Bazilika svatého Jiří vznikla jako druhý kostel na Pražském hradě. Z původní stavby založené kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. se zachovaly jen základy. Dnešní románská podoba kostela s hlavní apsidou a dvěma věžemi pochází z přestavby po ničivém požáru v roce 1142.
V první polovině 13. století přibyla kaple svaté Ludmily a vstupní portikus na západní straně. Období raného baroka připojilo dnešní výrazné průčelí, také celý klášter byl přestavěn. Začátkem 18. století připojil architekt F. M. Kaňka ke kostelu barokní kapli sv. Jana Nepomuckého.
Po devastujícím pobytu vojska v klášteře na konci 18. století byl kostel v letech 1887 - 1908 obnoven podle návrhu F. Macha, který se pokusil vrátit mu románskou podobu. Interiér baziliky je románský, strohý a monumentální.
Historie a stavební proměny
První památky ukazují na založení kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. Z původní stavby se zachovaly hlavně základy, z čehož vyplývá, že bazilika už od počátku sloužila jako významný duchovní i reprezentativní prostor.
Po ničivém požáru v roce 1142 nastala zásadní přestavba, která dala stavbě dnes rozpoznatelnou románskou podobu s hlavní apsidou a dvěma věžemi. Tento základ se stal nositelem další výstavby a úprav.
Další fáze a doplňky
V první polovině 13. století byla přistavena kaple svaté Ludmily a na západní straně vznikl vstupní portikus, čímž se posílila ceremonialnost a užití chrámu. Období raného baroka pak přineslo výrazné průčelí a zásadní rekonstrukci klášterního komplexu, který se stal součástí barokní architektury Hradčan.
Na počátku 18. století doplnil kostel barokní kapli svatého Jana Nepomuckého architekt F. M. Kaňka, čímž vznikl soubor, který kombinuje románský jádro s barokní výzdobou a architekturou.
Obnova a současný charakter interiéru
Po devastujícím pobytu vojska v klášteře na konci 18. století následovala oprava a obnova v letech 1887 až 1908 podle návrhu F. Macha. Tato snaha se soustředila na restauraci románské podoby, která měla posílit historickou kontinuitu a monumentálnost interiéru.
Interiéry baziliky se vyznačují strohostí a monumentálním pojetím typickým pro románský sloh, kde se kladou důrazy na masivní kamenné struktury, působivé klenby a redukovanou, ale působivou výzdobu, která nechává vyniknout architekturu a prostorovou hru.
Současný význam a architektonické prvky
- Románská podstata s hlavní apsidou a věžemi, která odráží původní záměr kostela jako klíčového sakrálního prostoru.
- Kaple svaté Ludmily a portikus na západní straně, které rozšiřují ceremoniální a funkční využití chrámového komplexu.
- Barokní zásahy z 18. století, které doplňují a zároveň kontrastují s románským jádrem.
- Obnova na počátku 20. století, která se snaží navrátit bazilice původní charakter a monumentálnost.
Bazilika svatého Jiří tak představuje unikátní svědectví historických vrstev, kde se prolínají románské kořeny s barokními úpravami, a její interiér zůstává výrazně strohý a zároveň majestátní, což podtrhuje význam místa na Pražském hradě.
