Bohoslužba slova se koná podle obvyklých předpisů. Po evangeliu usedne biskup a kněží, kteří mají spolu s ním biřmovat, na připraveném místě. Potom farář nebo jiný kněz či jáhen (podle místních zvyklostí) představí ty, kteří mají být biřmováni. Pokud je to možné, volá každého biřmovance jménem, a ti po jednom přicházejí do presbytáře. Biskup má krátkou homilii. Biřmování se slaví obvykle v rámci mše svaté, protože spolu se křtem směřuje k přijetí eucharistie jako největší ze svátostí. Přede dstavení biřmovanců se koná po evangeliu, protože tak se dobře znázorní, že první je v našem životě vždy Bůh a jeho oslovení, a naše odpověď je reakce na Boží iniciativu. Přistoupení biřmovanců před biskupa je jakoby jejich reakcí na hlásané evangelium. Tak věříme. Tak věří církev. Haec est fides nostra.
Protože biřmování je dovršením křtu, pokládají se při něm stejné otázky. Svátosti, které nás včleňují do církve, není možné slavit bez vyznávání její víry, proto se požaduje nikoli vyznání "vlastní soukromé" víry, ale potvrzení, že biřmovanec přijal za svou víru církve. (Oslovení)Skrze křest dal všemohoucí Otectěmto našim bratrům a sestrám život věčný a přijal je za své syny a dcery.Modleme se,aby jim dnes dal plnost svého Svatého Ducha, aby je svým Duchem pomazala potvrdil jejich poslání,jako pomazal a potvrdil svého Syna,našeho Pána Ježíše Krista.
Potom biskup vztáhne ruce nad všechny biřmovance (také kněží, kteří spolu s ním biřmují). Deinde Episcopus (et presbyteri qui ipsi sociantur) manus super omnes confirmandos imponunt. Biřmování začíná tichou modlitbou celého společenství. Ticho je v liturgii vždy prostorem pro Ducha svatého. Umožňuje, aby se všichni sjednotili ve svých osobnách modlitbách za biřmovance. Již v Písmu se píše o tom, že dar Ducha svatého je předáván vzkládáním rukou (Sk 8). Biskup tedy nad biřmovance vztahuje ruce, rozpomíná se na jejich křest a prosí o seslání Ducha Božího a plnosti jeho darů, jak jsou naznačeny v proroctví Izaiáše (11,2).
Pokud budou s biskupem mazat křižmem také další kněží, vzkládají ruce také oni, pokud mazat nebudou, ruce nevztahují. Nyní jáhen podá biskupovi posvěcené křižmo. Biřmovanci po jednom předstupují před biskupa nebo, je-li to vhodnější, sám biskup jde od jednoho k druhému. Ten, kdo biřmovance přivedl, položí pravici na biřmovancovo rameno a řekne biskupovi jeho jméno. Tunc Episcopo offertur a diacono sanctum Chrisma. Unusquisque confirmandorum accedit ad Episcopum; vel pro opportunitate ipse Episcopus accedit ad singulos confirmandos.
Během obřadu pomazání křižmem se může zpívat nějaký vhodný zpěv. Inter unctionem cani potest aliquis cantus aptus. Křižmo je směs olivového oleje a vonného balzámu, kterou na zelený čtvrtek v katedrále posvětil biskup. Písmo o Ježíši říká, že byl pomazán Duchem svatým a proto olej brzy získal symboliku působení Ducha svatého. Jeho vlastnosti navíc velmi krásně odpovídají působení tohoto Ducha: v lampě dává světlo, vpíjí se do pokožky jako kosmetika, v ráně působí jako lék, je pokrmem i znamením hojnosti a bohatství. Pomazání posvátným křižmem po křtu, při biřmování a kněžském svěcení je znamením zasvěcení. Pomazáním dostává biřmovanec "označení", pečeť Ducha svatého.
Pečeť je symbolem osoby, její autority a jejího vlastnictví nějakého předmětu - proto se vtiskovala vojákům pečeť jejich vůdce, anebo otrokům znamení jejich pána -, ověřuje právnický úkon nebo určitý dokument a v určitých případech jej kryje tajemstvím. Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, "vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku" (2 Kor 1,22).
Políbení pokoje, podle sv. Cypriána "signaculum orationis", kterým končí obřad svátosti, znamená a vyjadřuje církevní společenství s biskupem a se všemi věřícími. Následují přímluvy a slavení eucharistie.
5 mocných účinků svátosti biřmování
tags: #podekovani #biskupovi #za #birmovani