Pracovali jsme s akrylovými i akvarelovými barvami a vyzkoušeli si také techniku ťupkování (dotting = vytváření obrázků nebo vzorů pomocí jednotlivých teček). Tvoření mě bavilo, bylo nápadité a uklidňující. Nejvíce mě zaujala technika ťupkování barvami, kterou jsem si obzvlášť užila.
Souhrn událostí expedicí a poznámek z týdenních aktivit
Pondělí: Sraz členů expedice s vedením byl na nádraží v Ramzové ve 13.00. Jeden člen expedice na sraz nedorazil. Díky zatím fungující mobilní síti byl lokalizován a následně s ním byl projednán další postup. Do základního tábora pak dorazil individuálně. Po této drobné nepříjemnosti vyrazila expedice po ose Ramzová - Vražedný potok - Obří skály - Šerák - Sedlo pod Šerákem - Bysterská chata do základního tábora.
Úterý: Budíček 6.00, snídaně a sestup 6 km k autobusové zastávce. Přesun autobusem na Ovčárnu. Expediční trasa Ovčárna - Praděd - Švýcárna - Červenohorské sedlo - Vřesová studánka - Keprník - Sedlo pod Keprníkem - Bysterská chata. Délka pochodu asi 32 km, převýšení asi 600 m.
Středa: Budíček 7.00, po snídani sestup k autobusu a přesun do Jeseníku. Prohlídka města, návštěva vodní tvrze s expozicí čarodějnických procesů na Jesenicku, koupání na koupališti.
Čtvrtek: Budíček v 8.00, expedice se rozdělila na dvě skupiny. První skupina vyrazila na Šerák, aby si zopakovala úchvatné výhledy z této hory a připomněla pohostinnost Jiřího chaty. Druhá skupina vyrazila na průzkumnou trasu po ose Bysterská chata - Sedlo pod Keprníkem - Keprník - Vozka - Vodopády Jeleního potoka - Vodopády Klepáčského potoka - Šerák - Bysterská chata.
Pátek: Budíček 7.00, úklid chaty, sbalení materiálu a ukončení projektu. Bez tmy bys nevěděl, co je světlo. Bez strádání nechápeš nadbytek. Bez pořádného slejváku, neoceníš krásné počasí. Ty, drahý poutníku už to dnes chápeš lépe. Každý ztracený svět je jiný. Na každém si zažiješ jiný druh nepohodlí. Všechny stojí za to zakusit, prospívá to duchu, tělu i mysli. Občas máš hlad, občas žízeň, občas už nemůžeš dál - a stejně jdeš, občas jsi spálený od slunce… Samota hor ti toho mnoho dá, někdy to zkus milý čtenáři. Každý poutník s lehkým srdcem ti to potvrdí. Má příliš přemýšlivá hlava umí odpočívat pouze v horách, mé líné tělo se pouze zde probudí a můj vybíravý žaludek si připomene, že všechno jídlo umí být vynikající.
32 účastníků Ztraceného světa Rumunsko 2026 se svého hýčkajícího pohodlí vzdali na krásných svobodných 9 dní. Neumřeli, a když se jich zeptáš, povyprávají ti své zážitky a budou se u toho usmívat. Přiblížili se svobodě, kterou nabízí nevlídná krása hor. Svou pouť jsme započali jako poutníci s těžkým srdcem i batohem ve vesnici Păltinis. Odtud se pokračovalo na nejvyšší vrchol pohoří Cindrel. Protože se naše těla nacházela blízko oblohy a hrozili silné bouřky, museli jsme velmi spěchat a vstávat za svítání. K naší velké úlevě nás bouřky minuly, ovšem v pondělí nás zastihl vydatný déšť. Začal krásným příjemným slunečnem, pokračoval pár kapkami a záp minut lilo, padali kroupy, foukalo… My jen seděli na svých batožích, někteří v pláštěnce jiní bez a modlili se alespoň o relativní sucho našich majetků. Ten den jsme celý, prošli v dešti a ten den se k nám přidal čtyřnohý průvodce. Stany jsme postavili za lehkého mrholení na podmáčené louce.
Další trasy a projekty ze zahraničí a výstav
Za doprovodu Karpatských her a neúnavné touhy o získání diamantového zdraví, jsme prošli i pohořím Lotru. Vyškrábali jsme se na vrchol Ştefleşti. Svobodné dny se začaly krátit, ale neboj poutníku, trochu horské svobody si s sebou vezeš zabalenou v batůžku. Ona se v tu správnou chvíli ozve a ty budeš muset jít, protože už znáš kouzlo horského ticha. Svou cestu jsme zakončili sestupem do podhorské vesničky Paltin, kde nás pohostil velmi obětavý a veselý staroušek.
Drahý čtenáři, nevím, zda se mi podařilo předat ti prožitky poutníků. Neboj se, vyraž do hor a pochopíš. Naši poutníci s trochu lehčím srdcem už dnes trochu více chápou, že bez tmy nepoznáš světlo. Bez špíny si nevážíš čistoty. Bez deště jsi mrzutý z krásného počasí. Všechno to začalo v pondělí, kdy naše skupina 9 nadšenců z řad žáků a 3 dospělých se sešla v učebně matematiky, aby stavěla modely letadel, aut, motorek a figurek. Pak už jsme celý týden jen lepili, doptávali se, malovali štětci i airbrushem a znova konzultovali jak dál.
V druhé polovině června byl studentům Arcibiskupského gymnázia v rámci projektového týdne umožněn pobyt ve Španělsku. V čase od 20. do 24. června se skupina studentů pod křídly manželů Koutných vydala na dlouho očekávaný zájezd na Pyrenejský poloostrov. Program byl nabitý uměním světového formátu, velkolepou architekturou i autentickými zážitky. Putování začalo onoho sobotního rána na kroměřížském vlakovém nádraží, kde je čekal vlak do Prahy - odtud pak odletěli směrem Madrid. Večer se skupina zdárně ubytovala v samotném srdci metropole, jen kousek od slavného náměstí Plaza Mayor. Nedělní ráno zahájili snídaní v proslulé churrerii San Ginés, kde ochutnali tradiční churros s horkou čokoládou. Posilněni se vydali na procházku městem, během které obdivovali mimo jiné Teatro Real či Palacio Real. Zbytek dne patřil převážně umění. V Museo Reina Sofía stanuli tváří v tvář Picassově Guernice, načež jejich kroky směřovaly do slavného Museo del Prado za díly mistrů, jako jsou Velázquez či Goya. V pondělí dopoledne zamířili do parku k egyptskému chrámu Templo de Debod. Odtud pokračovali k monumentálnímu památníku spisovatele Miguela de Cervantese a jeho hrdinů Dona Quijota a Sancha Panzy na Plaza de España. Návštěvou významného muzea Thyssen-Bornemisza uzavřeli tzv. Úterý bylo ve znamení celodenního výletu do Toleda, kam byli bleskově dopraveni rychlostním vlakem. Následovala prohlídka Museo del Greco, které jim detailně přiblížilo život a osobité dílo tohoto slavného renesančního malíře. Ve středu nastal čas loučení. Jedním z prvních zážitků byla návštěva krásné pláže a křídových útesů Mons Klint, zmenšeného modelu města Køge z 18. Další den jsme navštívili hrad Kronborg, známý jako Hamletův hrad. Poté jsme se vydali do Švédska, kde jsme navštívili město Landskrona a prohlédli si bývalou věznici. Zajeli jsme do univerzitního města Lund a navštívili Malmö. Středa patřila návštěvě města Kerteminde s nádhernou pláží, přístavem a akvariem. Odpoledne jsme přijeli do Odense, rodného města H.CH.Andersena. Poslední den jsme strávili v Kodani. Viděli jsme sochu Malé mořské víly, palác Amalienborg, sídlo dánské vlády Christianborg, přístav Nyhavn plný barevných budov, nejdelší evropské pěší zóny Strøget. Z této cesty si odnášíme nejen řadu zajímavých zážitků a poznatků ale také krásný příklad celospolečenské péče o životní prostředí, čistotu vod a recyklaci.
Koncem června probíhal na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži tradiční projektový týden. Naše skupina se letos pod vedením pana ředitele vydala objevovat českou kulturu. Jen s jedním malým rozdílem. Po dlouhé cestě autobusem s panem Hůzou a plnou taškou řízků jsme dorazili do rumunského Banátu, kraje ukrytého mezi horami, kde už po generace žijí potomci českých přistěhovalců. Během několika dní jsme nachodili desítky kilometrů. Přesouvali jsme se z jedné vesnice do druhé, prošli údolím řeky Nery a zdolávali horské stezky plné stoupání i klesání. Odměnou nám ale byly nádherné výhledy na okolní hory i rozlehlé pastviny plné krav. Po roce stráveném pilným studiem jsme se konečně vydali vstříc dobrodružství. Dorazili jsme vlakem do Jeseníku, kde jsme se poprali s první velkou výzvou a nakoupili si jídlo na celý projekťák. Najít optimální množství potravin nebylo jednoduché. Šlo o to, aby člověk neumřel hlady, a přitom nezkolaboval cestou pod tíhou proviantu. Čekal nás totiž desetikilometrový pochod s krosnami na loveckou chatu uprostřed lesů. Věděli jsme, do čeho jdeme - žádný mobilní signál, žádná elektřina, žádný vodovod. Každý den jsme zažili něco mimořádného, zdolávali jsme jeden kopec za druhým, navštívili jsme národní přírodní rezervaci Rejvíz, vyhlídku Čertovy kameny a rozhlednu Zlatý Chlum. Počasí nám přálo a s malými batůžky na zádech se nám už šlapalo podstatně lépe. Biologický rozměr naší expedici dodával pan učitel Sladký. Celý týden jsme si vařili sami. Někteří to pojali jako pejsek s kočičkou, jiní ale dokázali ukuchtit něco vcelku poživatelného. Nikdo z nás nehladoval a naštěstí ani nepotřeboval záchranáře, takže si naše zdravotnice, paní učitelka Hanáková, mohla nerušeně hrát na ukulele. Naše zálesácké dovednosti nakonec příjemně překvapily i pana vychovatele Součka. Večery patřily odpočinku v hamakách a u ohně. Ti odvážnější se šli i vykoupat do zmíněného potůčku, byl vskutku ledově osvěžující. Nejdůležitějším relaxačním prvkem byla ovšem hra Bang! V pátek jsme chatu uklidili, sbalili batohy a vydali se pěšky zpět do Jeseníku na vlak domů.
Další projekty a poznámky o spolupráci a kultuře
Projektový týden v Jestřebích horách nás zavedl do kraje, jemuž bratři Čapkové říkali Krakonošova zahrada. Broumovsko plné hlubokých lesů, pískovcových skal a dávno umlklých dolů je rodištěm bratří Čapků, Aloise Jiráska i Boženy Němcové. Krajina nás zaujala svou zvláštní barevností i klidem: červená půda, potoky zbarvené železem, chladné prameny plné minerálů, vesnice s roubenými dřevěnými chalupami a barevnými květinovými zahrádkami. V lesích jsme míjeli rozložité skály, balvany i chladné rokle, ale také kapradí, divné přesličky, husté borůČí a voňavé lesní jahody. Nahlédli jsme i pod povrch Jestřebích hor, do bývalého měděného dolu Bohumír. Ve spleti hornických chodeb a šachet, kde vládne stálých deset stupňů Celsia a osmdesátiprocentní vlhkost, se těžilo černé uhlí, měď i drahé kameny. Vedle přírodních krás je Krakonošova zahrada také krajem stále živých příběhů. Kamkoli člověk vkročí, jako by vstupoval mezi bytosti Devatera pohádek či do vlídného světa Čapkových vyprávění o obyčejných lidech. V Hronově žili prarodiče Čapkovi, v lázeňských Malých Svatoňovicích se narodil Karel, v blízké Úpici pak sourozenci Lenka, Peča a Íček prožili své rané dětství. Zažili jsme i několik hezkých duchovních zastavení na stezkách Svatojakubské cesty. Potěšilo nás setkání s P. Hojným v poutním kostele Panny Marie Sedmiradostné v Malých Svatoňovicích. K tamní Mariánské studánce putovala v dětství i Božena Němcová se svou babičkou.
Projektový týden Art&History nás letos zavedl do Českých Budějovic, kde jsme společně propojili umění, historii a psaní deníků. Skupina jedenácti studentů a dvou vyučujících strávila týden plný tvoření, objevování a nových zážitků. Hlavním tématem byl journalling inspirovaný motivem „minuta, hodina, den“, volně navazující na tvorbu Pabla Picassa. Bydleli jsme v Domově mládeže Biskupského gymnázia a velkou část času trávili na březích Malše v historickém centru města. Jedním z nejzajímavějších dnů byl výlet do Písku. Navštívili jsme Filmovou akademii Miroslava Ondříčka, kde jsme nahlédli do zázemí školy a dozvěděli se více o možnostech studia. Ve školním kině jsme shlédli dva oceněné studentské filmy (Krajan, Plevel). Poté jsme se vydali do historického centra města, prošli se kolem známých pískových soch, navštívili nejstarší dochovaný kamenný most v České republice a zastavili se také na Plovárně.
Středa patřila návštěvě města Kerteminde s nádhernou pláží, přístavem a akvariem. Odpoledne jsme přijeli do Odense, rodného města H.CH.Andersena. Poslední den jsme strávili v Kodani. Viděli jsme sochu Malé mořské víly, palác Amalienborg, sídlo dánské vlády Christianborg, přístav Nyhavn plný barevných budov, nejdelší evropské pěší zóny Strøget. Z této cesty si odnášíme nejen řadu zajímavých zážitků a poznatků ale také krásný příklad celospolečenské péče o životní prostředí, čistotu vod a recyklaci.
Instruktážní video k závěrečnému vyúčtování projektu PROP (říjen 2025)
Kurz krajinomalby olejem probíhal po dobu pěti dnů a zúčastnilo se jej pět studentek pod vedením zkušené malířky Denisy Michálek Belzové. V úvodní části kurzu se účastnice věnovaly malbě krajin na menší formáty. Pracovaly nejdříve v časově omezených intervalech, což je vedlo k tomu, aby se oprostily od zbytečných detailů a soustředily se především na celkovou kompozici a zachycení atmosféry krajiny. Součástí programu byla také celodenní exkurze do Brna. V Moravské galerii v Pražákově paláci absolvovaly účastnice výtvarný program zaměřený na kresbu suchým pastelem přímo v galerijní expozici. Vyzkoušely si techniky vrstvení a míchání barev a získaly inspiraci z vystavených uměleckých děl. V závěru kurzu studentky pracovaly na větších plátněch umístěných na malířských stojanech. Zúročily zde všechny nově získané poznatky a zkušenosti z předchozích dnů. Vzniklá díla prokázala výrazný posun v jejich práci s kompozicí, barvou i malířským výrazem. Všem účastnicím se podařilo vytvořit velmi zdařilé krajinomalby, které byly důstojným vyvrcholením celého kurzu. Kurz splnil své vzdělávací i tvůrčí cíle.
V pondělí 22. června jsme se brzy ráno se skupinou 45 studentů vypravili na projektový týden „Slovinsko s návštěvou Grazu“. Naší první zastávkou bylo městečko Thal, které je proslavené jako rodiště Arnolda Schwarzeneggera. Poté jsme přejeli do města Graz, druhého největšího města Rakouska. Prošli jsme si centrum města, kde se snoubí historické i moderní prvky. Lanovkou jsme vyjeli na pevnost nad městem a milovníci adrenalinových zážitků následně mohli sjet z pevnosti dolů největším podzemním tobogánem na světě. Druhý den jsme po snídani odjeli do údolí Kamniške Bistrice, odkud nás lanovka vyvezla na náhorní plošinu Velika Planina, která je už po staletí využívána jako pastva pro dobytek. Prošli jsme se mezi kravami, které se tu volně pásly, a pokračovali dále na poznání krajiny a historie regionu.
Proč studovat na PF? Naši absolventi: „Vyštudovať učiteľstvo neznamená, že musíte učiť, máte mnoho možností, vyberte si tú, ktorá je vám hodnotovo najbližšie.“ Dále: „Vysoká škola ma naučila být samostatnou, odvážnou, priebojnou osobou - už sa nebojím ozvať sa.“ A další zkušenosti studentů a vědecké zázemí Fakulty.
tags: #pedagogicke #fakulty #katolicke #univerzity #v #ruzomberku