Argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio, zvolený papežem Františkem v roce 2013, byl prvním pontifikem z amerického kontinentu a zároveň první osobou z Tovaryšstva Ježíšova na Svatém stolci. Stal se prvním mimoevropským papežem od 8. století a jméno František zvolil na počest svatého Františka z Assisi, symbolu chudoby, míru a ochrany stvoření. Vyzněl jako papež, který prosazuje dialog, solidaritu a službu chudým a znevýhodněným.
Požadavky na reformy a změny v římskokatolické církvi
Současně s volbou papeže Františka vznikaly očekávání změn v centrálnej správě římskokatolické církve. Do jisté míry vstřícně vystupoval k laickým osobám, včetně žen, a prosazoval změny, které by umožnily ženám a laikům zastávat klíčové funkce v církevních orgánech. V březnu 2022 ohlásil změny pravidel, které otevírají cestu laikům i ženám k vedení důležitých orgánů a posílily protikorupční opatření ve Vatikánu (zákaz darů nad 40 eur a zaznění nových pravidel pro obžaloby vznesené proti kardinálům a biskupům).
František prosazoval multilateralismus, odsuzoval obchod se zbraněmi a podporoval dialog s islámem včetně historické návštěvy Iráku v roce 2021. Z hlediska pastorace a výkladu víry usiloval o větší důraz na milosrdenství než na striktní dodržování pravidel a podporoval inkluzi - například otevřeně vyjádřil souhlas s registrovaným partnerstvím pro homosexuály, i když na jaře 2021 schválil pravidlo, že katolický kněží nesmějí takovým párům žehnat.
František hájil solidaritu s uprchlíky a vyzval Evropu, aby překračovala hranice a byla centrem dějin skrze sdílení s ostatními. Při návštěvách a veřejných projevech se často zaměřoval na pomoc lidem znevýhodněným, postiženým či migrantům. Zdůraznil potřebu péče o chudé, nemocné a starší, a to i prostřednictvím iniciativ, jako jsou sociální služby pro lidi bez domova či zajištění důstojných podmínek pro uprchlíky.
Kontroverze a kritika během pontifikátu
František se stal často považován za jednu z nejkontroverznějších postav posledních desetiletí, ale jeho cíle byly vždy spojeny s prosazováním míru, sociální spravedlnosti a reformy církve. Některé jeho výroky vyvolaly kritiku - například výzva Ukrajině, aby vyvěsila bílou vlajku a zahájila jednání s Ruskem, vyvolala diplomatické vášně. Ventilace postojů k konfliktům však byla spojena s úsilím o ukončení násilí a hledání řešení, která by umožnila lidem žít v míru.
V otázkách sexuálního zneužívání prošla církev reformami; v únoru 2019 papež poprvé v dějinách katolické církve propustil ze stavu duchovních kardinála Theodora McCarricka kvůli obvinění ze sexuálního zneužívání. Zvláštní pozornost věnoval transparentnosti a boji proti korupci uvnitř Vatikánu, čímž se snažil posílit důvěru ve vedení církve.
Etnická a sociální rovnost, migrace a postoj k LGBT+ komunitě
František se snažil vyvažovat tradiční postoje s otevřeností vůči změnám a moderním společenským trendům. Snahou bylo posílit péči o rodiny, ženy a mládež, a současně zajistit pastorační citlivost vůči LGBT+ lidem. V roce 2020 veřejně podpořil zákony, které umožňují registrované partnerství pro homosexuály, a zdůraznil, že homosexuálové mají právo žít v rodině a že jsou děti Boží s právem na rodinu. Zároveň však připomněl, že v rámci církve platí určité závazky a pravidla, která vyvolávala diskuze a potřebu dalšího hledání cesty.
V souvislosti s uprchlickou krizí vyzdvihl nutnost pomoci lidem prchajícím ze svých domovů a vyzýval Evropy, aby se vyznačovala solidaritou překračující hranice. Kritické komentáře k vojenským konfliktům, včetně válek v Gaze a na Ukrajině, ukazovaly na jeho snahu o zastavení násilí a dialog jako cestu k řešení konfliktů, i když některé výroky vyvolaly odborné i diplomatické reakce.
Životní dráha a mimořádné momenty
František se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires, Argentina, v rodině italských přistěhovalců. Přijal jméno František na počest svatého Františka z Assisi. Jako mladý projevoval zájem o chemii a pracoval jako chemický technik, než vstoupil do řádu jezuitů v roce 1958. V letech 1964-1965 vyučoval literaturu a psychologii, souběžně studoval filozofii a teologii v San Miguelu u Buenos Aires. Knězem byl vysvěcen v roce 1969, biskupem v roce 1992 a kardinálem byl jmenován v roce 2001.
V letech 1973-1979 působil jako provinciál jezuitů v Argentině, později vedl jezuitskou fakultu filozofie a teologie v San Miguelu a stal se arcibiskupem Buenos Aires. V roce 2013 byl zvolen papežem po rezignaci Benedikta XVI. a stal se 266. hlavou římskokatolické církve. Jeho heslo znělo Miserando atque eligendo (Pohlédl na něj s milosrdenstvím a vyvolil si jej).
Po dobu svého pontifikátu zřídil různá opatření pro zlepšení správy vatikánských orgánů, podpořil snahy o transparentnost a boje s korupcí, a otevřeně hovořil o potřebě zpřístupnit církev širším vrstvám společnosti. V rámci zdravotních problémů čelil v posledních letech řadě obtíží, včetně operací plic a trávicího systému, a často využíval invalidní vozík. Zemřel 21. dubna 2025 ve věku 88 let po dlouhé nemoci.
Odkaz Františka a jeho vzhled na budoucnost církve
František zanechal formující odkaz v podobě otevřeného a sdíleného postoje, který klade důraz na solidaritu se znevýhodněnými a migranty, na reformy církve a na snahu o dialog s ostatními náboženstvími. Jeho rozhodnutí a kroky naznačují budoucí směr, který by mohl směřovat k větší inkluzi, otevřenosti a lepší spolupráci s různými komunitami včetně LGBT+ lidí a žen na vedoucích místech.
