Papež František dnes ve Vatikánské bazilice slavil mši svatou v zairském obřadu spolu s konžskou komunitou přítomnou v Římě, a tato událost nabízí bohatý obraz misionářské služby a inkulturace liturgie. Původně měl sloužit mši v Kinshase během apoštolské cesty do Demokratické republiky Kongo a Jižního Súdánu, kterou ze zdravotních důvodů odložil; jeho zastupuje kardinál Pietro Parolin. Ve Vatikánské bazilice se dopoledne shromáždilo zhruba půldruhé tisíce věřících, včetně delegací z Kinshasy a Jižního Súdánu. Zairský obřad je dosud jediný inkulturálně schválený po II. vatikánském koncilu (1988) a slouží jako vzor liturgické inkulturace, která kombinuje africké prvky s latinským ritem. Liturgie začíná invokací svatých i vzýváním předků různých kmenů; eucharistická slavnost zahrnuje různé jazyky, barvy a tělesné pohyby, které se spojují a obohacují prožitek věřících. Při průvodu s obětními dary se projevuje africký smysl pro solidaritu, kdy jsou do oltáře přinášeny dary pro chudé. Návštěvníky doprovázel třicetičlenný sbor Bondeko, který zpívá ve čtyřech národních jazycích - ngalaštině, čilubštině, svahilštině a konžštině. Esengo, radost.
Kalibr míru a Boží blízkosti
Boží slovo, které jsme vyslechli, naplňuje radostí: „přiblížilo se Boží království“ (Lk 10,11). Přiblížilo se - ještě jsme k němu nedospěli, ale je blízko nás, i když částečně skryto. Tato Boží blízkost, kterou ztělesňuje Ježíš, je zdrojem naší radosti a pokoje; radost nás obdarovává pokojem, ale nedopřeje nám klid; dává pokoj a nenechává nás na pokoji, je výjimečná a mění život. Setkání s Pánem je ustavičný začátek, neustálý krok vpřed; Pán navždy mění náš život. Totéž se stalo učedníkům v evangeliu: hlásat Boží blízkost, hlásat Krista a vydávat se na misi.
Jako křesťané se nemůžeme spokojit s průměrností; jsme Ježíšovými misionáři a všichni jsme jím. Ježíš neposílá učedníky jen tehdy, když jsou dokonale vyučeni, ale často překvapuje způsobem, jakým je posílá. První překvapení misie: výbava a co vzít s sebou. Ježíš říká nebrat měšec, mošnu ani opánky; prakticky nic - žádné zavazadlo a žádná jistota. Často se domníváme, že bez struktur a prostředků misie nefunguje; to ale není pravda. Čím jsme svobodnější a pokornější, tím více působí Duch svatý a činí z nás protagonisty divů. Pro Krista je zásadní výbavou bratr; „poslal je před sebou po dvou“ (v.1). Nikdy nejdeme sami; misie vyžaduje společenství.
Poselství pokoje a tichá zvěst království
Druhé překvapení: poselství. Ježíš učedníkům nedává složité teologické kurzy, ale pouhé dvě větičky: „Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!'“ (v.5). Křesťan vždy přináší pokoj a usiluje, aby pokoj vstoupil do světa; to je poznávací znamení: nositelem pokoje jsme proto, že Kristus je pokoj. Pokud šíříme pomluvy a zášť, rozdělujeme společenství a nepřinášíme Ježíšovo jméno. Modleme se za mír v Konžské demokratické republice a vyzývejme ke smíření, odpuštění a solidaritě, začínaje od našich vlastních srdcí. Mír začíná u každého z nás a roste, když vnášíme řád a pokoj do svého srdce a vyháníme chtivost a nenávist.
Třetí překvapení se týká našeho způsobu chování. Ježíš žádá, abychom šli na svět jako „ovce mezi vlky“ (v.3). Neprospíváme násilím či nadvládou, ale žijeme pokojně a milujeme; Beránek Boží, který porazil svět, ukazuje způsob vítězství. Žijeme-li jako beránci, máme jistotu Pastýře a nepodléháme světskému duchu moci.
V závěru se zamýšlíme nad tím, zda svět kolem nás vnímá boží pokoj a Boží blízkost prostřednictvím nás. Modlíme se, aby pokoj vstoupil do rodin, domovů a komunit. Text dnešního kázání připomíná, že milost a pokoj pocházejí od Boha Otce a Pána Ježíše Krista a že naši bratři a sestry v Konžské republice i na dalších místech potřebují právě tuto milost a pokoj.
Jako součást bohoslužební praxe je slavení pokoje signálem jednoty a vzájemné lásky před přijetím eucharistie. Milost a pokoj se předávají nejen v ústním požehnání, ale prostřednictvím konkrétního svědectví o pokoji v každodenním životě - v rodinách, ve vztazích a ve společnosti.
- Pokoj a Boží blízkost jako základ misie a inkulturace liturgie.
- Praktické hledání pokoje v každodenním životě a v sociálním prostředí.
- Život podle beránkovského vzoru - pokojný a láskyplný jízdní styl církve a křesťanů.
V závěru zůstává poselství: milost a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista. Ať Hospodin žehná a chrání, ať osvítí svou tváří nad námi a ať nám daruje pokoj v srdci i ve společnosti. Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději stojím před prahem domu Boha, než v stanech svévolnosti. Hospodin je štít a slunce; On dává milost a slávu a žádné dobro nevydá těm, kdo chodí bezúhle.
Uvolnit moc evangelia 16. 2. 2025
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista je pozdrav, který není jen formálním rituálním kolem; je to skutečný dar, který vyjadřuje, že Bůh k nám mluví jako Otec, a že Ježíš Kristus je prostředníkem této milosti a pokoje. Přijměme tuto milost a vycházejme s ní do světa jako svědci pokoje a bratrského společenství.