Olbram Zoubek je jeden z nejvýraznějších českých figurálních sochařů druhé poloviny 20. století.
Po studiích reálky v Praze na Žižkově absolvoval mezi lety 1945 a 1952 sochařský ateliér Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se seznámil i s restaurováním renesančního sgrafita a kamenné plastiky.
Jeho tvorba se rozvíjela v období české nové figurace, můžeme v ní spatřovat jisté paralely k existenciálně pojatým sochám švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho.
Zásadní inspirační zdroj pro něj však představuje umění starověkého Řecka, především sochařské typy „kúros“ a „koré“.
Hlavním tématem jeho děl je člověk a lidské tělo.
Protáhlé postavy mužů a žen se stávají obecně platnými symboly lidské existence, vztahů, víry i svobody.
Olbram Zoubek byl členem umělecké skupiny Trasa, Nové Skupiny a Umělecké besedy.
Za svůj život získal řadu ocenění, mimo jiné mu v roce 1996 prezident České republiky udělil Medaili Za zásluhy.
Zoubkův občanský i umělecký postoj se před rokem 1989 neslučoval s oficiální politikou komunistické strany - v roce 1969 snímá posmrtnou masku Jana Palacha a v roce 1970 vytváří náhrobky pro Jana Palacha a Jana Zajíce, které však mohou být kompletně osazeny až v roce 1990.
Nesvobodná léta tzv. normalizace tak prožívá v Litomyšli.
Poprvé zde působil již v letech 1962-1963, když restauroval kamenné průčelí domu U Rytířů.
Znovu sem přichází v roce 1974, kdy získává zakázku na restaurování fasády renesančního zámku; sestavuje tým, ve kterém působí Václav Boštík, Stanislav Podhrázský, Zdeněk Palcr a krátkodobě i další umělci.
Zoubek měl jako jediný oprávnění k samostatnému restaurování, a stává se tak hlavním koordinátorem prací, v areálu zámku pak působí až do roku 1993.
Litomyšl se tak vedle Prahy stala jeho druhým domovem.
V roce 1987 stál u zrodu pravidelných výstav s názvem Výtvarná Litomyšl, které se každoročně konají v domě U Rytířů a jichž se pravidelně účastnil.
V zámeckém sklepení byla v roce 1998 otevřena stálá expozice s bezmála stovkou jeho soch.
Narodil se 21. Účastní se Pražského povstání jako člen Revolučních gard (5.-12.
Studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Josefa Wagnera.
Jeho spolužáky jsou Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Vladimír Janoušek, Věra Havlová (provd.
Absolvuje VŠUP a ožení se s Evou Kmentovou.
Žijí a pracují v ateliéru na Židovských pecích.
Je přijat do Ústředního svazu československých výtvarných umělců, do II. krajského střediska Umělecká beseda.
Pod vedením prof. Vystavuje na členské výstavě II.
Účastní se členské výstavy II.
Narodila se dcera Polana.
Vystavuje na členské výstavě II.
Restaurování soch v průčelí chrámu sv.
Účastní se Ankety s mladými výtvarníky, která byla otištěna v časopise Výtvarná práce (č.
V dubnu 1958 se stává (spolu s Evou Kmentovou) členem tvůrčí skupiny Trasa a účastní se všech jejích výstav až do zániku skupiny v roce 1970.
První cesta do Řecka.
Vystavuje se skupinou Trasa v Galerii Fronta v Praze a v Galérii Cypriána Majerníka v Bratislavě.
V Galerii Fronta vystavuje Zastřeleného (1958), který je záhy z výstavy odstraněn na pokyn funkcionářů Komunistické strany Československa.
Vystavuje se skupinou Trasa ve Výzkumném ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze a ve Filmovém klubu v Praze.
Účastní se 4.
Vystavuje v Galerii Václava Špály v Praze spolu s malíři ze skupiny Trasa Vladimírem Jarcovjákem a Karlem Vacou.
Výstava, kterou zahájili teoretici Trasy Eva Petrová a Luděk Novák, je reprízována o rok později v Teplicích.
V časopise Výtvarné umění (č. S malířem Čestmírem Kafkou, rovněž členem skupiny Trasa, vystavuje na Malé scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Účastní se výstavy Sochařská bilance 1955-1965 v Olomouci a výstavy Malarstwo i rzeźba z Pragi, která se koná v Krakově.
Pracuje na mezinárodním sochařském sympoziu v St.
Účastní se výstavy Socha a kresba, kterou pořádá v Mánesu Blok tvůrčích skupin, výstavy 5 sochařů v Galerii Václava Špály (Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Daniela Vinopalová, Vlasta Prachatická, František Pacík) a výstav Sochařská bilance 2 v Olomouci a 1.
Účastní se výstav Deset sochařských vyznání, Začátky generace a 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, které se konají v Praze.
V lednu snímá posmrtnou masku Jana Palacha.
Na výstavě Socha a město v Liberci získává cenu Matyáše Brauna III. stupně za skupinu soch Otec, matka a syn (1967), Chodci, kteří se zdraví (1967) a Ing. arch. Ivo Loos a Ing. arch Jindřich Malátek (1965).
Na 2. pražském salónu v domě U Hybernů v Praze získává I. cenu Svazu českých výtvarných umělců za sochu Jan.
Účastní se výstav Trasy v Bratislavě a v Praze a výstavy Nová figurace v pražském Mánesu.
V červenci osazuje bronzový náhrobek na hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze.
Státní bezpečnost ho v srpnu odstraní a v prosinci dá rozlít.
Roku 1990 je náhrobek znovu odlit podle původního modelu a osazen.
Obesílá výstavu Tschechische Skulptur des 20. století.
Vystavuje s malířem Janem Hejdou v Muzeu jihočeských blat v Soběslavi.
Obesílá výstavu Konfrontace III. S malíři Václavem Boštíkem a Stanislavem Podhrázským a sochařem Zdeňkem Palcrem zahajuje sedmnáctiletou práci na restaurování pláště renesančního zámku v Litomyšli.
Do soukromého tisku k jeho padesátinám přispěli Jiří Kohoutek, Zdeněk Palcr a fotografiemi Ivo Loos.
Žení se s Marií Edlmanovou z Litomyšle.
Výstavu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou zahajuje Sergej Machonin, který v samizdatovém sborníku Obsah (červen 1985) publikuje esej Pokus o Olbrama Zoubka.
Vystavuje ve výstavní síni Atrium v Praze 3 a v Letohrádku v Ostrově nad Ohří.
Stává se zakládajícím členem a předsedou Nové skupiny v Praze.
Vystavuje na Opatově v Praze, v Prostějově, v Opavě, ve výstavní síni divadla Semafor v Praze a v Galerii Jaroslava Krále v Brně.
Účastní se listopadového převratu, stává se členem akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců.
Stává se členem Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska a zakládajícím členem obnovené Umělecké besedy.
Získává Národní cenu České republiky za bustu Jana Palacha.
Po 43 letech definitivně ukončuje restaurátorskou činnost.
Je zvolen předsedou Sochařského sympozia v bronzu.
Je mu udělena Státní cena - medaile za zásluhy a medaile Masarykovy univerzity v Brně.
Je mu udělena medaile Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě.
Realizuje pět soch na vodní hladině v klášterních zahradách v Litomyšli.
Účastní se soutěže na Pomník obětem komunismu (s architekty Zdeňkem Hölzelem a Janem Kerelem) a získává první cenu.
Vystavuje 110 soch na Ovocném trhu v Praze.
Realizuje sochu Hygie na děkanátu 1.
Je mu uděleno čestné občanství Města Litomyšl, získává evropskou cenu Trebbia.
Vystavuje v kostele sv. 25. února, v den úmrtí kněze Josefa Toufara, daruje kostelu sv.
Umírá 15. republikě i v zahraničí.
Od sochy …: České sochařství 2. poloviny 20. Anima & Animus (manželské páry v generaci 60. Umění zrychleného času. Novozákonní motivy v Českém umění 20. I. České výtvarné umění XX. Europäische Dialoge 1991 / 1. České malířství a sochařství 2. poloviny 20.
Jeden starší - jeden mladší. Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. Výtvarní umělci k 35. Tschechische Skulptur des 20. 2. 1. Aktuální tendence českého umění. 4. Umění mladých výtvarníků Československa 1958. II.
1 minuta čtení9. 9. 2019, 9:20V městské galerii nyní můžete vidět jedinečná díla sochaře Olbrama Zoubka.
Jeho sochy můžete nyní spatřit také před libereckou radnicí.
V Liberci dočasně přibyla další díla sochaře Olbrama Zoubka.
Sedm jeho komorních plastik a zhruba 40 reliéfů je na nové výstavě městské galerie, kde budou k vidění do 10. listopadu.
Vystavená díla představují průřez Zoubkovy dvacetileté tvorby od 70. let minulého století, uvedla kurátorka Malé výstavní síně Jitka Mrázková.
„Splácíme tím dluh autorovi, který neměl v Liberci výstavu 50 let,“ řekla Jitka Mrázková.
Před půlstoletím byl Zoubek jedním z 30 umělců, kteří se zapojili do libereckého projektu Socha a město 1969 a jejichž díla byla tehdy po celém městě.
Zoubek měl na Šaldově náměstí soubor soch Chodci, kteří se zdraví.
Za něj tehdy získal Cenu Matyáše Brauna.
Jako připomínka uvedeného projektu jsou nyní před libereckou radnicí Zoubkovy bronzové sochy nazvané Kúros, Klytaimnéstra, Jidáš, Ifigénie.
Sochy v životní velikosti zůstanou před radnicí do léta příštího roku.
Zoubkova díla nyní pomyslně obsadila i opačnou stranu náměstí, kde je městská galerie.
Zoubek patří k nejznámějším českým sochařům, zemřel před dvěma lety ve věku 91 let.
Známý je veřejnosti především jako autor posmrtné masky Jana Palacha a Pomníku obětem komunismu na Petříně.
Objevte díla jednoho z nejvýraznějších sochařů naší doby, Olbrama Zoubka.
Jeho sochy jsou nezaměnitelnné a poznáte je na první pohled - obvykle se jedná o dlouhé, hubené postavy se zlatou polychromií.
Oblíbeným materiálem byl pro Zoubka bronz, olovo a cement.
Jeho postavy, inspirované především antickými sochařskými typy „kúrem“ a „koré“ v sobě nesou určitou náladu, gesto nebo pohyb.
Olbram Zoubek (1926-2017) je známý především jako autor posmrtné masky Jana Palacha a Pomníku obětem komunismu na pražském Petříně.
Jeho díla jsou zastoupena v řadě galerií a muzeí, například v Galerii hl.
Pomník kroměřížským obětem holocaustu je zároveň připomínkou jedné ze tří kroměřížských synagog, postavené začátkem 20. století.
Známým vídeňským architektem J. Gartnerem.
Tu vyhodili do vzduchu nacisté roku 1942.
Sochu pro Josefa Toufara najdete v kostele sv. Víta v Zahrádce u Ledče nad Sázavou, kde byla odhalena v den výročí knězova umučení komunistickou státní bezpečností.
Pomník Milady Horákové na Smíchově tvoří bronzová socha se skloněnou hlavou v mírně nadživotní velikosti, která je otočena zády do ulice.
Nedaleko ní na další desce leží zlatá růže a oprátka.
Dominantou Hlučínské pahorkatiny, dobře viditelnou z řady míst, je červenomodrobílý televizní vysílač v Ostravě-Hošťálkovicích.
Rozsáhlé sklepení státního zámku Litomyšl, památky zapsané na Seznamu UNESCO, je exklusivním prostorem s neopakovatelnou atmosférou, nabízející relaxaci a odpoutání myšlenek od všedních starostí.
Svědectví o svobodě č.22 - Olbram Zoubek
Náhrobek Jana Palacha na Olšanských hřbitovech tvoří bronzová deska s reliéfem lidské postavy. Autorem náhrobku je sochař Olbram Zoubek.
Prvotní náhrobek byl vytvořen 1. července 1970, zásahem StB v listopadu 1970 došlo k jeho odstranění a zničení.
V pražské Stromovce si mohou děti pohrát na zrekonstruovaném dětském hřišti s herními prvky ze 60. let, jejímiž autory je umělecká dvojice Eva Kmentová a Olbram Zoubek.
Pomník od sochaře Olbrama Zoubka a architektů Zdeňka Hölzla a Jana Kerela tvoří zužující se schodiště.
Zlaté odlesky zvýrazňující do očí bijící tragtičnost člověka v jeho bytí představují v díle tohoto českého sochaře prvek, který je neoddělitelně spjat s jeho protáhlými figurami řeckých múz, vznášejících se torz či biblických postav.
Patetické pnutí lidské psýché je ztělesněno zejména v expresivně pojatých tvářích, ale také v gestech natažených či zdvižených rukou symbolizujících odevzdání, úžas, radost či zvídavost.
Tělesná hmota, redukovaná na základní články s akcentem na vertikalitu, je dramaticky modelována za pomoci cínu, olova, cementu a zlata.
Olbram Zoubek patřil k silné generaci, jež nastoupila po druhé světové válce, a jeho díla jsou dodnes vysoce ceněna českou uměnímilovnou společností.
Kultivace veřejného prostoru celé České republiky a rozvoj české architektonické plastiky patří k dalším zásluhám tohoto sochaře.
Po absolvování krátké kamenosochařské praxe u sochaře Otakara Velínského studoval v letech 1945-1952 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Wagnera, kde se mimo jiné od roku 1951 věnoval i restaurátorské praxi.
Během studia potkal svou budoucí manželku Evu Kmentovou, která se též stala významnou českou sochařkou.
S tou v roce 1958 vstoupil do tvůrčí skupiny Trasa a výstav skupiny se účastnil až do roku 1969.
V roce 1968 sejmul posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil jeho náhrobek na Olšanských hřbitovech (1970), což vedlo k nesouladu s tehdejší komunistickou ideologií.
Přestože se v letech 1974-1991 věnoval restaurování sgrafit na zámku v Litomyšli, v osmdesátých letech 20. století působil i na neoficiální české výtvarné scéně a undergroundových akcích.
Kromě své oficiální i neoficiální výtvarné činnosti působil v letech 1976-1982 jako profesor sochařství a externista pro obor architektury na Akademii výtvarných umění v Praze.
Jeho dílo došlo velkého uznání ještě za umělcova života; v roce 1990 dostal Národní cenu České republiky, v roce 1996 byl oceněn medailí Za zásluhy.
Narozen roku 1926.
Olbram Zoubek se narodil 21. dubna 1926 v Praze.
Než v roce 1945 odmaturoval, zažil totální nasazení i boje na pražských barikádách.
Po studiích na pražské umělecko-průmyslové škole se stal úspěšným sochařem.
Tak jako mnozí prožíval s velkými nadějemi obrodný proces roku 1968, pak ale přišla okupace a rezignace na reformní ideály.
Do pochmurné atmosféry přišel v lednu roku 1969 čin Jana Palacha.
Olbram Zoubek se rozhodl Janu Palachovi prokázat poslední službu a sejmout mu posmrtnou masku.
Jeden odlitek pak vezl na Václavské náměstí studentům držícím za Jana triznu.
Po Palachově smrti se ve veřejných sbírkách vybralo 1 600 000 korun na jeho pomník.
Postupující normalizace však jasně ukázala, že žádný pomník povolen nebude.
Olbram Zoubek přesto navrhl alespoň bronzovou náhrobní desku s Janovým reliéfem - 60 tisíc korun za její odlití musel ale zaplatit už z vlastní kapsy, vybrané peníze se totiž mezitím „ztratily“.
Dne 1. června 1970 desku na Palachův hrob na Olšanských hřbitovech v Praze tajně položili, ale záhy nato přišlo oznámení, že musí náhrobek ještě téhož dne odstranit.
Odklad povolen nebyl.
Nepomohla ani intervence u prezidenta Ludvíka Svobody, a tak deska z hrobu zmizela.
Náhrobek v noci rozřezali na kusy a roztavili v pecích.
Nakonec muselo z Olšan zmizet i Palachovo tělo - jeho hrob stále přitahoval pozornost, která nebyla normalizační vládní garnituře po chuti.
Po sametové revoluci se na Olšanské hřbitovy vrátilo tělo Jana Palacha i původní Zoubkova plastika, vedle toho sochař nově vytvořil pamětní desku na budově filozofické fakulty.