Tento text vychází z podrobného čtení o sloupu se sochou Panny Marie s Ježíškem, zhotoveného v roku 1780 zřejmě na popud místního faráře Václava Jana Roháčka a jeho následné restaurování v letech 1999-2001 akademickým sochařem Miloslavem Šonkou. Sloup i samotná socha jsou významnou památkou dotvářejující návesní prostor severně od kostela sv. Václava a naproti domu čp. Přední stranou socha stojí k západu, a nad ním ční volutová hlavice klasicistního typu. Souběžně s tím byla provedena i náročná rekonstrukce architektury sloupu. Sloup a originál sochy jsou ze střednězrnného nučického pískovce okrové až červené barvy; výdusek sochy vyrobený z umělého kamene červené barvy se používá dnes jako část sloupu.
Historie díla je spojena s uctíváním Panny Marie a s místní tradicí. Socha Mony Marie s Ježíškem má ikonografický typ Assumpty: korunovaná Panna Marie stojí s dítětem na dolu obráceném srpku měsíce. Předobrazem sochy byla gotická plastika Sloup se sochou Panny Marie, která je zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 18834/2-836. Představuje čtyřpříběhový vývoj: původní gotická forma, barokně pozměněné ztvárnění, klasicistní vrchol a moderní rekonstrukce. Sloup samotný stojí na zatravněné podestě s obdélným kamenným podstavcem, na němž se nachází vysoký dvoudílný hranolový sloup s volutovou hlavicí a s ikonografickou sochou na vrcholu.
Významným tématem textu je i archeologie materiálů: originál sochy i sloup jsou z nučického pískovce, zatímco výdusek samotné sochy je z umělého kamene červené barvy, složeného z křemičitého písku, červených pigmentů a epoxidové pryskyřice jako pojiva. V roce 2001 byl originál sochy zrestaurován a uložen v budově obecního úřadu, zatímco výdusek dnes zdobí sloup. Restaurování architektury sloupu proběhlo ve spolupráci firmy B. Pánek a syn z Říčan.
Sloup a jeho socha dnes tvoří důležitý poutní prvek. Socha Panny Marie s Ježíškem má délku 49 cm a byla z hruškového dřeva vyřezána pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic ve 14. století. Poutní místa v Svaté Hoře u Příbrami nabízejí na webu i střih na šaty Panny Marie Svatohorské a basičky; tento střih je zveřejněn a lze jej využít k šití šatů podle liturgické doby. Tradice obdarovávání sošky novými modely šatů sahá do několika staletí; císařovna Marie Terezie byla mezi dárci, a v moderní době sem přispívají i další významné osoby.
Ve sbírkách poutního místa ve Svaté Hoře u Příbrami jsou k dispozici staré i nové šaty, včetně dílů z Nigérie nebo Kolumbie. Z ušitých šatů je patrné rozmanité bohatství textilií: sukno, brokát a malované hedvábí. Poutní místo zveřejnilo i střih na šaty a uvádí, že byl k dispozici již na starých webových stránkách a nyní na novém webu. Hlavní socha Panny Marie pro Capelinhu východní Evropy byla dříve doprovázena sbírkou a dala vzniknout rozsáhlé liturgické a umělecké tradici; obřady korunovace sochy Fatimské Panny Marie, jejíž hlavní sochu vyřezal brazilský mistr José Ferreira Thedim z cedrového dřeva, se konají v Lisabonu a dalších místech a má za sebou bohatou historii oficiálních korunováni a slavností.
Podrobně popsaná byla také cesta sošky Panny Marie Svatohorské do Capelinhy a zpět do Evropy, kdy byly slaveny významné poutě a korunovace. Socha byla slavnostně korunována 22. června 1732; slavnost výročí korunovace patří mezi významné poutě na Svaté Hoře. Podrobně se popisuje, kdo se na korunovaci podílel a jaké šperky a korunky sochu zdobily během různých let a cest. V textu se uvádí i množství doprovodných cest napříč kontinenty a obdobími, která ilustrují bohatou historii liturgického a ikonografického významu sochy.
V neposlední řadě se zmiňuje, že Panna Marie Svatohorská má bohatý šatník plášťů, do nichž bývá zahalena podle liturgické doby; některé šaty tvořily významné osobnosti, včetně císařovny Marie Terezie. Živá tradice dárců a jejich vliv na ikonografii a liturgii je stále živá; do sbírky patří i šaty darované papežským radou Mons. Judy Thaddeusem Okolo a další unikátní kousky z různých koutů světa. Text dále poznamenává, že socha je vyrobena z hrušového dřeva a má tmavou barvu, která vznikla působením času.
Na závěr lze shrnout, že Sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem představuje důležitý kulturní a sakrální artefakt regionu, který byl opakovaně restaurován a doplněn o moderní rekonstrukce. Jeho historie odráží široký kontext evropské sakrální plastiky: gotické předobrazy, barokně laděnou úpravu a klasicistní čepici zakončenou samotnou sochou, která je chráněna Ústředním seznamem památek.
Iconografie, materiály a technické detaily
- Sloup i originál sochy jsou z nučického písku-pískovce v odstínech okrové až červené.
- Výdusek sochy je z umělého kamene červené barvy; pojivo tvoří epoxidová pryskyřice a minerální plniva.
- Socha představuje ikonografický typ Panny Marie Assumpty s dítětem, stojící na dolu obráceném srpku měsíce.
- Výška díla činí 4,5 metru; hlavice nad sloupem má volutový tvar a vyzdvižený charakter.
Umístění a kontext
Sloup stojí na návsi severně od kostela sv. Václava, naproti domu čp. Socha Panny Marie se nachází na balustrádovém zábradlí před vstupní budovou Lorety. Postava světice stojí v kontrapostu; děti na Ježíškově jsou zabalené v plátně a drženy v náručí.
Šatník a tradiční rekonstrukce
Šaty Panny Marie Svatohorské se měnily s liturgickou dobou; některé šaty byly ušity císařovnou Marií Terezií a později doplněny o nové modely. Střih na šaty pro Pannu Marii Svatohorskou byl zveřejněn na webu poutního místa; lze jej použít pro šití nových šatů poutními švadlenkami.
Text dále uvádí, že hlavní socha Panny Marie pro Capelinhu východní Evropy byla doprovázena výpravou do České republiky a do Koclířova v roce 2021; tato socha je dřevěná a s korunkou zdobenou perlami a kopii projektylu jako symbol záchrany života. Slavnostně ji korunoval Aloisi Masella; socha byla vyrobena dřevem brazilského cedru a měří 110 cm.
Historie sošek zahrnuje i cesty po Lisabonu, Madridu a dalších evropských městech; sochny a korunky byly svědky řady obřadů a vzájemných letů mezi jednotlivými kolaboracemi. Text zmiňuje rovněž, že poutě a světci se do sbírek dostávají prostřednictvím darování šatů a šperků, které bývají bohaté na drahé látky a klenoty.
Celkové zhodnocení ukazuje, že Sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem představuje důležitý příklad mezi gotickými, barokními a klasicistními prvky, jejichž propojení a restaurování přispívají k uchování kulturního dědictví a liturgické tradice regionu.
Poznámka: text popisuje historické a ikonografické detaily a vybranou moderní rekonstrukční praxi, spolu s tradičním kontextem šatníků a darů do sbírek poutního místa.
Datové poznámky a odkazy na literaturu
- Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3. Praha.
- Nejedlý V.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji, svazek 1, str. 361 - 363. Národní památkový ústav Praha, generální ředitelství, 2018.
- Seznam nemovitých památek: Sloup se sochou Panny Marie - číslo 18834/2-836.