Zobrazení Ježíše jako bělocha s modrýma očima a světlou pletí se stalo součástí evropské tradiční ikonografie, která vznikala v průběhu staletí a byla úzce spojena s kolonialismem a mocenskými představami.
Nejznámější ukřižovaný rozhodně nebyl běloch s modrýma očima.
V Evropě se ale středověcí a raně novověcí umělci snažili zobrazovat Ježíše jako Evropana, a dokonce renesanční malíř Albrecht Dürer ho vykreslil sám sebe.
Fenomén křesťanského bílé spasitele se pak prostřednictvím evropského obchodu a kolonizace dostal do všech částí světa.
Na africký kontinent přitom víru v Ježíše rozhodně nepřinesli - nachází se tam jedno z nejstarších křesťanských království Etiopie.
Do míst své působnosti kolonizátoři vnesli křesťanství ryze evropské, které bylo s vývojem rasového diskurzu propojeno bílým tělem i kulturou.
Náboženské instituce spolu s tehdejšími teology hlásaly, že posláním bílé rasy je „civilizovat a pokřesťanštit pohany, divochy, všechny ty méněcenné bytosti v Božím stvoření“.
Ve Spojených státech se evropské zpodobnění Krista objevilo až na počátku 19. století.
„Ježíš se stal bělochem přesně v chvíli, kdy Američané kupovali a prodávali více otroků a ospravedlňovali vyvlastnění indiánské půdy,“ popisují ve své knize historici Edward J. Ježíš pro 21. století.
Dnes ale mnozí z afrického kontinentu dávají jasně najevo, že čas bílého Ježíše je u konce.
Současní afričtí umělci a umělkyně aktivně prosazují vizi, se kterou nepřímo navazují na jednu z nejsilnějších bořitelek mýtu bílého Spasitele.
Kimpa Vita učila, že Ježíš i jeho apoštolové byli černoši a narodili se v hlavním městě Konga; její rouhání dosáhlo vrcholu ve chvíli, kdy se vydávala za pannu a porodila chlapce.
Kimpa Vita ve vyobrazení misionáře Bernarda da Gallo | Repro: Wikimedia Commons
Další podobný kacíř se objevil v Kongu v první polovině 20. století - Simon Kimbangu tvrdil, že uzdravuje, křísí mrtvé a je Ježíšovým vyslancem.
Za nový Jeruzalém označil vesnici Nkamba; Kimbangu byl obviněn z vyhrožování belgické koloniální nadvládě a uvržen do vězení, v němž zemřel.
Podobných příběhů je řada.
Mohl na Blízkém východě skutečně existovat Ježíš Kristus se světlou barvou pleti?
Zvykli jsme si na to tak moc, že jakoukoli odchylku automaticky považujeme za kacířství.
Měli bychom si však přiznat, že Ježíš Kristus nejspíš neměl bílou barvu kůže.
I když ho křesťanská tradice bez větší problematizace jeho původu vykresluje jako bělocha, Ježíš jako historicky existující postava pocházel z oblasti Galileje a měl tedy snědou barvu kůže a vypadal jako typický muž z Blízkého východu.
Historické doklady a vědecké analýzy však zpochybňují tradiční zobrazení.
Izraelští a britští forenzní antropologové a počítačoví programátoři již před 20 lety představili tvář, která se velmi liší od našich zakořeněných představ.
Ačkoliv nebylo možné provést definitivní závěry, rekonstrukce z lebek z Izraele a matematických modelů naznačuje realističtější podobu.
Použití archeologických a anatomických poznatků namísto umělecké interpretace činí z této podobizny nejpřesnější podobu, jaká kdy byla vytvořena.
Tvůrci se odkazují na Bibli a poznámky, že by Ježíš nemusel mít dlouhé vlasy.
Historické dokumenty a starověké prameny poskytují poznatky o fyzických vlastnostech tehdejších osob.
Naznačuje to, že Ježíšův fyzický vzhled nemusel být nijak výjimečný nebo pozoruhodně nápadný.
Archeologické nálezy a antropologické studie naznačují, že Ježíš měl pravděpodobně blízkovýchodní rysy, včetně tmavší pleti, hnědých očí a vlasů.
Například Bibli se uvádí, že v Izaiáši „přicházející spasitel nemá žádnou krásu ani vznešenost“ a že nebylo nic, na čem by se člověk chtěl zalíbit.
Mezi popisy z Evangelia se objevuje určitá tolerance různých vizuálních interpretací.
Do popředí se v tomto smyslu dostává série Ježíšových výroků „Já jsem“ z Janova evangelia, které připomínají zjevení Božího jména.
Při hledání odpovědi na výše uvedené otázky jsme odkázáni na biblické svědectví i na moderní vědecké poznatky.
Postupem století se pohled na Ježíšovu bílou pleť nezměnil a Západ ho vnímal jako dominující figuru křesťanství - nebylo tedy přijatelné, aby vypadal jako nepřátelé.
Nevypovězená otázka zůstává: Ježíš skutečně vypadal jinak, než jsme zvyklí vidět na obrazech?
Ve světě existují i jiné interpretace a portréty, které ukazují jeho vzhled z jiného kulturního kontextu.
Podívejme se na možnosti: forenzní antropologie a počítačové modelování nabízely několik odlišných variant obličeje Ježíše, zohledňujících genetické a kulturní kontexty.
Nelze však očekávat, že dohledáme jednoznačnou „správnou“ tvář, protože historické zdroje nejsou dostatečné a biblické popisy se opírají o duchovní významy.
Skutečnou tvář Ježíše dokázal díky přesným historickým pramenům a počítačové tomografii rekonstruovat tým, který použil izraelskou lebku z 1. století a různé programy pro modelaci kůže a vlasů.
Ale bez ohledu na fyzický vzhled zůstává Ježíšův vliv na miliardy věřících zakořeněný v učení o lásce, odpuštění a soucitu.
V Liturgii Velikonoc si připomínáme, že Ježíš obětoval sebe na kříži a že láska a odpuštění jsou jeho poselstvím, které překračuje samotný vzhled.
Křesťané se učí, že Ježíš je Syn Boží a zároveň člověk, a že lidská a boží přirozenost jsou spojeny v jedné osobě.
Podle Chalcedonského koncilu lze lidskou a božskou přirozenost rozlišit, nikoliv oddělit; dvě přirozenosti odpovídají dvěma způsobům vědomí a vůle.
Ježíšova lidská vůle byla zcela ve shodě s vůlí Boží; to je důležité pro pochopení jeho rozhodnutí opustit povolání a následovat učedníky.
Ježíšovo vědomí sebe sama vnímalo vztah k Otci a jeho důležitost pro poslání.
Ježíš měl jasno v cíli - věděl, co ho čeká na cestě do Jeruzaléma, a jeho kázání a utrpení měly směřovat k naplnění Boží vůle.
V průběhu historie se objevují různé interpretace a důkazy o tom, že vzhled Ježíše nebyl fixně určený a že kulturní kontexty formovaly jeho vizuální podobu.
