Milujte se! Možná to už ani nevnímáme, ale ve skutečnosti se setkáváme s upravenou realitou na každém kroku a upřímně - může se nám líbit více než ta skutečná. Máme rádi image a jsme ochotni za něj zaplatit a obětovat hodně. Známe slova, která se vyslovují při značení popelem. Kříž z popela dostáváme na čelo, ne na ruku nebo na srdce. "Blahoslavení jsou mrtví, kteří od nynějška umírají v Pánu." To, co děláme. Jak a proč to děláme, nám může přinést věnec slávy v nebeském království nebo nás stáhnout dolů. "Láska nikdy nezanikne." To, co děláme z lásky, má věčnou hodnotu. Ježíš říká: "Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje." Jn 14,21
Když toužíme Bohu prokazovat lásku tak, jak se to líbí Jemu, budeme dodržovat zákony, které nám dal. Jak žít život, který nebude jen hromadou toho, co se změní v prach? Nejde o vyhledávání negativních věcí na sobě, ale o upřímnost a hloubku našeho vztahu k Bohu. Olituj své špatné skutky - potřebujeme přiznat před Bohem a před sebou, že vidíme, co je s námi v nepořádku. Přestaň dělat zlo - kát se znamená změnu v chování. Co říká Ježíš o hněvu? Co říká o pýše? Co říká o podvádění? Nestačí vědět, co Ježíš říká. (Na Fatym.com vydáno 17. 2. 2021; 2. 3. Dá se věřit v Boha bez Církve? Přestaň říkat, že do kostela nepůjdeš kvůli lidem. KRISTUS NENÍ DOPLNĚK K NAŠIM PROJEKTŮM.)
Co znamená „učitelský úřad církve“? Proč nestačí jenom „nějak“ věřit? Proč jsou někteří pokoušeni a jiní ne? O tajemství Nejsvětější Trojice s prof. C. V. Poslouchej, duše, která touží po Bohu. P. P. LÁSKA JE VE VZDUCHU… ALE KDE JE VE SKUTEČNOSTI? Živého bijeme slovem, mrtvého oslavujeme pláčem.
Kázání Odhalení: Házení viny. Nejstarší trik světa? "Většina lidí nejsou ztraceni. Řekni „ne“ světu, abys mohl říci „ano“ Bohu! Pět falešných učení, kterým se musí každý katolík vyhnout! V ČASE KRIZE - kde tehdy najdeš pravdu? JEDNA Z NEJNEBEZPEČNĚJŠÍCH ZBRANÍ SATANA - PÍSMO VYTRŽENÉ Z KONTEXTU.
Proč Popeleční středa? Jedna z nejstarších tradic připomíná lidem: "Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš" (Gn 3,19). Popelec na čele vyjadřuje kajícnost a připomíná lidem, že Koho přijímáme do svého života, a co si s ním počítáme. Všechny děti si připomínáme prostřednictvím kresby a doteků popelem, aby pochopily cestu postní doby. Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby.
Na Jonášově příběhu můžeme dobře pozorovat, jak Bůh jedná s člověkem. Nejdříve si vybere Mojžíše, Davida, Daniele nebo Jonáše a připravuje ho ke konkrétnímu úkolu. Zrovna u Jonáše vidíme, jak je to složitá cesta, než se Boží slovo dostane do Ninive. Pán Bůh má hodně práce nejdříve se svým služebníkem. Ovšem na druhou stranu je v tom pro nás také povzbuzení, když vidíme, že Bůh nevyměňuje své služebníky okamžitě za jiné, když ti první selhávají! Pánu Bohu záleží na Jonášovi a dává si s ním práci. Z těžké životní zkoušky a dramatické události vyšel „proměněný“ člověk!
Podnětů k otázkám není málo: Pobyt Jonáše v břiše velryby, enormně rychlý růst skočce, upozornění historiků, že v době sepsání knihy bylo Ninive ruinou, nebo přímo neuvěřitelný účinek jakéhosi izraelského proroka na pohany v Ninive. Knihu Jonáš ovšem podle většiny teologů nelze číst jako historii. Ne proto, že by toho Bůh nebyl schopen, nýbrž z toho důvodu, že charakter knihy má mnohem více formu midraše, poučného vyprávění beroucího si za svůj základ historický fakt. Prorok je ten, kdo mluví ve jménu Božím, ten, kdo přináší Boží zvěst. A kniha Jonáš je právě touto Boží zvěstí.
V prorockém vyprávění o Jonášovi se Izrael zamýšlí nad svým vyznáním víry: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný! Prokazuje milosrdenství tisícům, odpouští vinu, zločin a hřích, ale také neponechává bez trestu, nýbrž stíhá vinu otců na synech a na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení“ (Ex 34,6n). Jonáš prožívá sám na sobě, že platí obojí: milost i spravedlnost, odsouzení i spása. Náš příběh je svědectvím toho, že má Bůh zájem o každého člověka. Boží slovo se dotklo svědomí lidí v Ninive a ukázalo, co je špatně, čeho je třeba litovat a co je třeba opustit. Sto dvacet tisíc lidí - celé město - volá k Bohu a činí pokání. Pokání - to není jen nějaká chvilková citová záležitost, je to čin.
Jaká je cesta k obrácení? Jak pro děti vysvětlit, co znamená pokání a změna života? Například formou kruhu s popelem: „Přemýšlíme, co to mohlo být, než to prošlo ohněm a než se to stalo popelem.“ Každé dítě dostane fialový papír ve tvaru čtverce, položí ho před sebe a vysypeme na něj kříž popelem z nádoby uprostřed. Pokud děti s tím souhlasí, vedoucí je označí popelem na dlani či čele znamením kříže a mohou vyslovit přání: Přeji ti, ať je Bůh s tebou. Přeji ti, ať se nenudíš. Nebo odříkají slova modlitby. Slova a aktivita vedou děti k pochopení proměny, která se děje ve středu postní doby.
Na závěr denního slavnostního okamžiku: před námi je cesta. Je to cesta časem. Popeleční středou začíná čtrnáctidenní cesta, která vede k Velikonocím. Cesta začíná Popeleční středou a skončí Velikonocemi, začíná pomíjivostí a smrtí a končí nadějí na nový život, začíná pokáním a končí naším vykoupením, začíná smrtí a končí věčností. Pane, buď s námi na této cestě.
Při udělování popelce na čelo se říká: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19), anebo opakuje Ježíšovu pobídku: „Čiň pokání a věř evangeliu“ (Mk 1,15). Důležité je slyšet a přijmout tyto výzvy právě v naší době! Jsme omezenými tvory, hříšníky, kteří ustavičně potřebují pokání a obrácení. Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy. Tradičními prostředky pokání jsou: modlitba, odříkání - půst a almužna - dobrodiní pro ty, kdo jsou na tom hůře. Ekologický půst a další současné projevy rozšiřují možnosti obrácení. Čiňte pokání a věřte evangeliu.
Bože, náš Otče, jsi tak blízko pokorným a těšíš se ze všech, kteří se srdcem obrátí k tobě. Prosíme, pomoz nám, abychom těchto čtyřicet dní postu přijali jako cestu obnovy naší víry, abychom se k tobě obraceli, řídili se tvými slovy a sloužili ti ve svých bližních. Evangelium pro děti podle Mt 6, 1-6.
