Dokumentární film pod názvem „Amén. Uvolněný, usměvavý a žertovný, jindy zase velmi vážný, dojatý a zarmoucený. Vždy však připraven bez okolků odpovědět na každou ze složitých otázek, které mu kladou mladí lidé z celého světa.“ ukazuje Františka v dialogu s mladými lidmi z různých koutů světa. Vznikl v režii Španělů Jordiho Évoleho a Màriusa Sáncheze a vyšel 5. dubna na Disney+. Snímek byl natočen v červnu 2022 v římské čtvrti Pigneto, když papež trpěl bolestmi pravého kolena, a proto působí křehce při chůzi, nikoliv však při odpovědích na naléhavé otázky tazatelů, vesměs španělsky mluvících ve věku 20 až 25 let.
Rychlá dynamika rozhovorů odhaluje témata jako role žen v církvi, feminismus a potraty, víra a její ztráta, sexuální identita, migrace a rasismus. Za pomoci fotbalové symboliky František prolamuje počáteční ostych a otevírá prostor otevřené výměně názorů: „Míč na středové značce, hra začíná.“
Klíčovým tématem se stává periferie. František povzbuzuje k pohledu na realitu „ze středu“, ale ukazuje, že skutečné pochopení vyžaduje návštěvu periferie: „Když chybí svědectví, církev rezaví… jděte na periferii. Chcete-li vidět realitu, jděte na periferii.“
Rozhovor postupně odhaluje různorodé perspektivy: Medha, dívka narozená v USA od rodičů z Indie, a Chadim, mladík z Senegalu žijící ve Španělsku, kteří sdílejí zkušenosti s rasismem. Migrace se tak stává globálním a hlubokým tématem, které papež obhajuje v kontextu lidské důstojnosti a spravedlnosti. Upozorňuje na kolonialistické dědictví a vykořisťování, které se skrývá v migrační politice a v postavení zemí, které migranty nechtějí přijímat.
Podle Františka je reforma církve nutná: „Reforma církve musí začít zevnitř a církev se musí neustále reformovat.“ Diskuse dále zkoumá, jakým způsobem se církev vyrovnává s minulými chybami a jaké kroky podniká k očistě a otevřenosti.
Další kapitolu tvoří Dora z Ekvádoru, evangelíka, která se vyznává z obtíží a osamělosti a dokáže pobavit papeže humorem: „Tak to si tě zavolám, abys mne zkrášlila.“ Bouřkové momenty dokumentu pak vyostřují debatu o konfliktech mezi vírou a modernitou, kde se objevují otázky sexuality a genderové rozmanitosti.
Rozhovor postupně ukazuje inkluzivitu a nutnost přijímat každého člověka jako Boží dítě. Papež zdůrazňuje: „Každý člověk je Boží dítě, každý člověk. Bůh nikoho neodmítá, Bůh je Otec. A já nemám právo nikoho z církve vyhánět.“
V dalších úvodních pasážích se objevují i kritické hlasy ohledně nenávistných projevů či vyloučování hnutí LGBT z církevního společenství, které František odmítá jako zkaženost v církvi. Naopak výzva k rozšíření inkluze se stává ústřední odpovědí na aktuální otázky společnosti.
Diskusie o ženách v církvi zahrnuje i odpověď na otázku možnosti otevření kněžství ženám. Papež poukazuje na teologii, že svěcení provází muži, ale znovu zdůrazňuje význam ženy jakožto nositelky mateřství a nutnost podpory jejich povolání v rámci církve. „Je to ta církev, a nikoli ten církev,“ zdůrazňuje.
Audiovizuální složka ukazuje, že papež i nadále naslouchá a nechává mladé lidi vyjadřovat se, i když se jejich postoje různí od učením církve. Příběhy Alessandra z Kolumbie, která popisuje práci v pornografickém průmyslu, ukazují zajímavý kontrast mezi morálním hodnocením a schopností využívat moderní komunikační prostředky k budování vztahů. František oceňuje potenciál sociálních sítí, avšak klade důraz na etické využití a morální odpovědnost.
Diskuse o sexuality pokračuje tématem masturbace a nabídka zdravého pohledu na sexualitu jako součást Božího daru. Papež zdůrazňuje, že sex je krásná součást existence a vyžaduje odpovědný a citlivý přístup: „Vyjadřování lásky je ústředním bodem sexuální aktivity.“
V závěru dokumentu se kontrastně setkávají příběhy víry a ztráty. María vyjadřuje svou víru a odhodlání být součástí církve, zatímco Lucía z Peru sdílí ztrátu víry po prožitém psychickém týrání a po odchodu z řeholního společenství. František jí nabízí otcovský pohled a radu, která zdůrazňuje odvahu opouštět to, co škodí. Nakonec papež vyzývá k jednotě v rozmanitosti a k vzájemnému bratrství.
Prosím kněze, aby byli milosrdní, a pokud je potřeba, nahlížejte téma potratů vědecky a bez citového zatížení. Každý člověk je Boží dítě a církev nemá právo nikoho vyhánět.
Klíčové momenty a souvislosti
- Diskuse o migraci, kolonialismu a sociální spravedlnosti.
- Otázky genderové identity a inkluze v církvi.
- Vztah mezi pornografií, morálkou a mediální etikou.
- Výchova a katecheze o sexualitě v kontextu moderní společnosti.
Etické a teologické výzvy
Papež klade důraz na to, že morálnost médií a veřejného prostoru je dána způsobem jejich využití a kontextem, nikoli samotným nástrojem. Věcná a citlivá komunikace se stává prostředkem k lepšímu pochopení a souhře ve společnosti.