicházejí kajícníci a také maminky děkovat za své děti. „Když přicházejí poutníci, touží očistit svou duši a svá srdce. Proto je tu velký obraz Marie Magdalény jako kajícnice. Obraz je už také zrestaurovaný, ale zatím je stále ještě zakrytý.
18. 11. V brazilském městě Crato ve státě Ceará byla slavnostně odhalena 54metrová socha Panny Marie Fatimské - vůbec nejvyšší mariánská socha na světě, převyšující i slavnou sochu Krista Spasitele v Rio de Janeiro. Na slavnost se sjelo přibližně 40 tisíc poutníků. Město Crato je již dlouhá desetiletí důležitým poutním místem, úzce spojeným s úctou k P. Cícerovi - charismatickému knězi 19. století, kterého prostí lidé severovýchodní Brazílie dodnes považují za svého duchovního ochránce a přímluvce. Nová monumentální socha tak doplňuje stávající poutní tradici regionu a stává se dalším centrem mariánské úcty. Sochu navrhl místní umělec Ranilson Viana. Kvůli jejímu transportu musela být vybudována nová přístupová cesta a dokončení monumentu si vyžádalo několik týdnů intenzivních prací.
Biskup Iguatu, Dom Geraldo Freire, označil odhalenou sochu za významný milník pro celý stát Ceará: „Jde o největší sochu Panny Marie Fatimské, která kdy byla na světě postavena. Vznikne zde důležité místo modlitby, evangelizace a poutí pro všechny věřící.“ Úcta k Panně Marii Fatimské vychází ze zjevení ve Fatimě v Portugalsku, kde se v roce 1917 podle tradice zjevila Matka Boží třem pasteveckým dětem. Pro srovnání: slavná socha Krista Spasitele v Rio de Janeiro měří 30 metrů, ale s podstavcem dosahuje oficiální výšky 38 metrů - stále však o 16 metrů méně než nově odhalený monument ve Cratu.
Sochu Panny Marie tvoří sokl a vlastní socha madony. Sokl stojí na dvoustupňovém podstavci vyrovnávacím terén. Mírně širší nízká podnož přechází konvex-konkávně ve vlastní sokl, přechod je zdoben plastickým pásem ze zaoblených motivů. Uprostřed přední strany římsy je velký kruhový motiv, přesahující pás. Panna Marie je zobrazena v lehce esovitě prohnutém postoji jako stojící na dosti mohutném půlměsíci s rohy směřujícími vzhůru. Půlměsíc obtáčí had s hlavou na levé straně sochy. Mají otevřenou tlamu, z níž je vystrčený úzký dlouhý jazyk se šipkovitým zakončením. Panna Marie je oblečená v dlouhý šat s dlouhými rukávy a v plášť, který je přehozený přes její levou paži a předloktí a jehož vzdutá část zakrývá velkou plochu střední a spodní partie postavy.
Výrazné záhyby tvoří plášť také u levé paže a boku. Pod dolním okrajem oděvu jsou vidět přední části chodidel v opánkách. Panna Marie má obě paže ohnuté v lokti před tělem (pravá je výše), ruce přidržují polosedícího Ježíška. Na Mariině hlavě jsou dlouhé vlasy, přes které je umístěna jednoduchá čelenka. Zpod pokrývky hlavy jsou viditelné naznačené dlouhé vlasy, obličej není příliš propracován. Nahý Ježíšek má levou nohu spočívající v levé dlani Panny Marie téměř nataženou, pravá noha je ohnutá v koleni. Z Ježíškových zad splývá rouška, která vede pod levým kolenem mezi nohy a výše nad pravé koleno. Ježíšek má obě paže ohnuté v lokti vedle těla. Pravá je pozdvižená, ruka ukazuje k Mariině hlavě. Levá ruka přidržuje dosti mohutnou sféru, nahoře s pozlaceným křížem, u levého stehna. Ježíšek má krátké vlasy sčesané z čela, hledí směrem dolů. Jak Panna Marie, tak Ježíšek mají na hlavě trn, na němž je upevněna pozlacená svatozář. Tu tvoří kulatý střed a z něj vycházející, směrem vzhůru se rozšiřující paprsky.
Litinová socha Panny Marie, zvané Železná panna, se nachází ukryta v lese u Rožmitálu pod Třemšínem v jihovýchodních Brdech. Dle místního názvu Železná panna je vlastně litinová socha Panny Marie. Je kryta výklenkem, okolo něhož stojí čtvercová ohrádka. Socha stojí na kamenném soklu, na němž je nápis "8. Oktober 1880". Plastika ztvárňuje Pannu Marii Immaculatu, tedy Neposkvrněnou, která stojí na zeměkouli, pod nohou má hada s jablkem v tlamičce - symbol satana. Jedná se o velmi pěkně výtvarně provedenou kolorovanou litinu v životní velikosti. Panna Maria zde stojí prostovlasá, v dlouhé nařasené říze, s dlaněmi obrácenými vpřed.
Vznik této brdské památky je spojen s příběhem mladého hraběte, který zde byl nešťastnou náhodou při lovu postřelen. Po nehodě se v péči lékařů uzdravil. Jeho modlitby byly vyslyšeny, a tak na místě nehody prý nechal postavit tuto krásnou a jistě i nákladnou sochu. Na kamenném soklu sochy je datum 8. Cestujte vlakem, autobusem i MHD. K tomuto textu dále patří upřesnění a kontext o cestování a mediálním obsahu na závěr.
