KRÁTCE po tom, co Ježíš uzdravil dva slepé žebráky, přišel k malé vesnici blízko Jeruzaléma. Dvěma ze svých učedníků řekl: ‚Jděte do vesnice a tam najdete oslátko. Když učedníci oslátko přivedli, Ježíš se na něj posadil a vydal se na cestu do nedalekého Jeruzaléma. Když se přiblížil k městu, vyšel mu naproti velký zástup lidí. Někteří si svlékli plášť a položili ho na cestu.‘
V dávné době bylo v Izraeli zvykem, že nový král přijížděl do Jeruzaléma na oslátku, aby se ukázal lidu. Právě to udělal Ježíš. A tito lidé svým jednáním dali najevo, že chtějí, aby Ježíš byl jejich králem. Ale někteří lidé ho za krále nechtěli. U chrámu Ježíš začal uzdravovat lidi, kteří byli slepí a chromí. Když to viděly malé děti, hlasitě Ježíše chválily. ‚Ano, slyším,‘ odpověděl jim Ježíš.
Chrám v Bibli: význam a proměna po staletí
Určitě bychom chtěli jednat stejně jako tyto děti, viď? Některým lidem se možná nebude líbit, že mluvíme o Božím království. Když byl Ježíš na zemi, ještě nebyl ten správný čas na to, aby začal vládnout jako král. Kdy ten čas přijde? Ježíšovi učedníci to chtěli vědět. V dnešním pořadu se budeme věnovat tématu „chrám v Bibli“. Pokud slovo chrám chápeme všeobecně, pak je místem určeným pro přebývání boha nebo bohů mezi lidmi. Je to místo, kde se konají bohoslužby. V židovském či křesťanském pojetí je chrám znamením Boží přítomnosti. My se nyní zaměříme na to, jak se význam chrámu měnil během dějin.
V době praotců neexistoval chrám, ale Bible se zmiňuje o různých místech, kde bylo vzýváno Hospodinovo jméno. Později vznikla schrána úmluvy jako posvátné místo Boží přítomnosti. Podrobný, částečně zidealizovaný popis najdeme ve dvacáté šesté a dvacáté sedmé kapitole Druhé knihy Mojžíšovy. Popis je tak podrobný, že by podle něj snad i šla vytvořit kopie této schránky. Předpokládá se, že schrána úmluvy nebyla tak velkolepá, ale že je její popis ovlivněn budoucí nádherou Šalamounova chrámu. V této schráně byly uloženy desky desatera. Schrána putovala s Izraelem pouští. Po usazení v zaslíbené zemi se s Boží schránou setkáváme v Gilgalu, pak v Sichemu a v Silo. Schrána úmluvy se výrazně liší od pohanských svatyň kanaanců či babylóňanů. Král David přenáší schránu úmluvy do Jeruzaléma, kde pro ni chtěl postavit chrám. Přítomností schrány se z Jeruzaléma stává nejen politické, ale i náboženské centrum království.
David a Šalamoun: chrám jako symbol Boží přítomnosti
Davidův plán postavit Hospodinu chrám Bůh odmítá, ale Davidovi zaslibuje, že vystaví Davidův dům. Což znamená, že rozmnoží Davidovo potomstvo. Později z jeho rodu vyjde i Mesiáš. Prorok Nátan Davidovi tlumočil: „Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království.“ Davidův plán se uskutečňuje až za vlády jeho syna Šalamouna. Král David koupil pozemek na hoře Mórija. Jedná se pravděpodobně o tutéž horu, na které mělo mimo jiné dojít o Izákově oběti. David také připravil část materiálu a finance, ale stavby se ujal až jeho nástupce Šalamoun.
V té době už je víra v Hospodina natolik silná a vyhraněná, že si může dovolit obohatit se o prvky kananejské civilizace. Ve středu nově vybudovaného chrámu je schrána úmluvy, která je pojítkem mezi starou a novou tradicí. Bůh celou akci „schvaluje“. Jeho velebnost, zahalená oblakem, se objevuje v novém chrámě. „Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva.“ (1 Král 8,10-11)
Neznamená to však, že by se Boží přítomnost omezila jen na několik chrámových zdí. Po postavení chrámu se většina bohoslužeb koná v něm. Zaniká tak významnost jiných tradičních svatyní a poutě i bohoslužby se centralizují do chrámu v Jeruzalémě. Chrám se stává oblíbeným místem poutníků, místem setkání mezi člověkem a Bohem, protože je odvozen od nebeského Božího příbytku. Některé žalmy vznikly jako poutní písně při poutích do Jeruzalémského chrámu. Například 122. žalm: „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu!“
Historie chrámu: reformy, vzestup i pád
Jeruzalémský chrám má podobně pohnutou minulost jako celý izraelský národ. Chizkijášovy náboženské reformy zvětšují význam jeruzalémského chrámu. V době babylónského vyhnanství je ale pobořen i chrám. Pro vyhnance to byla krutá rána. Po svém návratu se začíná s jeho obnovou. Obnovený chrám se nazývá Zorobábelův a s jeho stavbou se začalo kolem roku 520 před Kristem. K tomuto dílu povzbuzovali proroci Ageus a Zachariáš, kteří prorokovali novou vznešenost jeruzalémského chrámu. Chrám byl ústředním místem judaismu, viditelným znamením přítomnosti neviditelného Boha. Byl menší a také méně honosný než chrám Šalamounův. V Bibli není jeho vzhled a vybavení příliš podrobně popsáno.
Víme, že svatyně svatých, ve které za doby Šalamouna bývala schrána úmluvy, byla nyní prázdná a od svatyně ji oddělovala opona, kterou později uloupil Antiochus IV. Oltář již nebyl z bronzu, ale z neotesaných kamenů. Znovu do tohoto chrámu putovali poutníci z celého tehdejšího židovského světa. Za vlády Antiocha IV. Epifana byl chrám v roce 168 před Kristem znesvěcen, což vyvolalo velké povstání, o kterém se dočteme v knihách Makabejských. Cílem tohoto povstání bylo vymýtit pohanskou modloslužbu, která byla v chrámu zavedena, a navrátit jej tradiční židovské bohoslužbě. Za sto let byl opět znesvěcen Pompejovými vojáky roku 63 před Kristem. Další velká rekonstrukce a rozšíření chrámu nastaly až za vlády Heroda Velikého kolem roku 18 před Kristem.
Herodes rozšířil chrám o zeď a násep. Zbytek této zdi je známá „zeď nářků“. I tento chrám však byl zničen v roce 70 našeho letopočtu za císaře Tita a už se ho nikdy nepodařilo obnovit. Od konce období proroků se začíná prosazovat nová tendence úcty ke chrámu. Zvláště po zkušenosti babylónského exilu si židé stále více uvědomovali, že Bůh je všude, že je možné ho slavit a chválit kdekoliv. Proroci nevyžadují okázalé bohoslužby, ale upřímnost a pokoru srdce, s jakou jsou pronášeny přímluvy k Bohu.
Ježíš a chrám: od bohoslužby k prorockým činům
Bohoslužby v jeruzalémském chrámu se soustřeďovaly kolem zápalných obětí přinášených z celého Izraele. Dělily se na ranní a večerní. Kněží se pravidelně střídali ve službě. Jedno z charakteristických míst popisu ranní oběti ukazuje, jak složité bylo fungování chrámu. Když Ježíš přišel do Jeruzaléma, jeho vztah k chrámu byl ambivalentní: na jednu stranu ho vnímal jako domov Boží přítomnosti, na druhou kritizoval formalismus a komerční zástupce, kteří chrám zneužívali. V některých evangeliích Ježíš popisuje chrám jako domov modlitby pro všechny národy, a zároveň jej jako „lupiči doupě“ prohlásí během očištění chrámu. Sled prorockých skutků-kromě očisty chrámu-vystavěl Ježíš autoritu, kterou nakonec vyžádali velekněží a zákoníci.
Rané křesťanství chápalo význam chrámu v duchovní rovině. Křesťané tvoří nový chrám, úzce spojený s tělem Kristovým. Apoštol Pavel v listu Korinťanům píše: „Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus… Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy“ (1 Kor 3,10-11.17). Každý křesťan je jako úd Kristova těla chrámem Božím a jeho tělo je chrámem Ducha svatého. V knize Zjevení apoštola Jana najdeme několik obrazů chrámu. Nebeský chrám je líčen jako sídlo Boží velebnosti, kde andělé stojí před Božím trůnem a oslavují ho ve dne i v noci.(Zj 11,19) Bouření živlů má symbolizovat nepřibližitelnost a svatost Boží. Každý z nás má být chrámem Ducha svatého, společně máme tvořit Boží chrám. Pravidelná bohoslužba v kostelech nám k tomu má pomáhat.
Ježíšův vjezd do Jeruzaléma a proroctví Zachariáše
Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed a řekl jim: „Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte. A kdyby se vás někdo ptal, co to na vás dělá, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“ Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko. Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu. Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu. Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali: „Ať žije král! Sláva! Jde v Božím jménu! Ať žije Davidovo království!“
Po vstupu do Jeruzaléma Ježíš vešel do chrámu a v něm pozorně prohlédl. Všechny tyto okamžiky ukazují nejen na jeho královský nárok, ale i na to, že jeho království není z tohoto světa. Evangelia také uvádějí, že Ježíš prorokoval zkázu jeruzalémského chrámu a že byl veleradou obviněn zrestu; Rané křesťanství interpretovalo jeho čin jako naplnění proroctví a ukázku toho, že Boží království se dotýká jak Boží přítomnosti, tak lidských srdcí.
Slova o budoucnosti a bdělosti
V Markově, Matoušově a Lukášově vyprávění se Ježíšovi účastníci během pašijového týdne setkávají s prorockými znameními. Učedníci a učitelé zákona spolu se zástupy slyší o tom, jak Ježíš vykládá a uzdravuje, a jak jeho slova vyvolávají odpor vůči nepoctivým praktikám chrámu. Ježíš např. vyhlašuje, že chrám je určen pro modlitbu všech národů a že farizeové a velekněží z něj učinili lupičské doupě. V jeho vyučování zaznívá i výzva k víře a odpuštění; Zůstává však věrný svému poslání, i když touha po pozemském vládnutí narůstá.
V závěru evangelií mluví Ježíš o konci věků a o bdělosti: „Dnes nikdo, ani andělé, ani já, neznáme den a hodinu, kdy se to má stát; jen můj Otec to ví přesně. A protože to ani vy nemůžete vědět, buďte bdělí. Čekejte na mne. Můj příchod bude jako návrat muže, který odcestoval do ciziny.“
Postní cesta - Květná neděle - Vjezd do Jeruzaléma
Po ukřižování a vzkříšení se křesťanství stalou novým chrámem, a tak se význam chrámu přesunul z místa na srdce věřícího. „Kníže života“ a „Beránek Boží“ ukazují, že Bůh naplňuje své záměry skrze oběť, ne skrze viditelnou politickou moc. Tato nová toleranční etika chrámu se odráží ve všech jeho prorockých činech a v tom, jak se víra stává každodenní modlitbou a vzájemnou službou.
Chrám, ať už doslovný Jeruzalémský, či symbolický v srdci každého věřícího, zůstává místem setkání s Bohem a výzvou k opravdovosti a pokání. Věříme, že Ježíš vstupuje do Jeruzaléma nejen jako král, ale i jako ten, kdo otvírá cestu Bohu pro všechny národy a srdce lidí.
tags: #prichod #jezis #do #jeruzalema #chram