Ve vnitřním prostoru baziliky svatého Petra ve Vatikánu, který byl po staletí vnímán jako místo otevřenosti a transcendence, došlo k nenápadné, avšak významné změně.
Kolem oltáře konfese, situovaného přímo pod monumentálním baldachýnem, byly instalovány nízké ochranné panely.
Tento krok odráží rostoucí snahu zajistit bezpečnost jednoho z nejposvátnějších míst křesťanství, aniž by byla narušena jeho duchovní atmosféra.
Rozhodnutí přichází po několika znepokojivých událostech v průběhu roku 2025.
V únoru jeden z návštěvníků vylezl na oltář a shodil šest historických svícnů z roku 1865, jejichž hodnota se odhaduje na přibližně 30 tisíc eur.
V říjnu pak jiný muž pronikl do prostoru oltáře a dopustil se znesvěcení přímo před zraky přítomných poutníků.
V dalším případě zde protestující osoba svlékla oděv a prezentovala politické sdělení.
Ačkoli se jedná o jednotlivé excesy, jejich dopad je mimořádný.
Oltář konfese totiž stojí nad hrobem apoštola Petra a představuje jedno z nejcitlivějších liturgických míst katolické církve.
Každé jeho narušení tak přesahuje rovinu materiální škody a dotýká se samotného duchovního významu chrámu.
Novou ochranu tvoří mobilní panely z polykarbonátu.
Ty lze v případě potřeby snadno odstranit, například při liturgických slavnostech.
Materiál i design byly zvoleny tak, aby odolaly pokusům o vniknutí, ale zároveň nenarušily vizuální kontinuitu prostoru.
Kardinál Mauro Gambetti, který má baziliku na starosti, zdůrazňuje, že je třeba zachovat správnou perspektivu.
V jubilejním roce 2025 prošlo bazilikou přibližně 20 milionů návštěvníků.
Incidenty tak představují jen nepatrný zlomek celkového provozu.
Přesto však podle něj nelze jejich význam podceňovat.
Kardinál Gambetti zasazuje tyto události do širšího kontextu, který označuje jako „krizi hodnot“.
Podle něj hraje roli i současná digitální kultura: sociální sítě a jejich důraz na virální obsah mohou podporovat napodobování výstředního či transgresivního chování.
To, co by dříve zůstalo ojedinělým činem, se dnes může snadno stát trendem.
Dosavadní bezpečnostní opatření, zahrnující přibližně 40 až 60 pracovníků, se opírala především o dohled a respekt návštěvníků.
Nové panely představují posun směrem k fyzické prevenci.
Vatikán si je však vědom symbolického rizika: přílišná „militarizace“ by byla v rozporu s duchovním posláním chrámu.
Proto zůstává cílem zachovat u návštěvníků pocit svobody, který je nedílnou součástí zkušenosti z tohoto místa.
Každý incident má nejen praktické, ale i liturgické důsledky.
Po znesvěcení následuje kající obřad, jehož cílem je obnovit posvátnost prostoru.
Tato skutečnost připomíná zásadní rozdíl: zatímco fyzické škody lze opravit, duchovní narušení vyžaduje smíření.
Situace v bazilice svatého Petra odráží širší problém, s nímž se potýkají významná náboženská místa po celém světě.
S rostoucím počtem turistů, kteří je vnímají spíše jako kulturní památky než jako posvátný prostor, se hranice mezi sakrálním a veřejným prostorem stírá.
Zdroj: Zenit
Nová trasa pro tyto návštěvníky prochází pravou lodí Vatikánské baziliky, a dotýká se tak nejvýznamnějších duchovních míst tohoto chrámu: kaple uchovávající Michelangelovu Pietu, kaple s hrobem sv. Jana Pavla II., kaple Nejsvětější Svátosti, Gregoriánské kaple s obrazem Panny Marie Ustavičné pomoci, a prostoru, kde jsou postaveny zpovědnice s příležitostí ke svátosti smíření.
Poté prochází před oltářem Katedry a uzavírá se v kapli sv. Josefa, kde se slouží mše svaté.
K východu pak poutník povinně směřuje vatikánskými kryptami.
Rovněž z turistické trasy lze přejít prostřednictvím určených průchodů do míst Vatikánské baziliky, vyhrazených k pravidelné liturgii a svátosti smíření.
Jak vysvětlil arcikněz Vatikánské baziliky, kard. Mauro Gambetti, vytvoření tohoto zvláštního přístupu reaguje na přání Svatého otce Františka, aby Svatopetrská bazilika byla co nejvíce a nejrychleji (tedy bez dlouhého čekání ve frontách na bezpečnostní kontroly) přístupná poutníkům vyhledávajícím adoraci, liturgii a svátosti.
První zmínka o Vyšehradu pochází z Kosmovy kroniky z doby kolem roku 1070, kdy byla založena Vratislavem II. vyšehradská kapitula a postaven chrám, zasvěcený roku 1088 sv. Petrovi a později také sv. Pavlovi.
Roku 1129 byl kostel rozšířen a vymalován, o dvacet let později vyhořel a po zbytek 12. století byl postupně obnovován.
Kolem roku 1330 zahájila Eliška Přemyslovna gotickou přestavbu kostela, který v té době dosáhl délky kolem 110 metrů, čímž se stal zdaleka největším kostelem v Praze.
V roce 1369 stavba dostala z iniciativy Karla IV. vrcholně gotickou podobu.
Vzniklo trojlodí s krátkým presbytářem, bočními kaplemi a s předsíní.
Karel IV. přestavěl Vyšehrad na kamennou pevnost a hradbami jej připojil k Novému Městu pražskému.
Bazilika za husitských válek byl Vyšehrad vydrancován a dílčí obnova přišla až koncem 15. století.
V letech 1565-1566 kostel získal nové zaklenutí hlavní lodi.
V letech 1565 až 1566 Oldřich Avostalis a Mistr Benedikt provedli nové zaklenutí, pravděpodobně hlavní lodi.
K barokním úpravám došlo ve dvou fázích, nejdříve v letech 1708-1711 patrně dle návrhu J. B. Santiniho a za spoluúčasti Františka Maxmiliána Kaňky, později bylo vystavěno průčelí a nově sklenut presbytář.
V letech 1885-1903 probíhala ve třech etapách regotizace podle návrhů architekta J. Mockera, která kostelu vtiskla dnešní podobu.
V této době bylo realizováno průčelí se dvěma věžemi, které se stalo jednou z dominant hlavního města Prahy.
Interiér chrámu byl vyzdoben secesní nástěnnou malbou nebo presbytář freskami na téma sv. Petra a Pavla.
V letech 1979-1994 došlo k rekonstrukci kostela, aby v roce 2003 papež Jan Pavel II. Zařízení kostela je především novogotické a pochází převážně z poslední přestavby v letech 1885 až 1903, můžeme zde najít ale i díla mnohem starší.
Mezi ně patří románský sarkofág tzv. Longinova tumba z 11.-12. století v kapli sv. Klimenta.
Do retáblu novogotického oltáře v kapli Panny Marie Dešťové je vsazena kopie významného deskového obrazu Vyšehradské Madony ze třetí čtvrtiny 14. století, který se dostal na Vyšehrad na konci vlády Karla IV. Nechal jej pravděpodobně namalovat Jan Očko z Vlašimi. Originál se nachází ve sbírkách Národní galerie.
Z doby kolem roku 1600 pochází zajímavá manýristická malba umístěná v kapli sv. Františka Serafínského, na které tento světec přijímá stigmata.
Z období baroka se dochovalo sedm obrazů v bočních kaplích z dílny Karla Škréty. Tento významný český malíř je autorem tří obrazů ze 70. let 17. století - sv. Jana Evangelisty v kapli Máří Magdaleny, sv. Václava v kapli českých patronů a sv. Martina v kapli sv. Anny.
Další tři pocházejí buďto z okruhu tohoto malíře, nebo od Karla Škréty mladšího.
Jedná se o obraz sv. Jana Křtitele ze 70. let 17. století, obraz sv. Klimenta datovaného do roku 1690 a obraz sv. Jana Nepomuckého z 90. let 17. století, které se nacházejí v kaplích, jež nesou pojmenování po těchto světcích.
Pověst vypráví, že jej maloval sám sv. V první kapli vpravo se nachází románská kamenná rakev ze 12. století přisuzovaná sv. Longinu, patrně rakev některého člena rodu Přemyslovců.
Při archeologickém výzkumu zde byla nalezena malba Panny Marie s Ježíškem v náručí z doby Karla IV.
Královská hrobka, kde byl pohřben Vratislav II a další členové královského hrobu nebyla při archeologickém výzkumu nalezena.
Na místo toho je v chrámu vystavována domnělá lopatka sv. Při troše štěstí uslyšíte hrát 15 zvonů nové zvonkohry - z repertoáru vybírám např.
V klenotnici chrámu je zpřístupněna stálá expozice pocházející ze sbírek Vyšehradské kapituly a Národního muzea - zlaté a stříbrné šperky, fragmenty tkanin a drahocených látek, novogotické předměty související s přestavbou Vyšehradu koncem 19. století.
Mezi unikáty patří zejména fragmenty tkaniny a střevíců spojovaných s osobou prvního českého krále Vratislava nebo nejstarší monstrance v Čechách.
Zajímavý je i filigránový kalich pražského zlatníka Joppa s modrými medailony českých patronů nebo mešní konvičky z roku 1723, původně z majetku kněžny abatyše kláštera sv.
Ostatky sv. V roce 2002 byla při prohlídce starého depozitáře kapituly zcela náhodně objevena relikvie sv. Valentina.
Nikdo zpočátku nevěděl, co jeden ze čtyř zaprášených barokních monstrancových relikviářů skrývá.
Když Vyšehradská kapitula nechala tyto předměty nepochybné umělecké kvality zrestaurovat, zjistilo se v průběhu prací, že jeden z opravovaných relikviářů skrývá ostatek patrona zamilovaných.
Dosvědčovala to nalezená tzv. autentika, tedy malý proužek papíru nalepený na kosti s nápisem Sv. Valentin.
Jak a kdy se relikvie na Vyšehrad dostala, už asi nikdo nezjistí.
Je však docela možné, že ji pro Prahu z Itálie získal již císař Karel IV.
Na jedné z hlavních římských ulic, na Via Flaminia, stála totiž již ve 4. století bazilika, která ostatky sv. Sv. Valentin z Terni byl biskupem, který zemřel mučednickou smrtí ve 3. století.
Císař Markus Aurelius Claudius zvaný Germanikus (268-270) tehdy zrušil manželství, protože ženaté muže nepovažoval za dobré válečníky.
Valentin i přes zákaz prý tajně oddával na území Říma zamilované páry a navíc mužům radil, aby neopouštěli své ženy a neodcházeli do válek.
Claudius proto Valentina nechal dne 14. února 269 popravit.
Do konce 70. let jeho jméno nebylo uvedeno v celocírkevním liturgickém kalendáři.
Objevte novogotickou baziliku na Vyšehradě s unikátními uměleckými díly, klenotnicí a relikvií sv. Valentina.
V roce 2002 byla náhodně objevena relikvie sv.
Obraz Panny Marie Dešťové je vynikajícím dílem české gotické malby ze sbírek Karla IV.
Je zde vystavena domnělá lopatka sv. zvonkohra, relikvie sv. Římskokatolická farnost u kostela sv.
Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
15. 5.31. 22. 27. 6. 25. 1.
Rotunda sv. Bazilika sv. Bazilika sv. Bazilika sv. Rotunda sv. Bazilika sv.
Poutní mši svatou do nedaleké Kosoře v neděli 26. července od 16.30 h. Mši svatou bude celebrovat děkan kapituly P.
Počínaje dnem 1. 7. 2026 je možnost zakoupit vstupenky do objektů vyšehradské kapituly na Vyšehradě (bazilika sv. Petra a Pavla, rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavřince) kromě zakoupení vstupenky na místě také online.
Od 1. 7. Gotická madona Panny Marie patří ke skvostům gotiky.
Lidé přicházeli na Vyšehrad k této madoně s modlitbou zvláště v době sucha.
Wednesday 5. 8. 2026, 22:1225°Today29°Thursday27°Friday28°Saturday33°Sunday21h25°2m/s0h24°2m/s3h23°2m/s6h24°2m/s9h25°2m/s1,9 mm12h29°2m/s0,4 mm15h29°1m/s0,8 mm18h26°1m/s0,4 mm21h23°2m/s0,2 mm0h20°3m/s3h18°2m/s6h19°2m/s9h23°2m/s12h26°1m/s15h27°2m/s18h25°2m/s21h21°2m/sno precipitation0h18°2m/s3h16°2m/s6h17°1m/s9h23°2m/s12h27°2m/s15h28°2m/s18h27°2m/s21h22°3m/sno precipitation0h19°2m/s3h18°2m/s6h20°1m/s9h26°1m/s12h31°2m/s15h33°2m/s18h31°1m/s21h27°2m/sno precipitation0h19°2m/s3h18°2m/s6h20°1m/s9h26°1m/s12h31°2m/s15h33°2m/s18h31°1m/s21h27°2m/sno precipitation0h
- chrám a jeho prostředí
- klenotnice a umělecká díla Vyšehradu
- relikvie a jejich význam
Chrám sv. Petra je nejdůležitější památkou ve Vatikánu.
Bazilika dle tradice stojí na místě, kde byl apoštol Petr mučen, ukřižován a pohřben na pohanském hřbitově.
Apoštolův hrob se nachází přímo pod hlavním oltářem.
Původní kostel tu stál již od 4. století a do 15. století byl několikrát upravován.
Vystavění dnešní baziliky trvalo téměř dvě staletí a na její stavbě se podíleli takoví velikáni jako Bramante, Raffael, Giuliano da Sangallo či samotný Michelangelo, který navrhl kopuli chrámu, která se stala jednou z výrazných dominant Říma.
Interiér chrámu dýchne jedinečnou atmosférou skvostných renesančních a barokních památek.
Výzdoba chrámu je naprosto úžasná a mezi nejcennější kusy patří Michelangelova Pieta a Berniniho stolec sv. Petra.
V chrámu nedaleko hlavních dveří se nachází červená porfyrová deska, která označuje místo, na němž byl korunován Karel Veliký.
Ve střední části chrámu můžete obdivovat Berniniho 29 metrů vysoký baldachýn z bronzu.
Baldachýn je nad oltářem, u něhož může sloužit mši pouze papež.
Oltář se nachází nad hrobem sv. Petra a vpravo od oltáře se tyčí krásná bronzová socha sv. Petra.
Vstup do chrámu sv. Petra je opravdu důstojný, tvoří ho majestátní náměstí sv. Petra.
Toto monumentální náměstí má oválný půdorys a lemuje ho krásná Berniniho kolonáda.
Uprostřed náměstí se tyčí egyptský obelisk, kulaté kameny značící ohniska elipsy a dvě fontány.
Toto velkolepé dílo, jehož fotografie zaručeně nechybí v žádném turistickém průvodci o Vatikánu či Římě, se začalo stavět v roce 1506 za pontifikátu papeže Julia II.
Chrám byl dokončen až o 120 let později a nahradil původní baziliku vystavěnou ve 4. století.
Bazilika je postavena v renesančně-barokním stylu a její největší ozdobu představuje do dálky zářící kopule, jež se výškou 137 metrů a vnitřním průměrem 42 metry řadí k největším na světě.
Vysvěcena byla v roce 1629 a stejně jako její předchůdkyně dostala jméno po svatém Petrovi.
V následujícím půlstoletí přibylo k bazilice monumentální svatopetrské náměstí pod vedením architekta Giana Lorenza Berniniho.
Jeho největším dílem je ale třicetimetrový bronzový baldachýn nad hrobem svatého Petra.
Soch či obrazů, nad kterými musí divák žasnout, najdete v bazilice desítky.
Za zhlédnutí rozhodně stojí slavná Michelangelova Pieta, tedy zobrazení Panny Marie s tělem Krista na klíně po jeho snětí z kříže.
Významná je rovněž krypta, v níž se nacházejí hrobky 91 papežů.
Věže chrámu představují hlavní dominantu Vyšehradu viditelnou z daleka.
