Svatováclavský chorál se v 19. století společně zpíval při nejrůznějších příležitostech: v kostelích, při poutích i ve vznikajících formách občanského života. Na Moravě byl svatý Václav známý především jako patron olomoucké katedrály a ochránce poutníků do Mariazell. S národním obrozením a romantickým historismem přišel nový zájem o starobylou píseň, která se nyní stala obecně sdělným nositelem zemské a národní identity.
Byla i nadále tištěna v kancionálech a samozřejmě se dostala také do nabídek kramářských tiskáren. Píseň Svatý Václave se nepřetržitě traduje nejpozději od 80. let 13. století. Původně se mohla skládat z jedné nebo tří slok. Již v této podobě je zachycena představa, rozšířená u nás od 12. století, o sv. Václavu jako věčném panovníkovi Čech a přímluvci u Boha.
V pozdním středověku vznikla dnešní úplná verze o pěti nebo devíti slokách. Píseň získala formu zkrácených prosebných litanií, a tedy i řadu podobností s nejstarší českou písní Hospodine pomiluj ny. Prosby o přímluvu se postupně obracejí k Panně Marii, andělům a všem svatým, následují invokace k zemským patronům a znamení kříže. Nepřekvapí nás, že v 19. století byla i tato starobylá píseň předmětem variant a parafrází.
Zpívaly se jak německé písně k sv. Václavu, tak parafráze svatováclavského chorálu k jiným zemským patronům. Jednu takovou zmiňuje Božena Němcová v povídce Dobrý člověk (1858), kde se setkají vídeňští Češi na den sv. Jana Nepomuckého: „… a po celém kostele zaznělo radostně ,Svatý Jene, patrone české země!ʻ.“
I nápěv prodělal za staletí vývoj od středověkých záznamů přes barokní redakci až po dvě verze ustálené v 19. století. Kratší z nich použil například Antonín Dvořák (Husitská, 1883).
Pondělí byl svátek svatého Václava. Pouť ve Staré Boleslavi se konala za hojné účasti, i když pršelo. Ale déšť nových básní o českém patronovi v současnosti nepřichází a nepřichází a ani nové legendy svatováclavské na církevní půdě (ani ve sklepě) nevznikají. Občas se objeví nové převyprávění „starých pověstí václavských“, ale stojí za staročeský prd.
V minulosti se o svatém Václavovi psávalo často. I v „moderní“ české literatuře, datovatelné od Karla Hynka Máchy, toho na václavské téma vzniklo dost, ač jde povětšinou o texty dnes zapomenuté. Jen básní o svatém Václavovi byly nicméně napsány takové přehršle, že jen vypsání jejich autorů by zabralo celý sloupek. Hojné bylo i snažení dramatické.
Co zůstalo? A z poezie? Ta dávná píseň Halasem zmiňovaná nesměle zazněla i při sametové revoluci, jejíž výročí si brzy budeme opět připomínat. Lidé shromáždění na Václavském náměstí si ale před jedenatřiceti lety pod svatováclavským koněm za svůj revoluční song vybrali tesknou Modlitbu pro Martu. Copak písně, ty by nějaké byly. Jako opakující se sloku a poselství písně si Nohavica vybral platbu Germánům, čímž svatováclavskou legendu ovšem v zásadě popíral.
Anebo to bylo jinak? Tušil folkový bard, který měl se zpravodajci dobré kontakty, že přijde německý kapitál a zisky z Boleslavi (byť mladé) půjdou do Němec? stojíš tu tak trochu na vlastní nebezpečí. vévodo naší víry, naší samoty. Neopouštěj nás! měníme místodržící jako ohlávku. vždyť vodní dělo pálí jen párkrát do roka.
Co ale básníci psaného slova? Co prozaici? Není to škoda, zříci se v literatuře tak legendární postavy, jakou svatý Václav pro Čechy byl? Škoda to je, ale co s tím naděláme. V leckteré evropské zemi je to s jejími dávnými svatými patrony podobné. Svatováclavské legendy stojí ovšem u počátků české literatury, byť psané staroslověnsky a latinsky. A mimo jiné dokazují, že oblíbený blud o literatuře provozované ve středověku především potulnými minesengry je opravdu blud.
Většina české středověké literatury vznikala v klidu klášterů či v tichu jiných církevních pracoven. To bylo dávno. Novou literární svatováclavskou tradici ale nepodpořil ani Václav Havel, ani Václav Klaus. A přitom by mohli. Oba uměli hypnotizovat davy, jak snadno by jim to šlo s autory české literatury, kdyby se ti dva Václavové na oslavu svého křestního jména a jeho patrona zaměřili.
Že dobrá báseň nevzniká pro peníze? To jistě ne, ale básník, který je na suchu, chřadne. Ani já o svatém Václavovi nepíšu. Co mohu říci na svou omluvu? A co si budeme povídat, svatý Vojtěch a svatý Václav, to nejde moc dohromady, ač jsou oba pohřbeni v pražské katedrále, která nazývá se kostelem svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Ale víme, jak to bylo.
Jak to ale se svatým Václavem v české literatuře bude? Chcete nám k článku něco sdělit? Den české státnosti, svátek svatého Václava, značí také to, že jmeniny mají Václavové, tedy nositelé důstojného a stále rozšířeného českého jména, které můžeme oslovovat Vašku, Vašíčku, Vendo, Venco nebo třeba Venoušku, Venoušku jako v písničce v populární operetě Járy Beneše Na tý louce zelený.
Vašku, neskákej do vody, to je název české verze více než sto let staré broadwayské písničky Nobody´s Sweetheart s prý velmi rychle napsaným textem Ivana Mládka a v podání Washboard Banjo Bandu. Ostatně, Banjo Bandu Ivana Mládka bude patřit hned následující song s „Vendou“.„Václava mám nejradši, tomu žádnej nestačí. Václava mám nejradši, protože je kus.“
Kdysi velice populární písnička samozřejmě také není oslavou a připomínkou svatováclavského dne z té nejvážnější strany, ale může být milým důvodem zavzpomínat na skupinu, která do začátku normalizačních časů vnášela hravý absurdní humor a až dadaisticky působící písničky jakoby z jiného světa. Jmenovala se hezky česky Saze s nejstabilnějším článkem Jiřím Burianem a její obliba byla právě i kvůli dobové nepatřičnosti na začátku 70. let dočasně veliká.
Ve finální části hudební půlhodinky se dotkneme dnešního svátku už z jiného pohledu. O svatováclavské neděli roku 2014 zemřel Petr Skoumal, znamenitý skladatel úctyhodné žánrové šíře - od filmové hudby až k písničkám pro děti - klávesista, zpěvák, půlka písničkářské dvojice s Janem Vodňanským. V době rozkladu minulého režimu na samém sklonku osmdesátých let vznikly písničky, vyšlé pak na albu Petra Skoumala Poločas rozpadu, jimiž se projevil i jako textař.
Nemusíme zapomenout na to, že původní svatováclavská tradice je nejstarším jádrem české literární historie, a že z ní vychází široký kontext hudebních a literárních reinterpretací napříč stoletími.
tags: #pisen #svaty #vaclave #neopoustej #nas