Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí. To konejte na mou památku.
Klíčová připomínka a dva pilíře úcty k Večerní Eucharistii
A za druhé: je to památka na Pána vydávajícího se pro nás na smrt. Říká tedy: To konejte. Nelze přikázat nic užitečnějšího, nemohlo být přikázáno nic líbeznějšího, nic prospěšnějšího k spáse, ani co by si víc zasloužilo lásku, nic, co by se víc podobalo věčnému životu.
Mezi všemi pobožnostmi je tato, totiž klanět se svátostnému Ježíši, hned první po svátostech, Bohu nejdražší a nám nejužitečnější. Sv. Jan D. vypravuje, že Ježíš sám podal jí (Marii) své přesvaté Tělo na cestu a mile řekl: „Přijmi Matko má z mých rukou Tělo mé, které jsi mi dala.“
Přímluvy Matky Marie a důraz na přijímání
A když Matka s největší láskou toto poslední přijímání přijala, vroucně pronesla poslední slova: „V ruce tvé, Synu, poroučím svého ducha…“ Poroučím ti své tělo, z kterého jsi tělo a krev ráčil přijmout. Poroučím ti také tyto milé dítky své (svaté učedníky okolo stojící) v žalosti nad mým nynější odchodem, potěš je ty, který je více miluješ než já, požehnej a posilni je, aby k tvé cti vykonali veliké věci.
Symbolika oltáře a dvojí pohled na Kristovo Tělo
Oltář je obrazem těla Kristova a Kristovo tělo je na oltáři. Maria zjevila ctihod. Crasset vypravuje, že se jí nezavděčíme příjemnější obětí než hodným přijímáním. Poněvadž Ježíš Kristus v duších, které nejsvětější svátost jeho hodně přijímají, ovoce svého umučení sbírá, zdá se, že Panna Maria nic toužebněji nežádá, než aby její sluhové hodně přijímali.
Pojďte, jezte chléb můj a pijte víno, které jsem vám smísila (Přísl. 9,5). Oltář je tedy nejen místem oběti, ale i obrazem Kristova Těla, které se v Eucharistii skutečně stává živým pokrmem pro duši.
Slovo Krista a proměna na oltáři
„Toto je mé Tělo.“ Před posvěcením se to nazývá jinak, po posvěcení se to jmenuje krev. A ty říkáš: „Amen“, to znamená: „Je to skutečně tak.“ To co mluví ústa, ať uvnitř vyznává duch. Co se ozývá v řeči, ať cítí také srdce. V této svátosti je Kristus, protože je tu Kristovo Tělo. Není to tedy pokrm pro tělo, ale pro duši.
Boží Tělo je tělo duchovní a Kristovo Tělo je tělem Božího Ducha, protože Kristus je duch. Kdykoliv totiž jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně. Zvěstujeme-li smrt, zvěstujeme odpuštění hříchů. Musím ji vždycky přijímat, protože mi vždycky odpouští hříchy. Slovo Krista vykonává tuto svátost. Která slovo Krista? To, jímž bylo všechno učiněno.
Praktické požadavky pro přijetí a pokání
Přistupovat také každý den a přijímat Kristovo svaté tělo a krev je dobrá a užitečná věc, protože On sám jasně říká: „Kdo jí mé tělo a pijí mou krev, má život věčný.“
Kdo tedy může pochybovat, že ustavičně přijímat život znamená žít v plnosti? Není potřeba dokazovat, že není těžkým hříchem, když si někdo podává vlastní rukou v době pronásledování. Když vrhnou však pro nemoc, konají pokání 7 dní. Duchovní nebo mniši, nebo jáhni a kněží konají pokání 70 dní, biskup 90 dní.
Opravdová víra v proměnu a úcta k Eucharistii
Berengarius srdcem věří a ústy vyznává, že chléb a víno, které se kladou na oltář, se skrze tajemství svaté modlitby a slova našeho Spasitele podstatně proměňují v pravé oživující tělo a krev Ježíše Krista. Také Pavel VI. o té pravdě hovoří v Mysterium fidei. V evangeliu Pán nabádal učedníky, aby jedli jeho Tělo a skrze toto tajemství měli účast na jeho utrpení.
Všeobecná úcta a žehnání při přijímání
Jméno Tělo Kristovo a krev jsou přijímány s úctou: „Amen.“ Před konkrétním přijímáním by měla být duše připravena, očištěná a vnitřně otevřená milosti. Osvícení vírou a statečností poznání se dějí skrze tuto svátost, která spojuje věřící s Kristem a s jednotou církve.
