Pojednání o Panně Marii vzniklo na počátku padesátých let, tedy těsně po prohlášení dogmatu o Mariině nanebevzetí.
Téměř vzápětí následovala další vydání a nespočet překladů do celé řady jazyků.
Čtenář této knihy však nesmí podlehnout dojmu, že už nemusí číst nic jiného a že dnešní katolická mariologie je přesně taková, s jakou se setkává v Laurentinově „Pojednání“.
Kvalitu díla prověřil čas a nebývalý ohlas.
Jedná se o dílo veskrze předkoncilní, které však odolává zubu času.
Tajemství jeho úspěchu tkví nejen ve šťastném propojení vědecké solidnosti, jasnosti a stručnosti pojednání, ale zároveň v jeho metodě.
Autorův výklad se již v padesátých letech nápadně podobá metodám, které požaduje Druhý vatikánský koncil, a ubírá se směrem, ve kterém pak pokoncilní mariologie pokračuje.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
1. sv. Pojednání o Panně Marii vzniklo na počátku padesátých let, tedy těsně po prohlášení dogmatu o Mariině nanebevzetí.
Téměř vzápětí následovala další vydání a nespočet překladů do celé řady jazyků.
Čtenář této knihy však nesmí podlehnout dojmu, že už nemusí číst nic jiného a že dnešní katolická mariologie je přesně taková, s jakou se setkává v Laurentinově „Pojednání“.
Kvalitu díla prověřil čas a nebývalý ohlas.
Jedná se o dílo veskrze předkoncilní, které však odolává zubu času.
Tajemství jeho úspěchu tkví nejen ve šťastném propojení vědecké solidnosti, jasnosti a stručnosti pojednání, ale zároveň v jeho metodě.
Autorův výklad se již v padesátých letech nápadně podobá metodám, které požaduje Druhý vatikánský koncil, a ubírá se směrem, ve kterém pak pokoncilní mariologie pokračuje.
Proto není žádné pochybnosti, že Bůh ji k tomu svou milostí vhodně obdaroval, jak jí to také řekl anděl: „našla jsi milost u Boha, hle, počneš“ atd.
Nebyla by však vhodnou matkou Boží, kdyby bývala nějak zhřešila.
A protože čest rodičů přechází na děti, tak by se také naopak hanba matky přenesla na Syna.
Bylo tomu ovšem i proto, že měla jedinečný vztah ke Kristu, protože od ní přijal tělo.
V 2 Kor 6, 15 se praví: „Jaké má společenství Kristus s Beliálem?“
A tak i Boží Syn, který je „Boží Moudrostí“, v ní jedinečným způsobem přebýval, a to nejen v duši, ale v lůně.
V Mdr 1, 4 se praví, že „do zlovolné duše Moudrost nevstoupí, ani nebude přebývat v těle podřízeném hříchům“.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Tomáš Akvinský se teologickému pojednání o Ježíšově matce věnuje, ve srovnání s jinými tématy, spíše zdrženlivě a velmi střízlivě.
Zastával výslovně názor, že teolog by se měl např. v mariánských tématech zdržet nauk, které nejsou doloženy žádnou autoritou, a neučit žádné nepodložené domněnky; naopak by měl učit jen to, co je pravdou naprosto jistou, jinak riskuje pohoršení.
Mariologie vykrystalizovala jako samostatný teologický obor až několik století po Tomášově smrti.
Tomáš o Panně Marii nikdy nenapsal žádné souhrnné pojednání, jaká se začala vyskytovat již v monastické teologii 11. až 12. století, takže jeho pohled na mariánská témata najdeme prakticky výlučně v rámci velkých teologických syntéz, vždy v souvislosti s jejím Synem, Ježíšem Kristem.
Stůj, kdo určí, že Panna Maria byla Bohem vyvolena, aby se stala matkou Boží; proto není žádné pochybnosti, že Bůh ji k tomu svou milostí vhodně obdaroval, jak jí to také řekl anděl: „našla jsi milost u Boha, hle, počneš“.
Doufáme, že dílo přináší čtenáři jasný obraz vzájemného vztahu mezi Marií a Kristem v rámci křesťanské tradice a teologie.
Změny a reinterpretace po Druhém vatikánském koncilu potvrzují kontinuitu mezi předkoncilními kořeny a pokoncilní mariologií.
Traité de la vrair dévotion á la sainte vierge (Pojednání o pravé úctě k Panně Marii) a související tituly ukazují šíři historických debat o Mariině úctě.
Vysvětlení celé mariologie
V souhrnu se Pojednání o Panně Marii stalo klassickým dílem, které dnes nachází své místo i mezi českými čtenáři a připomíná, že mariologie je dynamickým oborem vyvíjejícím se spolu s koncilními a postkoncilními kroky církve.