Panno Maria, obrať k nám své milosrdné oči v této koronavirové pandemii, potěš malomyslné a ty, kdo oplakávají svoje drahé zesnulé, pohřbené někdy způsobem, který zanechává rány v duši. Buď oporou těm, kdo mají úzkost o nemocné, jimž nemohou být kvůli nákaze nablízku. Matko Boží a Matko naše, pros za nás Boha, milosrdného Otce, aby tato tvrdá zkouška skončila a vrátil se obzor naděje a pokoje. Ochraňuj lékaře, ošetřovatele, zdravotnický personál, dobrovolníky, kteří jsou v tomto kritickém období v první linii a dávají svůj život v nebezpečí, aby zachraňovali životy druhých. Milovaná Matko, dej, aby se ve světě rozrůstal smysl pro přináležitost k velké rodině a vědomí, že jsme všichni spojeni, abychom v bratrském a solidárním duchu přicházeli na pomoc tolikeré nouzi a bídě. Svěřujeme se Tobě, která záříš na naší cestě jako znamení spásy a naděje, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria. Drazí bratři a sestry, kontemplace Kristovy tváře srdcem naší Matky, Marie, nás ještě více sjednotí jako duchovní rodinu a pomůže nám překonat tuto zkoušku. Budu se modlit spolu s vámi, zvláště za nejvíce trpící, a vy se, prosím, modlete za mne.
V Římě u sv. Jana na Lateránu, 25. dubna 2020, na svátek sv. Marka evangelisty. Papež František na dnešek, pátek 27. října, vyhlásil den postu, modliteb a pokání za mír ve světě. V 18 hodin večer ve Vatikánské bazilice Svatý otec předsedal modlitbě bolestného růžence na tento úmysl, zakončené eucharistickou adorací. Maria, pohleď na nás! Jsme tu před tebou. Ty jsi Matka, znáš naši námahu a naše zranění. Ty, Královno míru, trpíš s námi a za nás, když vidíš tolik svých dětí zkoušených konflikty, sužovaných válkami, které trýzní svět. Nastala temná hodina. Toto je temná hodina, Matko. A v této temné hodině se noříme do tvých zářivých očí a svěřujeme se tvému srdci, vnímavému k našim starostem.
Také ono nepostrádalo neklid a obavy: kolik zažilo úzkosti, když se pro Ježíše nenašlo místo pod střechou, kolik strachu, když jste spěšně uprchli do Egypta, protože ho chtěl Herodes zabít, jakou tíseň, když jste ho ztratili v chrámu! Ve zkouškách jsi však, Matko, byla odvážná a statečná, důvěřovala jsi Bohu a na obavy jsi reagovala péčí, na strach láskou, na úzkost obětí. Neustoupila jsi, Matko, ale v rozhodujících chvílích jsi převzala iniciativu: spěchala jsi k Alžbětě, na svatbě v Káně jsi od Ježíše obdržela jeho první zázrak, ve Večeřadle jsi udržovala učedníky v jednotě. A když na Kalvárii pronikl tvou duší meč, ty, Matko, pokorná a silná žena, jsi protkala noc smutku velikonoční nadějí.
Nyní, Matko, se znovu ujmi iniciativy, ujmi se jí za nás, v této době drásané rozpory a pustošené zbraněmi. Obrať svůj milosrdný pohled na lidskou rodinu, která zbloudila z cesty k míru, která dala přednost Kainovi před Ábelem, a protože ztratila smysl pro bratrství, nenachází atmosféru domova. Přimlouvej se za náš svět, který se ocitl v nebezpečí a zmatku. Nauč nás přijímat život a pečovat o něj - o každý lidský život! - a zavrhnout šílenství války, která rozsévá smrt a ruší budoucnost. Maria, mnohokrát jsi k nám přišla s prosbou o modlitbu a pokání. My však, zahleděni do svých vlastních potřeb a rozptýleni tolika světskými zájmy, jsme byli k tvým pozváním hluší. Avšak protože miluješ, neomrzeli jsme tě, Matko. Vezmi nás za ruku, vezmi nás za ruku a veď nás k obrácení, přiměj nás, abychom Boha postavili na první místo.
Pomoz nám zachovat jednotu v církvi a být řemeslníky společenství ve světě. Připomeň nám důležitost naší role, dej, ať se cítíme zodpovědní za mír, povolaní k modlitbě a adoraci, k přímluvám a smírné oběti za celý lidský rod. Matko, sami to nezvládneme, bez tvého Syna nemůžeme dělat nic. Ty nás však přivádíš zpět k Ježíši, který je naším pokojem. Proto, Matko Boží a naše, přicházíme k tobě, hledáme útočiště u tvého neposkvrněného Srdce.
- Vzýváme milosrdenství, Matko milosrdenství, pokoj, Královno pokoje! Otřes dušemi těch, kdo jsou v pasti nenávisti, obrať ty, kdo živí a podněcují konflikty. Osuš slzy dětí, které v této hodině tolik pláčou, pomáhej osamělým a starým, podporuj zraněné a nemocné, ochraňuj ty, kdo museli opustit svou vlast a své blízké, utěšuj sklíčené, obnovuj naději.
- Svěřujeme a zasvěcujeme ti své životy, každé vlákno svého bytí, vše, co máme a čím jsme, navždy. Zasvěcujeme ti církev, aby svědčila světu o Ježíšově lásce, aby byla znamením svornosti a nástrojem míru. Zasvěcujeme ti náš svět, zvláště ti zasvěcujeme země a regiony, kde se válčí.
- Věřící lid tě volá, jitřenko spásy, Matko, otevírej průzory světla v noci konfliktů. Ty, stánku Ducha svatého, vnukni vůdcům národů cesty k míru. Ty, Paní všech národů, usmiř své děti, svedené zlem, zaslepené mocí a nenávistí. Ty, která jsi každému blízko, zkrať naše vzdálenosti. Ty, která máš soucit se všemi, uč nás pečovat o druhé. Ty, jež zjevuješ Pánovu něhu, učiň nás svědky jeho útěchy.
- Matko, Královno míru, vlévej do srdcí Boží soulad. „Modlitba je klíč, který otevírá Boží srdce. Misijní úmysly papeže Lva XIV. Úmysly papeže Lva XIV. na rok 2026 svěřené Celosvětové síti modlitby s papežem (Apoštolátu modlitby): Jak se modlit Denní modlitbu Apoštolátu Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti.
19. října 2025 budeme slavit již 99. Světový den misií (Misijní neděle). V církvi se slaví vždy předposlední říjnovou neděli již od roku 1926, kdy byl Světový den misií vyhlášen papežem Piem XI. Motto pro Světový den misií v Jubilejním roce 2025, jehož ústředním poselstvím je naděje, zní: „Misionáři naděje mezi národy“. Misijní most modlitby 18. MISIJNÍ MOST MODLITBY je aktivitou Papežských misijních děl spojenou s oslavou Světového dne misií - Misijní nedělí. Papežská misijní díla zvou věřící v letošním roce k této aktivitě v sobotu 18. 10. 2025 večer, ideálně v 18 hodin.
1) Kdo a jak může modlitební most vytvořit a zorganizovat? V postní době vás již tradičně zveme k přípravám na Velikonoce prostřednictvím misijní modlitební aktivity spojené s dobrým skutkem. Jubilejní rok 2025 nás přímo vybízí k tomu, abychom zkusili prožívání postní doby pojmout jako poutník naděje. Misijní most modlitby 2024 - 19. MISIJNÍ MOST MODLITBY je aktivitou Papežských misijních děl spojenou s oslavou Světového dne misií - Misijní nedělí.
Připoj ruce k modlitbě a doputuj ke kříži. Pro rok 2024 jsme připravili modlitbu papeže Františka na pěti prstech, k níž můžete přidat ještě menší pouť ke kříži ve svém okolí. Již potřetí vás v postní době zveme k přípravám na Velikonoce prostřednictvím modlitby a dobrého skutku. Pro rok 2023 jsme připravili sérii modliteb k uctění Nejsvětější Tváře, doprovodná postní almužna bude věnována na pomoc Sýrii, kterou, stejně jako Turecko, postihlo začátkem února ničivé zemětřesení s desítkami tisíc obětí.
Papežské misijní dílo dětí zve děti a mládež v České republice, aby se během postního období modlily za mír ve světě a zapojily se tím do misijní postní modlitební a zároveň výtvarné aktivity Ruce naděje s podtitulem Přilož ruku k míru. Misijní most modlitby 2022 - 22. Papežská misijní díla zvou k MISIJNÍMU MOSTU MODLITBY (MMM), k modlitbě za misie, misionáře, papeže Františka, pronásledované, chudé, trpící, opuštěné, zneužívané, nemocné, hladové, strádající nedostatkem lásky…
Na 24. března 2022 - Den modliteb a postu za misionáře mučedníky, kteří prolili krev za evangelium. Jejich mučednictví in odium fidei však není pouhou obětí, nýbrž naplněním života za následování Krista. Držet Ježíše v náručí. Dnes čelíme obrovským výzvám při plnění kněžského a řeholního poslání. Ve službě evangeliu je ale také mnoho radosti.
Je to hojnost Boží milosti, která působí právě ve slabosti. Prostřednictvím proroka Izajáše říká: „udělám cestu na poušti a řeky na pustině“ ( Iz 43,19). Chtěl bych vám nabídnout několik úvah právě z těchto Izajášových slov: Bůh otevírá cesty na našich pouštích a my, vysvěcení služebníci a zasvěcené osoby, jsme povoláni být znamením tohoto příslibu a uskutečňovat jej v dějinách svatého Božího lidu.
Abychom mohli takto žít své povolání, musíme vždy čelit výzvám a pokušením, která máme překonávat. V první řadě překonejte duchovní průměrnost. Jak? Nezapomínejme, že tajemstvím všeho je modlitba, protože služba a apoštolát nejsou v první řadě naší vlastní prací a nezávisí jen na lidských prostředcích.
Proto bych se chtěl podělit o několik rad: především zachovejme víru v určité liturgické rytmy modlitby, které charakterizují den, od mše svaté až po breviář. Každodenní slavení eucharistie je srdcem kněžského a řeholního života. Liturgie hodin nám umožňuje modlit se s církví pravidelně: nikdy ji nezanedbávejme!
Kromě toho, když jsme uprostřed činnosti, můžeme se uchýlit i k modlitbě srdce, ke krátkým střelným modlitbám, slovům chvály, díků a vzývání, které je třeba opakovat Pánu, ať jsme kdekoli. Modlitba nás decentralizuje, otevírá nás Bohu, staví nás zpět na nohy, protože nás vkládá do jeho rukou.
Druhou výzvou je překonat pokušení světského pohodlí, pohodlného života, ve kterém si víceméně vše zařídíme a jdeme dále setrvačností, hledajíc vlastní pohodlí a vlečíc se bez nadšení. Takto však ztrácíme jádro mise, kterou je opustit území svého já a jít vstříc bratřím a sestrám, abychom ve jménu Boha uplatňovali umění být nablízku.
Světskost je spojena s velkým rizikem, zejména v kontextu chudoby a utrpení. Je smutné, když se obracíme do sebe a stáváme se chladnými byrokraty ducha. Potom se místo služby evangeliu začneme zabývat správou financí a snahou o vlastní výnosný byznys.
Jak krásné je místo toho mít jasné úmysly a nekompromitovat se penězi, radostně přijímat evangelní chudobu a pracovat po boku chudých! A jak krásné je být příkladem v tom, jak žijeme celibát, který je znamením naprosté odevzdanosti Božímu království!
Naopak, ať se nestane, že ty zlozvyky, které bychom chtěli odstranit u druhých a ve společnosti, jsou zakořeněny v nás. Třetí výzvou je překonat pokušení povrchnosti. Pokud Boží lid čeká, že ho osloví a potěší Pánovo slovo, je třeba, aby byli kněží a řeholníci připraveni, vyškoleni a zapáleni pro evangelium.
Lidé nepotřebují posvátné úředníky odtržené od lidí. Jsme povinni vstoupit do srdce křesťanského tajemství, prohloubit chápání jeho nauky, studovat a rozjímat o Božím slově a zároveň zůstat otevřeni nepokojům naší doby, stále složitějším otázkám našeho věku, abychom pochopili život a potřeby lidí, abychom pochopili, jak je vzít a doprovázet je.
Proto formace duchovních není volitelným doplňkem. Formace je cesta, po které je třeba kráčet vždy, po celý život. Těmto výzvám, o kterých jsem vám mluvil, musíme čelit, chceme-li sloužit lidem jako svědci Boží lásky, protože služba je účinná jen tehdy, prochází-li skrze svědectví.
Nebojte se: svědectví. Nebo po slovech útěchy Pán prostřednictvím Izajáše říká: „Kdo z nich toto zvěstuje? Vy jste mi svědky“ ( Iz 43,9.10). Svědci. Drazí bratři a sestry, při pohledu na vás děkuji Bohu, protože jste znamením přítomnosti Ježíše, který prochází ulicemi této země a dotýká se života lidí, ran jejich těla. Nenechte se odradit, jste potřební!
Drazí milovaní, služba, ke které jste povoláni, spočívá právě v tomto: nabízet blízkost a útěchu jako světlo, které stále hoří uprostřed tolik tmy. Učme se od Pána, který je nám vždy nablízku. Děkuji vám ze srdce, sestry a bratři, za to, čím jste a co děláte, děkuji vám za vaše svědectví církve a světu. Nenechte se odradit, jste potřební! Jste vzácní, důležití: říkám vám to ve jménu celé církve.
Bratři a sestry, ještě jednou vám děkuji za vaši službu a za vaši pastorační horlivost. Žehnám vám a nosím vás ve svém srdci. Při polední modlitbě Anděl Páně v neděli 9. ledna, na svátek Křtu Páně, se papež František ve své promluvě soustředil na Ježíšův postoj k modlitbě, který je vzorem pro každého křesťana.
Pamatoval také na Kazachstán, který zachvátily nepokoje. Papež František dnes u polední modlitby Anděl Páně v proslovu z okna Apoštolského paláce věřícím doporučil slavit výročí přijetí křtu jako osobní svátek:„Chci rozšířit svou modlitbu a požehnání na všechny novorozené děti, které přijaly nebo přijmou křest v tomto období. Ať je Pán žehná a Panna Maria ochraňuje. A vám všem doporučuji: naučte se datum svého křtu. Kdy jsem byla pokřtěna? Kdy jsem byl pokřtěn? Nesmíte na ten den zapomenout a připomínejte si ho jako sváteční.“
Papež se modlil za Kazachstán. Po společné modlitbě mariánské antifony a udělení požehnání Svatý Otec reagoval na zprávy o nepokojeve v Kazachstánu: „Drazí bratři a sestry, se zármutkem jsem se dozvěděl o obětech během protestů, které v uplynulých dnech vypukly v Kazachstánu. Modlím se za ně a za jejich rodiny a za to, aby se co nejdříve obnovil sociální smír prostřednictvím hledání dialogu, spravedlnosti a společného dobra. Svěřuji kazašský lid pod ochranu Panny Marie, Královny klidu z Ozernoe.“
Ozernoe je středisko života katolíků v severní oblasti Kazachstánu, známé svou mariánskou svatyní a klášterními komunitami benediktinů a karmelitánek. Jeho počátky se spojují s přítomností volynských Poláků vyvezených do této oblasti koncem 30. let 20. století. V období hladu během 2. světové války jim zachránilo život přechodně vytvořené jezero bohaté na ryby, což se s vděčností traduje jako zázračné dobrodiní Boží prozřetelnosti.
Papežova promluva před nedělní polední modlitbou Anděl Páně 9. ledna: Drazí bratři a sestry, dobrý den! Evangelium dnešní liturgie nám ukazuje scénu, kterou začíná Ježíšův veřejný život: on, který je Božím Synem a Mesiášem, jde na břeh řeky Jordán a nechává se pokřtít Janem Křtitelem.
Po zhruba třiceti letech života ve skrytu se Ježíš nepředstaví nějakým zázrakem nebo tím, že by se posadil na židli a učil. Postaví se do řady lidí, kteří se chtěli nechat pokřtít od Jana. Dnešní liturgický hymnus říká, že lidé šli ke křtu s nahou duší a bosými nohami, pokorně.
Ježíš sdílí osud nás hříšníků, sestupuje k nám: sestupuje do řeky jako do zraněných dějin lidstva, ponořuje se do našich vod, aby je uzdravil, a ponořuje se s námi, uprostřed nás. Nejde sám ani se skupinou privilegovaných vyvolených. Ne: jde s lidmi. Patří k tomuto lidu a jde s ním, aby se nechal pokřtít spolu s tímto pokorným lidem.
Zastavme se u jedné důležité věci: ve chvíli, kdy Ježíš přijímá křest, text říká, že „se modlil“ (Lk 3,21). Je dobré, abychom se nad tím zamysleli: Ježíš se modlí. Ale jak? Modlí se on, Pán, Svat Boží, jako my? Ano, Ježíš - evangelia to opakují mnohokráte - tráví hodně času modlitbou: na začátku každého dne, často v noci, před důležitými rozhodnutími...
Jeho modlitba je živý dialog, důvěrný vztah s Otcem. V dnešním evangeliu tak můžeme vidět dva momenty Ježíšova života: na jedné straně sestupuje k nám do vod Jordánu, na druhé straně pozvedá svůj pohled a své srdce v modlitbě k Otci.
Modlitba není úniková cesta, modlitba není magický rituál ani opakování zpěvů naučených nazpaměť. Ano, modlitba je klíčem, který otevírá srdce Pánu. Je to dialog s Bohem, je to naslouchání jeho slovu, je to klanění: zůstávat v tichu a svěřovat mu to, co žijeme.
Někdy je to také proto, abychom k němu volali jako Job, jindy proto, abychom si na něj vylili zlost. Křičet jako Job; on je otec, dobře nám rozumí. Nikdy se na nás nezlobí. A Ježíš se modlí.
Modlitba - abychom použili krásný obraz z dnešního evangelia - „otevírá nebe“ (srov. v. 21). Modlitba otevírá nebe: dává životu kyslík, dává dech i uprostřed úzkosti a umožňuje nám vidět věci šířeji.
Především nám umožňuje prožít stejnou zkušenost jako Ježíš u Jordánu: dává nám pocítit, že jsme děti milované Otcem. I nám, když se modlíme, Otec říká, jako Ježíšovi v evangeliu: „Ty jsi můj syn, ty jsi milovaný“ (srov. v. 22).
Naše bytí dětmi začalo dnem křtu, který nás ponořil do Krista a jako členy Božího lidu z nás učinil milované děti Otce. Nezapomeňme na datum našeho křtu!
A dnes v tuto dobu se ptejme sami sebe: Jaká je moje modlitba? Modlím se ze zvyku, modlím se neochotně, jen odříkávám formule, nebo je moje modlitba setkáním s Bohem? Jsem hříšník, který je vždy mezi Božím lidem a nikdy není izolován?
Pěstuji důvěrný vztah s Bohem, vedu s ním dialog, naslouchám jeho slovu? Mezi mnoha věcmi, které během dne děláme, nezanedbávejme modlitbu: věnujme jí čas, používejme krátké invokace, které často opakujme, každý den čtěme evangelium. To je modlitba, která otevírá nebe.
A nyní se obracíme k Panně Marii, modlící se Panně, která svůj život proměnila v píseň chvály Bohu.