Papež František otevírá otázky správy majetku a sociální odpovědnosti církve v kontextu současné světové ekonomiky. Každé bohatství, které má být dobré, musí mít sociální rozměr, a vlastnictví majetku dělá z toho, komu patří, správce Prozřetelnosti. Kořenem všeho zla je láska k penězům; z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. To je jádro papežovy katecheze o sedmém přikázání „Nepokradeš“.
Jak papež a Katechismus pojí majetek a odpovědnost
V rámci sociálního učení církve je důležité uvědomění, že všeobecné určení pozemských statků zůstává prvotní, i když rozvoj obecného dobra vyžaduje respektování soukromého vlastnictví. „Člověk, který užívá stvořených statků, se musí na věci právem držené dívat nejen jako na své, ale též jako na společné, a to v tom smyslu, aby mohly být nejen k jeho vlastnímu prospěchu, ale i k prospěchu druhých.“
Vlastnictví majetku tedy činí z člověka správce majetku, ne jeho jediného vlastníka. Pokud s majetkem nenakládá podle Boží Prozřetelnosti, ztrácí smysl tohoto určení. „Pokud nedokážu darovat, jsem otrokem těch věcí.“ A právě darování a sdílení ukazují skutečnou bohatost jednotlivce.
František zdůrazňuje, že bohatství světa dnes spočívá v rukou malé minority, zatímco většina lidí žije v bídě. Hlad není způsoben nedostatkem jídla, ale zároveň jídlo někde mizí či vyhazuje. Řešením má být svobodné a udržitelné podnikání, které zajistí spravedlivé rozdělení zdrojů a dostatečnou produkci pro všechny.
Konkrétní výzvy pro římský stát a pro církevní správu majetku
Papež poukázal na potřebu transparentního a odpovědného hospodaření. Vatikánské instituce se podle jeho slov musí řídit racionalizací, transparentností a profesionalitou. APSA (Správa majetku Apoštolského stolce) zvyšuje otevřenost výsledků hospodaření a vyvrací nepravdivé informace o velikosti a hodnotě majetku Svatého stolce.
V rámci reformy František prosadil snížení platů kardinálům a omezení nákladů na bydlení pro vyšší duchovní. Zároveň se zastavil nábor nových zaměstnanců a posílila se role institucí, které se starají o sociální potřeby a správu majetku. Papežův postoj byl vždy „milostivý a zároveň důsledný“ v souvislosti s bohatstvím a jeho využitím pro dobro druhých.
Finanční rámce Vatikánu a APSA
Instituce Státního sekretariátu a Správy majetku Apoštolského stolce spravují rozsáhlé portfolia, včetně nemovitostí, cenných papírů a dalších aktiv. V roce 2020 dosáhly investice APSA výše 1,778 miliardy eur a zisk téměř 51 milionů eur; přitom došlo ke snížení příspěvků pro římskou kurií z 41 na 20 milionů eur kvůli pandemii.
APSA poprvé zveřejnila svůj rozpočet, aby posílila důvěru veřejnosti v hospodaření církve. Správa majetku Apoštolského stolce vyzdvihuje, že proces transformace a transferu majetku mezi jednotlivými dikasterii není jen administrativní, ale kultivuje novou kulturu transparentnosti a integrity.
Veřejně se objasňuje, že investice do nemovitostí v Paříži a Londýně slouží k zajištění příjmů pro apoštolskou pokladnu a zároveň poskytují prostředky na sociální projekty, včetně ubytování pro bezdomovce v Palazzo Migliori a podporu vzdělávání mládeže.
Stav důchodů a zaměstnaneckých výplat
Vatikánský systém důchodů vykazuje dlouhodobý deficit, podobně jako řada veřejných systémů. Kardinálové si měsíčně připisují řádově tisíce eur, kněží a biskupové méně, laičtí administrativní zaměstnanci obdobně. Papež sám oficiálně nepobírá plat; jeho potřeby zajišťuje Vatikán.
Ve srovnání s Českou republikou je systém financování duchovenstva do značné míry podobný, s významným podílem příjmů z hospodářské činnosti diecézí, lesů a polností. V roce 2024 činila průměrná mzda farářů včetně benefitů 43 500 korun.
Co zůstává odkazem Františka
Mezi hlavními tématy, která František zanechal, je otevřenější dialog s islámem a židovstvím, reformy k požadavku na větší roli žen v církvi, a kritika kapitalismu a neoliberalismu spolu s důrazem na péči o planetu a solidaritu s uprchlíky. To vše ukazuje na úsilí reformovat klíčové struktury církve bez zpochybnění jejího věroučného jádra.
V závěru dnešních promluv doplnil, že klíčovým měřítkem bohatství není majetek, ale láska a schopnost darovat. „Nepokradeš“ tedy znamená prokazovat lásku svým majetkem a používat majetek k prokazování lásky druhým; život by měl být zaměřen na milování druhých, nikoli na vyhledávání vlastnictví.
V souhrnu lze tedy říci, že František prosazuje princip odpovědného spravování bohatství, které má sloužit většímu dobru, a upozorňuje na rizika spojená s chamtivostí a nerovností, které ohrožují soudržnost společnosti i církve.