Význam působení Konstantina-Cyrila (826/7-869) a jeho bratra Metoděje (815-885) na Velké Moravě spočívá ve třech rovinách: politické, ideologické a kulturně osvětové. Jejich činnost se zaměřovala na podporu Rostislavových a Svatoplukových záměrů, tedy na upevnění mezinárodního postavení Velké Moravy a na politické osamostatnění z Východofranské říše. Zároveň šlo o kulturní rozkvět a emancipaci Slovanů, zvláště západních, v rámci tehdejší Evropy.
V církevní oblasti sledovali cíle vznik samostatné velkomoravské a panonské církevní organizace nezávislé na bavorských diecézích a nábožensky prosazovali slovanskou liturgii. Snahy o kulturní povznesení zahrnovaly i jazykovou a písemnou přednost slovanského prostředí, což se plně integruje do výše uvedených politických a kulturních cílů Velké Moravy. Konstantin a Metoděj proto usilovali o osamostatnění Velké Moravy na poli církevním i státním, a to prostřednictvím byzantské mise a slovanské liturgie.
Na Velké Moravě vznikala již před příchodem slavné soluňské dvojice značně vyspělá materiální kultura. Archeologické nálezy ukazují na dokonalé velkomoravské stavitelství, řemeslnickou výrobu a rozvinuté zemědělství. Půda byla obdělávána oradlem s železnou radlicí a krojidlem; užívalo se železných srpů a kos. Průmyslová výroba zahrnovala železářství, hutnictví, kovářství a sklářství; rozvíjela se i ovocnářství a zahradnictví. Kultura vznikla dílem domácích západoslovanských kmenů, které kolem r. 833 bylo sjednoceno pod Mojmírovcův rod v jeden velký stát.
Národy Velké Moravy si uvědomovaly důležitost křesťanství pro stabilizaci feudálního řádu a pro integraci státu. Rozvoj duchovní kultury a politického myšlení souvisejí s tím, že Moravané si uvědomovali potřebu samostatnosti vůči Východofranské říši, která se stala brzdou vývoje. Rostislavův záměr posilovat nezávislost a vybudovat jednotný právní řád byl klíčovým prvkem jejich politiky, stejně jako usilování o zřízení (arci)biskupství pro Velkou Moravu.
Rostislav žádal počátkem 60. let 9. století papeže Mikuláše I. o vyslání římské mise (včetně biskupa), avšak papež tuto žádost nevyhověl vzhledem k politickým vztahům s Ludvíkem Němcem a pasovským episkopátem. Následně Rostislav žádal byzantského císaře Michaela III. a byzantského patriarchy Fotia o poslání misie s cílem osamostatnit církevní organizaci Velké Moravy a povznést kulturu a písemnictví do slovanského jazyka. Michael III. vyhověl jen částečně. Do roku 864 byla Morava pod tlakem bavorského vlivu; roku 864 Ludvík Němec Rostislava porazil a vrátil Moravě latinskou liturgii a archipresbyterát pod bavorským vlivem. Konstantin a Metoděj tedy museli pracovat na souběhu východní slovanské a západní latinské vzdělanosti.
Konstantin a Metoděj patřili k nejvýznamnějším členům byzantské mise, i když ji vedli vyšší byzantskí úředníci. Z jejich činnosti v Moravě vyplývalo, že zvládání obou kulturních tradic vyžaduje pečlivé sladění byzantské a římské liturgie se zdůrazněním slovanské jazykové specifiky. Mise zahrnovala nejen duchovní, ale i státní a diplomatické prvky; nezletilí duchovní a úředníci z jurisdikce bavorských diecézí nemohli veleznamenat tvůrčí roli. Konstantin a Metoděj tedy sloužili jako klíčoví stratégové diplomaticko-kulturního vývoje Velké Moravy.
V letech 860-865 byla Moravě vyslána byzantská mise k Chazarům; Metoděj působil dlouhou dobu jako archont na Strymonské oblasti a Konstantin byl knihovníkem a profesorem na císařské univerzitě v Soluni. Po krátkém pobytu v klášteře Polychron na hoře Olymp v Malé Asii se bratři vrátili do Moravy a pokračovali ve svých úkolech. Cyril zemřel v Římě 14. února 869 a byl pohřben v bazilice sv. Klimenta; Metoděj zemřel 6. dubna 885 a byl pohřben na Velkomoravském Velehradě.
V bohaté moravské kultuře a liturgii sehráli Cyril a Metoděj významnou roli: zrodu hlaholice - nového staroslověnského písma - a překladu Písma svatého a bohoslužeb do staroslověnštiny. Český překlad Bible vznikl z původní staroslověnské verze a až do 19. století byl základem pro překlady do ostatních slovanských jazyků. Metoděj jako právník a státník položil základy státnosti v střední Evropě a jeho kodex byl dodržován při budování české státnosti. Papež Jan Pavel II. připomněl význam Cyrila a Metoděje v rámci eklogy a jejich svatořečení dodnes odráží jejich kulturní a duchovní odkaz.
Okupace Velké Moravy a spory s Franky vyvrcholily v 9. století. V roce 864 Ludvík Němec obléhl Moravu, Rostislav byl donucen uznat svrchovanost Východofranské říše a archipresbyterát byl obnoven pod bavorským zásahem. Konstantin musel po roce 864 opustit byzantskou liturgii a nahradit ji staroslověnskou verzí římského mešního obřadu. Do popředí se dostaly Rostislavovy a Svatoplukovy snahy o samostatnost Velké Moravy a o posílení politické autonomie.
Na Moravě nastaly dramatické boje o moc a o budoucí církevní ustanovení. Svatopluk se stal nezávislým vládcem Velké Moravy a postupně rozšiřoval území. Metoděj prokazoval organizační a správní schopnosti a pracoval na překladech další literatury do slovanského jazyka, přičemž čelil intrikám latinských kněží, zejména Wichinga, který se snažil udržet klatbu nad Metodějem. Metoděj nakonec ztratil podporu Říma, ačkoliv byl jeho nástupce Gorazd jmenován. Metodějův odkaz v Moravské církvi zůstal, a jeho následníci pokračovali v díle světové misie na Slovanech.
Vzestup Moravy a její politická a kulturní identita byla v průběhu 9. století posílena kontakty s Byzancí i Západem. Remíza mezi Rostislavem a Svatoplukem, později zvrat ve prospěch Moravanů a jejich vůdců, vyústila v období mocenské stability a kulturního rozkvětu. Moravská kultura, písemnictví a liturgie se rozšířily po střední Evropě, a Metodějův právní a státní odkaz se stal základem pro rozvoj států v regionu.
