Časosběrný portrét René a Báry Basikové: festivalová trojrozměrnost současného dokumentu

Karlovy Vary - Na filmovém festivalu v Karlových Varech byl v soutěži velkých hraných dokumentů představen časosběrný snímek René režisérky Heleny Třeštíkové. Hlavní postavou filmu je nenapravitelný kriminálník a také osobitý spisovatel René Plášil. Dvě desetiletí zaznamenávala Třeštíková jeho smutný osud mezi vězením a krátkými pobyty na svobodě. „Ze začátku bylo natáčení plánováno jenom na tři roky, z čehož vznikl jeden ukončený film, který vysílala Česká televize v roce 1993. Film končil pointou, že můj hrdina René vykradl přímo mě,“ vzpomíná Helena Třeštíková. Po čase pokračovala se sledování životního příběhu Reného, aniž by věděla, jak dlouho bude natáčení pokračovat. Po prvních minutách filmu diváka upoutá, že René je velmi sečtělý a inteligentní člověk. Přesto žije na okraji společnosti. „Zajímavá je právě tato rozpolcenost mezi zájmem o vysokou literaturu, umění a zároveň asocialitou, která je v něm zakořeněná a vždy znovu a znovu se objeví. Není to banální postava, je to člověk s tajemstvím,“ upozorňuje režisérka dokumentu. I díky přičinění Třeštíkové napsal René literární texty, které už vyšly. Vydal dvě knihy a teď se připravuje další kniha v nakladatelství Lidové noviny. Také se ale opakovaně vracel do kriminálu.

Dokumentaristka Helena Třeštíková má rozpracovány další dva podobné dokumenty. „Po Marcele a Reném to bude příběh o narkomance Katce a jejich dalších osudech. Na střihačském stole mám i příběh muže, kterého jsem kdysi začala natáčet jako první svůj film v profesionální produkci. Šlo tehdy o to, jak se žena mění v matku. Narodil se chlapec Honza, kterému je dnes už 34 let. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava slaví letos pětadvacet let a po roční pauze se vrací zpět do jihlavských kinosálů. „V minulém roce jsme toužili potkat se osobně v Ji.hlavě, ale nakonec to nebylo možné. Letos věříme, že to půjde. A jsem přesvědčený, že tento jubilejní ročník bude i kvůli té roční pauze nezapomenutelným zážitkem, plným přátelských setkání i překvapivých filmových zážitků,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka.

„Letošní vizuální koncepce se nese v duchu snění, protože bychom všichni po uplynulém náročném období potřebovali klid a odpočinek. A tak přistupujeme i k letošní Ji.hlavě: chceme návštěvníkům festivalu, Inspiračního fóra i programu Ji.hlava dětem vytvořit malý wellness pro duši i mysl. Co nabídne letošní Ji.hlava konkrétně? Skoro tři sta filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích. A těch sekcí je letos méně. „Ji.hlava během pětadvaceti let potvrdila, že patří mezi významné evropské dokumentární festivaly. Je charakteristická objevným programem a inovativním přístupem. Diváci se mohou letos těšit nejen na dokumentární novinky, ale i na výjimečné filmové retrospektivy.

„Pětadvacátá Ji.hlava pozve například na přehlídku filmové tvorby americké myslitelky, oceňované spisovatelky a aktivistky za lidská práva Susan Sontagové. „Tvrdila, že filmování je tvůrčí výsada. Ona ji využila nadmíru důstojně. Jako režisérka natočila dva dokumentární a tři hrané filmy, které jsou rozšířením jejích úvah o filmu, společnosti, partnerských vztazích a politice. Kromě toho v nich nalezneme specifický styl významné intelektuálky a umělkyně dvacátého století,“ říká dramaturg sekce David Čeněk. Nesoutěžní sekce Konference Fascinace, která tradičně přibližuje vybranou národní kinematografii, je letos věnována Rumunsku.

Jedinečná retrospektiva čtyřiadvaceti snímků vzniklých v undergroundových podmínkách totalitního Rumunska v letech 1968 až 1989 představí řadu kinematografických objevů, například poetický snímek Mircei Sauçana z industriálního prostředí Pozor! (1969). Film bude promítán za hranicemi Rumunska vůbec poprvé. „Rumunská experimentální scéna měla od šedesátých let minulého století několik center. V Aradu byl založen umělecký kolektiv Kino Ikon, v Temešváru začala působit umělecká skupina Sigma, dalším centrem pak byla Bukurešť, kde se objevilo několik nekonvenčních filmařských osobností. Soutěžní sekce Opus Bonum, která nabídne patnáct snímků, reprezentuje podle Marka Hovorky „různorodé postupy a tendence, které najdeme v současném světovém dokumentárním filmu“.

Ve výběru tak diváci uvidí například filmovou esej německé režisérky Liny Zacherové (oceněné na předloňské Ji.hlavě za debut Fonja) s názvem Betula Pendula - o tom, nakolik formuje osobnost člověka skutečnost, že je nevidomý. Režisér Sebastian Mihăilescu nabídne pod názvem Pro mě jsi Ceaușescu kolektivní portrét současné rumunské mládeže; sleduje její hodnotové priority i vztah k dějinám vlastní země. Intimní snímek Bez touhy skrývat se čínského režiséra Rikun Zhua pak zachycuje životy mladých lidí v Číně se všemi jejich romantickými problémy, nenaplněnými sny a existenciálními krizemi, propisujícími se do každodenních rozhovorů s režisérem.

Krizi středního věku, ale i obecnější reflexe proměn a podob maskulinity v jednadvacátém století reflektuje skrze portrét filmového kritika Kamila Fily snímek Síla režiséra Martina Marečka. „Kamil mě přizval ke své fyzické proměně, kterou v oněch pěti letech plánoval. Velmi brzy mi ale bylo jasné, že jsem svědkem něčeho mnohem komplikovanějšího, intimnějšího a univerzálnějšího. “

„V sekci Česká radost, která se zaměřuje na nový český dokument, představí patnáct filmů. Premiérován bude například snímek Očitý svědek režiséra a dramatika Jiřího Havelky, který zachycuje tragickou událost z června 1945; tehdy bylo u Přerova v rámci poválečných brutalit zabito 265 karpatských Němců, Maďarů a Slováků, většinou žen a dětí. „Přerovský masakr je výjimečný nebývale objemným vyšetřovacím spisem,“ říká Havelka, „Obludnost té popravy totiž nedovolila ji ututlat, a tak došlo k několikanásobnému vyšetřování civilním soudem i vojenskou prokuraturou. Postup vyšetřování navíc dokonale demonstruje zdejší erozi právního státu v letech 1945 až 1948.“ Režisér dodává, že natáčení jednotlivých výpovědí pro něj představovalo dost trýznivý zážitek. Česká soutěž uvede dále v české premiéře snímek Bratrství od absolventa pražské FAMU Franceska Montagnera; ten za film získal letošního Zlatého leoparda na mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu.

festivalní vizuální kronika dokumentaristiky

Dokument o Bosenské rodině hledající světlo mimo kruhy vězení líčí osudy tří bratrů-pastýřů v sekci Bratrství. Snímek sleduje jejich dospívání a péči o stádo. „Chtěl jsem být co nejblíž realitě. Zároveň jsem do filmu chtěl dostat něco poetického,“ říká režisér.

Další filmy zahrnují Očistu, kterou sledovala Zuzana Piussi, a film Jak jsem se stala partyzánkou Vera Lackové, který mapuje odkaz pradědečka romského odboje. „Je to moje osobní téma,“ dodává Lacková. Dále se mohou diváci těšit na snímek Let viny Terezy Tary a film Přípravy k filmu T. Milana Klepika, který se zabývá koncem světa podle Petra Krále.

V sekci Svědectví nabídne ruský snímek Gorbačov. Ráj představí portrét posledního vůdce SSSR; krédují se verze dvou autorů - Manskij a Gorbačov. „Pro mě je to člověk, který mi daroval nejšťastnější léta života,“ říká režisér.

Současně s Ji.hlavou probíhá i Kino festival Karlovy Vary, kde se představil časosběrný dokument Báry Basikové, režírovaný Helénou Třeštíkovou. „Z filmu jsem nenechala vystřihnout vůbec nic. Nakonec ze života to taky vystřihnout nejde,“ říká Basiková. Dokument zachycuje 50 let života populární zpěvačky, včetně rozvodu, narození potomka a jejího boje s depresemi.

Basiková ve svém úvodním slově vyjádřila vděk režisérce i týmu a dodala, že mít o sobě takový film „není pro každého“. Na festival přijela se synem Theodorem. „Mít o sobě takový film, to nemá každý, nesmírně si toho vážím,“ dodala.

Třeštíková zdůraznila, že jde o film o pracující ženě a o tom, jak moc je důležité se stále snažit a nikdy se nevzdávat. Dokument tvoří 20 let osobních archivních záběrů a ukazuje i další významné momenty Basikové, jako jsou kariéra na scéně i mnoholetý boj se soukromými výzvami.

tags: #patronkami #festivalu #jsou #letos #dokumentaristka