Nejen o Vánocích láká poutníky Mléčná jeskyně v Betlémě. Někdo věří, že v ní našli útočiště Ježíš s Pannou Marií. O zázrak tam chodí prosit ženy, které už dlouho marně doufají, že se jim podaří otěhotnět. Svatyně proto patří k nejpopulárnějším turistickým cílům v Betlémě. Mléčná jeskyně leží blízko chléva, kde se Ježíš narodil, a Panna Marie ho v jeskyni kojila. Několik kapek mléka dopadlo na zem a celá jeskyně se pak oděla do světlé. Tolik tradice, která na místo láká poutníky, nebo spíš poutnice. Ty věří, že jim Marie pomůže počít nový život.
„Každé dva dny nám lidé posílají svá svědectví odněkud ze světa, že se jim po příslušných modlitbách u nás podařilo mít děti,“ tvrdí františkánský duchovní Lawrence Bode. Mimořádný zájem věřících trvá už celá staletí - jeskyni znal už církevní otec Jeroným, který u Betléma pobýval ve čtvrtém století. Prášek ze stěn jeskyně považují poutníci za zázračný. „Ten prášek je pro naše přátele, kteří nemohou mít děti. Požádali nás, abychom jim ho koupili,“ vysvětluje indický poutník Rádživ Jákob Kodáth. O prášek mají zájem i ti, kteří jeskyni z různých důvodů nemohou navštívit, a proto o něj žádají poštou. V takovém případě ale nepochodí: „Nesmíme posílat prášek poštou. Když nám lidé pošlou dopis s žádostí o něj, nemůžeme jim vyhovět.
Česká vědecká terminologie označuje původně lidovým názvem nickamínek plastickou substanci tvarohovitého vzhledu nalézanou zvláště ve vchodových partiích krasových jeskyň a tvořenou drobně jehličkovou formou kalcitu a proměnlivým množstvím vody. Pro stejný typ krápníkové a sintrové výzdoby volí Němci slovo Mondmilch, Angličané moonmilk, Slováci pak nahrazují lidové označení nič přesnějším termínem plastický sinter. Nickamínek je znám již déle než 400 let, a dokonce ze jeden z jeho prvních popisů vděčíme jáchymovskému lékaři G. Agricolovi.
Od renesance se objevuje v lékařských kompendiích jako hledaná substance lac lunae, která se používá buď na hojení ran, nebo vnitřně na utišení různých neduhů vnitřních chorob, a zvláště při ženských chorobách a poruchách laktace. Na Moravě býval nickamínek pečlivě seškrabáván v jeskyni Nicové, která dnes tvoří součást Sloupsko-šošůvského systému. Slavné byly zejména slovenské lokality ležící ve Velké Fatře, a to jednak díky činnosti lidových "olejkárů", výrobců léčivých esencí, jednak díky bohatým místním nalezištím. V Čechách bylo vždy nickamínku málo, a proto jej lékaři nahrazovali mletými krápníky, které připravovali mniši v bývalém benediktýnském klášteře ve Sv. Janu pod Skalou. Zdejší jeskyni, zvanou podle bohaté krápníkové výzdoby Stydlé vody, dokonce navštívil osobní lékař císaře Rudolfa II. Guarinonimus, který nám zanechal jeden z vůbec prvních vědeckých popisů českých jeskyň. Jeskyně byla zničena lomem až v polovině tohoto století.
Teď na chvíli opustíme speleologickou tematiku a budeme hovořit o Karlu IV., ne snad jako o "osvíceném panovníku" a "otci národa", ale jako o synu své doby, středověku, jemuž by většina našich přívlastků spojovaných s jeho osobou připadala nepochopitelná. Karel IV. dbal o rozvoj měst a celé země, ale činil tak nejenom pro zlepšení ekonomické či kulturní situace, nýbrž hlavně ze zorného úhlu věčnosti. Součástí jeho plánu, jeho vize, byla Karlova univerzita stejně jako sbírka mnišských řádů působících v Čechách nebo soubor svatých ostatků. Karel chtěl z Prahy vytvořit jedno z hlavních poutních míst celého křesťanského světa a tak sem s náruživostí téměř fanatickou svážel nejproslavenější ostatky. Soubor svatých ostatků byl udivující, alespoň na tehdejší poměry. Vždyť v Praze shromáždil třetinu ze dřeva svatého kříže, kus hole apoštola Petra, hlavu sv. Lukáše Evangelisty, zlomek kopí sv. Longina, rámě sv. Námitka vůči pravosti ostatků je tak samozřejmá, že dnes se k nim ani církev příliš nehlásí.
Nalézá totiž mezi nimi položky jako "něco many nebeské", nebo dokonce "mléko Panny Marie". Ale vraťme se ke speleologii. Roku 1892 navštívil Palestinu spisovatel František Klement (l851 - 1933). O svém putování vydal neobyčejně nákladnou knihu, doprovázenou xylografiemi ze starší německé knihy o Svaté zemi. Klement věnoval velkou pozornost jeskyním a není vyloučeno, že jeho nadšené popisy přivedly do Palestiny J. Petrboka a ovlivnily A. Musila. "Býti v Betlémě", píše: a navštívit proslulou Mléčnou jeskyni, bylo by rozhodně hříchem, protože leží jen tři sta kroků za arménským klášterem. Zde prý při kojení dítka skanulo několik kapek na skálu a dodalo tak křídovému útvaru takové moci, že na mléko chudé matky poživši roztoku jeho blahodárné účinky záhy pozorují.
Muhamedánky i křesťanky zde běloskvoucí křídu lámou a doma pak tvrdé bochánkovité placičky aneb vodní roztok k naznačenému účelu vyrábějí. Je pravděpodobné, že stejného původu je i pražské mléko Panny Marie, což poněkud rehabilituje zjevnou absurditu seznamu ostatků uložených ve svatovítské katedrále. Tuto speleologickou relikvii můžeme pak zřejmě považovat za nickamínek, protože její popis odpovídá dehydratované formě nickamínku, označení mléko se částečně kryje s lidovými názvy typu lac lunae či moonmilk, tedy měsíční mléko, a shodná je i lékařská aplikace. Co by mohlo způsobit léčivé vlastnosti nickamínku? V posledních letech jsme analyzovali nickamínek asi z deseti tuzemských lokalit.
Vždy šlo o kalcit, většinou uspořádaný v podobě tenkých ale dlouhých jehličkovitých agregátů, které někdy obtáčejí póry kolem organických filamentů vzhledu mikroskopických kořínků. Je zajímavé, že léčivý není považován obyčejný mletý vápenec, vždy to musí být nějaká forma druhotné jeskynní výzdoby. "Když jsme se uhnuli v stranu kláštera asi sto kroků proti poledni, v němž mezi rumy a kusy zdí viděli jsme malé a nízké dvířce, skrze něž se jde do jakési uličky ve skále tesané, odkud se přijde do sklepa tmavého bez okna, kieme na východ jest oltář, vše z skály vytesáno. Tu nám kvardián pravil, že v něm blahoslavená Panna Maria s děťátkem Kristem Pánem, dřív než do Egypta utekla, pro strach Herodesův se skryla, a v něm děťátko kojiti měla, kdež že se musila částka drahého mléka na zem dostati, nebo v pouhé černé tvrdé skále jest jiný kus skály bílé barvy a měkký, že se strouhati může jako hlína arménská. Jest vůně aromatické, jako by připravená byla a praví se, že má býti dobrá kojným ženám, které mléka nemají.
V části textu se dále popisuje cesta Karla IV., záměr shromažďovat ostatky a jeho vize poutního místa, a také historické souvislosti s Medailkou Panny Marie Neposkvrněné, která se stala významnou součástí mariánské úcty. Dále jsou uvedena svědectví o zázrácích, medailka a její symbolika, včetně textů o tom, jak Panna Maria prostřednictvím medailky rozdává milosti a jak s ní souvisí kříž, srdce a hvězdy.
Na Fatym.com bylo uvedeno, že 27. listopadu 1830 se v Paříži zjevila Panna Marie Kateřině Labouré a pověřila ji vyrazit medaili, kterou nositelé získají mnoho milostí. V průběhu let byly zázraky spojené se Zázračnou medailkou potvrzeny, ačkoli některé výklady z hlediska teologické existuje více názorů. Během druhého zjevení 27. listopadu 1830 uviděla Kateřina Pannu Marii s oválem a se zlatým nápisem: Ó, Maria, bez hříchu počatá, pros za nás, kteří se k tobě utíkáme. První medailky se rozšiřovaly v květnu 1832 a plody na sebe nedaly dlouho čekat.
Život Kateřiny Labouré byl skromný a tichý; čtyřicet šest let prožila v azylové nemocnici na předměstí Paříže a umírá 31. prosince 1876. Pius XII. ji svatořečil 27. července 1947. Svatý Josemaría a Zázračná medaile Panny Marie souvisí s duchem Opus Dei a zjeveními v Paříži; během života byl Josemaría několikrát v Paříži a modlil se k Zázračné medailce. V roce 1924 zemřel José Escrivá, otec svatého Josemaríi, modlil se před obrazem, který měli v domě. Dále je zmíněno, že 27. listopadu 1982 bylo zveřejněno povýšení Díla na prelaturu a že Panna Maria je prostřednicí v modlitbách i v každodenním životě členů Opus Dei.
V novější části textu jsou uvedeny poutní sochy a obrazy v západních Čechách a zmíněny jejich zázračné povahy; Historik Jan Royt označil západní Čechy za druhou Svatou zemi co do počtu poutních kostelů a obrazů. Podle Ludka Krčmáře se jedná o region s množstvím milostných soch a obrazů v diecézi Plzeňsko-karlovarské. Návštěvníci se dozví, proč docházelo k zvýšené úctě, jaké zázraky byly vyšetřovány a kde se tyto příběhy odehrávaly. Z výstavy vyplývá široká ikonografická rozmanitost mariánské úcty a zázraků v regionu.
