Naše odpuštění bližním slouží Bohu jako vzor odpuštění, které on chce udělit nám. Je to zvláštní, že Bůh „napodobuje“ člověka. Odpouští podle toho, nakolik odpouští člověk. Je možné odpustit, aniž bychom se dotýkali ran? Nejednou jsou to rány velmi hluboké, přestože snad „zapomenuté“, nebo spíše „zatlačené“ do „temnoty podvědomí“.
Chceme-li odpustit našim viníkům staré věci, musíme se vrátit ke „starým zraněním“, od nichž jsme možná utíkali celý život. Je možné odpustit, aniž bychom se dotýkali ran? Není, opravdu ne. Odpuštění bez toho, že bychom si připomínali vlastní rány, je jenom zdánlivé. Takové odpuštění člověka neuzdraví, nepřinese mu žádoucí pokoj do srdce, nenastolí citovou a duchovní vyrovnanost. Hloubka odpuštění pramení z hloubky zranění. Nepocítíme-li sílu úderu, který nám bližní zasazuje, nepocítíme ani údery, které rozdáváme kolem sebe my.
U lidí hluboce zraněných snadno vzniká jakási tvrdost a necitelnost srdce. V životě dostali už tolik ran, že jedna navíc už pro ně nic neznamená. Berou na lehkou váhu rány, které dostávají. Zdá se jim, a nejen jim, že už netrpí. Citová tvrdost působí, že nejsou schopni cítit bolest. V tom spočívá jejich tragédie. Tito lidé se často „schovávají za maskou“ siláka a povýšen se dívají na ostatní. Odpuštění je pro ně velice obtížné, protože od nich vyžaduje, aby se vrátili ke všem svým zraněním, nejen k těm současným, ale také k těm „starým“, na kterých vybudovali celý systém zdánlivé necitelnosti, sebeobrany a snad dokonce cynismu. Přesto všechno však je odpuštění jedinou cestou k vyléčení z tohoto stavu.
Modlitba Otče náš a odpuštění v kontextu víry
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. neboli Otčenáš (podle svých prvních dvou slov), je pravděpodobně nejznámější křesťanská modlitba. Tuto modlitbu sdělil svým učedníkům sám Ježíš Kristus, když se ho ptali, jak se mají modlit (srov. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil s nebe, skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta, byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů, očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. 1. 1. 2. 3. 4. 5.)
Text modlitby pak pokračuje tradičními prosbami o odpuštění a vyprošování milostí: „Otče náš, jenž jsi na nebesích… odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Tím se ukazuje spojení mezi odpuštěním a odpouštěním druhým; bez ochoty odpouštět bližnímu se neotevře ani hloubka odpuštění k nám samým.
Nadále se slova obracejí k vyznáním víry, k prosbám o milost a k vyprošování ochrany a světla. Zdrávas, Maria, Zdrávas, Maria, Skrze Krista, našeho Pána. Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji; proti zlobě a úkladům ďáblovým budiž nám záštitou, nechať Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme. A dej, ať přijdu k tobě, abych tě s tvými svatými chválil navěky. Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji.
Odpusť nám naše viny: pod vlivem mystiky církevního života se modlitba obrací k prosbám o odpuštění, vedení k milosti a k uvěřené důvěře, že Bůh odpouští a miluje kajícníky. A my odpouštíme našim vinníkům: a co úplně neodpouštíme, to pomoz, Pane, nám odpustit, abychom se za ně přimlouvali z dobrého srdce a nikomu zlé nespláceli zlým a měli dobrou vůli všem pro tebe dobře činit (sv.).
Text dále rozvíjí témata kajícnosti, pokoje a odpuštění v kontextu liturgických čtení a modliteb římské tradice. Zdrávas Maria, Otče náš a růženec, jako nástroj duchovní přípravy, se používají ke ztišení mysli, k proniknutí do tajemství Boží lásky a k prosbám o milost odpuštění.
Průvodce vírou a odpuštěním v praktickém životě
K modlitbě a odpuštění patří vyznání hříchů, pokora a úsilí o nápravu. Odpusť křivdu bližnímu svému, pak i tobě hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk proti člověku hněv udržuje, a od Pána hledá odpuštění? S člověkem sobě rovným nemá soucitu, a za své hříchy se modlí?
Jak velké je Hospodinovo milosrdenství a odpuštění pro ty, kteří se k němu obracejí! Synu, zhřešil jsi? Už to nedělej a za své dřívější hříchy pros o odpuštění! Když s člověkem sobě rovným nemá slitování, může se modlit za odpuštění svých hříchů?
Pokání a lítost vyžadují činy a změnu života. Z pravé lítosti a pokory srdce prýští naděje odpuštění, rozervané svědomí se usmiřuje, ztracená milost se opět nalézá, člověk nabývá ochrany proti budoucímu hněvu a ve svatém polibku se spolu setkávají Bůh a duše kající.
Růženec, mariánská úcta a modlitby za odpuštění
Růženec je modlitba Církve. S Marií v něm rozjímáme o tzv. deseti Zdrávas Maria a chvalozpěvu Sláva Otci. Po každém „Sláva Otci“ se v desátku růžence modlí tzv. I. 1. 2. 3. 4. 5. II. 1. 2. 3. 4. 5. III. 1. 2. 3. 4. 5. IV. 1. 2. 3. 4. 5. Modleme se: Bože, tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Skrze Krista, našeho Pána.
Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj: mě vždycky veď a napravuj, ke všemu dobrému mě vzbuzuj. Svatý archanděli Michaeli, chraň nás v boji. Buď nám záštitou proti ďáblově zlobě a jeho úkladům. Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná!
Všemohoucí a milosrdný Bože, pohleď na naše trápení, zbav nás toho, co nás tíží, a ujmi se nás, abychom pocítili tvou otcovskou dobrotu a lásku. Milosrdný Bože, Tvůj jednorozený Syn nesl naše neduhy a ukázal nám takovou sílu v trpělivém snášení bolesti; shlédni s otcovou láskou na našeho nemocného bratra a na všechny, které tíží bolesti a jiné útrapy nemoci, a uzdrav je. Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočívají v pokoji.
Bože odpust mi | Modlitba za odpuštění | Za odpuštění hříchů | Očisti mne | Průvodce modlitbou
V závěru zůstává výzva k upřímnosti a kajícnosti: nehledejme výmluvy, ale prosme o odpuštění a o milost proměny, abychom mohli žít v pokoji s Bohem i se svými bratry a sestrami.