Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory: Olivová hora je na východním okraji Jeruzaléma. Popisovaná cesta je „královskou cestou“ už ve Starém zákoně. Naleznete přivázané oslátko: Není zde řečeno, jak Ježíš věděl, že ve vesnici před nimi najdou učedníky oslátko (zda to prorocky předpověděl, nebo byla výpůjčka předem dohodnuta). Ve čtenáři to však vzbuzuje pocit, že se věci naplňují tak, jak mají, podle předem daného záměru. Oslátko přivedli k Ježíšovi a on se na ně posadil: Osel nebyl zvířetem pro krále ani do boje, používal se k práci nebo mohl svézt unaveného poutníka. Zacharjášovo proroctví mluví o králi (mesiáši), který je ponížený a boje neschopný.
Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí: Císař nebo vítězní vojevůdci přijížděli do Říma na koních v triumfálním průvodu, který jim provolával slávu. Podobné slavnostní průvody s obdobným průběhem si však pořádali i jiní vojevůdci a menší vládci. Dá se předpokládat, že takto se vší parádou vjížděl před svátky do Jeruzaléma Pontius Pilát, obklopený svými vojenskými jednotkami, i Herodes Antipas, vládce Galileje. Místní obyvatelstvo je muselo povinně vítat. Ježíšův příjezd na oslu s královskými poctami je čitelnou parodií těchto okázalých demonstrations moci a lidé se k tomuto „happeningu“ ochotně přidávají.
Příběh je silný tím, že je to parodie, ale zároveň není: Tady přijíždí ten pravý král! Ti, kdo šli před ním a za ním volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ Požehnaný, který přichází ve jménu Páně… byla zároveň písnička, kterou už prvokřesťanské sbory vyjadřovaly svou důvěru a naději v Ježíšovu blízkost při večeři Páně. Marek tedy text dobře známý z liturgie zařadil do vyprávění, které otevírá pašijní týden.
Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu: U Mt a Lk následuje hned po vjezdu do Jeruzaléma příběh o vyčištění chrámu. Poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie: Tato Betanie ležela na východním svahu Olivové hory, asi 3 km od Jeruzaléma. V době svátků, kdy byl Jeruzalém přeplněn poutníky, nebylo zřejmě ničím neobvyklým přenocovat v okolních vesnicích. V Ježíšově případě však jde i o „bezpečnostní pojistku“.
Během dne se bude pohybovat v chrámu, všem na očích, jeho protivníci se ho proto nebudou moci zmocnit, aby nevyvolali rozruch. Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne: Vyprávění o prokletí fíkovníku a jeho uschnutí je po vjezdu do Jeruzaléma dalším prorockým znamením, stejně jako příběh o očištění chrámu (který je mezi dvě části vyprávění o fíkovníku vložen).
V první části (v. 12-14) se fíkovník stává podobenstvím, které komentuje poměry v Jeruzalémě, potažmo přímo v chrámu. Ježíš tu vystupuje jako Soudce, při jehož příchodu bude suchý strom vyťat. Kněží v chrámu a ve velekněžském paláci nenesou ovoce. „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ Ježíš jim řekl: „Mějte víru v Boha.“ - druhého dne se uschlý fíkovník (v. 20-26) stává demonstrací toho, co dokáže víra - třeba i pohnout nepohnutelným. S takovou vírou je možné očekávat vyslyšení modliteb.
Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří: Vyčištění chrámu je dalším prorockým činem. Prodavači nabízeli holuby a jiná obětní zvířata s patřičnou přirážkou poutníkům, aby nemuseli hnát zvířata k oběti z velké dálky. Chrámovou daň, kterou musel platit každý žid, bylo možné v Ježíšově době platit jen týrskou měnou, proto byli na místě směnárníci. Nedá se předpokládat, že by Ježíš „vyčistil“ celé chrámové nádvoří, které bylo obrovské (na jednotlivá nádvoří se vešlo několik tisíc lidí).
Stejně jako při vjezdu do Jeruzaléma Ježíš zřetelně vyjádřil svůj královský nárok (ale způsobem natolik specifickým, že proti němu nebylo možné zasáhnout), tak i v chrámu zřejmě nezpřevracel všechny stoly, ale dal jasně (i skutkem) najevo, co si o těchto „komerčních aktivitách“ myslí.
Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší a řekli mu: „Jakou mocí to činíš?“ Přicházejí-li velekněží, zákoníci a starší (tedy laičtí členové synedria), vypadá to téměř jako oficiální delegace. Jejich otázka je logická a dalo by se říci, že i oprávněná. Ježíš jedná suverénně, vystupuje s autoritou přinejmenším prorockou - ale zatím o sobě nic neprohlásil. Na jejich otázku Ježíš odpovídá protiotázkou o Janu Křtiteli, která však už je zčásti odpovědí. Kdyby velekněží uznali, že Jan byl prorok, vystavili by se tím automaticky otázce, proč mu neuvěřili a neuposlechli jeho výzvu k pokání. Veřejné mínění však Jana Křtitele jednoznačně považuje za proroka, od představitelů židovstva by tedy nebylo moudré to zpochybnit. Raději tedy řeknou, že nevědí.
Od vjezdu do Jeruzaléma přes vyčištění chrámu až po spor o Ježíšovu pravomoc je Ježíšovo vystupování sledem stupňujících se prorockých činů, které také dávají pochopit, proč je velekněžím a zákoníkům čím dál víc trnem v oku a proč se „smyčka“ kolem Ježíše začíná stahovat. Pro mladší děti je však v celé kapitole příliš mnoho motivů.
Pokorný, Petr: Evangelium podle Marka. Mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. Linden, Nico ter: Povídá se… podle Marka a podle Matouše. Linden, Nico ter: Král na oslu.
Můžete začít oslem (na obrázku, flanelografu, figurka, plastové zvířátko). Povídejte si s dětmi o tom, jaké je to zvíře, k čemu slouží. A jestli je to i zvíře pro krále… Ne, králové přece jezdí na koni. Jeden prorok, jmenoval se Zacharjáš, ale už kdysi dávno říkal, že Bůh pošle krále, který přijede na oslu. Protože tento král nebude vést válku, nebude brát zajatce a dělat z nich otroky.
Ježíš chodil po celé zemi, ale teď bylo před velikonočními svátky a on se blížil k Jeruzalému. To bylo hlavní město, kde byl židovský chrám a na svátky tam přicházela spousta lidí z celé země. Přijížděli tam ale vždycky i ti, kdo tam vládli, protože tu zemi měli svěřenou od císaře. Přijížděli na koních, v průvodu, s hudbou a se spoustou vojáků. Ježíš s učedníky už byl blízko jedné brány do města, když řekl dvěma svým učedníkům: „Jděte do vedlejší vesnice, tam najdete oslátko. Učedníci našli oslátko, přesně jak jim to Ježíš řekl. Přivedli ho, dali na ně pláště a Ježíš se na ně posadil. A někteří lidé, co tam byli, si vzpomněli, co říkal prorok Zacharjáš. Že na oslíkovi přijede král poslaný od Boha. A tak se radovali, že Ježíš je ten opravdový král, který nebude bojovat, ale přichází lidi vysvobodit. Měli radost a volali: „Hosana!“ To znamená Sláva! Ježíš vjel na oslu do Jeruzaléma jako král.
Ale všichni ho nevítali. V chrámu byli velekněží a zákoníci, kteří si mysleli, že oni sami nejlépe vědí, jaký Bůh je a co dělá. A Ježíš se jim vůbec nelíbil, mysleli si, že si vymýšlí. A taky se jim vůbec nelíbilo, když jim Ježíš říkal, co dělají špatně a že Pána Boha neposlouchají. A tak se rozhodli, že ho zabijí, jen co k tomu najdou vhodnou příležitost.
Ve dne si na něj netroufli, protože všude bylo plno lidí. Nebo můžete příběh nejdřív vyprávět a pak s dětmi vyrobit oslíka z ruličky. Pomůcky: Potřeby na kreslení nebo obrázky a lepidlo; materiál k tvoření: ruličky, provázky, šablona oslíka, lepidlo. Vyprávět příběh můžete také podle knížky Král na oslu Nico ter Lindena. Ježíš vjel do Jeruzaléma jako král poslaný od Boha. Mesiáš, Pomazaný - tak tomu králi proroci říkali. A věřili, že přijde rovnou do jeruzalémského chrámu. Také Ježíš hned zamířil do chrámu. Ale to, co tam viděl, mu velkou radost neudělalo.
Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma [Květná neděle]
Ráno se vrátili do města a šli do chrámu. V chrámu sloužili kněží a velekněží. Měli poslouchat Pána Boha a konat svou službu tak, aby všichni lidé, kteří sem přijdou, se mohli modlit, přinášet oběti, slyšet, že jim Pán Bůh odpouští. Jenže chrám vypadal spíš jako nějaký velký obchodňák. Směnárníci tu vyměňovali peníze, protože do chrámové pokladnice se nesměly dávat ty římské. A taky se tu prodávala zvířata k oběti, aby je s sebou poutníci zdaleka nemuseli celou cestu hnát. Všude byl hluk, zmatek, obchodníci překřikovali jeden druhého. Vůbec to nevypadalo jako v kostele. Ježíš se rozzlobil. A řekl: „V bibli se píše, že Bůh řekl: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy.“
Velekněžími a zákoníky se to samozřejmě vůbec nelíbilo, a tak začali přemýšlet, jak by mohli Ježíše zlikvidovat. Netroufli si ale na něj ve dne, protože to by se lidé kolem vzbouřili a bránili by ho. Když pak ráno šli z Betanie zpátky do města kolem jednoho fíkovníku, Ježíš měl hlad a chtěl si utrhnout nějaký fík. A Ježíš se rozzlobil a řekl: „Ten strom je stejně zbytečný jako velekněží a zákoníci v chrámu.“
Lidé tam chodí hladoví po Božím slovu a po Božím milosrdenství, a najdou tam jenom obřady, které ani sami kněží neberou vážně. Jenom listí na okrasu. Taková služba, která nenese ovoce, je k ničemu, a takový strom taky. Druhý den ráno šli kolem stejného stromu - a on byl opravdu suchý! Učedníci se tomu divili. Jak to mohl Ježíš udělat? A Ježíš řekl: „Žádné kouzlo. To je znamení, že když budete mít víru, můžou se dít i věci, které se vám zdají nemožné.“
„A když se modlíte,“ připomněl jim ještě, „tak vždycky odpouštějte těm, proti kterým něco máte. A znovu přišli do chrámu. Když procházeli nádvořím, najednou se tam objevila skupina vážených mužů, velekněží, zákoníků a starších, a mířili rovnou k Ježíši. Měli své informátory, a tak dobře věděli, jak Ježíš vjel do Jeruzaléma, co říká, i jaký poprask způsobil na chrámovém nádvoří. Chová se jako nějaký prorok poslaný od Boha. Rozhodli se, že ho musí zabít, stůj co stůj.
Nakreslete s dětmi komiks: Vjezd do Jeruzaléma - vyčištění chrámu - (fíkovník) - rozhovor s velekněžími. Můžete začít od starozákonních proroctví, která zaslibují příchod Mesiáše. Přečtěte si texty Gn 49,10-11 a Za 9,9-10. Proč proroci k Mesiáši přiřazují osla? Vyprávějte příběh o vjezdu do Jeruzaléma s důrazem na to, že lidé kolem si uvědomí, že v Ježíši se toto proroctví naplňuje. Ježíš činí v Jeruzalémě prorocká znamení a činy. Najděte obrázky vojenských přehlídek a jiných demonstrací síly a moci a vedle toho obrázky happeningů (pouliční divadlo, festival, klauni). Jakou atmosféru mají? Kde se asi lidé cítí lépe. Co víc připomíná Ježíšův vjezd do Jeruzaléma?
Požehnaný, který přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech! Recitace upraveného textu z 1 K 15,1 nn: „Evangelium, které jsme přijali, je základem, na němž stojíme. Víte, co je to provokace? Myslíte, že se dá provokovat i v kostele? Je provokace vždycky špatná, nebo může být i správná a užitečná? … Děti si dnes budou povídat o takové provokaci - a ne jedné.
tags: #prichod #jezis #do #jeruzalema #chram