Na Hořicku došlo 17. srpna 1738 k jednomu z nejničivějších požárů v historii města, který zničil kostel i faru, školu, radnici, špitály i starobylý orloj a roztavil chrámové zvony. Katastrofa však vyvolala vlnu dobročinosti a podpoře ze strany vrchnosti i okolních měst.
Problém s bohoslužbami tehdy výrazně narůstal, protože baroko tvořilo nezbytnou součást každodenního života. Proto po požáru nebylo možné sloužit mše ve stávajícím městském chrámu; nedaleký kostelík sv. Gotharda procházel stavebními úpravami, a tak bylo nutné dokončit rekonstrukci co nejrychleji, aby mohl být týden po požáru vysvěcen nový chrám. Návrh na výstavbu nového kostela byl svěřen pravděpodobně samotnému pražskému arcibiskupovi Mořiciovi Gustavovi a správcovi hořického nadačního panství, Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, který připravil velkorysé plány.
Celkové výdaje na stavbu dosáhly 19 977 zlatých. Po požáru byla téměř neprodleně zahájena příprava výstavby nového chrámu; věž zůstala provizorně zakryta stanovou střechou a nová cibulová báň s křížkem z dílny Ignáce Klementa z Chrudimi byla osazena až 29. října 1748. Dientzenhofer pečlivě dohlížel na postup prací a posílal dopisy z Hořic, což dokládá jeho pečlivost na stavbě.
Kostel dvakrát vyhořel (v letech 1778 a 1838), ale pokaždé byl obnoven. Po roce 1989 byla budova nákladně opravená do dnešní podoby. Do kulturní historie se kostel zapsal 21. listopadu 1820, kdy zde byli oddáni rodiče Bedřicha Smetany. Významné jsou i další architektonické a umělecké prvky: 8 metrů vysoká madona na štítu z roku 1926 od Václava Suchomela, obrazy křížové cesty z roku 1860 od Petra Maixnera a dřevěné sochy z 18.-19. století dílem Antonína Suchardy. Strop a část stěn jsou zdobeny freskami ze závěru 19. století od Ludvíka Nejedlého, a mohutný oltář zobrazuje Narození Panny Marie, dílo vlhské školy 18. století.
Nejstarší a nejcennější památkou v kostele je cínová křtitelnice z 16. století. V dlažbě kostela jsou zakryté náhrobní desky nad kryptami, ve kterých jsou uloženy ostatky členů zdejší vrchnosti. Chrám je také vyhledávaný pro vynikající akustiku a pořádání občasných koncertů chrámové a varhanní hudby. V interiéru se nachází trojlodní uspořádání, bohatě zdobené oltáře a kaple s mozaikami, které znázorňují scény ze života svatého Ambrože.
Do baziliky svatého Ambrože v Miláně se v současnosti často odkazuje jako na jeden z nejstarších a nejvýznamnějších kostelů města, a to díky patronovi Milána, Ambrožovi. Ambrož byl významnou postavou šíření křesťanství ve čtvrtém století a jeho ostatky jsou uloženy v kryptě pod bazilikou. Bazilika má dva zvony: Zvonici mnichů (Campanile dei Monaci) a Zvonice kanovníků (Campanile dei Canonici), z nichž první pochází z 8. století a druhá ze 12. století. Milánští Ambroziáni si jeho patrona pevně udržují jako klíčovou duchovní postavu města, a v prosinci začíná sezona v La Scale spolu s tradičním bleším trhem, který byl po léta organizován před milánským hradem Castello Sforzesco.
Arcibiskup a architekt Dientzenhofer tak vedli Hořice k vybudování nového chrámu, který měl nejen nahradit ten zničovaný požárem, ale i reprezentovat tehdejší barokní architekturu a zřetelně zapsat Hořice do kulturní historie regionu. Kostel Narození Panny Marie je orientovanou stavbou na křížovém půdoryse s věží, která byla doplněna o cibulovou bání a další umělecké prvky. Kromě samotného bohoslužebného provozu slouží kostel i pro koncerty a menší kulturní akce, které využívají jeho akustiku a historické prostředí.
V souvislosti s požárem a obnovou vznikají i poznámky o tehdejší urbanistické a společenské situaci v Hořicích, která se po tragedii snažila rychle zajistit každodenní bohoslužby a zároveň podpořit nové stavební projekty. Stavba nového chrámu byla realizována s odpovídajícím důrazem na tradiční barokní styl, který odpovídá době a regionu, a zůstává důležitým svědectvím o odolnosti a spolupráci mezi městem a vrchností.