Součástí Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha jsou na území České republiky kláštery v Břevnově, Na Slovanech (Emauzy) v Praze, klášter v Rajhradě a klášter v Broumově.
Břevnovské arciopatství a klášter
Praha - Břevnov: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Klášter byl založen roku 993 pražským biskupem sv. Vojtěchem († 997) a knížetem Boleslavem II. Pobožným († 999).
Byl to první mužský klášter na českém území vůbec. V 11. Jeho krypta se pod dnešní bazilikou zachovala dodnes.
Později byl na stejném místě, kde stál starší románský kostel, postaven prostornější kostel gotický.
Obnovou a barokní přestavbou prošel po třicetileté válce za opata Tomáše Sartoria († 1700) a pak zvláště v první půli 18. století za opata Otmara Zinka († 1738).
Ten najal přední stavitele a umělce doby, jakými byli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi, Petr Brandl, Karel Josef Hiernle a další.
Jejich prací pak vznikl umělecky cenný a dodnes obdivovaný komplex budov se zahradou.
Ambiciózní plán založit v přestavěném Břevnově v 18. Pohnuté byly dějiny kláštera ve století dvacátém.
V roce 1950 byl břevnovský klášter stejně jako ostatní kláštery komunistickou vládou zabrán.
Opat Anastáz Opasek († 1999) byl nespravedlivě obviněn a strávil 50. léta ve věznicích.
Klášter během komunistické éry značně zchátral.
Obnovené benediktinské komunitě se za pomoci státu i zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a důstojně oslavit 1000 let trvání kláštera v roce 1993 - břevnovské opatství bylo při té příležitosti papežem obdařeno čestným titulem »arciopatství«.
Papež Jan Pavel II. pak v roce 1997 břevnovské mnichy při své návštěvě v České republice také osobně navštívil.
V roce 1999, po smrti Anastáze Opaska, stanul v čele kláštera jako převor-administrátor Prokop Siostrzonek.
V posledních letech se pokračuje s opravami celého komplexu a život kláštera vrůstá do života pražského Břevnova na začátku 21.
Emauzy - Na Slovanech v Praze
Praha: Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Klášter Na Slovanech (Emauzy) založil v r. 1347 císař Karel IV. jako klášter se slovanským liturgickým jazykem.
Byli tu mniši jihoslovanští a později čeští. Klášter měl vlastní skriptorium.
Za husitských bouří se opat přidal k straně pod obojí a klášter nebyl úplně zničen. Část mnichů po opatově smrti v r. 1426 odešla.
V Emauzích působila v některých letech utrakvistická konzistoř. V 16. století se kališnický opat přidal k straně katolické.
Benedikt Peňalosa, zpovědník manželky císaře Ferdinanda III., dosáhl v r. 1635 toho, že zbylí emauzští mniši odešli do kláštřička u kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, do kláštera Na Slovanech pak přišel jako opat Peňalosa sám a s ním mniši ze španělského kláštera Montserrat.
Z opatů španělského období, které trvalo až do 2. půle 19. století, vynikl v 17. století.
V 19. století klášter upadl a jeho opat se r. 1871 rozhodl rezignovat.
Arcibiskup B. Schwarzenberk pozval do Emauz mnichy vyhnané za „kulturního boje„ z německého kláštera Beuron.
Přišli v r. 1880, zbavili klášter barokní výzdoby a pořídili novou ve vlastním novoromantickém stylu, takzvaném beuronském uměleckém stylu.
Vydávali časopisy, pozvedli na vynikající úroveň liturgii se zpěvem gregoriánského chorálu.
Mezi světovými válkami se v Emauzích konaly liturgické kongresy, mnich Marian Schaller přeložil v rámci liturgického hnutí pro potřeby laiků římský misálek.
V r. 1941 přepadlo klášter gestapo; opat A. Vykoukal a ještě jeden mnich zahynuli v Dachau.
V r. 1945 utrpěly klášterní budovy rozsáhlé škody za náletu spojeneckého letectva na Prahu.
Po válce byly zahájeny opravy kláštera, ale už v r. 1950 byl klášter spolu s ostatními vyklizen.
Budovy byly v 50. letech doopraveny a staly se sídlem Československé akademie věd.
Část emauzských mnichů žila v exilu; v r. 1965 se jim podařilo získat klášter v rodišti sv. Benedikta v Norcii v Itálii.
Po r. 1990 žili emauzští mniši v Břevnově; v r. 1995 byla ukončena rekonstrukce jednoho patra kláštera pro klauzuru a mniši se přestěhovali.
Rajhrad - klášter u Brna
Benediktinské opatství sv. Klášter Rajhrad u Brna založil kníže Břetislav v r. 1048 jako proboštství podřízené Břevnovu.
V 13. století utrpěl klášter za tatarských nájezdů na Moravu, zato však beze škod přečkal rušnou dobu husitskou - stal se tehdy jedním z útočišť pro mnichy z Břevnova.
Břevnovský opat se sem uchýlil i za stavovského povstání na začátku 17. století.
V 18. století byl podle plánů J. B. Santiniho znovu postaven klášterní kostel sv. Roku 1813 bylo proboštství v Rajhradě povýšeno na samostatné opatství.
V 19. století byl rajhradský klášter významným moravským kulturním centrem. Jeho knihovna, obsahující i velmi vzácné rukopisy, čítala desítky tisíc položek; rozsáhlá byla i klášterní sbírka obrazů.
Mniši se zde zabývali vědeckou činností: už v 18. století byl rajhradským proboštem břevnovský benediktin J. B. Pitr, historik a překladatel Řehole; dále vynikli historici Řehoř Volný a Beda Dudík, filozof a překladatel Aristotela Pavel Vychodil, archivář a knihovník Maurus Kinter.
Rajhradští benediktini rozvinuli i rozsáhlou činnost ediční, v Brně měli svou vlastní tiskárnu.
Po r. 1950 byli zdejší mniši rozptýleni, kněží pracovali v duchovní správě, opat dožil v internaci.
V klášteře bylo zřízeno vojenské skladiště.
Broumov - spojení s Břevnovem
Benediktinské opatství sv. Roku 1213 daroval Přemysl Otakar I. broumovský výběžek břevnovským benediktinům. Před r. 1322 tam vzniklo proboštství podřízené Břevnovu. Jeho dějiny proto s Břevnovem úzce souvisejí.
Těsně před vypálením břevnovského kláštera husity se břevnovský opat s větší částí komunity uchýlil do opevněného Broumova a začalo období, kdy jedno břevnovské opatství mělo dvě sídla, Břevnov a Broumov. Tento stav vydržel až do r. 1939.
Nynější stavební podoba Broumova pochází z 18. století, kdy nechal opat Otmar Zinke Břevnov i Broumov přestavět (architekt K. I. Odolný).
Historie zahrnuje i klášterní školu, která se v nové době stala gymnáziem. V r. 1939 bylo břevnovsko-broumovské opatství z politických důvodů rozděleno na dva samostatné kláštery.
Gymnázium bylo za války nacisty uzavřeno, dva členové kláštera se dostali do koncentračního kláštera v Dachau. Ani po válce nebyl osud kláštera radostný. Dva kněží byli na faře podléhající klášteru zavraženi.
Komunita byla pak z republiky vyhnána a našla útočiště v bývalém augustinánském klášteře v Rohru (diecéze řezenská).
Byly učiněny pokusy osídlit klášter čechoamerickými benediktiny z Opataství sv. Prokopa v Lisle (Illinois) nedaleko Chicaga (převor P. John Cherf). Američané byli po nástupu komunistů k moci vypovězeni z republiky.
Poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné se nachází na Bílé Hoře nedaleko pláně, na níž se odehrávala osudného 8. Poutní areál vznikl v letech 1704-1730 postupným rozšiřováním kapličky z roku 1622 s kostnicí.
Projekt kostelní kopule, ambitů a nárožních kaplí je dílem Jana Blažeje Santiniho. Ten se tohoto úkolu zhostil jako člen mariánského bratrstva.
tags: #benediktinsky #klaster #pudorys